Když se chystá školní výlet

Tak prvně předestřu, že po prvé mám na starosti školní výlet náboženství v Zubří. Spolupráce s ostatními katechety a kněžími jakožto i s rodiči a dětmi a také organizacemi je velmi zajímavá a rozmanitá, skýtající mnohá příjemná i méně příjemná a dokonce snad i nepříjemná překvapení - to všechno k tomu patří.

Především to není záležitost, tedy alespoň pro organizátora, ale ani pro rodiče, děti a další, kdo jsou do toho zapojeni jen toho jednoho dne, kdy se jede na výlet místo školy - mimochodem na ono "místo školy" se děti těší snad všude, ale příjemným zjištěním pro pedagogy může být, že existují i žáci, kteří učení za výlet nemění. Tuto samozřejmost píši proto, že určitě budou jedinci, kteří na výlet pojedou aniž by cokoli sdělili škole či katechetům, ale to už tak bývá - většina vzorně v příhodnou dobu odevzdá i přihlášku a to se najdou jistě i další komplikace, bývá to zážitek i pro organizátora samotného a doufám, že i pro všechny ostatní. 

Tak už přes 3 týdny se zabývám školním výletem, ale taky okrajově např. ještě farním zájezdem na jáhenské svěcení - především v té části, co se týče programu na "drahotušské straně", ale i dalšími záležitostmi, takže školní výlet, který mám tak trochu na krku asi nejvíc není moje jediná činnost, spíš bych řekl, že každý den mám nějakou tu pastorační radost, aniž by mě to skýtalo nějaké výhody jako třeba "kariéra" nebo "tučný zisk", což ovšem nepíšu proto, abych se tím chlubil či pro sebe žádal nějaké výhody nebo, nevím co, ale spíše pro potřeby skupin některých farníků, kteří mají pocit nebo mi někteří dávají výrazně najevo, že jako pastorační pomocník nemám do čeho bych píchnul - mám a není toho málo (ba ještě mnohem více, než jsem zde vyjmenoval, třeba už prošlé májové či má velká radost - milí kolegové ministranti atp.), ovšem ne proto, abych si vyrovnával účty či psal tyto blbosti, ale snad bych se odreagoval, že. 

To, že mě někdo osloví, že můžu udělat něco dalšího pro farnost - to je pro mě radostí. 

Ovšem řeči některých, nad kterými se usmívám, nebo alespoň snažím se usmívat, mě občas trápí - naštěstí jich není tak moc nebo je jich ještě víc, než si myslím, ale ke mě se nedostanou, což je pro mě jistě příjemnější, ovšem nevím, zda však účelnější varianta. Já se snažím tyto řeči raději nevést, aby mě nezavedly na scestí, což ovšem nevylučuje, že občas ze slabosti je nechtěně vedu taky.

Ten úvod byl patřičně dlouhý, takže konečně k věci samé, teda jestli se mě to podaří. 

Výlet jsme dětem slíbili hned na začátku školního roku. Moc se o tom nemluvilo, tehdy se ještě občas kovidovalo a testovalo a já nevím, co všechno, teď se pro změnu zase někde válčí, vždycky jsou nějaké důvody. 

Tak během května nazrála doba rozhodnout o školním výletě a kam se vlastně pojede?

Verzí bylo hned několik, bylo třeba rozhodnout tu jednu. Loni se kovidovalo hodně, takže byl školní výlet jen do sousední Zašové a jen pro "mé" tehdy třeťáky. 

Letos na pokraji května jsme zjistili příjemnou věc, že už se nekoviduje, takže mohou jet všichni. 

Myslím, že tou dobou ještě krátce jsem se zabýval věcmi své "katechetické krize" s vědomím, že už se skýtá na časy lepší a vážně jsem uvažoval o tom, že ten výlet pro všechny nebude, protože všichni si to nezaslouží, ale zná-li kdo mě, ví, že si to nakonec všichni nějak zaslouží a že tato příjemná rozhodnutí raději nechám na zodpovědnosti těch, kteří dětem předávají nejvíce, tedy jejich rodičům. Nebýt zájmu dětí a rodičů, asi bych se do ničeho takového jen tak nevrhal, protože měl-li by to být zájem učitelů, tak ten překvapivě je menší, než jsem si myslel, protože, jak zjišťuji, je to docela zabíračka, sic krásná.

Nakonec jsme se dohodli, že pojedeme do Hranic, protože tam uvidíme toho víc.

Vedle Hranic jsem já strávil hodně času, vlastně skoro třetinu současného života a tak i přes mnohé kontakty by nebyl žádný velký problém tam udělat tábor nebo víkend, větší problém však je uspořádat jedno dopoledne, protože na to je strašně málo času a rozhodně si toho tolik neužijeme, ale alespoň trošku. Otec Pavel strávil významnou část svého kaplanského života také v Hranicích a tak jsme se shodli na cíli.

Při stanovování času se nakonec usnesl s oběma školami; i přes jejich naplánované výlety a spoustu dalších akcí během měsíce června, tedy ani to vyjednávání nebylo příliš jednoduché, než nám to školy schválili během jednoho setkání a vyplnění několika hodně řádků na papíře, přičemž to nebude poslední papírování, protože ještě přihlášky a seznam žáků; čas na Noc kostelů, která pro nás se promění v den a téma na společné víře židů a křesťanů různého vyznaní, že tématem bude "Věřím v Boha".

Navštívíme tak poutní místo Kostelíček, které je původním hranickým farním kostelem a tam kromě hry bude i mše svatá. Z tama půjdeme do synagogy, kde máme přislíbený výklad o té synagoze, dále krátké povídání o církvi Husitské a také ještě krátkou besedu s farářkou ČCE, která nám ukáže i blízký sbor, který také původně sloužil jako katolický kostel a jelikož duchovní mají podobnou kleriku i víru, pomodlíme se společně Věřím v Boha. 

V centru města se mohou děti občerstvit zmrzlinou a vyjdeme do lesa, kde kolem sochy sv. Jana Nepomuckého dojdeme k hranické propasti, která je známá jako nejhlubší díra v zemi a můžeme navštívit i informační centrum, kde dětem o propasti řeknou více. Skupinka "pomalejších" se může přepravit na poslední stanoviště dopravou do lázní Teplice a také se podívají k propasti a ještě navíc se budou moci napít kvalitní lázeňské kyselky. 

V původním plánu ještě byla návštěva kasáren a prohlídka kaple sv. Barbory jakožto i návštěva lázní v Teplicích nad Bečvou, lze navštívit ještě židovský hřbitov či farní kostel, který bude moci být také navštíven, neboť synagoga, sbor ČCE i farní kostel jsou v bezprostřední blízkosti, ale už by bylo moc programu na to, aby se to vůbec dalo stihnout. 

Kdybychom jeli vlastním autobusem, což pro množství cestujících již teď nebude možné, proto jsme také o tom ani neuvažovali, určitě bychom mohli naplánovat ještě další cíle jako Zbrašovské jeskyně, partutovický či spálovský větrný mlýn, dřevěný kostelík v Lipné, Potštát s freskově zdobeným kostelem Panny Marie, ZD Partutovice, Maria Stein pod Spálovem, zříceninu Puchartu, zříceninu hradu Drahotuch, Lipník nad Bečvou - židovské památky a místní památné kostely, Helfštýn a další. Opravdu, je tam dost cílů, zdaleka všechny jsem nevyjmenoval, které stojí za to. Fakt, na celý tábor.

Zde bývá velmi oblíbeným poutním cílem, pokud se plánuje výlet dětí z náboženství, sv. Hostýn a ten může být i každoroční, protože na Sv. Hostýně, jenom na tom kopci, je také po celý týden co dělat. Nicméně nemusíme jezdit jen na Sv. Hostýn nebo na Radhošť. Těch zajímavých míst, kam bychom mohli putovat je opravdu hodně, jak ostatně o tom svědčí i ona Noc kostelů, která toho dne proběhne v celé zemi.

Tak to je zatím plán, k tomu jsou domluveni lidé i organizace a samozřejmě máme zajištěný i vlak pro 70 cestujících, což by se nám do autobusu jen tak nevešlo. Dětí je teď přihlášených přes 40 a některé přihlášky jsou ještě na ředitelství školy, mnohé děti jedou se svými rodiči či prarodiči, někteří i s mladšími sourozenci.

Velká část toho všeho je připravena, na všechno další se ještě těším. Toto jsem teda napsal jen proto, že jsem to chtěl napsat a těším se z toho, že něco dalšího krásného vznikne.

Byl bych moc nešťastným katechetou, když bych jen učil náboženství a nedělal nic jiného či dál něco užitečného nerozvíjel. Katecheta přece má doprovázet na cestách víry a udělat společnou pouť nebo ten výlet, je také jednou z radostí.