Antiochia 7. - Polkovice 2002 s doživotním následkem a "Rychnovské aktuality"

Musím říci, že v r. 2002 jsem také nepsal prázdninový deník, ale Polkovice jsem si z kroniky přepsal den ode dne, takže vím, co bylo, i od kterého dne mám doživotní následek na ukazováku levé ruky, na který, když se podívám, vzpomenu si na Polkovice. V deníku chybí ještě dopisek, že po Antiochii v Polkovicích, která končila v pátek turnusu C jsem si byl "dokončit" Antiochii do Rychnova na Moravě, kde jsem ji také započal od turnusu A a v Rychnově pak proběhlo i setkání.

Tento zápisek dávám 18. června, den, který změní život několika mužům, kteří budou v olomoucké katedrále vysvěceni na jáhny, také jistému dříve bohoslovci, dnes otci rodiny s manželkou a třemi vynikajícími dětmi ze Zubří.

Autentické fotky jsou pouze ze setkání z Rychnova: https://eu.zonerama.com/Antiochia/Album/4117621

Polkovice, turnus C (26.7. – 9.8. 2002)

Opět zde nejsem na celém turnusu, přijíždím až v úterý 30. 8. Ze jmen osobností, které lze z kroniky vyčíst: Karel Hořák z Lačnova, dnes kněz diecéze Olomouc, Martin Vévoda ze Švábenic, dnes kněz diecéze Olomouc, dříve kaplan na FARKA v Drahotuších, dnes administrátor farnosti Velký Ořechov, Petr Juřica z Valašské Polanky, Petra Popelková z Uherského Hradiště, Lenka z Valašské Polanky, „Azurit“ ze Starého Města, Radek Kollmann z Kroměříže, Lucie Tannertová z Mlýnického Dvora, dnes Rýznarová ze Zborova, manželka Petra Rýznara, který byl tou dobou na Antiochii v Rychnově na Moravě, Martina Bořinková z Valašských Klobouk, Jana Foltynková z Valašských Klobouk, Kateřina Stonová z Bludova, Marie Kozubíková z Valašské Polanky, Luděk Trojančík z Přerova, Jiří Macura z Hradiště, Káťa Foltýnková z Valaškých Klobouk a Vojtěch Hýbl z Václavova. Do kroniky jsem napsal 4 vpisky a 1 zápis.

Zápis jsem psal až jako poslední, jen tedy v rychlosti, co se tak trochu dělo v turnusu C podle kroniky. Sobota 27. byl den seznamovací a společně s místními kluky se vydali na výlet, odpoledne proběhly návštěvy místních starších lidí, které měl náš vedoucí Kája opravdu rád a často nás k tomu vybízel a večer se zdobil kostel. V neděli kromě liturgie bylo koupání a jiní zas připravovali hru. V pondělí si Antiochia připravila hru Hloupý Honza, což je opravdu docela zábava, kterou si pamatuju ještě z časů MiniForu. Jelikož jsem tam ještě nebyl, přišel jsem o katechezi o breviáři. Také se turnus představil představitelům obce. P. Jan Ston, velký Antiošák a bratr Katky z Bludova přijel a slavil mši svatou s novokněžským požehnáním. Den vyvrcholil táborákem, takže než jsem přijel, udělal turnus strašně moc práce.

V úterý, když jsem přijel, nepotkal jsem je na hřišti, ale povětšinou se hrál fotbal, příp. i jiné hry. Já jsem si jen prohlížel vesnici. Ve středu byl tedy plán dne, který se pro některé točil kolem karnevalu. Já jsem tento den napsal první vpisek, leč jsem ho ten den nepsal, protože byl psán pravačkou, jelikož levačku, mou psací, jsem měl po malé nehodě se sekerou, prozatím nepoužitelnou.

Středa 31.8. 2002

Po ranní trochu spavé katechezi jsme navštívili s Kájou paní bydlící u hřiště (Rosmanková – dopsáno někým jiným, paní mě provázela celou Antiochií a nakonec jsem si na ni zvykl. Staří lidé jsou dobří lidé). … Dětí odpoledne nebylo mnoho, ale pohráli jsme si trochu s balonem společně s Katkou. Růžence se dnes účastnil Ríša (místní kluk), škoda, že jsem při předříkávání usínal (to se mi stávalo ze začátku Antiochie docela často – mírně zmožen Malou Antiochií). Slovo na den bylo „Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám“, při bohoslužbě na motiv patrona sv. Ignáce: „Žít k větší cti a chvále Boží“.

Ve čtvrtek byla připravena pro děti bojovka „Kurýr na jih“. Večer byla evangelizace hospody. Přijel též P. Radek, slavil mši svatou a vysvětlil smysl Antiochie. Já jsem tento den strávil zřejmě u lékaře v Kojetíně, když při dopoledním sekání dříví, jsem si rozseknul ukazováček levé ruky, takže mám doživotní památku. V pátek se pletl dožínkový věnec na nedělní slavnost a připravovala scénka na nedělní karneval. Na sobotu jsem napsal další vpisek, který ten den tak trochu charakterizuje. Již jsem neměl velký problém psát svou rukou. Taktéž v neděli.

Sobota 3.8.

Sobota – velký organizační den. Připravovali jsme místní chrám na zítřejší dožínkovou slavnost a také OÚ na zítřejší karneval, takže Dožínky oslavíme tělesně i duchovně. Bylo též dobré nacvičit ukazovací písničky na zítřejší představení. Jak je výše uvedeno, též i divadelní nadšenci se připravovali. Při večerní bohoslužbě Karel vzpomněl památky sv. Jana Maria Vianney, který pro mě je takovým „Antiošáckým“ patronem, že kvůli němu jezdím právě na turnus C. Byl to velký misionář a jistě se za nás přimlouvá. Též bylo dobré nacvičit zítřejší liturgii, pro kterou byli nadšeni i kluci Jarda a Ríša. Chrám Páně znají díky Antiochii, ale věřím, že Pán přiblíží jejich srdce k sobě. Kéž by totéž dělal s námi. 

Neděle

Den Páně jsem ráno prožil až na nějaké výjimky v chrámu Páně, z čehož největším zážitkem byla slavnostní liturgie, při které z místním ministroval jen Jára, protože Ríšovi to doma nedovolili. Celebroval pan děkan a P. Zdeněk Stodůlka (můj vedoucí z Maletína 97) a jáhen Vláďa (dnes P. Vladimír Mrázek, farář v Nové Hradečné) nezůstal pozadu. V odpolední části se pak vařil večerní oběd, líčilo se na masky, vyráběli masky, cvičil karneval a pak vzniklo za podpory masek místních i antiošáků velkolepé dílo, které bylo nazváno karnevalem. Pokud Pán požehná, a věřím, že žehná, bude to velkolepé i před Bohem. Toho karnevalu se též účastnil  otec Pavel, jáhen Vláďa a asi 15 dětí, někteří rodiče a babičky a samozřejmě místní mládež.

V pondělí se uklízel kulturák a hrály se hry a paní Kaňkovská nám všem promítala diáky. O mě kronika píše, že jsem byl v Kojetíně na mši svaté a zpět jsem šel pěšky, udělal si pouť. Zřejmě jsem tam byl na kontrole s prstem. Též jsem napsal krátký vpisek do kroniky, ale není moc přínosný, tak tu být nemusí. V úterý se připravoval čtvrteční táborák, samozřejmě fotbal a hry. Na středu si mládež vyžádala diskotéku, zároveň s tím od 15:00-21:00 byla adorace. Kdo chtěl, mohl na diskotéku, kdo chtěl, mohl adorovat, střídali jsme se. 

A teď poslední zápis v kronice. Nebyl jsem úplně poslední, ještě po mě je vpisek z toho dne.

Čtvrtek 8. srpna 2002 – Sv. Dominik

Ranní budíček byl trochu pozdější, říkal jsem si, že je třeba spát, modlitba začala tím s mírným zpožděním, ale postupem času se dalo vše do normálu (zřejmě podle těchto slov jsem měl budíček na starost).

Závěrečný celý den našeho turnusu jsme spolu s místním Michalem, Petrem a Járou prožili pěší výlet do Skalky. Minerální vody byly dobré, ale to tvrdím jen já a některé babičky z Polkovic. Oběd jsme měli každý, co chtěl v místní hospodě (ve Skalce). Zpět jsme jeli autobusem.

V podvečer jsme uklízeli na faře, v kostele a na OÚ (někteří). Též se s náma rozloučil Luďa. Při večerní bohoslužbě nám milovaný jáhen poděkoval za naše působení a dal nám slavnostní požehnání. Následovala příprava táboráku a já s Lenkou jsme se šli podívat na fotbalisty a celkem jsme si popovídali s místní mládeží.

Účast na následujícím táboráku byla hojná. Přišly se podívat i místní babičky. Protáhlo se to prý asi do jedné hodiny ranní, ale o tom už svědčit nemohu, neboť jsem šel spát normálně. Někteří se rozhodli pro adoraci ve spacáku v kostele. Ještě bych se měl zmínit o drahých hostech z řad Antiochie (David, Jarda, Lída a Verča), kteří s námi prožívali táborák.

A Bůh žehnal tomuto dni a jistě i celé Antiochii a viděl, že je to dobré. Všichni sejdeme se nejpozději v nebi, kde je Bůh.

Rychnovské aktuality

PŘIHLÁŠKA NA ANTIOCHII

Asi v půli června jsem prostřednictvím P. Pavla odeslal přihlášku na Antiochii 2002, turnus C s výslovným přáním, abych nejel do Rychnova. Brzy na to mi bohoslovci odpověděli v tomto znění:

Ahoj Vojto!

Jsem rad ze ses ozval. Mam ale k tobe jednu velkou prosbu. Prave v Rychnove na Morave u Moravske Trebove potrebujeme nejake lidi. Musime tam ten turnus trosku posilit. Jestli bys to mohl obetovat pak bys nam moc pomohl. Vedouci tam bude Vrata a jeden bohoslovec z Prahy. Ozvi se prosim jak ses rozhodl. Diky. Za bohoslovce z Olomouce Petr Utikal

Dne 21. června jsem tedy na tuto výzvu odpověděl odůvodněním, proč do Rychnova nechci a další kroky v tomto směru, ať jsou Boží vůlí. Bude-li mě Bůh chtít v Rychnově, pošle mě sem, budu -li potřebný jinde, půjdu jinam. Nechci, ani nemohu se stavět proti Boží vůli.

Moje odpověď v originále zněla:

hoj Peťo!

Díky moc za e.mail. Důvod, proč nechci právě do Rychnova na Moravě je ten, že zde dost často jezdím a mezi místními věřícími jsem hodně známý a to i po svých negativních stránkách, jako např. že jsem dost paličatý člověk a málokdy si dám říci. Je pravda, že do dědiny příliš nevycházím, takže mezi nevěřící mládeží jsem znám jen minimálně. Ze zkušenosti z Cotkytle, kde to bylo podobné vnímám tuto zkutečnost jako negativum pro můj pobyt na Antiochii právě v této obci. Je to v podstatě jediný důvod, proč nechci právě sem. Pokud to vnímáš jinak a pokud vnímáš, že Pán chce, abych byl právě zde i přes tuto skutečnost, přijímám i to, že budu zde v Rychnově a vím, že nebudu litovat toho, že nebude po mé vůli. Pokud to opravdu vnímáš jako potřebné, pošli mě tedy do Rychnova na Moravě.

Pán, ať Ti žehná

s pozdravem Vojtěch Hýbl

POUŤ VE ZBOROVĚ 23/6 2002

Je to zvláštní, ale Zborov mám kousek a za celý rok jsem zde ještě nebyl, přesto, že v Počenicích jsem byl hned týden na to a v Hradci jsem také brzy po Antiochii přijel. Zde jsem se tedy zúčastnil pouti k sv. Janu Křtiteli.

Bylo očividně vidět, že Antiošácké nadšení z místní mládeže celkem rychle vyprchalo, neboť na mši svaté nebyl téměř nikdo, koho Antiochia podchytila a na odpoledním požehnání to též nebyla žádná sláva, ale místní křesťané se přece jen rozmnožují, což dosvědčoval i křest, který byl v den pouti při mši sv. udílen jednomu dítku.

Duchovně jsem měl možnost načerpat, ale bylo to všechno tak narychlo, že nejvíc, co mě zaujalo byla divadelní hra o sv. Barboře, kterou sehrála štítecká mládež před poutním požehnáním.

Ve středu sem i do Rychnova přijedou bohoslovci. Kéž to místní obec

prožije ke své obnově.

---aktuality zapsány dne 24/6 2002---

---Druhá kapitola aktualit---

ANTIOCHIA RYCHNOV 2002

Protože zde trávím mnoho chvil, provázela mě Antiochia téměř celé prázdniny a měl jsem možnost sledovat její průběh zpovzdálí. Na každém turnusu jsem vždy někoho znal nebo spíše Antiošáci znali mě.

Turnus A pro mě nezačal moc slavně, neboť ještě než začal, vybouchla ve mně bomba. Viděl jsem však v jeho průběhu, že to přes mé obavy bylo dobré. Obsahovala sice jen jednoho muže a to bohoslovce, ale rozjela to naplno a skončila slavnostní diskotékou, která se prý trochu zvrhla, ale místní mládež byla podchycena.

Turnus B jsem navštěvoval jen velmi málo, ale cítil jsem v něm perfektní společenství, které opět udělalo mnoho práce. Jen mě nemile překvapil otec Pavel, když v den, kdy jsem přijel ráno nebyl ani na modlitbách a při snídani pospával. V tu chvíli mě napadlo,

jak se stará a proč nedodržuje řád, který mu antiošáci tak trochu poskytují. Z okolních zpráv jsem se později dozvěděl, že se modliteb téměř neúčastnil. Měl jsem holt o jeho působení na Antiochii svou představu.

Turnus C jsem navštívil jen na jeho konci a panoval zde mírný chaos, zvláště co pořádku se týče. Byl jsem však mile překvapen Pavlovou účastí na táboráku a ze slov antiošáků i z jeho činů jsem vnímal, že i když se s antiošáky nemodlí, přece se o ně stará a jistě se modlí za ně. Snad můj postoj změnila duchovní obnova jménem Antiochia v Polkovicích, ze které jsem přijel. Zmatek, který tam však panoval byl o to horší, že neměli tolik slušnosti a faru nechali v nepořádku. Měli asi nedostatek uklízeček.

Po Antiochii se v nově vytvořené klubovně na faře schází místní mládež a doufám, že jim to mnoho přinese. O to, jaké bude mít Antiochia ovoce rozhodne sám Pán.

MALÁ ANTIOCHIA - HOŠTEJN 2002

14 dětí, 7 vedoucích a 2 kuchařky. To byl stav našeho tábora. Celý rok jsem to připravoval, i jsem se modlil a v prvních dnech to vypadalo, že nadarmo. Nebylo to však tím, že by Pán nežehnal, ale tím, že jsem myslel více na sebe a své zájmy, než na zájmy dětí a trochu jsem podcenil program.

Protože však moji spoluvedoucí i kuchařky byli perfektní a protože Bůh žehnal, vše se nakonec urovnalo a pak už to fungovalo skoro jako na jiných táborech.

Chtěl jsem udělat úplně jiný tábor, než ten loňský v Rychnově, ale ukázalo se, že mnohé věci je třeba zachovat. Nakonec jsem upustil od původního programu tábora a trochu jsme improvizovali.

Je pravda, že návštěv lékařů bylo také celkem dost a děti měli občas i trochu potíže fyzické. Nevím, čím to bylo, nevím, co tím Bůh sledoval, ale asi jsem nebyl v té správné kondici a mnoho jsem myslel na své potíže s otcem Pavlem a byl jsem přesvědčen, že tato akce je jedna z posledních, které s ním dělám.

A tak ten tábor nebyl tak dobrý, ale mnoho dobrého do něj vložil Pán a nakonec všichni odjížděli s pocitem radosti. Pro mě je to takové poučení, že pokud to dám Pánu, musím s ním i počítat a odložit vše, co mi brání vidět v bližním svého bratra. Když to připravuji a spoléhám na sebe, vždycky něco zklame a vždycky něco podcením.

---dopsáno dne 5/9 2002---

---Třetí kapitola aktualit---

POLKOVICE 2002

Jako každá Antiochia, i tato byla originální. Opět jsem se přihlásil na turnus C, který byl tohoto roku posledním turnusem a s výslovným přáním, že nechci do Rychnova, což si myslím, že bylo dobré, ať si o tom říká kdo chce, co chce.

Protože tou dobou, kdy turnus začínal jsem končil tábor v Hoštejně a ještě jsem byl na hoštejnské pouti ke sv. Anně, zkrátila se doba, kterou jsem prožil na Antiochii o 4 dny a ještě o den dříve končila, takže to byla Antiochia pro mě zatím nejkratší.

Zjistil jsem však, že v žádném případě není dobré jezdit na Antiochii takhle pozdě, neboť do společenství jsem tolik nezapadl, ale nebylo to tak markantní jako v Počenicích. Nemusel jsem zde dělat samotného vojáka v poli.

První den jsem se v obci seznamoval. Dětí na Antiochii mnoho nechodilo, ale bylo to tím, že povědčinou odjeli na prázdniny. Věřících v kostele mnoho nebylo, ve všední den jsme měli bohoslužby pro sebe a jen vyjímečně přišli nějaké děti. O neděli jich bylo něco přes desítku.

Hned třetí den Antiochie jsem si u jedné z babiček udělal věčnou památku na Antiochii. Takže, když se podívám na ukazováček levé ruky, vzpomenu si na Polkovice.

Jinak co se týče aktivit Antiochie, myslím si, že jich bylo mnoho. V rámci několika táboráků se provedlo pro místní děti a mládež několik bojových her, karneval v místním obecním domě, diskotéka, kterou si zorganizovala místní mládež a byla natolik férová, že přistoupili na všechny udělené podmínky a mnoho jsme hráli fotbal.

Oblíbenou činností našeho vedoucího a tím i celého turnusu byla návštěva babiček. U těch jsem sice mnoho nebyl, ale myslím, že přispěla k větší cti a chvále Boží. Též rozlučku jsme měli velice pěknou, s kytarou po vesnici.

Co duchovní stránky se týče, byla též velmi bohatá. Jsem rád, že k pravidelným modlitbám patřil růženec, ranní chvály, bohoslužba slova a katecheze a samozřejmě večerní kolečko a modlitba. Adoraci jsme měli celkem 2x a to v pátek a při celé diskotéce. Též jsme se scházeli při modlitbě Anděl Páně. Zvonění zde bylo automatické a občas dělalo paseku.

Jsem rád, že jsem byl právě zde a věřím, že Bůh žehnal a že toto dílo bude mít své pokračování a že se zakoření v srdcích mnoha místních lidí.

MALÁ ANTIOCHIA - JITRAVA 2002

Tábor byl vskutku originální, neboť neměl jiné děti, než ty, pro které jsme si přišli a postavili je před hotovou věc, že s námi prožijí týden a i ti se střídali skoro jako ponožky, takže na konci tábora jsme neměli co vyhodnocovat a ač u táboráku byla má slova optimistická, byla v silném rozporu s tím, co jsem prožíval.

SETKÁNÍ ANTIOCHIE - RYCHNOV 2002

Toto setkání proběhlo jako "Antiošácký Silvestr" a bylo úplně jiné, než všechna antiošácká setkání, co jsem kdy prožil, i když jsem jako tradičně nebyl na celém a to z důvodu, že jsem byl zaměstnán a měl jsem službu v práci.

Prožil jsem pouze sobotu, což byl vlastně ten nejdůležitější den. Ráno byla duchovní obnova, k poledni mše svatá a odpoledne program pro místní děti a mládež.

Večer jsem pak prožil mši sv. v Mladějově a pak vlakem šup do práce na noční s pocitem dobře prožitého dne, ale zároveň se perfektně usínalo, neboť na toto setkání jsem též dojel po noční směně.

A jak to dopadlo s místní mládeží? V klubovně už se nesetkává a zdá se, že Antiochia se zde v ničem nepohla. Ale to je jen mé mínění, mnoho jiných to však vnímá jinak a i oni jistě mají pravdu. Třeba zapustili nějaké pevné kořeny, ale těžko říci.

---aktuality dopsány dne 3. ledna 2003---

---čtvrtá kapitola aktualit---

ANTIOCHIA SE VRACÍ - COTKYTLE 2002

Podzimní prázdniny chtěl otec Pavel pro Třemešnou ve Slezku. Protože však tamnější fara byla obsazena, spokojil se s farou v Cotkytli, kde mu to k jeho údivu dovolil otec Radek. Sehnal tým vedoucích, kteří se starali o místní děti a měli pro ně udělat program.

I když se sešli v sobotu, začali s místníma pracovat až v neděli a hned večer jsem je navštívil a pokusil se obohatit program. Bylo až zázračné jak si místní oblíbili tuto skupinu na faře za jeden večer, neboť už v pondělí odjížděly holky a zůstal jsem tam jen já a Vašek, potom dojel i otec Pavel a otec Radek a bylo nás opět mnoho.

Protože v úterý jsem měl ranní, zavezl mě pak večer otec Pavel domů. Myslím, že to po dlouhé době byla dobře prožitá akce s Malou Antiochií a že Bůh žehnal a posílil tuto zkleslou obec, ač o duchovních hodnotách jsme mluvili jen málo, ale snažili jsme se svědčit činy. Osobní modlitby však neskomíraly.

Boží požehnání bylo i v tom, že jsme s touto vesnicí prožili těžké chvíle po vychřici, když nesvítila elektřina až pozděj večer.

MIKULÁŠ - MALETÍN 2002

Co k tomu napsat? Ani jsem tam vlastně nebyl, jen jsem vyřídil několik propagačních maličkostí a modlil jsem se za to. V době pouti jsem měl službu v práci a počasí toho dne nebylo zrovna příjemné. Na programu byla tentokráte jen bohoslužba slova a potom Mikuláš v kostele. Toto měl na starost jáhen Piotr, Petr a Lukáš. Tentokráte to bylo bez čertů a o to skromnější, že k mému překvapení se zúčastnilo jen 7 dětí. Bude ta pouť ještě příště?

SILVESTR - COTKYTLE 2002/2003

Akce Tři chlapi v chalupě si myslím, že byla dobrá. Místní mládež nás čekala u autobusu, kterým jsme dojeli, takže jsme se málem nestihli ani vybalit. Pak to začalo - nákup, tři králové, hry a spánek. Druhý den nás místní pozvali sáňkovat a my jsme měli pro ně od tří hodin program. Nejkrásněji jsme prožili půlnoc a to sami na věži kostela za modlitby "Anděl Páně."

Na Nový rok jsme se už jen sbalili a prožili společně mši svatou. Co se týče modliteb ostatních, modlili jsme se krom uvedeného ještě u jídla a ještě jsem se soukromně modlil růženec, takže na Boha jsme nezapomněli a doufám, že Bůh jim i nám požehnal a že i skrze tuto akci budou plody.

---aktuality dopsány 12. února 2003---