6. Antiochia ve Zborově 2001

Úvodem - 6. Antiochie v pořadí pro mě byla tou, na kterou jsem se přihlásil až den před odjezdem. Také po prvé jsem nepsal prázdninový deníček a byla to pro mě Antiochia poněkud kratší, díky tomu, že jsem ne malý čas věnoval Malé Antiochii. V r. 2001 jsem byl hned na třech táborech Malé Antiochie, s různou úspěšností, ale v každém případě šlo o nejnaplněnější prázdniny. 

Když se mě dostaly do rukou kroniky Antiochie, udělal jsem takovou malou rekonstrukci a přepsal zápisy z kroniky, které jsem zapisoval já a ostatní dny okomentoval, takže i zde platí, že je zachycený každý den a i zde si pamatuji zvláště jáhenské svěcení v Praze docela hodně zážitkově. Jen připomenu, že Cesty po Antiochii jsem dával dohromady v r. 2010 a k tomu času patří komentáře "dnes..." 

Další z prvenství této Antiochie pro mě bylo, že byla tak blízko, že jsem občas odskočil domů a došel pěšky zpět - přes les 5 km od domova. Jednalo se tedy o Antiochii, která byla nejblíže mého bydliště a paradoxně jsem na mši svaté byl až za rok při pouti k sv. Janu Křtiteli a až po dnes (2022) jsem tam v kapli už více nebyl, takže ani nevím, jak vypadá uvnitř, když asi 2 roky po Antiochii byla učiněna rekonstrukce kněžiště, takže je tam moderní oltář a už není kazatelna.

Článek vydávám v den světce, sv. Barnabáše, který spolu s Pavlem působil v Antiochii. Tak to by pro začátek stačilo.

Byla to pro mě první výjimka z turnusu C a nebylo to špatné. Účastníci turnusu: Jan Bleša, bohoslovec, dnes kněz, farář v Kelči, Petra Matějová, Petra Thurzová, Markéta Kristková, Václav Fojtík, tehdy laik, dnes kněz, kaplan ve Veselí nad Moravou a opozdilci Vojtěch Hýbl, Jana Juřikovská, Jana Šafářová. Do kroniky jsem napsal 2 zápisy, z nichž oba zde budou.

Jen bleskově, co se podle kroniky dělo za turnusu D: V pátek 10.8. se v Olšanech rozhodovalo kdo a kam půjde. Výše jmenovaní byli vybráni do Zborova a již se seznamovali s obcí. Rychtu navštěvovala především mládež. Já jsem přijel na svém kole v pondělí 13.8. tuším, že až večer, neb tak to zaznamenává i kronika jako posledního opozdilce, který posílil ještě ráno pětičlenné, pak čtyřčlenné společenství do počtu 7 členů.

Středa 15. srpna – Slavnost Nanebevzetí Panny Marie

Tuto slavnost jsme si „předslavili“ již včera v Horních Studénkách. Pro mě je to druhý celý den a pomalu se seznamuji s vesnicí.

Ráno bylo normálně slavnostní. Během dopoledne jsme se rozdělili na několik skupinek. Mám dojem, že Petry hned z rána odjely do Zábřeha. Honza a Jana společně nacvičovali hru na varhany, protože babičky to zde mají rády a potom šli pomoci ke Kašparům na brambory, druhá Jana tam, myslím, byla taky. 

Já a Vašek jsme procházeli dědinou a nakonec jsme zakotvili u paní Šanovcové, u které jsme se dozvěděli spoustu věcí a napadlo mě, že bychom mohli uspořádat setkání seniorů. Během pochůzky jsme oznamovali dnešní bohoslužbu. Těsně před obědem jsme též zakotvili u Kašparů. 

Potom Angelus Domini a po obědě nás čekalo místní koupaliště, kde jsme byli spolu s místními dětmi a mládeží. Tam nás opustila na krátko Jana, ne ta z Jabluňkova. Po návratu jsme chvíli setrvali v činnosti na Rychtě. Pak už pomalu bylo čas jít sloužit Bohu a přijímat jeho dary.

Při nešporách, kterých se účastnili někteří Antiošáci, zbytek v počtu dvou holek, už nevím kterých, pomáhal paní Mackové při sklízení sena, a místní mládež nám, nevím kdo, dal dar velkého smíchu, takže bylo obtížné zakončit vážně denní modlitbu církve. 

Mládež jsme pozvali i na večeři, po které jsme si zahráli nějaké hry, z nichž poslední byla schovávaná. Překvapením bylo, že jsme to ukončili po 21. hodině a den ukončili modlitbou a společenstvím. Pak už následovala jen slavnostní chvíle spánku a Pán žehnal tomuto dni. 

Pátek 17. srpna – sv. Férie, svátek má Petra

Pátek je kající den. Otázka je, zda jsme dnes zvládli nějaký kající skutek. V délce spánku to asi nebude, protože ženské populaci se nechtělo vstávat. Za to my, muži, jsme nachystali snídani a umyli nádobí.

V jídle to asi taky nebude, protože jsme oslavovali Petry a proto byl ke snídani pudink a k obědu meloun a víno.

Po krátkých ranních oslavách jsme se rozprchli. Já a Janča, ne ta ze Šumperka jsme šli k Rýznarům pro mléko. Dostali jsme ho od Petrovy 92 leté babičky zdarma a dobře jsme si popovídali, stejně tak i u Šanovců jsme si pěkně popovídali. Cestou jsme ještě zvali na pouť do Štítů. Podobnou činnost provozovali i ostatní Antiošáci. Kluci ještě připravovali nedělní táborák a holky nacvičovaly na večerní liturgii v kostele. 

Odpolední program počal siestou. Během ní jsem odjel do Klášterce a navštívil Petra Rýznara, mimo jiné i kvůli autu na zítřejší výlet do Prahy. Když už jsem byl tam, tak jsem popojel kousek dál a navštívil Antiochii v Olšanech. Jejich část jsem našel v kapli sv. Cyrila a Metoděje při adoraci. Využil jsem tedy této chvíle, neboť včerejší adoraci, jak už naznačila Janča, jsem doopravdy prospal. Pak jsem se přesunul ke Kargerům a od tama jsem viděl i jejich klášter. S pozdravy od vedoucího turnusu Reného a příslibem jejich příchodu k nám jsem se vrátil do Zborova, kde už v kapli řádila úklidová četa. Téměř záhy po mém příchodu se vrátila Markéta. Během chvíle jsem udělal ještě několik návštěv a pak byla křížová cesta, bohoslužba slova, nešpory a po tom všem fotbal a shánění aut na zítřek. Po bohoslužbě se vrátila i Jana, ne ta z Jabluňkova. Pro zítřejší brzké vstávání jsme šli zavčasu spát, vlastně mohli jsme jít, někteří se však věnovali koupání a pak se jim ráno nechtělo vstávat.

A tak přece alespoň nějaké kající skutky. A Pán nám celý den žehnal. To dosvědčuje…

Sobota pak byl výlet do Prahy, v neděli pouť ve Štítech, v úterý jsem měl službu s Rybanou (Janou, ne tou ze Šumperka) a plánoval se Pohádkový les a také přijela návštěva z Olšan. Ve středu plakáty na Pohádkový les (jsem je prý dělal celý den), ve čtvrtek roznášeli pozvánky a navštívili sestry  Boromejky v Bohutíně a P. Kryštof Klat měl mši svatou a novokněžské požehnání. V pátek vrcholily přípravy na Pohádkový les a loučení s vesnicí. V sobotu byla akce Pohádkový les naplno s místní mládeží a hasiči, za účasti 33 dětí a o něco méně doprovodu rodičů. Večer byla mše svatá z nedělní platností, kterou celebroval P. Kamil Obr a po ni uděloval novokněžské požehnání. V neděli ráno odjel zbytek turnusu Antiochie a já a Markéta, kterýžto jsme to měli kousek domů (já jen 20 minut jízdy na kole) jsme douklízeli rychtu. Já jsem zůstal asi do 18:00 a netušil jsem, že skoro rok Zborov neuvidím. Tolik jen z dění v kronice a velmi mírně toho, co si na základě kroniky mírně pamatuji.

Z kroniky, kterou jsem si vedl v Rychnově

ZBOROV - TURNUS D 2001

Tentokrát jsem se na Antiochii vůbec nehlásil, protože do začátku prázdnin nebylo vůbec jisté, kolik budu mít táborů Malé Antiochie a otci Pavlovi jsem slíbil, že v krizovém případě vezmu i tábor, který se kryje s turnusem C a jak píše tato kronika, to jsem i splnil, ale nechtěl jsem na Antiochii nebýt a tak den před odjezdem jsem se otce Radka ptal, kam mě pošle. Doufal jsem, že do Olšan, ale on usoudil, že bych byl potřebnější ve Zborově.

Do Zborova se mi sice moc nechtělo, protože většina Antiocháků ze Zábřežska byla v Olšanech, vč. mého bráchy a také proto, že Zborov je od nás vzdálený pouhých 5 km chůze, takže to byla druhá Antiochia, na kterou jsem dojel na kole a protože byla tak blízko, tak jsem se i několikrát podíval domů a jednou jsem dokonce přišel pěšky. Byla to také první Antiochie, kde jsem prožil opravdu rodinný turnus D, i když nás bylo trochu více, zhruba 7 a byla první, kde jsem hojně využíval siesty, po táborech otce Pavla ani není divu a která byla při filiální obci, protože na Moravě toho roku nebyla žádná Antiochia při farní obci.

Žili jsme v prostorách bývalé místní hospody a těšili jsme se velké vážnosti v obci, také mnoho křesťanů z řad mládeže se vrátilo do kostela. Po dlouhé době jsem na Antiochii žil bez konfliktů a bylo mě opravdu dobře. I když jsem přijel až v pondělí, dostal jsem službu zvoníka a ministroval jsem jen při mši svaté. V obci jsem vlastně strávil nejkratší dobu ze všech Antiochií, a přesto to pro mě byla velká duchovní obnova.

Ani mě moc nevadilo, že nebyla celonoční adorace, bylo spoustu jiného, originálního a bylo to opravdu dobré. Neděli jsme trávili ve Štítech na pouti a také někteří v Horních Studénkách. Do Zborova za námi dojel otec Kamil Obr, který zastupoval otce Radka v jeho farnostech a také otec Krištof Leon Klat, který přijel na mé pozvání a oba, ale každý jindy nám udělovali novokněžské požehnání. Společně jsme jeli také do Prahy na svěcení jáhnů a rychle jsme si Prahu prohlédli po duchovní stránce i u sestřiček Boromejek, kde jsme obědvali a rozhodli jsme se, že jim jejich pohostinost vrátíme v Bohutíně.

Největší akcí našeho turnusu byl pohádkový les, který jsme organizovali také s místními hasiči, aby v tom mohla být do budoucna nějaká tradice. S místními jsme hráli také spoustu her vč. fotbalu, ale i nějaké ty noční, ale noční Antiochii jako takovou jsme neprovozovali.

V jedné misi jsem se podíval i na Antiochii v Olšanech. Měli zrovna adoraci v kapli, ale protože měli mnoho naspěch, nebyl jsem ani u nich na základně. Jen jsem se dověděl, že v budoucnu měli slavit vánoce a také za námi přijeli. Po té návštěvě mi bylo jasné, proč jsem nebyl v Olšanech. Prý tam Antiochia neměla velké účinky zvláště proto, že byli na klášteře, který byl od dědiny trochu vzdálen, a měli to daleko vůbec všude, kam měli přijít. Ale Bůh žehnal jistě i jim.

Na konci Antiochie jsem už zůstal sám, ale špatné to nebylo, protože místní byli chvíli se mnou a pomohli mi uklidit. Byl jsem rád, že jsem to zde mohl prožít, i když s odstupem času jsem ve Zborově ač je to od nás kousek již dlouho nebyl.