je pro mě nejoblíbenější měsíc nejen proto, že jsem se v dubnu narodil, ale i pro to roční období a hlavně, vždycky v dubnu je doba velikonoční, na kterou se připravujeme také časem postu. Několikrát v životě a to docela často moje vlastní oslavy předčí ta největší slavnost Kristova vzkříšení, po kterém v Rusku, které teď vede nespravedlivou válku, pojmenovali pro nás nedělní či pro Italy Pánův den.
Matko Boží přečistá,
skrz Tebe spása jistá,
veď nás v lásce k Ježíši,
on tvou prosbu uslyší.
Srdce tvoje přečisté
je nám vzorem zajisté,
kéž svá srdce čistíme,
Kristem světu svítíme.
Po roce ve františkánském klášteře
František jiné cestě se otevře,
větší přísnosti na sebe musí mít,
přísně jako poustevník chce žít
v lásce a pokoře.
Ustavičný půst z lásky držet chtěl,
pro Menší bratry tento čtvrtý slib měl,
neb když se tělo postem kaje,
duch se čistí, mysl zraje,
tělo se duchu podrobí.
Kéž jsme též laskaví a pokorní,
postem proti zlu těla odolní,
žádostivost usměrňujme,
rady Krista naplňujme
na přímluvu sv. Františka z Pauly.
Na svátky je plný Jeruzalém,
Pán nalez oslátko, used na něm.
Volali "Hosana, to je náš král!"
cestu mu prostřeli, volali dál.
Dnes slavný dav a ratolesti,
za týden zloby bude dosti,
Dnes sláva, pak trápení,
člověk rychle se mění.
Internet a počítače
přináší nám doba naše,
proto svatý Izidor
právě může být náš vzor.
Arcibiskup, učitel
ze Španělska pocházel.
Umučení Krista, Spasitele
rozjímal denně směle.
Kněze dobře vychovával,
i biskupům příklad dával,
začít musí u sebe,
by mnohé vedl do nebe.
"Za třista denárů ten olej stál."
To řekl Jidáš, jež z těch peněz bral.
Na Jidáše pěkného slova v Bibli není,
vždyť tento učedník zradou všechno změní.
Kristu přítelem být měl,
přece však svou cestou šel.
"Co mi dáte, když vám ho zradím?"
Třicet stříbrných na tě vsadím.
"To já, snad, Mistře, že zrádcem jsem?"
Toto, Jidáši, sáms´řekl všem.
Jak apoštol Jidáš skončil, víme,
kéž jeho zradu napravíme.
Že jsme Boží vyvolení,
oleji jsme označeni,
by v nás Boží síla byla,
nad zlým duchem vítězila.
Kněžství Kristus dnes založil,
smlouvu s lidmi obnovil,
při nejsvětější oběti
kněz chléb, víno posvětí.
Oleje svaté biskup světí,
bychom měli na paměti,
že jsme kněží, proroci, králi,
Kristu jsme svůj život dali.
Před křtem první pomazání,
že jsme Bohem povoláni,
s Kristem zváni k svědectví,
že v něm máme vítězství.
Křižmo, že s Kristem, vítězem,
po všech cestách dobře jdem,
při křtu, biřmování, kněžství,
mažem v síle vítězství.
I nemocní jsou mazáni,
že jsou Kristu oddáni,
že přes všechny nemoci
Kristus spěchá k pomoci.
Ježíš právě ustanovil,
dříve, než krev za nás prolil
oběť svatou, nekrvavou,
svému Otci velmi drahou.
Apoštolé při večeři
Slovu Krista Pána věří,
omyje jim jejich nohy,
by jim k službě dal své vlohy.
Potom chléb jim láme všem,
k pití dává kalich s vínem,
chléb mé tělo, víno krev,
tu pravdu všem lidem zjev.
V den Kristova utrpení
zastavme se na zklidnění,
vždyť naše hříchy na svůj kříž
bere, nese velkou tíž.
Od rána jej Pilát soudí,
pak zlý dav jej doprovodí
až na vrchu Kalvárském
v své smrti dává život všem.
Svatou oběť dokonává,
ztracený Ráj opět dává,
z kříže zní z posledních chvíl:
"Bože, proč jsi mě opustil!"
Večer v křestním prameni
životy se promění.
Aleluja k Boží chvále,
ať zní světem neustále!
Nová voda pramenitá,
síla z ní je znamenitá.
Na světle je vzkříšení,
zde podstata pramení.
Jan s Petrem hned k hrobu běželi,
že byl hrob uklizen viděli.
Pán jistě vyšel dnes z hrobu ven,
jinak by nebyl hrob uklizen.
Dva učedníci putují pryč,
srdce jim svírá žalosti bič.
Pán se připojí, zjišťuje žal,
Písmo vykládá, putují dál.
"Zůstaň tu s námi, nastává noc!"
A naráz vidí Kristovu moc!
Kdo láme chleba, je přece Pán,
to on se nyní ukázal nám.
I když je noc, musíme teď zpět,
že Pán vstal z mrtvých všem povědět.
Máte-li jedno vajíčko,
dejte mi je, tetičko,
zdraví, štěstí, vyplácím,
vždy rád se k vám navracím.
I. Tady není, je vzkříšený,
II. Petrem prázdný hrob potvrzený,
III. Máří, ne zahradník, však Mistr náš,
IV. V Emauzích zůstaň, Pane, kam spěcháš?
V. Tam při lámání chleba prozřeli,
VI. pak Ježíše živého učedníci viděli,
VII. od Krista dostali moc, která odpouští,
VIII. Tomáš svého Pána i Boha připouští,
IX. vždyť je to Pán, snídani nám přichystal,
X. Petr mu lásku svou vyznal.
XI. K hlásání evangelia vyzývá nás,
XII. vždyť On je s námi po všechen čas,
XIII. v modlitbách pak spolu dleli,
XIV. Duchem svatým naplněn svět náš celý!
Oktáv velikonoc máme,
tak obešli všechny známé.
Ty, kteří neví nebo ví,
velikonoční tajemství.
Ta velká noc neskončila,
slavíme, je stále živá!
Celý týden Boží hody,
sedm týdnů do pohody.
Aleluja, všichni pějme,
Spasiteli zajásejme!
Každou neděli, celý rok
a takto taky na přes rok.
Pán Ježíš přece z mrtvých vstal,
neboj se radost šířit dál!
Libý člověk Libor je,
aspoň tak se jmenuje,
nebo také svobodný,
jako biskup byl hodný.
Ke křesťanské dokonalosti
směřoval své svaté ctnosti -
zdrženlivost, tichost, mírnost,
vzdělanost a vytrvalost.
Vše, co kázal, činil rád,
osobně šel za příklad,
kéž z těchto svatých příkladů
dojdem nebes pokladu.
Po biskupu, světci, biskupem se stal,
chudým pomáhal, nemocné uzdravoval,
Z příkladů svatých svatý Libor žil,
svatý Martin jeho osobní přítel byl
a na smrt jej připravil.
Zde stojí slavný, jeho slav,
svatý to biskup Stanislav.
Staň se také slavným,
jistě staň se svatým,
tvá pevnost, ať je jistá,
následuj vždy Krista.
Narozen v polském Štěpánově,
z Hnězdna a dál má vzdělání,
biskupem stává se v Krakově,
před tím chudým dá dědictví.
Na krále se neohlíží,
vzdoruje mu bez obtíží.
Králi, který, krutý je, Boha se nebojí,
před jeho výhružkami biskup obstojí.
Král, který své poddané utiskuje,
nenávistně do chrámu sám vstupuje,
nad biskupem drží meč,
sám vykoná tu seč.
Král, který je plný nenávisti,
přízeň lidu si nezajistí.
Lid svého pastýře pochová,
lásku si k němu uchová,
k Bohu víru posiluje,
kéž naději si upevňuje.
Martin I., nástupce Petra,
by apoštolská víra kvetla,
svolal hbitě synodu,
zabránil tehdejším bludům.
Přec Kristus, člověk dokonalý,
Boží vůle také znalý,
on je v Pravdě celý Bůh,
nemá v ničem žádný dluh,
on dle vůle Boží,
též lidskou vůli střeží,
když kalich Kristův těžký byl,
přece vůli svého Otce naplnil.
Za to jeho učení
v Konstantinopoli vězení,
ve vězení týrání,
potom roky vyhnání,
v místech, kde teď leží Krym,
papež uleh k zemřelým.
Z toho mohu já se ptát,
zda se mám o víru prát,
zda hájit pravdu před všemi,
jak lépe mě bude na zemi?
Kdo zdravou Pravdu vyznává,
nebe jistě vyhrává,
vždyť v Kristu přece Pravda je,
víra, láska, naděje.
V první eucharistické modlitbě
jména svatých nesou se libě,
nejen muži, také ženy,
v eucharistii nám jsou přiblíženy.
Felicita, Perpetua, Agáta,
Lucie, Anežka, Cecilie
a také svatá Anastázie
k úctě se vyzdvihuje.
Připomíná zmrtvýchvstání,
jménem nám hlásá to povolání,
ke kterému jsme všichni určeni,
hlásat Kristovo vzkříšení.
Velké měla učitele,
Petra, Pavla znala skvěle,
jejich těla pohřbila,
víru dále šířila.
Mučení se nebála,
ve všech zkouškách obstála.
Kéž též my se nebojíme,
žitím víru naplníme.
Když Matku Boží vidí,
myslí, že zrak ji šidí.
Kdo jsi, Krásná paní?
Odpověď nezazní.
Avšak, když s Ní hovoří,
srdce se ji rozhoří.
Důležité zprávy má,
církev o nich rozjímá.
Bernadetta vidí paní,
jméno její právě zazní:
Neposkvrněné početí.
Ze strachu před židy zavíráme,
nikoho mezi nás nevítáme.
Tu přijde Ježíš, říká "Pokoj vám!"
ukáže ruce, bok, vždyť je to Pán.
Srdce jim radostí zaplesají
a slova Pánova přijímají.
"Přijměte Ducha a odpouštějte,
a hříchy těm lidem odkrývejte.
A komu ty hříchy odpustíte,
Boží hněv také tím zadržíte.
Nedojde-li ten hřích odpuštění,
může se obávat zavržení."
Tomáš však není při této zvěsti,
nemůže uvěřit, neměl štěstí.
Za týden opět tak, Tomáš s nimi,
Ježíš se objeví mezi nimi.
A vyzve Tomáše: "Vlož prsty sem,
ať věříš pevně teď, že já to jsem."
"Pán můj a Bůh můj též, teď už to vím,
velikou radost mám, že již věřím."
"Že jsi mě uviděl, máš teď sílu,
mnohý mě neviděl, přec má víru."
Zázraků Ježíš mnoho vykonal,
těžko bych všechno to zaznamenal.
Toto však zapsal jsem, ať víru máš,
že Ježíš je ten pravý Mesiáš.
Milosrdenství zjevuje,
když Pán se objevuje
apoštolům a Tomášovi,
o Božím milosrdenství,
ať se dozví,
kdo hledá Boží Království,
pozná v Kristu vítězství!
Bůh má všechny lidi rád,
nebe jim chce otvírat.
Kdo jej vyzná,
tomu přizná
účast na svém vítězství,
jistě v Božím Království
najde Milosrdenství.
Milé Srdce mile příjmá,
na zlé skutky zapomíná,
když jich člověk lituje,
Bůh ho stále miluje,
když však lítost nevzbudí,
Spravedlnost probudí,
však Milosrdenství vítězí!
Díky, Bože, za dar žití.
Po tvých cestách mám teď jíti,
k tomu dals mi dary větší,
žití mé, ať o Tě svědčí.
Víru svatou, Věčný Bože,
s námi chraň a naplňuj!
Díky, Bože, za dar místa,
o tom moje víra čistá
do světa se hlásat musí,
ač si mnoho zkoušek zkusí.
Díky, Bože, za dar lidí,
mnoho lidí v tobě vidí
lásku, naději a víru,
s Tebou dojdem věčně k míru.
(mělo by to vycházet na Papežskou hymnu)
V den, kdy jsem se narodil,
svatý Hugo při mě byl.
Portské víno jistě pil,
když už se tam narodil.
Jako opat chtěl být vzorem
činil tak mnoho reforem.
V organizaci byl smělý,
obnovil mnohé kláštery,
též špitály a misie,
vždyť pohanství stále je.
Neměl ty radosti pro sebe,
žitím směřoval do nebe,
žití dlouhé tady měl,
i poustevník stále sel.
Svatý Hugo, ducha máš,
o nás, kéž se postaráš.
Svatý Vojtěše
v boji útěše
silou svědectví
pomoz vítězství
k Bohu pravému,
žití věčnému.
Svatý Jiří
mečem míří
draka zasáhne
dobra dosáhne
z nebe pomoci
má ve své moci
ve víře jistotu
a lásku k Životu.
Jméno podle válek
nese svatý Marek.
Silný jako lev,
Boží Slovo zjev!
Radostná ta zpráva
svědectví vydává.
V evangelia jasu,
světu zvěstuje spásu.
I malého světce slav,
nese jméno Jaroslav.
I přes těžké mučení
srdce svoje nemění.
Slaví jara sílu,
neopouští víru.
Úcty Panny Marie
Ludvík Grignion znalý je.
K Marii se utíkej,
Pravou úctu k Panně měj.
Nejblíž k Bohu Panna má,
do nebe nás přijímá.
Tato svatá Kateřina
hlásat Pravdu není líná.
Krista rány na se nese,
i papeži pravdu vnese,
že lépe Pravda vypučí,
z Říma, z církve náručí.
Jeden z lotrů, co na kříži byl,
sám Ježíš jej omilostnil,
přesto že to byl vrah,
z pekla nemusel mít strach.
Svatý Zikmund, burgundský král,
ze zločinu vraždy také se kál,
do kláštera se uchýlil,
ten klášter hmotně zajistil.
V tomto klášteře modlí se stále,
ač přepaden byl od jiného krále,
Zikmund si život nezachránil,
když klášter při útoku bránil.
Od Karla IV. jeho ostatky máme,
největší zvon v Praze rozezníváme.
Kéž svatý Zikmund nám připomíná,
že v pokání řešení má každá vina.
Místo kouzel, čárů
vzdejme Pánu chválu,
Matku Boží vzývejme,
o přímluvu žádejme.
Bože, Jeden v Trojici,
všechny lidi slyšící,
děkujem ti za Marii,
Pannu čistou, jak lilii.
Boží Synu, Jezu Kriste,
narozený z Panny čisté,
na přímluvu Matky své
utiš, co je bouřlivé.
Matko Boží, Panno čistá,
skrz tebe chcem vidět Krista,
ukaž, kudy máme jít,
když chcem s Kristem věčně být.
Do ovčince, kdo vchází dveřmi,
jen to pastýř je, ovce, věř mi!
Ten, kdo jinudy tam proniká,
potkáte zloděje, hříšníka.
Jen dobrý pastýř ovečky zná,
každá z nich snadno je rozpozná.
Za hlasem pastýře ovce jdou,
cizího poslouchat nebudou.
Jděme za Kristem, on je dveře,
cestu k životu nám otevře!
Ježíš, Dobrý pastýř, za ovce
také svůj život dáti chce.
Ten, kdo však hlídá kvůli práci,
jak vlk přijde, tak hned se ztrácí.
Jako Dobrý pastýř ovce znám,
svého Otce, Boha poslouchám.
Ty moje ovce můj hlas slyší,
znám je, vím, že mě neoslyší.
To já jim věčný život dávám,
v cizích rukou je nenechávám.
A můj Otec všechny mi je dal,
v jednotě s Ním jsem, každý ho chval.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.