Poslední rok našeho prezidenta

Jsem jen prostý občan demokratické země, jejíž demokracii může hlava státu pokroutit, a o to se vědomě a dobrovolně snaží se všemi zbytky rozumu, a tak sem píšu tento svůj a zdůrazňuji, že výhradně svůj názor a nejsem pro to, aby ho někdo sdílel, ať si každý udělá vlastní.

Od počátku již při první volbě mě bylo jasné, že prezident, který chce svrhnout vládu, nikdy nebude dobrý prezident. Nikdy, nijak a v ničem za celou dobu neprokázal národu nic dobrého, vždy jen škodu a to hlubokou škodu, škodu, která se nedá nahradit žádnými penězi.

Nikdy a v žádných volbách tento muž nedostal můj hlas, hlas nadšeného voliče, který nevynechá jediné volby, k nimiž ho společnost zve počínaje volbami do zastupitelstev obcí a prezidentskou volbou konče. Volba Miloše Zemana podle jeho volební kampaně byla vždy mnou chápána jako volba proti mému vlastnímu čistému svědomí.

Kdo by chtěl zkoumat můj blog, nenajde zde nic, co by vychvalovalo činy současného prezidenta Miloše Zemana. Ba dokonce jsem byl nucen jako volič volit podle svého svědomí tak, jak bych normálně nevolil, např. dát hlas při prezidentských volbách dobré ženě, byť jsem stále přesvědčen, tedy opět já jako volič, že roli prezidenta ČR by měl zastávat vždy muž. Nemám však nic proti paní prezidentce Zuzaně Čaputové, která v této chvíli je mnohem lepší reprezentantkou SR než náš neschopný vládce, aniž bych narážel na jeho tělesné zdraví vrchního velitele vojska armády ČR.

Také při druhé volbě prezidenta se současný prezident vybarvil jako totální zbabělec, když nehodlal se v prvním kole utkat se svými soupeři, až teprve v druhém, kdy bylo nad míru jasné, že nemá ani 50% většinu přes 5 let dosavadního vládnutí. S hanbou měl okamžitě se vzdát kandidatury, když mu národ neukázal důvěru hned v prvním kole. Na místo toho vedl souboj se všemi možnými podrazy, aby alespoň v druhém kole navýšil počet voličů natolik, že překročil onu hranici a pak všem soupeřům vynadal a hlavně novinářům, jak mu podráželi nohy.

Urážek občanů, které řekl ve svých "státnických projevech" bylo mnohem víc, než by počestný občan byl povinen snášet. Hrožení pěstí od vánočního stromečku je v tom množství jen malou, nepatrnou perličkou, sprostá slova nevyjímaje. 

Tento článek píšu jakoby v mírném rozhořčení nad stále horšícími se projevy prezidenta, kterému historie jistě určí roli zápornou, prezidenta, který potupil náš stát a zavinil válku na Ukrajině. Věděl o všem, spolupracovat nebo byl celou dobu neschopný prokouknout nekalé úmysly útočníka. Celou dobu byl s útočníkem a myslí si, že na to stačí nějaká omluva, pár slov.

Velmi pozorně jsem sledoval oceňování významných osobností a musím říci, že oceněné osobnosti si ve velké většině ocenění zasloužili, ale pan prezident ze svého oceňování dělá stále horší a horší frašku, takže nevím, nakolik to bylo důstojné.

Každé jedno slovo pana prezidenta svědčilo o neskutečné aroganci a touze poučit nás, prosté občany, již poučené mnohem moudřejšími výroky, než byly výroky pana prezidenta. 

Třeba, že ten, kdo by oceněným nepřál jejich ocenění, tak co, má přece právo na svůj názor a ti, co ocenění přijali, jistě mohou těm, kteří jim to nepřáli, podat ruku a říci: "Ano, mám ocenění od pana prezidenta, které jsem si nějak zasloužil, ale i ty máš kvality, kterými můžeš společnosti něco dobrého dát". Rozhodně bych je nenazval jako pan prezident neschopnými.

Ano, máme neschopného prezidenta, ale už jen jeden rok... 

myslím, že dřív asi neodstoupí, na to nemá žaludek.

Každopádně, ať dělá, co dělá, nemění to nic na faktu, že naddržoval nespravedlivému agresorovi a tento jeho obrat nelze brát vážně, tudíž je možné, nikoli nutné, na našeho současného prezidenta pohlížet jako na toho, který svou nedbalostí způsobil tímto dílem své viny zločin války. 

Emil Hácha za své postavení tolik nemohl, stal se pro sebe i pro národ nechtěnou loutkou a jeho postavení bylo nezáviděníhodné. Miloš Zeman si své postavení "otroka Putina" vybral sám vědomě a dobrovolně, nikým netlačen.

Znovu tady zdůrazňuji, že jde výhradně o můj názor a věřím tomu, že mnoho lidí, ostatně ti, co ho volili a dosud nelitovali, těch taky bude nějaký ten pár, má na něj přívětivější pohled. 

Já mám jen pana prezidenta svým způsobem rád asi tak, jak je třeba "milovat nepřítele" podle Lukášova evangelia. Když se pan prezident staví na kafe, nenabídnu mu jed, ale nejlepší kafe, které umím a o ničem sporném s ním hovořit nebudu, tím méně o tom, co proti němu mám.

Za dobré kafe jsem dostal pochvalu i od biskupa, i když to bylo kafe obyčejné, nejsem kuchař ani číšník, bych uměl profesionální.

Je třeba myslet na to, abychom si v těch příštích volbách nezvolili někoho takového, který si neumí vážit lidských hodnot opravdově.