Popeleční úterý

Dnes je Popeleční středa, řádný den, kdy si popelcem připomeneme, že jsme prach a v prach se navrátíme či, že máme činit pokání a věřit evangeliu.

Dostali jste někdy popelec už v úterý, jako předvečer středy?

Párkrát jsem to v ohláškách zaslechl, asi to tak i bylo, ale jistě velmi vzácně. Jednou jsem mohl být při tom, dokonce i popel byl nachystán, ale cizí celebrující kněz pro Fatimský apoštolát, odmítl v den největšího rozmaru před postem udělovat popelec.

Popelec se občas uděloval i po popeleční středě. Misál to připouští ještě před začátkem mše svaté na 1. neděli postní, vč. její vigilie.

Zažil jsem také, že o popeleční středě jakoby o slavnosti, měl kněz, dnes již zesnulý, 4 mše svaté pro své 4 farnosti.

Byl jsem svědkem i toho, že ve čtvrtek po popeleční středě kněz oblékl zelený ornát a ani mě, "ostřílenému ministrantovi" nedošlo, že je něco špatně.

Myslel jsem si, že dnešní liturgie se podobá Velkému pátku, když začíná vstupní modlitbou, jen místo uctívání kříže je popelec a po něm celá eucharistická modlitba, nejen sv. přijímání, ale liturgicko-historicky to tak opravdu není.

Dnes je jeden ze dvou velkých postních dnů. Mělo by se postit jako o Velkém pátku, ale jistě popeleční středa asi nemá stejnou váhu, jako Velký pátek.

Často se pletou pojmy "škaredá" středa a Popeleční středa. Dnes je tedy ta popeleční, nikoliv škaredá.

Když jsme měli ministrantskou schůzku o liturgickém roku, položil jsem otázku, jaká barva se používá o "popelečním úterý", a jeden z vynikajících ministrantů, který si mohl pak ukrojit koláče, okamžitě přišel na tu zákeřnost a správně prohlásil, že zelená.

Článek nese název Popeleční úterý a tento název není nikterak provokativní, skutečně bavíme se o "popelečním úterý" a to právě teď.

Cursillo v Hranicích mělo zvyk právě den před popeleční středou, aspoň často to tak vycházelo, dělat Ultreu, tedy setkání s agape, přednáškou a následnou diskusí ve skupinkách, přičemž tentokrát se nerozdělovala na menší podskupinky pro nedostatek prostor hranické fary. 

Ano, nahlas jsem vyslovil kritiku, že to mělo být v Drahotuších, kde mají prostor nepochybně více. Popravdě, místo Hranic to bylo jednou i v Rožnově a také, než jsem vstoupil do Cursilla, jako do mnohých jiných skupin, byl jsem na tomto setkání také v Olomouci. Tam mě však stísněnost prostor trápila o trochu víc. To však technicky není tak důležité.

Pozvání přišlo krátce před tím a krátce před tím jsem pro toto úterý zcela výjimečně, nedělám to rád, zrušil výuku náboženství, abych se mohl setkat především s hranickými, velmi mě to leželo na srdci. 

Otec Pavel se obával o nedostatečnou účast a v ohláškách při slavnosti biřmování dobře zmobilizoval zuberské cursillisty a vyvolal v nich též touhu po setkání, kterého se pak účastnilo kolem 60 lidí na mši svaté, na faru se nás pak vešlo o něco méně, ale využili jsme všechny židličky i z Centra pro rodinu Jitřenka, které tou dobou také končilo nějaké setkání při katechezi s dětmi a maminkami (jaké bych se musel podívat na jejich stránky).

Vyjížděli jsme ze Zubří s domluveným vynikajícím řidičem celkem brzo, takže byl čas na kafe a zákusek. Růžence jsem se účastnit moc nechtěl, spíše jsem se viděl potřebnější jako ministrant. Zdali také užitečnější, to nevím.

Mše svatá, jak psáno výše, byla normálně z úterý po 8. neděli, slavena v zelené barvě, popelec nikdo nenachystal, takže kdo chce popelec, musí přijít dnes.

V Zubří se dnes na popelci sejdou rodiče a děti k bližší přípravě na první svaté přijímání. Proto jsem moc neváhal s rušením náboženství, že se stejně uvidíme. Včera, na "popeleční úterý" jsem rád souhlasil s kmotrovstvím u křtu, takže jsem žádaný kmotr, ale to je odbočka.  

Homilii pronesl sám o. Pavel a mše sv. byla on-line přenášena, jak je teď moderní, i když už je méně koronaviru.

Než přišlo k skrovno - neskrovnému agape, potkal jsem se ještě se spoustou známých, těžko je spočítat. Také v Centru pro rodinu jsem potkal známou rodinu a byl jsem užaslý nad tím, jak děti za rok a půl, co už nejsem v Drahotuších, leč i to bylo překvapení pro mnohé cursillisty a to dokonce i z Hranic, povyrostly do krásy, ale to je normální, asi.

Než ještě začalo agape, musel jsem si pro židličku, takže jsem patrně prošvihl čas modlitby nad jídlem, které bylo velmi krásně a chutně nachystané. 

Jelikož bylo "popeleční úterý", nepohrdl jsem vzorně nachystanou tlačenkou, která není běžným sortimentem farního jídelníčku, a to v množství větším, než malé, protože byla dobrá a hodně masová, ale bylo tam i mnoho zdravého jídla, vč. českých chlebíčků, ale i ovoce a zeleniny a pitivo všeho druhu, takže jako nachystali pro předpokládaných 20 lidí, protože normálně, když se počítá s 20, nemá problém to množství sníst 80 lidí, ale bylo nás jen cosi okolo 40, nepočítal jsem nohy a nedělil dvěma, příp. čtyřmi či šesti.

Krom toho, jak psáno výše, byli jsme ještě na kafi před tím a na zákusku, takže hladov jsem nebyl, nicméně v případě cursilla doporučuji vřele před agape hladov býti. Ledovou kávu už si neobjednám, tento pokus na mém těle z vlastního rozhodnutí, nedopadl příliš chutně a v kostele jsem málem zmrznul, ač hranický kostel je teplotně nadstandardní oproti všem kostelům, které se nachází ve Valmezském i Hranickém děkanátě.

Po chvíli času pro nacpávání se a komunikaci zazněl povel k zpěvu hymny, ovšem ne státní hymny, proto není třeba vstávat, i když tento postoj by hymně náležel, ale nebylo tolik místa a patřil jsem mezi nejmladší, tak se nevstávalo. 

Co se týče věku cursillistů, nejmladšímu bylo nad 30 a jistě by bylo výborné, což tam později také zaznělo, "uvítat mladou krev." Když jsem já byl na cursillu, tak nejmladšímu bylo 17, což je ideální věk na začátek.

Tak, teď na malou přestávku si klidně prohlédněte web https://www.cursillo.cz/ a někde najdu tu hymnu. Pusťte si ji a klidně seďte v modlitbě: https://www.cursillo.cz/index.php/ve-vyrobe/pisen-de-colores/

a pak ještě krátce budeme pokračovat.

Takže ještě kousek, ať popojdeme k popeleční středě, která je dnes. Nevím, tedy, zda to ještě psát, protože už to pro mnohé začíná být nuda a ještě neslyšeli ani pořádně přednášku, o které se dá v souvislosti s prožívanými událostmi napsat mnohem víc, než to, co se obyčejně pamatuje z kázání při mši svaté, že pan farář dobře nebo hůře kázal.

Možná užitečnější, než vypravovat nepovinné kázání všedního dne, je podívat se na biblické texty, které nám církev nabízí. Boží Slovo je jistě dobrým motorem našeho života a to se máme snažit jistě naplňovat, ale není to tak jednoduché, jak to ostatně vidíme v situaci současné válečné situace nedaleko od nás. 

Máme tedy být lidé pokoje a co to vlastně ten pokoj je?

Otec Bedřich to rozebíral velmi krásně a poutavě, že se nad tím dalo i diskutovat. 

Protože jsem si však rád přisednul ke cursillistům z Drahotuš, bylo krásné diskutovat i na téma "popeleční úterý".

Inspirován bohatou tabulí (ne tou školní), řekl jsem také, že bychom mohli zůstat po vzoru našeho drahého parlamentu přes noc a den a nemuseli se postit, protože bychom prodloužili popeleční úterý i přes středu.

40 hodinové agape by patřilo ještě k úterý a pak už by byl čtvrtek, takže bychom půst takto legálně překročili. 

Navíc Ukrajinci v tomto stále ještě nečase, protože teplo venku rozhodně není, jsou tak dlouho na útěku z války do bezpečí. Nevím, nakolik, sic jsou zbožní, mohou prožívat dnešní půst, ač ještě nutno říci, že pro Ukrajince dnes nemusí být popeleční středa, protože jako zřejmě většinou pravoslavní, ještě půst nemají, teprve je čeká.

Po diskusi, které se účastnil o. Jiří, bývalý pan děkan, jež přišel na začátku přednášky, již začaly zvedací se vlny, takže nekalý úmysl zajíst půst byl ten tam, rozhodl se o. Bedřich dát odcházejícím své kněžské požehnání a začal čas loučení, který také nějakou dobu trval.

Tak ve svůj čas 6 členná zuberská skupinka 2 auty opouštěla hranickou faru a 2 členná drahotušská skupinka čekala před farou na řidiče, který je vrátí zpět domů.

S otcem Pavlem jsme se v autě pomodlili před spaním a ještě krátce pohovořili o možnosti pomoci počestným občanům Ukrajiny, jak i my se můžeme uskrovnit a pomoci jim přečkat zlé časy, než opět zavládne pokoj.

Rusové i Ukrajinci jsou slušné národy, jen velký Rus má velkého vládce, který si myslí, že válkou nastane pokoj. Ale mír začíná až po válce. Teď je tedy potřeba hledat pokoj.

A tak máme modlitbu, půst a almužnu. To jsou dobré prostředky pro vyprošení pokoje.