Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.
Zločinec, že kryl zločince,
náš národ trpí velice,
národ český v této vině,
nyní fandí Ukrajině.
Se srdcem na pravém místě,
bránícím se pomoct, jistě.
Nebýt Milošova krytí,
nemusely boje býti.
Možná by přec jinak byly,
naše srdce obrátily,
tak k modlitbě a pokání
jsme právě nyní pozváni.
Tak dnes mám pocit naprosté nicoty. Válka začíná jednoduše, začíná v srdci člověka, hříchem, který jsem nemusel spáchat, ale třeba ho na mě spáchal někdo jiný. Je-li v srdci hněv, tam začíná válka. A i když mám na srdci Největší Lásku, Krista v Eucharistii, proti rozhodnutí být nahněván neudělá nic ani On. Mohu sloužit, pobožnost zvládám udělat, staří nic nepoznají, protože jsou mi povzbuzením a Láska je s námi a nemám důvod se hněvat na ně. Lidé, kteří ke mně přicházejí, jsou mi povzbuzením, nic nepoznají ani děti, které včera byly při tom a viděly na mé tváři úsměv a humor, protože jsem neudělal nic, zač bych v tu chvíli zasloužil výtku. Skoro mám pocit, že i svátost smíření toto bude dlouho smiřovat, protože válka je hrozná. Je-li však jen mezi dvěma lidmi, snadno se zastaví odpuštěním.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.