Jak chceme hlásat evangelium?

Tak farní část synodálního procesu, v Zubří ve skupince Farní evangelizační buňky, která se věnuje tématu zodpovědnosti za misie už pomalu formulujeme nějaký návrh usnesení. Tak nějak jsem mezi nedělními bohoslužbami včera se to pokusil zformulovat na podkladě dosud učiněných setkání. Na tom samém podkladě to již o víc, než týden dříve zpracoval jiný člen skupinky a když jsem četl to jeho, říkal jsem si, že tak nějak vznikala evangelia. Neopisovali jsme od sebe, ale to, co vzniklo, mělo ty samé myšlenky a tak už na 6. neděli v mezidobí půjde jen o to dát to dohromady tak, aby z toho bylo cítit, že mezi námi vanul Duch Svatý.

Jelikož nemám svolení použít text spolubratra ze společenství, přikládám zde jen svůj, o kterém vím, že v něčem jistě bude pozměněn, ale jaká bude finální verze, to teď těžko předjímat. 

Doufám však, že ty statistické věci typu jak mezi námi působil Duch svatý 1-10, nebudou výsledkem synodálního procesu v diecézi a že názor zuberské skupinky evangelizační buňky bude podstatný i pro papeže Františka.

Návrh usnesení:

Spoluzodpovědnost za misijní poslání mám všude tam, kde mě Pán posílá, abych byl jeho svědkem (viz. Mk 16,15). 

Zažili jsme osobní setkání s Bohem? To je právě zkušenost, která je nám darem pro misijní poslání. Zajímá nás otázka, jak působit na zraněné nebo odloučené či nešťastné. Co jim nabídnout? 

Je cestou více otevřený kostel, třeba denní možnost adorace pro každého, kdo najde cestu. Ve farnosti také přitahuje i kaple Sv. Ducha ve Starém Zubří, která by mohla být i více otevřena, vždyť mnoho lidí chodí kolem. Inspirující je i projekt Otevřené brány, do kterého jsou zapojeny kostely Zlínského kraje. 

Alespoň 1x měsíčně bychom rádi adorovali před svatostánkem. Eucharistie je centrem života pro misionáře a život z eucharistie by na nás lidé měli poznat. Poznají nás po lásce! Abychom mohli evangelizovat, musíme mít k těm lidem osobní vztah – bez toho nelze evangelizaci dělat. Tento osobní vztah začínáme od Boha k bližnímu. 

V naší farnosti je farní evangelizační buňka. V ní se sdílíme každý nad svým žitím evangelia v praxi a tím se vzájemně posilujeme a snažíme se oslovit také své blízké okolí, nazývané v buňce Oikosem. Pro svou osobní zkušenost s Bohem jsme schopni evangelizovat. Je pro nás důležitý každý, s kým se setkám, koho potkám, komu sloužím a naše služba realizovaná ve farnosti. 

Při evangelizaci jsme zajímaví našimi zkušenostmi s Bohem, neboť i hledající mají zkušenost a to žití bez Boha. Máme od Boha přirozené dary formovat se ve snaze být dobrými a radostnými lidmi k Boží cti a chvále. K tomu, abychom mohli dávat, je třeba čerpat - ve společenství, přijímání svátostí, v Božím slově, adoraci, v církvi. 

Překážkou dobrého misionáře mohou být špatné představy o Bohu a církvi. Aby misionář dobře evangelizoval, musí mít odvahu vyznat víru. Misionář víru nevnucuje, ale žije. Misionář hovoří s druhými lidským jazykem i srdcem. Misionář nemusí vyhledávat příležitost k evangelizaci, neboť je veden Duchem Svatým. 

Ve 3. jednání jsme se nechali inspirovat 2. čtením ze 3. neděle v mezidobí ročního cyklu C, o neděli Božího slova (srov. 1Kor 12,4-13), kde se apoštol Pavel ptá jako první: 

„Jsou snad všichni misionáři…?“

Tato otázka je pro nás velikou výzvou k rozjímání i ke společnému naplňování našeho křesťanského misijního poslání.