"3. vatikánský koncil" aneb další pokračování synodálního procesu

Krátký úvod

Jak známo, procházíme procesem synodality. Už jsem tu psal pár článků poslední dobou a tento bude za párem a po prvé s uvedením tématu, kterým se prioritně zabývala a ještě bude zabývat zuberská FEB.

Druhé setkání už nad konkrétním tématem jsme naplánovali tak, že jsme se sešli dříve a strukturu stanovili prioritně podle struktury FEB s ohledem na doporučení průběhu setkání k synodálnímu tématu.

Tento zápis nemůže nijak sloužit jako výstup, který má z toho vyjít. Proces synodality vidím taky jako nastavení zrcadla, ale nemohu psát něco, co vymysleli ostatní, takže se omezím na svůj příspěvek, ani nebudu publikovat naše shrnutí nebo i to, co oslovilo ostatní v mém příspěvku, který se týkal věci naprosto konkrétní. 

Pak ještě předešlu, že na třetí schůzce hodím do pléna ještě jedno prospěšné svědectví.

V neposlední řadě se budu zabývat také tím, jak to mezi námi probíhalo a jaký jsem viděl také aktuální účinek toho setkání, takže z původně relativně krátkého povídání to vypadá, že to bude trochu delší.

V každém případě mě osobně tento celý proces docela oslovuje a naplňuje. Ne nadarmo jsem nazval článek 3. vatikánským koncilem, který byl započat a ve správnou dobu vyvrcholí jeho závěry pro život církve.

Malá vlastní příprava

Měl jsem tedy koordinovat naše vybrané téma, logicky vybrané, zatímco vedoucí společenství se ujal úkolu vedení ve formátu FEB a zapisování.

Když chci o něčem hovořit a vést společenství, je třeba se řádně připravit. Proto také jsem na prvním místě o konání setkání informoval a pozval pana faráře. Sice mezi nás nepřišel, ale viděl jsem jako důležité, aby o tom věděl a žehnal tomu dílu také.

Synodální proces na úrovni farnosti má svého koordinátora ve farnosti, jeho jsem tedy taky pozval se stejným záměrem, aby o tom věděl a bude-li chtít, se toho také zúčastnil. On mé pozvání přijal a těšil se, že také k tomuto tématu může přispět (a že mu rád uvařím kafe, což jsem s radostí také přislíbil). Pro mě byl také tím, který může potvrdit, že setkání probíhá ve správných mezích.

Neměli jsme si moc připravovat, o čem budeme hovořit, protože bylo velmi dobře zakusit, že má v nás působit Duch svatý a že si umíme vzájemně naslouchat. Proto jsem jen připravil zázemí a pro každého papír s průběhem setkání a nastolenými otázkami, sám jsem se otázkami příliš nezabýval a přemýšlel o nich jen ve společenství. Úvodní úryvek z Písma jsem však vybral jakožto ten, kdo to měl za úkol moderovat.

První část průběhu druhého setkání skupinky

Ve stanovenou hodinu jsem byl připraven, ale jaksi venku bylo náledí, takže nikdo nepřišel včas, což nebylo špatně, protože jsem pocítil jakousi nervozitu, ale uvědomil jsem si, že všechno má svůj správný čas a že nemusíme začít taky hned. Než se všichni shromáždili, ostatně tak začíná liturgie, až se všeci sejdou, vytvořili jsme si atmosféru pohody a taky jistoty toho, že proces, do kterého se ponoříme, bude něco příliš složitého.

Podle dohody jsme pak začali společným vzýváním Ducha Svatého, protože tím má začít jak skupinka, tak také FEB. Před tím jsme se dohodli, že potom se vynechají chvály, jelikož ty jsou zařazeny na konec sezení skupinky. Po chvíli ticha pak následovala svědectví, co pro nás Pán udělal během uplynulého týdne, což je vlastní FEB, ale také dobrým startem k tématu, které zde za chvíli napíšu.

Ve FEB by potom následovala katecheze a tedy místo katecheze jsme otevřeli téma skupinky nejprve společnou modlitbou k Duchu svatému a následně četbou Písma, na kterou jsem navázal čtením otázek k tématu, bylo jich dost, ostatně ty si můžete přečíst všelikde, jsou dostupné.

Na připravené papíry pak všichni mohli zachytit to, co chtěli říci k tomu našemu zcela logicky vybranému tématu (tedy postupovali jsme racionálně) na podkladě těch otázek, k nim malým písmem byly přidány otázky z tématu naslouchání, neboť to někteří ze skupinky v prvním setkání viděli také za velmi důležité a to dokonce za velmi důležité si položit i v tématu, které jsme probírali a tím tématem konečně řečeným je zodpovědnost za misijní poslání a tady na chvíli utnu vykládání o tom, jak jsme to vykládali. 

Nutné je ještě říci, že i cesta vede k cíli, máme se naučit mluvit s druhými, naslouchat a nechat se oslovit.

Chvíle pracovního ticha byla dostatečně dlouhá, aby si to každý mohl promyslet a teď tady napíšu to, co jsem promyslel já. Nejprve však upozorním na článek, na základě kterého jsem rozvinul svůj příspěvek k zodpovědnosti za misijní poslání. Ten článek najdete v oblíbeném časopisu Milujte se! (s. 14 ): https://www.milujte.se/storage/dalsi/milujte-se-2011-17.pdf

_{Mé přemýšlení nad příspěvkem}

_{Pokud jste si přečetli onen článek, je už asi jasné, proč je tento příspěvek v rubrice Antiochia a také já jsem chtěl přispět právě touto svou zkušeností, kterou jsem vlastně původně nějak pozapomněl. Vůbec jsem zapomněl na to, že ta má citace začíná poučovacím slovesem "Víš..."}

_{Takže teď tu přepíšu svoje myšlenky, abych je nemusel uchovávat na papíře, hlavně kdyby se náhodou ztratil, tak ať to visí někde v počítači. To je hlavní účel toho a bude to malým písmem, aby to nutně nemotivovalo k četbě, když každý máme z Ducha svatého, který v církvi působí, si o tom učinit mínění vlastní.}

_{Doporučoval jsem, abychom si při tom nepokládali všechny podotázky a také sám jsem si vybral jen některé: "Co znamená pro můj život, že každý pokřtěný je zároveň poslaný, tj. misionář? " "Snažíme se nabízet své služby ve prospěch všech lidí žijících v naší farnosti?" " Jaké mohou být naše osobní vnitřní překážky pro hlásání/evangelizaci?" "Evangelizační/misijní dílo předpokládá osobní hlubokou konverzi: mám osobní zkušenost s Bohem, která mi tuto cestu otevřela?}

_{Můj vlastní příspěvek}

Nutno však říci, že tyto otázky jsem si pokládal až na podkladě toho, co jsem si poznačil a co tu teď napíšu:

_{"Jedna sestra z Antiochie (z odkazu časopisu víte která) se mě kdysi ptala, zda může v časopise Milujte se! užít o Antiochii mých slov. Po pravdě jsem už zapomněl, že jsem to kdysi řekl, ale potom, co mi řekla, jsem si i vzpomněl. Souhlas jsem dal a je to tam, i já si to teď už taky pamatuji. A teď to trochu rozvedu.}

_{Jsem normální člověk, jako každý jiný. Jsem radostný člověk, protože mám radost ze života. Jsem Kristův člověk, tu pravou radost mám od Krista.}

_{Chci ukázat, že jako normální, obyčejný člověk se snažím lidem rozumět. Jako radostný člověk chci radost rozdávat. A jako Kristův člověk chci nabídnout pravou radost z evangelia. K tomu tak nějak docházím ve svém životě.}

_{Budu-li otevřený, mohu otevřít srdce bližního blíženeckou láskou. Tato láska by měla být naplněním i pro druhé křesťany, tak můžeme být všichni otevřeni.}

_{Misionáři máme být z podstaty křtu. A toto mě naučila Antiochia.}

_{Jinak bychom měli vědět, že obyvatel je víc, než je nás v kostele či pokřtěných. Neměli bychom mít strach přirozeně oslovovat ty, kteří hledají naději a mohli by být přáteli Kristovy.} 

_{Naše účast může být všude, kde jsme toho schopni, máme přinášet kousek Krista (hlavně tam, kde jsme!)}

_{Velký kus práce k misijnímu poslání děláme už teď, ale pořád se nám otvírají nové cesty, ke kterým nás zve Ježíš. A když nás Ježíš zve, tak se není třeba bát vyjít na cestu s Ním v jeho církvi a pro jeho církev.}

_{Jako křesťan chci tedy svou radostí říci, že život smrtí nekončí, protože Kristus vstal a otevřel nám naději prožívat radost věčně s Ním a se všemi v lásce.} 

_{Takže jsem tady!}

Druhá část průběhu druhého setkání skupinky

Potom, co každý řekl svůj příspěvek druhými nepřerušován, byla přestávka, vzhledem k dosud strávenému času, neb 3 minuty na člověka nebylo nikterak třeba hlídat, aby každý měl tu možnost vyjádřit se naprosto svobodně, byla tato přestávka jen 10 minut, aby se pak pokračovalo dál.

Během všech ostatních povídání jsem si zapisoval pro sebe poznámky, abych v druhém kole mohl svobodně říci, čím nás kdo oslovil a byl z toho cítit duch jednoty, neboť mnoho myšlenek jsme měli společných a skutečně každý měl nějakou velice obohacující myšlenku. Když jsem to nezachytil já jako moderátor, ani zapisovatel, zachytil něco skutečně každý a velmi nám to společně ladilo tak, že nám bylo skutečně dobře.

Čas trochu pokročil, ony 2 hodiny teoreticky psané se lehce natáhly, měli jsme všechny zápisy i všechno to, co v nás rezonovalo, vnímali jsme skrze ta sdílení působení Ducha Svatého, nikoli prostředí nějaké schůze, nastal čas chval, který je vlastní také evangelizačním buňkám. Po čase chval jsme hned navázali na prosby a prosili také za svůj oikos a evangelizační buňku uzavřeli tak, jak se běžně uzavírá modlitbou Otče náš vně kruhu, která mi za celou dobu zkušenosti s FEB sice moc nesedí, ale tento nesoulad z lásky k bližním respektuji.

Závěr a nastínění třetího setkání skupinky a další

Nevím, zda tento text, který už je celkem dlouhý, přispěje k tomu, aby povzbudil ty, kterým se do procesu synodality nějak moc nechce, ale jak bylo psáno v informačním listě drahotušském, není to nic složitého.

Z toho setkání čerpám ještě dosud, ač už je to 5. den a napadá mě už, čím bych mohl přispět do závěrečného setkání, po kterém se má vytvořit krátký výstup.

Téma zodpovědnosti za evangelizaci považuji pro sebe za téma klíčové, pro FEB vzhledem k poslání také logické, ovšem za farnost Zubří bude téma farníkům zajisté bližší. Když jsem pozval, byl jsem i pozván, tak se těším také na toto setkání, kde budu snad jen okrajový host, ale rád učiním vše, co bude třeba učinit.

Aby toho nebylo málo, tak v rámci FEB jsme dostali původní katechezi na doma a dostali jsme ji až po projednaném synodálním tématu. Skoro jsem si říkal, že jsme mohli onou katechezí si to téma otevřít, avšak vzápětí jsem tu myšlenku zavrhl s tím, že by nás moc ovlivnila v diskusi k tématu a proto bylo zcela vhodné nechat si toto téma na přečtení doma. 

V první části totiž ona katecheze navazovala na "Uslyšel na poušti Boží slovo Jan" (Lk 3,2) a v druhé části "Proces evangelizaci (druhá etapa - modlitba)."

Možná to může být dobrý start do třetího setkání, ale mám ještě další, ale ani ten nelze zatím brát moc vážně, protože "Duch vane, kam chce", jak psáno někde v Písmu.

To další sem přesto napíšu, i když možná nepoužiju. Týká se to myšlenky, která mj. za rezonovala ve společenství, že také ti, kteří se nesetkali s vírou v Boha, mohou a jsou obohacením pro nás, právě proto, že žijeme v křesťanské společnosti a chtě, nechtě i nevěřící mají výchovu podle křesťanské morálky, jak ostatně Ježíš říká bohatému mladíkovi, kterému s láskou dodá: "Jedno ti schází..."

_{Začal jsem uvažovat o dalších způsobech projevů zodpovědnosti za evangelizaci}

_{Ten zmíněný prospěch skvělých lidí, kteří se nehlásí k víře, nám věřícím mohu opřít také o příklad jedné zkušenosti, kterou momentálně aktuálně prožívám, když jsem se rozhodl nechat si pomoci a trochu více se zorientovat ve svém životě.} 

_{I ti, kteří nepoznali život s Bohem, mohou nám ukázat cestu a to dokonce i cestu evangelizace.} 

_{Tak jsem začal docházet do Iskérky, což je organizace, která pomáhá lidem, které bolí duše.} 

_{Přišel jsem tam s tím, že jsem se potřeboval zorientovat v době, kdy jsem skončil jako zaměstnanec arcibiskupství a šel na úřad práce. Vnímám to tak, že kdybych si nenechal v té době na doporučení přátel pomoci, asi bych propadl zmatku a dostal se do sociálních problémů. Bylo to akorát včas a všemu tomu jsme předešli.} 

_{Když už tato záležitost byla uspokojivě vyřešená a sociální rehabilitace v této oblasti úspěšná, uvědomil jsem si, že ještě dál potřebuji takové vedení, abych si dovedl udržet sociální systém a mohl dále pokračovat ve studiu teologie.} 

_{K tomu mě výborně doprovází přidělená pracovnice, o které si o svých záležitostech mohu povykládat, mohu se posouvat dál a je pro mě velkou výhodou, že toto doprovázení dělá profesionálně, můžeme spolu hovořit i o víře a životě farnosti, přestože není věřící, ale její pohled je pro mě velmi důležitý a jsem mnohem více v pohodě.} 

_{Nemohu ani nechci ji na těchto schůzkách evangelizovat, to by bylo naprosto nemístné, ale vím, že mi dobře naslouchá a dává mi velmi užitečné rady.}

A mimochodem, s Iskérkou má v této věci velmi dobré zkušenosti také členka FEB, která nebyla přítomna. Ona je také iniciátorkou toho, že často zvou kněze, aby pro jejich klienty udělali nějakou užitečnou přednášku. Je jisté, že mnohé podobné organizace s církví úzce spolupracují a také tak dochází k evangelizaci.