S vysokým napětím jedu další semestr. Většinu předmětů už mám za sebou, jen ne ty, které bych potřeboval.
Od minulého akademického roku jsem řešil, co budu psát. O loňských vánocích už se formovalo definitivní rozhodnutí. Vím už také to, že letos nemohu promovat, protože do diplomky jsem první čárky začal psát před svým svátkem, který byl vrcholným termínem k zadání diplomky.
Když už jsem během půl roku konečně napsal prvních pár čárek v rozsahu asi 20 stran textu, o čem bych hodlal psát a zvolil si vynikajícího vedoucího práce, jsem už trochu klidnější.
A o čem, že to hodlám psát, nechám vás klidně hádat. Jen málo lidí kolem mě to ví, ale každý to uhodne. Moc se na to těším, bude to velmi užitečné a krásné téma. Teď ho ještě správně uchopit.
Po první konzultaci v těchto dnech to dávám dohromady. Tak doufám, že se mi to podaří a spadne mi velký kámen ze srdce a doufám, že bude mít poslání do celého světa, jak se zpívá v Cyrilometodějském žalmu a jistým způsobem vykonává už mnoho let.
Takže už končím, protože první čárky nemám ještě potvrzené, ale už jsou s vysokou pravděpodobností napsány a nehodlám psát dál, abych neodhalil víc, než je nutné.
Stejně, kdo to čte a mě zná, tak už ví. Kdo neví, tak ví z mojí profilovky, která už je strašně stará a stále aktuální.
Takže budeš psát o breviáři, svatém Vojtěchu nebo snad o sportovních porážkách, po kterých pláčeš? Neříkej, že ti v Olomouci kývli na diplomku o smažených Olomouckých tvarůžcích, které ale vznikly v Lošticích a mají jméno "Olomoucké", protože je prodávali na olomouckých trzích.
Loštické tvarůžky naštěstí mají všude, i když už to dávno není, co to bývalo, většinou je musíš nechat v ledničce pořádně dozrát, aby byly výživné a zdravé.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.