Stav nutné modlitby

Já vím, že tento stav asi naše ústava nezná, jsme přece jen stát, který se k náboženství příliš nehlásí ani moc ke své křesťanské identitě.

Pan soudruh prezident neustále nadává na kroky opozice, z níž podstatná část je naopak velice rozumná (nerozumní z opozice jsou jasní - SPD, KSČM, Piráti), ale je dobře, že nejsou ve vládě a nemusí toto řešit.

Zvolili jsme, jak jsme zvolili. Vláda si nad tím umývá ruce a zneužívá moci stejně jako Pilát, ale i Pilát měl své stanovisko jasné a když napsal obvinění, stál si za ním "Co jsem napsal, napsal jsem." Toho tato populistická a neschopná vláda není schopna.

Jsem rád a desinfikuji si ruce nad tím, že jsem nevolil nikoho ze současné koalice ani soudruha prezidenta. Vidíme, kam nás vedou a chtějí vést jen ve své touze po moci, která se s délkou nouzového stavu jen stupňuje a zkušenost ukazuje, že výsledky jdou k horšímu, přestože my dodržujeme všechno.

A tak tu máme teoreticky řádně vyhlášený nouzový stav místo zmatečného a více méně potvrzení, že vláda si může dělat, co chce a dokonce i neplnit sliby, které po ni byly vyžadovány, když měla usměrnit své neustálé zmatky. Může nás pokutovat i za to, že dodržujeme její zmatečná nařízení.

Kdyby tolik nezmatkovala a pokorně lidem přiznala, že si s tím neví rady a že zkouší všechno možné, ale to, co na ně padlo v moci v žádném případě nemají, myslím, že by to velmi přispělo ke klidu mnohých.

Jenže vláda ze sebe dělá bohy a z nás blbce. 

My, že nic nedodržujeme, podle nich a proto jsme ve sračkách. Já po této stránce mám svědomí v pořádku a tento přístup vlády mě vysloveně uráží a navíc jsou to oni, kteří nedodržují předpisy s tím, že je vydávají pro nás a jich se to netýká. 

A že se některých z nich epidemie dotknula osobně, protože nebyli opatrní tak, jak po nás chtějí, o tom mlčí a případné pokuty si udělují symbolicky (maximálně ve výši poslaneckého platu, aby ukázali, že dělají pro nás zdarma a že ve skutečnosti jsou na tom jako bezdomovci bez dostatečných příjmů).

Jenže mám pocit, že skutečnost je taková, že naopak nás chtějí co nejvíce odřít, co nejvíce omezit, zakázat nám cokoliv, jen aby mohli zastávat své úřady a dále parazitovat stát. A pak ještě řeknou: My za to nemůžeme, to ten koronavirus, víte.

Tak, jak to píšu, zní to extrémisticky, nenávistně, nepřizpůsobivě a taky nepovzbudivě. Jsou to samé ne. Když oni se bojí dělat něco, čím by oslabili svoji moc, stali se raději nemocnými mocnými, neschopnými mocnáři.

Ano, on ten koronavirus tady je, to je jisté. Jenže oni v nás udržují strach, nikoli svobodu. 

Neukazují žádnou naději, jen smrt ve strašných podmínkách, když ten koronavirus chytneme a ještě si to zaplatíme, že jsme prý něco nedodrželi a že my jsme ti škůdci společnosti.

Svobodu si v tom zmatku musíme najít sami. Oni spoléhají na to, že celý národ zavřou do vězení za nedodržování podmínek a budeme mít čistší nezavirovaný vzduch. Musí omezit naše kontakty, naše lidství. Tomu musíme u sebe zabránit, abychom si uchovali čistou mysl.

Nemůžu domů. To se jim dobře řekne od zeleného stolu. Vůbec jim je jedno, že člověk je tvor společenský, oni už si tu společnost přece zařídí a nikdo jim nebude říkat, že dělají něco špatně. 

No, tak dají 1000, možná radši jen 500 na charitu, a nešlo by to ještě nějak bez toho? Ale nezaměstnaný musí zaplatit 10 000 státu, když ho policie potká chvíli cesty od domu, kde přebývá a ještě s velkou a příkladnou ostudou, aby si nikdo nedovolil.

Teď už to zní jako poplašná zpráva. Jenže takový obrázek vytváří naše draze placená vláda, která si klidně ještě požádá nějaký ten úplatek. Přece jen oproti sousedům jsou nemajetní chudáci.

No, tak se můžu pěkně chlácholit, jak jsou všichni ve vládě neschopní a špatní. Ano, to skutečně jsou!

Jenže přece jen jako křesťan musím říci, že se za ně máme modlit. Jako jediný politik z novoročních či vánočních projevů o modlitbě mluvil pouze předseda senátu (ač taky není z partaje, kterou bych volil, toto mu budiž ke cti), on si uvědomil, že přece to má v moci někdo, kdo nás miluje.

Nelze nic špatného přát ani těm, kteří nedělají dobro - žádná smrt, žádné věčné zavržení, naopak, máme žehnat, vyprošovat požehnání a tak si udržet vlastní svobodu - žehnat, milovat i nepřítele a to není lehké, ale je to křesťanské a dobré.

To, co neschopná vláda, která si to neuvědomuje, vyhlásila, toho se asi budeme muset držet. Choroba má přece svou nakažlivost a je potřeba dělat všechno proto, abychom se nenakazili. Ale musíme si v tom najít svou svobodu.

A ta svoboda je v tom, že se nutně budeme taky modlit, aby tato pohroma nás opustila. A když nás třeba i navštíví příznaky té nemoci či nemoc samotná, je potřeba dělat všechno to, co vede k lepšímu stavu mému i mého okolí.

A tak zůstávám v pokoji a hledám i v tomto stavu to, co po nás Pán chce, abychom dělali. Abychom byli lidé modlitby, ale hlavně lidé upřímné křesťanské lásky. Není to však tak jednoduchý, jak se to píše.