Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Každý kněz mi něco dal

Už 15. den po 15 letech a 1,5 měsíci služby, již nejsem pastoračním asistentem. Včera mě došla oficiální výpověď, kterou dnes musím poslat podepsanou zpět na biskupství.

 

Jsem volný jako pták, ale pastorační práce je po mně stejně žádána, zatím bez platu kromě toho, co budu mít zatím jen od školy za náboženství. Další reálné vyhlídky sice mám, ale ne černé na bílém, takže je to ještě v procesu. 

 

Každopádně chci být k dispozici ke službě, protože mě ta služba naplňuje. To je jenom takový úvod do tématu, které mě napadlo včera jako potřebné, abych si uvědomil.

 

Každý kněz mi něco dal...

 

Ke kněžím je třeba mít úctu. A já mám k tomu opravdový důvod, protože každý kněz mi něco dal! A na otázku co, každému klidně rád soukromě odpovím, ale na vyjmenovávání kněžských zásluh vůči mě, to by byl strašně dlouhý článek. 

 

Ale mohu zcela poctivě říci, že si pamatuji každého kněze, který vstoupil do mého života a každého si chci pamatovat především v dobrém a to i dokonce, ke kterým nemám žádnou důvěru, abych je požádal o zpověď (kdo to je, to se nesmíte v žádném případě dozvědět), ale žádného kněze nezavrhuji a vyzdvihuji jeho dobré vlastnosti; mluvím-li o špatných, pak s úměrnou dávkou humoru, nikoli pohrdavě.

 

Dokonce a se vší ctí mohu říci i to, že o mnohých kněžích bych měl důvod mluvit špatně, protože existuje i to, že kněz může ublížit a může ublížit skutečně hodně, dokonce se může stát i to, že ublíží tak, že ohrozí spásu ublížené duše a ani o tom neví. Může ublížit tak, jak každý jiný člověk, je schopen naprosto každého hříchu.

 

Ale i každý takový kněz mi a mnoha dalším lidem dal něco dobrého a podstatného, takže, když někdo nadává na kněze, měl by si uvědomit, že v jeho kněžství je vždy obrovský dar pro mě, i když mě ten kněz třeba momentálně hodně zklamal.

 

Já jsem teď v situaci, kdy na jedné faře jsem se svým zpovědníkem, jsme přátelé a známe se dlouho. Když však bydlím s knězem, vidím i mnoho jeho chyb, ale ty chyby musí zůstat mezi námi a musíme si je umět vypovídat mezi čtyřma očima, ne s nikým jiným, tím méně s farníky, nikdo nemá právo vyzvídat kněžské chyby. Tak jsem se to naučil i v Drahotuších a stejně tak to funguje v Zubří. 

 

Kněz je normální člověk, který se potýká s našimi i svými chybami se vším všudy, co k tomu patří. Pro mě je kněz vždy svatým mužem, i když dělá hříchy, i když je mu někdy smutno nebo ho něco naštve. Podle jména jsem "útěcha vojska" a to se mi docela líbí.

 

Při mši svaté je kněz druhým Kristem! A to není málo! To je jeho obrovský přínos pro každého z nás a to i zcela osobně.

 

Možná by se dalo hovořit o tom, jak kritizovat kněze, jak na něm nalézat chyby. Já na knězi prvotně nenalézám chyby, ale Krista! To, že má chyby je mi jisté, ale není to pro mě podstatné, dokud neublíží příliš moc, aby to bylo potřeba řešit.

 

Asi vím, jak vypadá kněz, o kterém se dá mluvit špatně, ale rozhodně nevím, jak vypadá špatný kněz, žádného špatného kněze jsem nikdy neviděl.

 

I když kněz mi naznačuje, že jsem takový hříšník, který jisto jistě skončí v pekle, tak pokud neopustil církev a neučinil rozkol, je třeba jej brát vážně. Kněz je přece ten, který nás vede do nebe.

 

Dopustí-li se kněz zjevné hereze a opustí -li církev svatou, pak si v každém případě zaslouží modlitby, ale také naši neposlušnosti vůči jeho slovům. Já strašně rád poslouchám heretiky. Taky mě vzdělávají. Ale pozor, raději bez teologických základů vzdělání to nedělejte, mohli by vás svést.

 

Nevím tak, jestli jsem Vás přesvědčil, že každý kněz je dobrý. 

 

V posledku, když farníci na kněze nadávají, je jisto jisté, že ho mají rádi, mají o něho zájem a mají zájem se dostat do nebe. I nevyhovující kněz je farnosti přínosem, protože je kněz. Farnost bez kněze nemůže být.

 

Vychvaluje-li farnost kněze, je to známka jeho výbornosti, ale často nástupci po něm musí řešit spoustu vzniklých nešvarů ve farní obci.

 

Zápas o spásu duší je skutečným zápasem a každý kněz i každý jiný člověk se na cestě k nebi pořádně nadře. A při tom boji o spásu se mimo jiné udělá spoustu dobra a tak mohu krásně a čistě říct, že každý kněz mi přinesl nějaké dobro.

 

Asi to nebude vše, ale to podstatné jsem k tomu snad napsal.

Zobrazeno 229×

Komentáře

ChrisDos

Útěcha Vojska, to vystihuje přesně! 🙂 Souhlasím, za kněze je třeba děkovat a modlit se. Ve zpovědnici a na mši se snažím být oproštěná od nějakých zbytečných sympatií nebo nesympatií, je to služebník Boží... Každého jsem potkala v určité jeho etapě boje a ve své etapě...že jsme se kolikrát úplně nepotkali, ale není to nic proti Boží prozřetelnosti, která svým milosrdenstvím skrze rozmanitost, chce v Sobě všechno spojit a přivést k Sobě. Je fakt, že kolikrát mi určité situace ,, sebraly dech", ale hlavně v mých očekáváních a určité křehkosti, že jsem si opakovala se žalmistou: ,,Koho mám kromě Hospodina na nebesích,.."?

Zobrazit 1 komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio