Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Alespoň trochu obnovit, co nám připomíná víru

V celé naší zemi je mnoho kostelů, kaplí, křížů, "božích muk" a jiných věcí, které se taky rozpadají. 

 

Když však vidím kostel, kapli, kříž či "boží muka" nebo obrázek Panny Marie někde v poli, vždycky si mohu připomenout, že ti lidé, kteří to tam postavili, měli Bohu za co děkovat.

 

Možná to v naší době někde vypadá, že nemáme Bohu za co děkovat, že máme mnohé kostely, kaple, kříže, "boží muka", obrázky v poli a další drobné připomínky v zanedbaném stavu, nemá se o to kdo starat, už nepotřebujeme děkovat.

 

Někdy z toho je třeba už jenom sloup a nezbude nic, co by připomínalo obraz, který tam kdysi byl. Pár takových sloupů bývalé křížové cesty máme nad mým rodným Václavovem, ale spíše blíže Jedlí, kde kdysi z farního kostela na křížovou horu vedla křížová cesta.

 

Můj kamarád Vojta Kolář dokonce našel i píseň, která se na tu křížovou cestu zpívala a kdysi na pokraji Milénia tak o Velkém pátku organizoval křížovou cestu. Obrázky se tam nikdy neobnovili, jen několik, myslím asi 5 sloupů tam zůstalo a na konci kříž zůstal zachován dosud v plné kráse. Když se šla ta křížová cesta, zastavovalo se u těch zbývajících kamenů a po cestě, předsedající měl s sebou tříkrálovou křídu a udělal kříž a číslo zastavení.

 

Když jsem byl na Antiochii ve Václavově u Bruntálu, v roce 2009, tak jeden z počinů našeho turnusu B bylo, že jsme s pomocí místního obecního úřadu dali do pořádku jednu kapličku před vesnicí, ve které již nebylo nic, než zamčená mříž, za níž nebylo co ukrást. Zevně byla žlutá, uvnitř trochu oprýskaná bílá.

 

Na obec jsme se obrátili proto, že onu kapličku měli na svých pohlednicích a odůvodnili jsme to právě tímto faktem, že se chlubí něčím, co už vlastně nemá tu cenu. Byli velmi rádi, že jsme si toho všimli a začalo se jednat prakticky hned. Kaplička byla vymalována a pořízeny nové klíče od mříže.

 

Když jsme ještě před tím hráli v obci divadlo, požádal jsem o. Radomíra, aby vzal z drahotušské fary nějaký z obrazů Panny Marie, ale opomněl jsem mu říci, k čemu hodláme ten obraz použít. Jelikož si myslel, že patrně na to divadlo, dovezl už trochu opotřebovaný obraz Panny Marie. Ovšem byl to pěkný a důstojný obraz a na to místo měl velkou výhodu, že snad nikoho kolem jedoucího (bylo to u silnice, kde projede hodně aut a cyklistů, pěšky se tam moc nechodí), že nikdo nebude mít motiv obraz ukrást. Tenkrát o. Radomíra trochu mrzelo, že jsem mu to neřekl dřív, byl by vybral lepší obraz. Já jsem však byl moc rád, protože k tomu účelu to byl obraz opravdu dobrý.

 

Takových věcí je v obcích i v přírodě mnoho. Tak jsem si vyhlédl jedny "boží muky", u kterých jsme kdysi byli na jedno zastavení křížové cesty pro cyklisty, která se pravidelně pořádá. 

 

Cesta, která patrně někdy vedla kolem je už dávno zaoraná a tak se tam nikdo moc nezastavuje. Přesto tam někdo před několika lety, to je vidět na sešlosti toho obrázku, dal maličký obrázek anděla strážného. Nebyla to, tedy, prázdná "boží muka". 

 

Když jsem na výzvu o. arcibiskupa Jana se šel modlit do polí za úrodu a za déšť po svátku sv. Marka, šel jsem právě tam, neboť je tam také krásný výhled na Velkou, Hranice a Drahotuše. Věděl jsem, že tam budu sám a mohu se v klidu modlit (klidně bych se, samozřejmě, modlil i s celým zástupem). 

 

Za ty roky už jsem nevěděl, jestli při té křížové cestě tam ještě něco bylo, nebo zda už byla ta opuštěná "boží muka" prázdná (ta na obrázku nejsou ona, ale jsou tomu podobná stylem, jinak z Potštátu směrem na Michalov), takže malý obrázek Anděla strážného, který se dá pořídit na poutních místech cca za 10 Kč, byla pro mě milým překvapením.

 

Pomodlil jsem se Loretanské litanie a slíbil, že se k těmto mukám vrátím dát tam obrázek Panny Marie, kterou pan děkan, o. Janusz, věnoval na poutním místě Stará Licheň všem spolupoutníkům a také jej osobně požehnal. 

 

Je důstojný a krásný, trochu větší, než ten anděl a hodí se tam. Navíc mě oslovil i příběh poutního místa, jak z maličkého obrázku se stalo tak velké Boží místo.

 

Když byla mše svatá ve Velké, přišla na ní i paní katechetka Marcela a velmi mě překvapila, že se na tom místě také občas stavuje a věděla, že je tam ten obrázek, nevěděla však, kdo by ho tam chtěl dát, ale každopádně má vůli to místo nechat opravit, ale musí se zjistit vlastník pozemku. Že by, tedy, další poutní místo?

 

Mám tedy v úmyslu na výročí osvobození od II. světové války (75 let) tam dát ten obrázek, dá-li Pán a bude-li k tomu vhodné počasí. Ostatně, když jsme se tak modlili za déšť, začalo to fungovat velmi rychle, jak svědčí i fotografie: https://www.signaly.cz/fotky/78454

 

Když tento článek vydám, bude zrovna probíhat adorační den farnosti Potštát a ve vší skrovnosti se bude slavit konec II. světové války. Někde by byly průvody k památníkům a podle aktuálního počasí mi z toho krásně vychází, že si dnes, 7.5. udělám takovou pouť.

 

Zastavil jsem se, tedy, u těch opuštěných "božích muk" a pak v Potštátě u památníku světových válek, kde jsem spolu s ministranty zahájil výuku náboženství. Visela tam státní vlajka a svítila svíčka. Jelikož jsme měli téma o světle, které se má dát na podstavec, zeptal jsem se kluků, zda čistě náhodou nevzali nějaký hrnec s pokličkou. Vůbec se jim ten nápad nelíbil a sami došli k tomu, že světlo musí být na povrchu, aby svítilo všem v domě. Pak jsme šli do kostela Panny Marie, který je od tama jen pár kroků, přečetli si zážitky myšáka Jirky s papežem Františkem a naučili se zároveň modlitbu na pěti prstech ruky. Na závěr se maminka ujala varhan a spolu s kluky a se mnou jsme zazpívali Madonu, protože je měsíc Panny Marie. 

 

Mši svatou ve farním kostele s připomenutím poděkování za 75 let míru jsem stihl na poslední chvíli a po ní a krátkém rozhovoru s farníky jsem nasedl opět na kolo a tentokrát skoro pořád z kopce jel zpět do Drahotuš, kde jsem se vrátil na konec místní májové pobožnosti.

Zobrazeno 619×

Komentáře

Vojtěch Hýbl (VVRH)

Pavle, promiň, ale toto v žádném případě není učení církve. Bůh je jeden, ve třech osobách. Církev je taky jedna a to v podobě vítězné (svatí), bojující (my) a trpící (duše v očistci). Bible nikde nepoužívá pro Boha názvu energie, když moc, tak "vanutí Ducha". Duchařina, jakou vyznáváš, tě může činit nešťastným. Tmavou zónu si pěkně najdi v Bibli, jestli ji tam najdeš. Pokud ne, hledej v magisteriu nebo tradici. Pokud ji nenajdeš ani tam, pak věz, že se mýlíš ve víře a to velmi značně. Pokud to někomu takto vykládáš, velice ubližuješ evangelizaci i misiím. Promiň, že Ti to musím takto psát. Nebuď z toho však zoufalý, spíš se snaž pochopit, že víra není o energiích, ale skutečně o živém Bohu a pokrm eucharistie, který nám Kristus odkázal je nám lékem a oživením na cestě. Energie v tom...

Vojtěch Hýbl (VVRH)

fakt žádné nehledej. Nebo chceš říct, že apoštolové zemřeli jen pro hlásání nějaké energie? Je naplňoval zmrtvýchvstalý Kristus a kvůli němu jim stálo za námahu i trpět příkoří. Velmi Ti doporučuji si prorozjímat Skutky apoštolů.

Zobrazit 7 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio