Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Jak Panna Maria žehná

Katolický křesťan má potřebu začínat modlitbu křížem a končit také křížem, kdy dostane požehnání.

 

Ne všechny modlitby musí začínat znamením kříže, třeba uvedení do první modlitby dne začíná křížkem na ústa se slovy "Pane, otevři mé rty... a má ústa tě budou chválit" nebo velkopáteční obřady začínají tichem a prostrací (tichou modlitbou v leže).

 

Konec u všech modliteb také není dán znamením kříže, ba dokonce to u většiny ani není napsáno, růženec z toho nevyjímaje. A třeba modlitba uprostřed dne nekončí křížem, ale výzvou: "Benedicamus Domine!" (dobrořečme Pánu) - "Deo gratias." (Bohu díky!) 

 

A stejně tak velkopáteční obřady končí modlitbou se vztaženýma rukama kněze nebo pohřební obřady neobsahují požehnání vůbec.

 

Žehnat je velmi důležité, vždyť Písmo svaté je mnohem dokonalejší, než náš krásný katolický Benedikcionál - kniha žehnání.

 

Ve mši svaté a v liturgii žehná kněz, jáhen může dávat též mnohá požehnání a samozřejmě biskup.

 

O biskupském žehnání koluje vtip, že je méně dokonalé, než žehnání kněze, protože biskup to své žehnání ještě musí 2x zopakovat.

 

Ještě novokněží mají speciální požehnání, pro které se hodí prošlapat si střevíce. A toto požehnání si od nich vyžádá dokonce i biskup, když je světí.

 

V denní modlitbě církve je také laické požehnání, které zní: "Dej nám, Bože, své požehnání, chraň nás všeho zlého a doveď nás do života věčného. Amen."

 

Když laik vede bohoslužbu slova, má také vyprošovat podobným způsobem požehnání, jak je to uvedeno v závěru denní modlitby církve nebo jinak, třeba takto (tedy za všechny, ne za druhé): "Ať nás žehná a chrání ode všeho zlého všemohoucí Bůh:  Otec i Syn i Duch Svatý. Amen."

 

Nicméně žehnání jako takové a to víte i z Písma není vyhrazeno jen knězi. I my máme žehnat, jsme Písmem vyzýváni, abychom "žehnali a neproklínali!"

 

Z toho je velmi patrné, že...

 

Žehnání je mocné! (A proklínání nemocné!)

 

Dokonce i ve mši svaté někde žehnají laici, ale nemají to nikde předepsané. Třeba, když kněz dává dětem křížky řekněme někde při příležitosti přinášení obětních darů (jinde to dělají třeba po požehnání během závěrečného zpěvu, ale někde se to neděje vůbec - rubriky to prostě neznají), tak v některých farnostech, už jsem to viděl, křížek dává jak kněz, tak zase ten, který dostane znamení kříže, znamení kříže také knězi udělí. 

 

Toto se může praktikovat i v rodinné modlitbě, kdy si požehnání dávají všichni navzájem a s tím už jsem se celkem setkal více a je to krásná chvíle. Taky se to tak dělá i v některém společenství.

 

Při křestních obřadech na začátku se také křtěnci dává znamení kříže jako první požehnání ještě před křtem a to dává nejprve kněz a pak i rodiče a kmotři.

 

A než se budu zabývat ještě tím konkrétním, kterým jsem se chtěl zabývat, že žehná Panna Maria, je správné připomenout, že k žehnání má docházet i v rodině. 

 

Opět si vezmu na pomoc knížku "Rodina se modlí", která obsahuje právě i ta rodinná žehnání, kterým předsedá zpravidla otec či matka rodiny a děti se zapojují. V této době je to velmi aktuální scházení se v domácí církvi, v té nejmenší buňce - v rodině.

 

Bohoslužba žehnání má zpravidla tuto strukturu: Znamení kříže, pozdrav, uvedení, čtení z Písma, zamyšlení, vhodný zpěv, přímluvy, modlitba Páně a samotná žehnací modlitba.

 

Jsou zde navržena tato žehnání: Žehnání rodiny, Matce čekající dítě, Rodičovské požehnání, Požehnání snoubencům při zásnubách, Žehnání nemocným, Žehnání nemocného dítěte, Žehnání starým lidem, Žehnání domu, Při žehnání nového bytu, Žehnání adventního věnce, Žehnání v přírodě a Po sklizni (tzv. dožínky).

 

Tato požehnání jsou také v knize "Benedikcionál," kterou používají kněží

 

A jistě se najde mnoho příležitostí, jak může žehnat laik.

 

Já si třeba sám žehnám růženec, protože věřím, že ta věc je sama požehnána už tím, že se na růženci modlím a nemusím ho máčet svěcenou vodou.

 

Když můžeme žehnat sobě navzájem a můžeme také k žehnání přizvat svaté, to se totiž také dělá i při mši svaté, třeba takové požehnání o svatých má velmi krásný text, proč by nám nemohla žehnat Panna Maria svým dítkem.

 

Proto se také modlíme...

S Božím Synem Máti, rač nám požehnání dáti!

 

Už z jazyka cítíte, že tato slova důvěry k Panně Marii a prosby o požehnání, mají své stáří a při tom v žádném kancionálu jsem neviděl tuto modlitbu zachycenou a dokonce má i více podob a od jednoho starého kněze mám i veršovanou (používal to jen on a také jeho farníci a dnes už tak zajisté zdraví Matku Boží /P. Antonín Mlčák, svého času farář, na konci života kaplan ve Štítech/)

 

S Božským Dítkem žehnej nás,

ó, Maria v každý čas! Amen!

 

Ano, a už z veršovánky vidíte další podobu z mnoha: "S Božským Dítkem..." nebo také "rač nám požehnati."

 

A kdo v té modlitbě žehná?

 

Společně Boží Syn s Pannou Marií.

 

Jak vidíte, nic ani v nebi ani na zemi se neděje bez Boha.

 

Proto se v modlitbě Otče náš také modlíme: 

 

"...Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi..."

 

A to jsem myslel, že to bude krátké!

https://vvrh.signaly.cz/2002/ruzenec-a-ekumenicka-bohosluzba-aneb-ruzenec-i-pro-nekatoliky

Zobrazeno 259×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio