Pašije z Jana

Jan 18,1-19,42

 

18.2. - 1. neděle postní

 

Umučení našeho Pána

podle evangelisty Jana.

 

Za potokem Kedron u zahrady

Ježíš s učedníky už jsou tady.

 

Jidáš toto místo také znal,

Ježíš tam s nimi často býval.

 

Jidáš si tam bere četu vojenskou,

lucerny, zbraně, pochodně maj s sebou.

 

Ježíš ví všechno, co přijít má,

vystoupí tedy, otázku dá:

 

"Koho hledáte?" přece se jich zeptá.

"Ježíše z Nazareta" "Vždyť to jsem já!"

 

S nimi také Jidáš. Sotva jim to řek,

padli na kolena, každý se Ho lek.

 

"Koho hledáte?" znovu se jich ptá.

"Ježíše z Nazareta" "Jsem to přec já!

 

"Hledáte-li, tedy mě,

nechte odejít ty zde."

 

Jak slíbil, tak to naplnit chtěl

proto jim takto odpověděl.

 

Nikoho zahynout nenechal,

koho mu Otec dřív přenechal.

 

19.2. - Pondělí po 1. neděli postní

 

Tu Petr měl meč a hned sek,

muži pravé ucho usek.

 

Ten sluha jméno Malchus měl.

Ježíš Petrovi pověděl:

 

"Ten meč zastrč, přišel čas,

kalich Otcův pít za vás."

 

Tu Ježíše svázali,

Annášovi předali.

 

Tchán velekněze byl Annáš,

veleknězem však Kaifáš.

 

Ten Kaifáš, jenž v radě židům řek:

"Za lid ať umře jen jeden člověk."

 

Šimon Petr s jiným učedníkem

ještě v tento čas šli za Ježíšem.

 

Ten učedník velekněze znal,

Petr ten však tam u dveří stál.

 

Ten učedník i vrátnou znal,

s  ní mluvil, Petr může dál.

 

Zeptala se Petra hned,

chtěla jeho odpověď:

 

"Nepatříš k tomu člověku,

jako jeden z učedníků?"

 

Jeho odpověď jasně zní:

"K těm učedníkům nepatřím!"

 

Sluhové té velerady

udělali oheň tady.

 

Bylo chladno, oheň hřeje,

Petr k ohni taky spěje.

 

Velekněz k Ježíši otázky měl:

Co učedníci? Kam s učením spěl?

 

Na tyto otázky odpověď má,

jasně mu tedy vše odpovídá:

 

"Veřejně učil jsem pravidelně,

zeptej se těch, co chodili věrně.

 

Kde jsou židé, v synagoze,v chrámě,

říkám ti nic jsem neučil tajně.

 

Proč se ptáš tedy mne, zeptej se jich,

všichni ti vědí, co je v řečech mých."

 

Služebník jeden reagoval hned,

políček Ježíši uštědřil teď.

 

"Veleknězi odpovídáš tak!"

Toto mu velmi zvýšilo tlak.

 

"Jestli jsem tedy nemluvil pravdu,

dokaž mi, laskavě tuto zradu.

 

Jestliže jsem mluvil správně,

proč tvá ruka padla na mě?"

 

Svázaného Pána posílají dál,

velekněz Kaifáš ho očekával.

 

Petr je u ohně, ohřívá se,

tu k němu promlouvá někdo zase:

 

"Nepatříš také ty k učedníkům?"

Říká: "nepatřím!" Ze služebníků...

 

přízeň toho, jemuž Petr ucho sťal,

řek: "snad ty ses tam v zahradě taky bál."

 

Ale on to zapřel zas!

Tu zazněl kohoutí hlas.

 

Hnedle velmi časně z rána

zas jinam odváděli Pána.

 

Do vládní budovy však nemohli jít,

chtěli totiž beránka slavnostně jíst.

 

Pohanská návštěva by byla skvrnou,

Ježíše však tam za Pilátem hrnou.

 

Pilát vyšel tedy ven,

ospalý a s dotazem:

 

"Jaká žaloba vznesena

na toho člověka býti má?"

 

"Kdyby nebyl zločinec,

nedáme ho tobě přec."

 

Pilát je chce vyhodit:

"Sami můžete soudit!

 

I vy zákon přece máte,

je to vaše písmo svaté."

 

"Naše právo přece není,

odsoudit ho k popravení."

 

 20.2. - úterý po 1. postní neděli

 

Pán naznačil kdys, jak zemře za nás,

naplňuje se to, již je ten čas.

 

Pilát se teď vrátil do budovy,

Ježíše předvolal, ptal se slovy:

 

"Ty jsi židovský král?" Pán odpověď dal:

"Řekli ti jiní či říkáš to ty sám?"

 

"Copak jsem žid, dal tě sem tvůj lid.

Čeho, tedy, měl ses dopustit?"

 

Ježíš na to řek: "Ze světa není

moje království, to srdce mění.

 

Kdyby ono ze světa mělo být,

přátelé by se mohli postavit,

 

nebyl bych takto vydán židům.

Mé království zde nemá svůj dům."

 

Pilát se ho dál otázal:

"Ty jsi tedy přece ten král?"

 

Pán na to: "Ano, král já jsem,

jsem právě proto narozen,

 

abych o pravdě vydal svědectví,

kdo z pravdy je, slyší to poselství."

 

Pilát nyní táže se:

"Co to pravda vlastně je?"

 

Vyjde pak zas k těm židům, říká jim:

"Vidím toho člověka nevinným.

 

Jak však u vás zvykem je,

k svátkům propustím vězně.

 

Židovského krále mám propustit?

Chcete-li, jistě, může takto být!"

 

Začali křičet: "Toho ne,

Barabáše si žádáme!"

 

Kdo, že to ten Barabáš byl?

Vězeň, co si to zasloužil.

 

Potom vzal Pilát Ježíše

a dal ho zbičovat, tiše.

 

Vojáci s Ježíšem pohrávali,

korunu z trní mu nasazovali,

 

oblékli mu rudý plášť,

a začala další zášť:

 

Před něj předstupovali:

"Buď zdráv, židovský králi!"

 

Pilát vyšel znovu k nim ven:

"Ježíš vám bude předveden,

 

byste viděli jistě,

že já ho vidím čistě."

 

Ježíš vyšel s korunou s trním

ozdobený byl pláštěm rudým.

 

Pilát říká: "Člověk, hle!"

"Ukřižuj ho, Piláte!"

 

Takto křičí velekněží, 

Pilát na ně stejné měří:

 

"Sami si ho vezměte,

ukřižovat můžete.

 

vina na něm žádná není,

nenacházím obvinění."

 

Židé na to namítají,

zákona přec dobře znají:

 

"Zemřít musí dle našeho zákona,

on dělal ze sebe Božího Syna."

 

Když Pilát uslyšel tato slova,

velmi se ulekl, vzal ho znova.

 

Navrátil se do budovy,

Ježíše se táže slovy:

 

"Ptám se tě teď, odkud jsi?"

Neříkej nic, Ježíši!

 

"Se mnou nechceš promluvit?

Já mám moc tě propustit.

 

Mám moc tě také dát na kříž,

ty o tom jistě dobře víš."

 

"Neměl bys nade mnou moc žádnou,

kdyby nebyla požehnanou.

 

Proto nesou větší břímě,

ti kdo tobě vydali mě."

 

Pilát se proto snažil ho propustit,

uslyšel na to, jak po něm křičí lid:

 

"Když jej, tedy, propustíš,

císaři jsi na obtíž.

 

Každý ten, kdo chce králem být,

chce císaři se postavit."

 

Jak Pilát uslyšel tato slova,

povolal Ježíše zase znova.

 

Gabbatha, ta dlažba kamenná,

soud jeho tu něco znamená.

 

Den příprav na velikonoční svátky,

je již kolem poledne, den je krátký.

 

Pilát řek židům: "Hle, váš král!"

"Pryč s ním, pryč, ať je křižován!"

 

Tento jejich křik zní dál,

Pilát na něj namítal:

 

"Vašeho krále mám ukřižovat?"

"My máme císaře, ten vede stát!"

 

Když kněží dali se do toho křiku,

Pilát jim vyhověl už beze zbytku.

 

Vzali si Ježíše, nesl si svůj kříž,

na Lebku či Golgotu, jistě to víš.

 

Ježíše pověsili uprostřed,

dvěma zločincům blízko na pohled.

 

Pilát poslal nápis na kříž,

z tří jazyků a ze slov čtyř:

 

Hebrejsky, latinsky, také řecky:

"Židovský král, Ježíš Nazaretský."

 

Židé to četli s nelibostí,

Pilát však toho již měl dosti.

 

Vzkázali mu: "Nepiš, židovský král,

vždyť on se jen za něj prohlašoval."

 

Pilát tedy jasně vzkázal:

"Co napsal jsem, to jsem napsal."

 

Když vojáci Pána ukřižovali,

o šaty jej hned na místě obrali.

 

Na čtyři části každému po jedné,

tak i té suknice, nesešívané.

 

Tak řekli: "Netrhejme ji,

společně losujme o ni."

 

Tak vyplnilo se, co v Písmu stálo:

"Rozdělili šaty, se losovalo."

 

Přesně tak to vojáci udělali.

U Ježíšova kříže ženy stály:

 

Marie, Matka Ježíšova,

příbuzná, i Máří Kleofášova,

 

taktéž Marie Magdalena,

i ten učedník beze jména.

 

Toho měl Ježíš velmi rád,

uviděl ho při Matce stát.

 

Matce řekl Ježíš: "To je tvůj syn."

A jemu:"To je tvůj mateřský klín."

 

Nejen  tento krátký okamžik

bere si matku ten učedník.

 

Když viděl, že všechno je dokonáno,

zvolal přesně, jak v Písmu bylo psáno:

 

"Žízním!" Na to byla reakce hned,

byla tam nádoba a v ní ocet.

 

Na yzop houbu nasadili,

v octu ji pěkně vymáchali.

 

Podali k ústům a dali pít,

poslední slovo moh vyslovit:

 

"Dokonáno je!" sklonil hlavu, skonal.

Zastavíme se, pak budeme číst dál.

 

Jelikož den příprav byl,

čas se brzo nachýlil.

 

Přes sobotu mrtvá těla

na kříži viset nesměla.

 

Jo, slavili navíc velký svátek,

ani netušili velký pátek.

 

Byli tedy židé žádat Piláta,

by byla přeražena každá hnáta

 

všem, kteří na kříži viseli,

hýbat se vůbec nesměli.

 

Prvnímu i druhému přerazili,

u Ježíše se však hned zastavili.

 

Shledali totiž, že skonal již,

měli by s tím jen zbytečný kříž.

 

Ale jeden voják kopím vrh,

trefil do boku a naráz spch!

 

Z té rány vytryskla krev a voda,

opět se splnila Písma slova:

 

"Ani kost nebude mít zlomenou"

či "Pohledí na ránu probodenou."

 

Ten, který to viděl dává svědectví,

mluví pravdu, říká dobré poselství.

 

Abyste věřili také vy,

je k vám ten učedník pravdivý.

 

A ještě Josef z Arimatie,

Ježíšův učedník tajný však je.

 

Požádá Piláta k sejmoutí těla.

Souhlasná odpověď Piláta zněla.

 

Přišel tedy, Ježíše sňal,

a Nikodém mu pomáhal.

 

Nikodém, který přišel jednou v noci.

Teď měl myrhu, aloe ku pomoci.

 

Do pruhů plátna ho zabalili,

s vonnými věcmi ho uložili.

 

Jak židé maj zvykem pohřbívat,

tak i s Ježíšem mělo se stát.

 

Zahrada byla na tom místě

a hrobka nová zcela jistě,

 

v ní ještě nikdo pochován,

nyní v ní Pán je uschován.

 

U židů přec byl příprav den 

a hrobka blízko byla jen.

 

Ovoce postu je k mání v tomto pašijovém rozjímání