Jako bych neměl, o čem psát, tak píšu blbosti. To je teda pěkný půst. Za chvíli budou velikonoce, nejkrásnější a největší svátky všech křesťanů. Tak nám církev doporučuje čtyřicetidenní půst. Začátek je letos už dávno za námi a já nemám nic. Nic jsem si neodřekl, nic jsem si nepředsevzal, prostě hrůza. Tak budu skromný a dám si půst od práce. To je taky půst ne? Tak jsem ho teda zkusil, ale nedaří se mi. Nějak mě nebaví, pořád vymýšlím, co budu dělat, pořád nějaká činnost, ale oficiálně ten půst držím. Radši ale vezmu půst jiný. Teď, v roce kněží, v postní době se u nás oběvily lístečky s kněžími naší diecéze. No dobře, tak si jeden vytáhnu a budu se modlit za konkrétního kněze. Vytahuji si lísteček a... jeden známý kněz. Tak se za něj budu modlit. A nebyl by nějaký jiný, neznámý. Ten lísteček někomu dám a šup na druhý pokus. A zase známý kněz, tentokrát můj farář. No, dobře, tak se teda za něj budu modlit. A Bože, nešel by ten lísteček vyměnit ještě? ... Nešel. Tak, co mi zbývá. Budu se za něj modlit. Určitě to potřebuje a já to potřebuju taky. Přece se nebudu postit, jak se mi zachce.
Bože, a nemůžu se posti třeba od modlitby? Víš, kolik bych ušetřil času za užitečnější věci?
Doufám, že tento příspěvek neberete příliš vážně.
Taky si to myslím. :-) Post od Boha, který je milosrdný, laskavý, milující - prostě Bůh láska - nám nemůže ukázat lepší cestu, nanejvíš nám může připomenout co v Bohu máme a ukázat nám, jak slepí jsme byli, že jsme si toho nevážili.
Já děkuji za krásný komentář. Přiznám se, že i nad tím často přemýšlím, postit se od Boha.Ale tady zjišťuji, a Bohu díky za to, že to fakt nejde. Ó, jaká by to byla pohoda být pohan a nevědět nic o Pánu Bohu a stejně by mě Bůh měl rád. On si mě vyvolil už od založení světa a já nemohu jinak, než být Jeho, protože kdyžbych nebyl, byl bych ve velkém průšvihu, ba co hůř, ve věčně smrtelném nebezpečí. Mě bohatě stačí postit se od modlitby, abych zjistil, že nejde ani toto. Když se nehodlám modlit, Bůh mi stejně ukáže svou lásku a mě nezbývá, než se stydět a litovat.
To je ale nálada. ;-) Hmm, postit se od modlitby... A co takhle se postit rovnou od Boha? Nefungovalo by to tak, že by nás takový půst přiměl k zamyšlení, jak na tom s tím Bohem jsme? Představuji si, že kdyby byl naší oporou, tak by nám takový půst připomněl, jak moc ho potřebujeme a kdybychom naopak bez něj necítili žádnou změnu, tak k čemu by nám takový bůh byl? ...a byl by v takovém případě náš bůh ten pravý Bůh? :-)<br />
PS: díky za pěknou, upřímnou úvahu
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.