Neděle plná oslav a díkůvzdání

Neděle se má slavit nejen svátečním klidem, ale k oslavě Boží. Tak tuto neděli, 11. v mezidobí jsem slavil nejméně po 3 dny, neboť ve čtvrtek a sobotu jsem nacvičoval první svaté přijímání.  Ještě nikdy jsem nebyl na dvou prvních svatých přijímání po sobě jdoucích a navíc bylo pozvání na 30 let kněžství, jak jsem to v blogu psal a aby toho nebylo málo, tak chrámové sbory se rozhodly udělat koncert, takže jsem byl nikoli rekordních, ale přece jen déle, než bývám oděn ve společenském odění, čímž jsem také potěšil několik farníků, ale spíš si toho nikdo moc nevšiml, přece jen na ty příležitosti je společenské odění jistý standard. 

Ve čtvrtek před nedělí jsem se tedy po práci setkal s prvokomunikanty z Vidče a prožili jsme hodinu nacvičování. Byli 4, tak to šlo rychle  a děti byly moc šikovné a spolupracující.

V sobotu se připravovalo 12 dětí ze Zubří a 1 ze Zašové. Nejprve začal otec Pavel modlitbou a pak jsem děti uvedl do nácviku liturgie, abych je propustil na následující zpověď. Po zpovědi jsme pokračovali v nácviku, až ke konci po 2 hodinách vzájemné spolupráce nás tlačila schola a sbor, že hodlají zkoušet na zítřejší koncert, nicméně trpělivě počkali, až jsme dokončili vše potřebné, ostatně byli domluveni na 11:00 a my jsme skončili tak těsně před tím. 

Nedělní ráno pro mě začalo po 5. hodině, kdy v 6:00 jsem vstoupil do kostela, abych připravil vše speciální, co mělo být připraveno. Počasí moc nepřálo, málem mi zmoklo sako.

Program dne jsem měl duchovně i jinak nabitý, byl jsem velmi šťastný, všechno to plynule odsýpalo, takže jsem stihl dát i 4 růžence a opravdu Bohu díky, že nedělní den jsem mohl prožít s Bohem, i když svým způsobem pracovně, ale být s Bohem není práce, to je vztah, takže z nedělní práce se rozhodně zpovídat nebudu. 

Z čeho se zpovídat budu, to mě dokonce nastínily přímo děti, které se v sobotu připravovaly na svatou zpověď, když jsem jim mimo jiné říkal, že některé hříchy jsou stejně zjevné a rozhodně se nemusí bát. Já to tu na blog psát nebudu, abych zachoval vlastní zpovědní tajemství, i když na sobě viditelně nosím ovoce svých hříchů, jak ostatně zmiňuji také v předchozím článku. Trochu mě zamrzelo, že nebudu jediný se zafixovanou pravou rukou - holt děti se někdy opičí.

Můj program neděle plné slavení a díkůvzdání tedy vypadal tak, jak napíši dál a potom ještě více popíši. Čekalo mě spoustu milých překvapení od Boha i od lidí.

7:45 v Zubří mše svatá s prvním svatým přijímáním 13 dětí, před tím nachystání věcí a shromáždění dětí, potom ještě jsem se neutrhl z focení. Od dětí jsem dostal potom i dárek, ale o tom níž.

10:00 ve Vidči mše svatá s prvním svatým přijímáním 4 dětí, byly samostatné a vše velmi dobře zvládli, o tom ještě níž.

11:30 v Zubří křest dítěte, taková malá krásná rodinná slavnost, bylo to potřeba dochystat a potom zavřít kostel. Fotoaparátu jsem se také nevyhnul.

12:00 v Zašové oslava 30 let kněžství otce Jiřího. Otec Jiří si pozval mnoho svých spolupracovníků a známých, z nichž jsem asi třetinu znal a s mnohými se velmi dobře bavil a to si také zaslouží zmínku.

15:00 v Zašové svátostné požehnání a Te Deum jako poděkování za 30 let kněžství, zcela vyjímečně jsem šel k oltáři jako ministrant. Uvědomuji si, jak málo jsem děkanátně aktivní.

16:00 v Zubří byl onen koncert, který jsem prožil obvykle nasloucháním a zároveň modlitbou růžence. Tleskat jsem nemohl, tak jsem se modlil, koncert byl vynikající.

Tak to vypadá jako náročný pořad bohoslužeb nějakého kněze, ale nejsem kněz, jen pastorační pomocník a jsem rád, že jsem mohl za jedinou neděli být při tom všem. Nemělo by mě to být uznáno jako duchovní obnova?

Nicméně jednotlivé body si zaslouží, aby byly rozvedeny více, ale je čas na jistou přestávku.

Tak to je trochu k vzteku, když nejde načíst obrázek, ale stává se to - vdolek a květina je skvělý dar, který jsem dostal od dětí ze Zubří. Fotka se tu asi nedostane, inu co, aspoň jsem ji sdílel ve skupině, jak je to dnes moderní.

Byla to třída, která mě docela potrápila a možná právě proto je mám o to raději, že mi dali dost nervů a jsem moc rád, že několikanásobní raubíři podobně jako před dvěma lety raubíři z Partutovic došli k prvnímu svatému přijímání a také na nich jsem viděl veliký zázrak, jak třída, která byla hlučná a těžko se mezi sebou na něčem domluvili, těžko se s nimi dohromady dala udělat nějaká hra. 

Naráz při liturgii prvního svatého přijímání dokázali spolupracovat a napovídat si jen tak, jak to bylo potřeba. Viděl jsem na vlastní oči, že to pro ně byla velká chvíle. A pro mě taky, protože to mám rád a nezapomínám na děti, které jsem kdy učil náboženství a možná právě tu "divou zvěř" mám nejvíce v paměti i modlitbách.

S dárkem jsem moc nepočítal, i když v Zubří bych s tím počítat měl, a taky jsem vnímal trochu příjemného stresu na další svaté přijímání. 

Focení jsem se snažil vyhnout, ale to se mi moc nepodařilo, když jsem se potom musel vrátit, odchytili mě aspoň kluci nejen ministranti, že se se mnou vyfotí. Jeden z nich dostal první svaté přijímání den před narozeninami, takže si ho bude dobře pamatovat. Počasí jim nepřálo tolik, takže průvodem šli jen kostelem. 

Liturgii také zdobili dva jáhnové, z nichž jeden byl dědeček jednoho z prvokomunikantů, velké množství místních ministrantů a naplněný kostel Božího lidu.

Do Vidče jsme jeli trochu ve spěchu. Skupinku k prvnímu svatému přijímání učila paní katechetka Eva, která spolu s panem farářem dostala od dětí také nádhernou květinu. Polovinu videčských dětí před měsícem otec Pavel křtil a tak kázání o pokladnici a pěti kamíncích si zopakovali a vlastně tím víc přiblížili, že v neděli je třeba chodit do kostela, ke svatému přijímání, ke svaté zpovědi, umět si něco odepřít a opřít se o Matku Boží.

Počasí se již vyčasilo, liturgie byla trochu skrovnější, ale o to více se děti mohly soustředit na Pána Ježíše. Byl jsem rád, že jsem mohl s nimi tuto slavnost také prožít a vlastně měl jsem mnohem méně starostí.

Focení po mši proběhlo podstatně rychleji, než v Zubří a bylo mnohem lepší co do pohybu fotografujících, kteří se v liturgickém prostoru pohybovali nenápadně, takže jsem si málem nevšiml, že se něco fotí. 

V Zubří věřím, že budou mít krásné záběry, ale kreace fotografu byly občas poněkud úsměvné, jak se občas dostával z místa A do místa B, ne že bych si toho chtěl všímat, ale bylo to nepřehlédnutelné. Měl by jim někdo říci, že máme v Zubří velmi profesionální kameru, kterou jsem ani vidět nemusel, když jsem viděl ty kreace, ale děti žádný fotograf nevyvedl z míry a to je dobře.