Mohl jsem vidět prezidenta

Dnes je to už víc než týden, kdy prezident Petr Pavel navštívil skanzen v Rožnově pod Radhoštěm. Byl jsem tou dobou tam a mohl jsem se přiblížit a vidět prezidenta. Nikdy naživo jsem ještě žádného prezidenta neviděl. Nejblíže k vysokým státním představitelům jsem byl Benediktu XVI., jen na vzdálenost několika málo metrů. Bylo to tak blízko a měl jsem i příležitost, to minulé úterý jsem totiž odpočíval po odevzdání diplomky. Došlo mi, že vlastně toho dne měl Benedikt XVI. svoje narozeniny, taky to byl "beránek". 

No, nakonec Petra Pavla jsem neviděl, nebyl jsem přesně na tom místě, vrátil jsem se na faru do Zubří a říkal si, že bylo dobře, že jsem se vyhnul senzaci. Vidět se s papežem bylo pro mě mnohem blahodárnější a ten pohled papeže Benedikta mám stále před sebou jako krásný životní zážitek z jeho mše svaté na brněnském letišti.

Tou dobou se však ještě odehrávala jiná událost s prezidentem bývalým, který na pražském arcibiskupství křtil svou knihu Spiknutí. Je mnoho lidí, kteří se snaží hájit nejhoršího prezidenta České republiky všech dob, protože věřím, že nic horšího už nás potkat ani nemůže. 

Že mu pražské arcibiskupství pronajímá ložnici je poněkud směšné, ale budiž, "náš zákazník, náš pán", hlavně, že platí, že, to je velmi důležité. Kontakty jako bývalý prezident má samozřejmě také, takže si může zadat zakázku a uspořádat křest knihy, ale s takovou dávkou ironie, to se jen tak nesetkáme. 

Sál kardinála Berana, kterého komunistický režim utiskoval až do konce života, přítomnost vrchních členů KSČM, strany, která může za to, že náš národ žil v nesvobodě a která otevřeně se staví na ruskou frontu proti Ukrajině a souhlasí se zvěrstvy Putinova režimu v Rusku. Ano, ta strana se nezměnila, lidé v té straně se nebojí vraždit a hájí agresora a arcibiskupství souhlasí s tím, aby byla pokřtěna kniha, která hlásá lež o tom, jak se prý někdo chtěl zbavit prezidenta, který beztak všude dělal ostudu a nikdy nic neudělal ve své prezidentské funkci dobře.

No, když zákazník platí, "přihodíme kardinála", však jsou to přátelé. Nic proti jejich přátelství, ale gesto to je přinejmenším překvapivé a zahanbující, které bylo zmedializované a ke kterému se církev asi musela nějak vyjádřit, protože to mělo negativní ohlasy a těch pozitivních bylo velmi málo. Pana kardinála Dominika Duku jsem vnímal jako muže poslaného svatým otcem na své místo na Vojtěšský stolec do Prahy a vždy jsem k němu držel velkou úctu. 

To platí i teď, i když podpořil zemanovu knihu, ostatně na osobní názor má právo a může podporovat i prezidenta, který vždy byl prezidentem jen sám pro sebe a pro vlastní prospěch, protože který prezident má tu hroší kůži, aby vlastní národ se snažil zaprodat agresorovi války a pochopitelně jeho obrácení na stranu Ukrajiny je krajně nedůvěryhodné. 

Dle mého názoru měl bývalý prezident okamžitě, v prvních minutách po nelegálním vstupu Ruské armády na Ukrajinu, rezignovat a vyvodit důsledky svého špatného reprezentování státu a celému národu se omluvit a odcházet s ostudou z Hradu vědom si toho, že se stal zrádcem národa a za takového by ho historie měla považovat. Nebyla by tak napsána ani kniha Spiknutí.

Zeman tedy ještě nedozemanoval, pořád se nějak snaží zapsat, ale žádné pozitivní kroky se mu nedaří. Tak účast Mons. Dominika Duku chápu jako malé povzbuzení bývalého prezidenta, že má nějaké přátele z dobrých kruhů nejen zločince, prospěcháře, kteří nás okradli o mnohem víc, než kdyby se Zeman nikdy nestal prezidentem. 

Mons. Dominik Duka má jistě právo se setkávat s kýmkoliv a s kýmkoliv se radovat. Třeba panu prezidentovi, který není schopný normálně myslet, ukázal vlídnější tvář církve, která má soucit s chybujícími. 

Zemana jsem nikdy neviděl, i když jsem také mohl, myslím, že i tento blog to někde píše, jak byl prezident Zeman v naší farnosti, tedy tehdy ještě pro mě ve farnosti Potštát, v obci Luboměř pod Strážnou, která ho volila. Byť jsme byli pozváni, měli jsme tenkrát záležitosti pastorační a byl jsem rád, že jsem se toho účastnit nemusel, protože jsem fakt nechtěl a myslím, že toho dne jsem byl i v Hranicích, kde se prezident setkal s občany a ani tam jsem nepřišel, podobně ani do Lipníka nad Bečvou.

S kardinálem Dominikem Dukou jsem měl tu čest si potřást rukou přímo v Dlouhé Loučce, kde jsem mu při příležitosti slavnosti kardinála Lva Skrbenského i ministroval. Od té doby jsem si ho vážil mnohem víc a nijak pro mě hodnotu neztratil ani křtem té knihy, protože to nebyl platný křest, který by se zapisoval do matriky.

Kateřině Konečné, předsedkyni KSČM, to na volebních preferencích moc nepřidá, i když se upřímně snaží, ale její strana nemá v parlamentu a tím méně v Europarlamentu co pohledávat, když je pro Rusko a proti EU, jen zbytečně maří peníze daňových poplatníků. Možná podle médií ji stoupají preference, možná bude i zvolena, ale pro mě osobně by to byla volba proti svědomí a to si na svědomí nevezmu. 

Jiřinu Bohdalovou jsem taky neviděl, ale jako herečku na svém místě ji mám rád a respektuji i její pakt se soudruhem Milošem Zemanem. Její herecká tvář je mi skutečně velmi milá a přátelství s exprezidentem mě její obrázek nijak nenarušuje.

S otcem arcibiskupem Janem se znám osobně, byli jsme na jednom místě moc krát, moc krát nás pojily cesty. On na tom setkání nebyl a přitom je to dům, který má spravovat. Dovolil, co dovolil, dostal informace, jaké dostal, byla to jeho věc a také jeho zodpovědnost se vším všudy. Respektuji, že to dovolil, i když jsem byl tím podiven, ale střízlivě to není moje věc.

Co se týče prohlášení biskupů k oné "politováníhodné události", přijde mi trochu zbytečné. Neměli bychom se spíše zabývat evangelizací? A evangelium je i pro Miloše Zemana. Jako prezident je sice nejhorším všech dob, jako člověk si zaslouží, aby na něj bylo zapomenuto v jeho prezidentství i politice a neměl žádné zásluhy, protože žádné neprokázal, a aby měl přiměřené množství přátel, kteří mu ukážou, že má před Bohem velikou hodnotu, že Bůh si ho povolal k žití i k věčnosti. 

Návštěva prezidenta, kterému bych mohl prokázat dobrodiní, by pro mě byla poctou, i když má exprezident pochybné morální kvality. 

Naštěstí současný prezident Petr Pavel v celé své funkci ukazuje, že dokáže vrátit důstojnost úřadu prezidenta, kterou Miloš Zeman tak vážným způsobem poškodil, že se to snad ani vrátit nedalo.

Rozhodně však není potřeba, abych ho vyhledával, protože má dost jiných přátel, se kterými se může a má pobavit.