To není detektivka...

Za dobu své pastorační služby znám už mnoho lidí, kteří odešli násilnou smrtí - ne nehodou, ano, i těch je za tu dobu dost, ne přirozeně, těch je asi nejvíc, ne kvůli nemoci, ani ne kvůli alkoholu či jiné závislosti, ne náhle, ale z příčiny, že byli zabiti či sáhli si na život a nedobrovolně prošli branou smrti. Ano, už jich také začíná být celkem hodně, ale jistě mnohem více se to dotkne člověka, s čím větší blízky ty lidi znal.

S humorem by se možná dalo říci, že v některých místech by se dal točit i detektivní seriál. Ano, přiznávám se, že mám celkem rád tento pro někoho pokleslý žánr. Mám na ty seriály však jiný pohled, než běžný divák a proto mám také raději kriminálku, která je točena na podkladě nějakého faktického základu, i když občas to také naštve, třeba Četníci z Luhačovic pro mě, který Luhačovicema prošel a naráz vidí, že se tam probírají případy v podstatě z celé Moravy a z Luhačovic není ani ta četnická stanice, která z relativně středně velkého městečka dělá malou vesnici a z nádraží, které v Luhačovicích končí průjezdnou stanici pro pana prezidenta, o železničním tunelu ani nemluvě.

Můj pohled na kriminálky není takový, jako u běžné detektivky, kde se snažíte přijít na kloub tomu, kdo je vrah. V tomto ohledu je mi i cizí hra "Městečko Palermo", kde se spoluhráči na podkladě nějakých vymyšlených faktů pokouší najít vraha, než vyvraždí celé městečko. Můj pohled je obrácen k obětem jako k těm, kteří nenadále přišli o život a pak k osobnosti vraha, který měl to svědomí a vykonal ten čin.

První biblická vražda je vražda Abela a první vrah je Kain. Vůbec první hřích je hřích Adamův a Bible je úžasná v tom, že jej řeší hned. Zabití člověka je také potřeba řešit hned a nesnese to odkladu. Oběť je jasná a Bůh zná její duši, vrah může být pro člověka neznámý, ale Bůh jej zná a čeká jej soud nebo také Boží odpuštění, protože Bůh vidí do srdce i vrahovi a konec konců na kříži se s Ježíšem spoluukřižovaní vrahové přiznali k tomu, že znají Ježíše, ale každý jinak, alespoň tak nám to vykládá evangelista Lukáš. Ježíš na kříži omilostnil i vraha, který se přiznal k tomu, že visí spravedlivě. Před Ježíšovým soudem byl také vrah Barabáš puštěn na svobodu.

Proč vlastně o tom všem píšu?

Píšu to den po tom, co jsem se dozvěděl ze zpráv na ČT1 o vraždě v obci Boňkov na Přerovsku a záhy byl v záběru dům, který je mi důvěrně známý s tím, se tam 3 lidé, muž, žena a dítě staly obětí vraždy následného sebevraha, jedna žena byla těžce postřelena, podařilo se jí v obci si zavolat pomoc. Vrah byl jasný, měl jasný motiv a všechny oběti jsou mě nějakým konkrétním způsobem známé, nejvíc zemřelá žena a pak nejmladší, další už dospělý kluk měl štěstí, že nebyl doma, asi jako sv. Vojtěch a Radim, když unikli vyvraždění rodiny, neb byli toho času v Římě.

Byla to pro mě drsná rána tím větší, když si uvědomuji, že v oné farnosti, tedy v Potštátě, za tu dobu, co jsem tam pastoračně sloužil, byly ještě nejméně 2 vraždy, vždy se známým motivem i pachateli, v jednom případě dokonce před očima dětí muž zabil svou ženu - ty děti už jsou za tu dobu dospělé, přesně konkrétní rok ani jedné z nich si nepamatuji, jedna originální také byla medializována, ale není předmětem to tady takto rozebírat, nehodlám se zabývat kriminálními činy ani zadávat motivy k detektivnímu seriálu, byť by mohl být velmi zajímavý. I sebevražd pár bylo. 

Co je mi známo, tak z kostela byli vyprovozeni jen oběti sebevražd a jak jsem se dozvěděl o té současné podrobnosti, tak církevní pohřeb měla jen jedna z obětí popisované vraždy, z pietních důvodů babička a vnuk měli obřad soukromý ze smuteční síně, kde za našich 15 let nikdo služby nevyužil, jen květiny pak byly dány do kostela.

Hned, jak jsem shlédl tu reportáž, nažhavil jsem telefonní linky, protože skutečně se mě to velmi dotklo. Tato rodina byla křesťanská, byť nějaké nedokonalosti soužití podle křesťanské morálky měla, ale každoročně pořádali ve své obci ke kapličce Nejsvětější Trojice pouť a kněze, jeho doprovod a sbor zvali na oběd a pak ještě na posezení. Starali se také o zvoničku a ještě pravidelně jsme chodili k nejstarším členům rodiny a vůbec té malé obce navštěvovat je se svatými svátostmi, stařeček a stařenka už jsou několik let u Pána a teď k nim přibili ještě dva další členové rodiny z těch tří obětí, kteří, předpokládám, budou mít i katolický pohřeb, jak psáno výš, nestalo se tak. 

Bude to těžký pohřeb a říkal jsem si, že je velmi důležité modlit se jak za oběti násilných činů, tak i za jejich vrahy, i je dokázat doporučit Božímu milosrdenství. 

Článek vydám až v den, který je pro farnost Potštát adoračním také proto, abych si vzpomněl na farnost, která má v sobě hodně bolestí i po událostech válek, hlavně odsunu Němců a kde pak komunistický režim, tedy tak připomínám i KSČM, se snažil zničit poslední zbytky hodnot, takže místní křesťané mají velmi těžké pole.