Sen o Turzovce po státnicích - O Panně Marii, církvi a Duchu Svatém

Zkoušku jsem prožíval tak jak mnohé ostatní s velkým napětím, chtěním se modlit všemi možnými způsoby, poděkováním modlitbou růžence, ráno v přípravách technických jako oblečení, koupání, kafe, tak i duchovních před svatostánkem, teď večer, když to píšu, tak i proto, že vlastně nevím, co bych se měl ještě pomodlit, všechno už bylo a zítra bude relax pouť na Turzovku a pak zas do dalších státnic z morálky.

V pátek, tedy jak řečeno výše z článku o státnicích, jsme spolu s Jarkem a Tomášem učinili pouť na Turzovku, modlili jsme se růženec, litanie, křížovou cestu, zpívali píseň 819, rozmlouvali nad duchovními tématy, šli jsme Lašutovou stezkou, nebyla to náročná cesta a napadlo mě, že bychom tam mohli vyjet na výlet s ministranty, není to daleko od železniční zastávky Turzovka - zastávka. 

Navštívili jsme kapli zjevení a také nově postavený kostel, zakoupil jsem růženec, oplatky a zmrzlinu. Na mši svaté jsme sice nebyli, abychom přijeli včas odpoledne, jinak je tam vždy v 11:00.

Protože jsem májovou již prožil, nebyl jsem v kostele ani na mši svaté ani na májové, ale hojná účast byla dána předchozí mší svatou.

Na Turzovku mám osobní vzpomínku ze svého dětství. S velkou pravděpodobností, i když už to vypadalo jinak, jsme šli právě tou cestou, bylo tam tehdy více obrázků, teď je tam růžencová cesta a dvě cesty křížové. 

Jako malý kluk si pamatuji, že to byla strašně dlouhá cesta a ptal jsem se Jarka, jak je "dlouho" pro osmiletého kluka, načež mi odpověděl, že i 50 minut je dlouho a zhruba tak dlouho ta cesta skutečně trvala. 

V té době mého dětství, když jsem se rodinnou dovolenou chlubil ve škole, nebylo tam ještě ani té velké kaple, jen si opravdu pamatuji ty obrázky po stromech a dlouhou cestu, velmi paní učitelka mírnila mé nadšení z rodinné dovolené dnes již vím, že z ideologických důvodů.

Pak jsme tam byli s ministranty v roce milosrdenství, 2016. Paradoxně právě z Turzovky mám sošku sv. Vojtěcha, kterou se mě do té doby nepodařilo nikde sehnat.

A ještě bych k Turzovce dodal, že jak jsme se s Jarkem bavili o duchovních věcech, vzpomněli jsme také na státnice. Rozmlouvali jsme společně tak i o tématu, které jsem si vytáhl a Duch svatý byl přítomný i v tom, že Jarek mluvil velmi podobně jako já u státnic a je jen obyčejný věřící muž.

Dále bych také rád podotknul, že pouť na Turzovku jsem zvažoval po státnicích a dáním Ducha Svatého mě dal Jarek Právě tuto nabídku a byl jsem z toho velmi šťastný.

Po státnicích z dogmatiky jsem si tak udělal oddech a příjemnou pouť. Když jsem tak v den státnic přemítal, že už se nemám co modlit, až na Turzovce mi došlo, že jsem se ještě nemodlil křížovou cestu a cestu světla. 

Cestu světla na Turzovce nemají, třeba v tom doženou Sv. Hostýn, ale každopádně rozjímání Cesty světla patří a nádherně ladí s dobou, kterou ještě prožíváme, ale vlastně celoročně každou neděli, když začínáme zvěstí Vzkříšení a vrcholíme Sesláním Ducha Svatého.

Když růženec je mi celou dobu studia pokladem, jak o tom svědčil i sen z dávných dob, který si dosud pamatuji, právě v den státnic jsem růžencem děkoval jako u každé zkoušky, rozhodl jsem se trochu si přizpůsobit formu a začal jsem se modlit denní modlitbu církve a po každém žalmu jsem dal desátek růžence. Prolínalo se to nádherně. 
 

Zjistil jsem po 15 desátcích, že jsem se tímto střídáním velmi krásně pomodlil denní modlitbu církve až do doby modlitby uprostřed dne, kterou jsem vrcholil, než nám byly sděleny naše studentské výsledky.

Došlo mi tak, že při modlitbě růžence za vkládání denní modlitby církve se tímto způsobem až do modlitby před spaním můžeme pomodlit všechna tajemství, tedy všech 20 zastavení, posvátného růžence a vzniká z toho nádherná jednota modlitby, vždyť, když se modlíme růženec i denní modlitbu církve, jde naše modlitba přímo před trůn Krista, Krále, vítěze nad smrtí a hříchem.