Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

DDD

Díky Ducha, Daru,

není zkoušky zmaru.

Dobře jsem státnice udělal,

s Boží pomocí snad půjdu dál.

 

Díky všem, kteří věnovali čas modlitby také za všechny ostatní. Dnešní celý den byl pro mě o Duchu svatém. 

 

Nejen texty v breviáři, ale i zkouška byla o tom, co o Duchu Svatém vím, jak se chová v Boží Trojici - myslím, že se Duch svatý pořádně pobavil, kolik za tu krátkou chvilku jsem napáchal nepřesností a přešlapů.

 

A jak jsem viděl i komisi, před kterou jsem právě rozmlouval, byla velmi pohodová a také vstřícnými gesty i úsměvy, návody a otázkami mě uváděla do větší hloubi Ducha, do které já jsem šel tak trochu s povrchností sobě vlastní.

 

Ve vší slávě Ducha svatého jsem vlastně si až pár dní před státnicemi uvědomil, že mám tím víc děkovat za Ducha Svatého, když termín vyšel tak, že slavím zrovna výročí biřmování, ke kterému došlo v nočních hodinách 25.5. 1996. Za biřmovacího patrona, jak známo, jsem si vybral sv. Radima, bratra sv. Vojtěcha. Taktéž v tento stanovený den je adorační den kaple ve Starém Zubří, který jsem také prožil alespoň necelou hodinku před mší svatou.

 

Zkoušku jsem prožíval tak jak mnohé ostatní s velkým napětím, chtěním se modlit všemi možnými způsoby, poděkováním modlitbou růžence, ráno v přípravách technických jako oblečení, koupání, kafe, tak i duchovních před svatostánkem, teď večer, když to píšu, tak i proto, že vlastně nevím, co bych se měl ještě pomodlit, všechno už bylo a zítra bude relax pouť na Turzovku a pak zas do dalších státnic z morálky.

 

Díky také jáhnu Martinovi, se kterým jsem mohl sdílet cestu na státnice a byť to nemám u zkoušek moc rád, když se mluví o zkoušce, protože pak zjišťuji, kolik toho vlastně nevím, tak mi to bylo velmi příjemné a užitečné.

 

Asi bych o tom psal dlouho, ale spíše to teď už jenom shrnu ve velké díky a taky povzbuzení, že státnice jsou sice velkým napětím, ale jak se dělají, plane pohoda, protože zkoušející jsou zpravidla vstřícní a čekají, co se od studentů zajímavého (a také nového úsměvného) dozví. Tak kéž by to tak bylo i ten příští týden.

 

 

 

 

Zobrazeno 312×

Komentáře

Vojtěch Hýbl (VVRH)

Asi se nějak nechám přejmenovat na Z, abych byl u zkoušky jako poslední - to mám nejradši, protože do té doby se dozvím o zkoušení a průběhu a taky, co mám říkat, asi jako na základce, když jsme se měli učit básničku a já jsem ji neviděl ani z rychlíku, naučil jsem se ji od ostatních, co byli vyzkoušeni přede mnou - ale průšvih vždy byl, když mě paní učitelka vyvolala prvního, neb jsem ani nevěděl, jak se ta básnička jmenuje.

Když jsme byli seřazeni k státnicím, bylo to podle abecedy. Takže, když jsem H, byl jsem 3. a Martin poslední. Příští týden na morálce budu 4., tj. někde uprostřed. Ale hold nikoho v přízni na Z nemáme a kdybych se ženil, tak zkušenosti rodinné praví, že se nevyplácí, aby muž přebíral příjmení své ženy, není to tak v našem národě zvykem, takže se musím spokojit s H.

jago

Tož, Vojtěše soudruhu, gratulace a dále hodně sil.

Zobrazit 4 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio