Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Když křesťan obtěžuje...

Není to od křesťanů hezké, ale ne vždy vydávají dobré svědectví. Veškerá naše svědectví mají vést ke Kristu. Bohužel jsme lidé slabí a tak se někdy stane, že Kristem obtěžujeme. Musíme si na to dávat pozor.

 

Křesťan snese kde co. Ví, že se od něj čeká, že bude vždy a ke každému dobrý i ke svému nepříteli, protože Ježíš přece řekl: "Milujte své nepřátele." Nebo zase jinde: "Když tě udeří do tváře, nastav mu i druhou."

 

Když by se stal křesťan fackovacím panákem, je hlupák, že si to nechá líbit. Tak to určitě myšleno nebylo. Nastavit druhou tvář může být i v tom, že ukážeme druhou stranu, tu lepší: Ty mě nenávidíš, já tě přesto miluji a proto tě napomínám.

 

Nepíšu tento krátký článek proto, abych tu rozebíral Písmo. Písmo svaté můžeme aplikovat do svého života, ale ne, jak v tom vtipu, když se maminka se synem dohodli, že se budou bavit jen biblickými větami. "Synu, pravím ti, vstaň!" "Co mi chceš, ženo, ještě nepřišla má hodina."

 

Signály jsou velmi dobrá síť a nebojím se zde projevovat jako křesťan. Ačkoli projevovat se jako křesťan není jednoduché, přece jen samotné Signály k tomu vybízejí a je poctivé se o to snažit. Snažím se o to upřímně.

 

Žel se tu najdou tací, kteří provokují, píšou zlé řeči a kazí mravy. Snad jich není mnoho. O jednom žel vím a tak mu už rozhodně nebudu dělat fackovacího panáka, aby si cokoli dovoloval a moc mě mrzí, že musím být k němu krutý.

 

Nicméně v diskusi se stejně točí v kruhu: očkované bere jako stroje, velebí Rusko, kritizuje naši vládu naprosto nevybíravým způsobem, je nenávistný a překrucuje cokoli napíšu. Ač je křesťan, takové jednání od něho není křesťanské, takže klidně si s ním rád popovídám tváří v tvář, ale na internetu už ani čárka a to doživotně, protože je nebezpečný a nenaučí se s tím zacházet. To jsem pochopil.

 

Nemám právo ho odsuzovat, ale protože byl napomenut a nezměnil své chování, je pro mě jako pohan nebo celník, a byť se to podobně píše v evangeliu, tak v praktickém životě je to tak, že na něj v modlitbě myslím, ať se napraví, vědom si toho, že sám se mám napravit také zas v něčem dalším.

 

Musím říci, že je těžké nastavit svému bližnímu zrcadlo, do kterého stejně nehodlá koukat. Jestliže však nechce, je třeba, abychom se rozešli, pro oba je to bezpečné.

Zobrazeno 174×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio