Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Moje 15. Antiochia v Rudné pod Pradědem C 2010

Povýšili jsme na Antiochii ze školky do školy. Do Rudné pod Pradědem jsem se původně ani moc netěšil, byla to pro mě velká výzva. Už ve Václavově jsem po 30. roku života byl "děda antiošák" a měl jsem prožít Antiochii s vedoucím turnusu, který se teprve hledal, až se z něj vyklubal skvělý Antiošácký kněz a tak skvěle jsem ho poznal nejvíc v Rudné, kde jsme spolu byli na turnusu. Do budoucna se z něj stal vyhledávaný vedoucí turnusu, který měl úspěch zaručený svou houževnatostí a vybudovaným dobrým jménem. Je to poslední Antiochia, ze které jsem opsal deník, deník těch dalších Antiochií jsem psal už přímo na notebook, fotky jsou z webu Antiochie: https://eu.zonerama.com/Antiochia/Album/3590931

 

Prázdniny r. 2010;

v roce kněží po pouti do Izraele

 

Na konci roku 2009 mi otec Radek nabídl pouť do Izraele. Rok 2010 byl vyhlášen jako jubilejní rok kněží (od Nejsvětějšího Srdce Ježíšova 2009 do stejné slavnosti 2010). V lednu jsem se přihlásil a v únoru jsme tedy společně putovali. I o této pouti mám deník. Natolik mě oslovila, že jsem se rozhodl na toto téma udělat farní tábor, který jsme měli v Olšanských horách. 

 

Tento rok se také po prvé účastním charismatické konference v Brně, z níž deníček nemám (ale příspěvek na blogu ano), neb jsem zde podobně jako rok následující jen ve čtvrtek a je to také rok, kdy farnost Drahotuše slaví 200 let od konsekrace farního kostela a s tím je spojeno také mnoho událostí.

 

Sešitek XIV.

přepsáno r. 2012

 

Antiochia Rudná pod Pradědem, turnus C (30.7. – 14.8.)

 

15. Antiochia, ve 14. obci, 4. obci ostravsko-opavské diecéze, 1. na kterou jsem byl přivezen, 1., kde jsme 2 Vojtěchové na jednom turnuse. Přijíždím po delší době jako poslední, pokud ještě někdo nepřijede.

 

Ještě pár dní před tím „zdobil“ můj krk krční límec, proto jsem také přijel později.

 

Pátek 30.7.

 

Myslím na Antiochii v modlitbách, jinak je pro mě pracovním dnem.

 

Sobota 31.7. – Sv. Ignác z Loyoly

 

Ráno jsem ještě na faře, balím se a dodělávám věci, které jsou třeba, abych mohl v klidu odjet. Odpoledne mi otec Radomír nabízí odvoz, který neodmítám, protože si potřebuji odpočinout.

 

Antiochii potkáváme při hrách na hřišti, pozoruji a pak jdu do kostela. Po bohoslužbě se seznamuji s dětmi a hrajeme si. Tedy dříve se seznámím s kostelní věží a jdeme s dětmi na věž.

 

Po večeři jdeme společně do místní hospody navazovat kontakty. Podaří se to za pomoci šipek.

 

Pak už následuje kolečko, ve kterém mohu konstatovat, že jsme den prožili s Pánem a měli hojnost Božího požehnání, o které jsem prosil také v Drahotuších ráno při adoračním dnu. Bohu díky!

 

Neděle 1.8. – 18. v mezidobí

 

Zrána po přečtení kroniky jsem šel do kostela. Když měla být mše svatá, nepřicházeli farníci a nakonec nepřijel ani kněz, takže se stala chyba a byla bohoslužba slova.

Během ní přišla děcka a vydržel jsem to s nimi do času před poledním zvoněním, který jsem využil ke katechezi dětí.

 

Odpoledne jsem šel směrem k Bruntálu si prohlédnout obec. Jen několik lidí jsem pozdravil a zašel až k Světlé. Krátce před odjezdem autobusu do Bruntálu jsem se vrátil k dětem a pak jsme jeli na mši svatou.

 

Po návratu jsme cestou zahlédli skupinku mládeže, kterou kluci po večeři oslovili. Pak už jen nešpory a kolečko, pro mě ještě kronika a růženec. Spát chodíme slušně. Bohu díky! Ještě bych podotkl, že od těchto časů mám z důvodu svého hlučného spánku, který dříve toliko nevadil (dokonce i na Antiochii v Ryžovišti či Václavově jsme spali všichni kluci pohromadě a většinou si spoluspící zvyknou, je to jen otázka tolerance k tomu, za co se nemůže a zpravidla nejsem sám, kdo má hlučnější spánek) vždy soukromý pokoj na spaní a tak je tomu dosud.

 

PS: Také jsme po obědě naplánovali program.

 

Pondělí 2.8.

 

Z rána jsem prošel horní část obce s růžencem, pak s malým zpožděním na modlitbu. Na OÚ jsme slyšeli nechvalné svědectví o místní komunitě křesťanů a společně s Vláďou a Standou prošli do nejbližšího lesa. Na hřišti byl potom kde kdo s kde kým a bylo to dobré. Šel jsem pak adorovat a zvonit.

 

Po obědě jsem dostal role Pána Boha a Kubáta (2 divadelní scénky), následně jsme prožili společenství při výrobě plakátů a při bohoslužbě. 

 

Roznášení pozvánek po obci bylo tradičně zážitkové a o to větší zážitek skýtalo kolečko a velmi brzký spánek, který předpokládám. Dnes ještě není 22h a už je toho tolik dobrého za náma. Bohu díky!

 

PS: Brzké spaní se neuskutečnilo. Vedoucí Standa si přišel popovídat a bylo to dobré a plodné. (…a nezdržel mě zas tak moc, když moc, tak půlhodinka, ale spíš čtvrt, to už si teď přesně nepamatuji a tuto věc plánoval s každým. Někteří vedoucí to na Antiochii dělávali, ale Standa je první a zatím jediný, u kterého jsem to a rád zažil na vlastní kůži. Když já jsem vedl Antiochii, tak jsem to ze své povahy nedělal, ale určitě je to dobré.)

 

Úterý 3.8.

 

Dnes jsem nic neprocházel a růženec jsem se modlil na lavičce před kostelem. Počasí přálo úplně přesně a tak děti byly chvíli venku a chvíli v tělocvičně. Krátce jsem se stavil na adoraci.

 

Přišlo mi, že nemám co dělat, tak jsem si opsal zadanou roli na divadlo a šel doroznášet pozvánky, potom jsem se stavil na hřiště.

 

Po včerejším plodném dni jsem měl pocit neplodného, leč děti byly i při bohoslužbě a mnoho se jich sešlo na pokladovku, pro kterou jsem nemusel nic dělat, jen jsem měl jedno jednoduché stanoviště, o kterém jsem se dozvěděl na začátku hry cestou. Byla tedy velmi jednoduchá a vyvrcholila kopanou.

 

Po zpožděné večeři byl opět fotbal, tentokrát mládežnický. Ten pak vyvrcholil kolečkem. Bylo to velmi dobré, odpočal jsem si, neboť všude jsem byl jen jako účastník. Bohu díky!

 

PS: Dnes byla katecheze a bude bývat. Našel jsem sprchu, ale ještě nevyužil.

 

Středa 4.8. – Sv. Jan Maria Vianney, kněz

 

Ráno jsem využil služeb koupelny a pak šel do kostela na modlitbu. Růženec jsem se modlil při procházce obcí, pak jsem krátce hrál hry s dětmi a adoroval. Na věž jsem pozval mladé a po obědě jsme si pročetli divadlo. Mimořádně jsem si dal siestu, kterou mi narušili 2 nezvaní návštěvníci z B turnusu, navíc pár.

 

Dal jsem jim tedy najevo, že zde nejsou vítáni, potom přijel naopak vítaný otec Antonín. Šel jsem si hrát s dětmi a pozval je na věž – přišli, otec Antonín je pozval na mši sv. a vč. farníků a ostatních nás bylo kol 40., 2 místní ministranti Alex a Adriana.

 

Pak bylo posezení místo s běžnými farníky s dětmi, kteří na rozdíl od nich přijali pozvání. Pak už fotbal s mládeží a ještě čeká kolečko a kronika.

 

Za všechna dobra Bohu díky!

 

Čtvrtek 5.8. – Posvěcení římské baziliky Panny Marie

 

Dnes na mě připadla služba v kuchyni, proto z rána před modlitbou, adorací a svátostným požehnáním jsem šel nakoupit. Po dokonané ranní službě jsem s Vláďou a Standou se krátce zabýval programem příštího týdne a na hodinu se podíval na hřiště, než začala další část služby.

 

Odpoledne jsem se modlil růženec u sv. Jana Nepomuckého a na hřišti jsem pozval děcka na věž ke zvonění. Děti se též velmi pozorně účastnily bohoslužby. Po bohoslužbě jsem s Vojtou a paní kostelnicí prošel část vesnice a podívali jsme se, kde bydlí praktikující farníci. Byl to hezký rozhovor.

 

Po večeři jsme dali dohromady divadlo, sdělili si, jak nás má Bůh rád a šli jsme my chlapi do hospody. Vzhledem k brzké zavírací době jsme se i brzo vrátili. 

 

Bůh množí naše řady. Už nekomunikujeme jen my, ale obyvatelé se k nám hlásí sami. Bohu díky!

 

Pátek 6.8. – Svátek Proměnění Páně

 

I těžký den je Boží dar. Dnes jsem spánek lehce prodloužil a před modlitbou načal tuto kroniku. Měl jsem službu na modlitbu, ale nelíbila se moc (ta má modlitba Standovi a jiným) a dotklo se mě ještě pár věcí. 

 

S dětmi jsem si však hrál normálně. Přišel jsem svou náladou o oběd i večeři, ale v rámci oběda jsem se pomodlil růženec. Cvičilo se také divadlo, dále jsme si hráli s dětmi, byla adorace i bohoslužba, na které dnes bylo méně dětí. Všichni však víc a více komunikují a nebojí se. 

 

Po večeři už bylo kolečko, před ní jsem šel do vesnice a potkal babičku, maminku a dítě a popovídal s nimi, leč byli sdílní. Na kolečku jsem byl sdílný i já a vyřešili jsme mnohé. Ten, kdo má modlitbu již může být kreativnější. Vše brzy zakončí celonoční adorace. Bohu díky!

 

PS: Večer přijel P. Pawel Zaczyk, novokněz a společnou adorací započal noční bdění.

 

Sobota 7.8. – sobotní památka Panny Marie

 

Na adoraci jsem vstal, po ni však ještě ulehl. Počasí nesvědčilo na modlitbu růžence do ranní modlitby. Po snídani jsem odzvonil mši svatou s novoknězem, po níž měl požehnání a posezení s paní kostelnicí. Před poledním zvoněním jsme vyfotili zvon (což bylo po prvé, co jsem na Antiochii použil svůj fotoaparát a pak další roky už dělal hlavního fotografa), pak byla olympiáda a než začal táborák, stihnul jsem růženec.

 

Táborák byl vyvrcholením dne, my jsme pak měli ještě kolečko a někteří šli do hospody. Já jsem dělal biret pro pana faráře, který mi Vláďa předkreslil. Nakonec jsem šel spát pozdě v noci, zatímco ostatní mnozí pařili na internetu nebo s radostí zpívali písně, aby některým ještě opozdili spánek.

 

Bohu díky za vše, co se událo. Bůh celý den působil a my jsme toho svědky.

 

Neděle 8.8. – 19. v mezidobí

 

Těžko se vstávalo, ale vstalo se. Mši svatou jsem dnes prožil i s kadidlem a pak ještě v Andělské Hoře. Odpoledne bylo divadlo. Nepřišlo mnoho diváků, ale hrálo s nadšením, až jsem málem zabil Barku. Pak jsme si chvíli hráli s dětmi. 

 

Společně s Vláďou jsme prošli část vesnice směrem k Bruntálu s modlitbou růžence na rtech. Paní kostelnice byla překvapená, když zjistila, že se skutečně modlíme růženec.

 

Po večeři mělo být kolečko, ale holky pociťovaly velkou únavu, a není divu, vždyť už je půlka za náma. Chlapi jsme šli tedy do hospody a zůstali jsme na fotbal až do zavírací doby. 

 

Bůh nám opět dal pocítit svou lásku. Bohu díky!

 

Pondělí 9.8. – sv. Terezie Benedikta od Kříže, svátek

 

Ráno vstávám na modlitbu už jako vždy. Dnes je naplánovaný výlet, tak se po snídani loučím s výletníky a zůstávám sám na Antiochii.

Jdu do nízkoprahového centra (zatím jediná Antiochia, která má toto zařízení, které je častou alternativou k Antiochii; vždycky tam někdo z Antiochie byl, tak jsem to byl tentokrát já, který jediný nešel na výlet), povídám si s dětmi, lehce hraji a povídám též s pracovnicí centra a jdu zvonit.

 

Po obědě a vytvoření pozvánek a opětovném povídání s pracovnicí centra, jdu se modlit růženec, zazvoním a je bohoslužba. Po ní si opět krátce povídám s dětmi a pak společně se Standou a Vláďou jdem plánovat do lesa zítřejší noční bojovou hru, načež je večeře a kolečko za oba dny.

 

Bůh mi dal dnes odpočinout od namáhavé práce a opět dal nové plody tomuto dni. Spát mohu jít také dříve. Je čas. Cítím už trochu únavy a zítra plánuji, že bych dříve vstal a pomodlil se růženec po vesnici. Letos to nějak flákám. Dá-li Pán, tak tomu tak bude. Bohu díky!

 

Úterý 10.8. – Sv. Vavřinec, jáhen a muč., svátek

 

Ráno konečně opět jsem vstal a modlil se v obci růženec. Měl jsem službu na modlitbu a zatím to dopadlo dobře.

 

U snídaně nás překvapil P. Marek Dunda, tak jsme využili jeho kněžských služeb a operativně byla milá mše svatá, po níž jsem se smířil s Bohem. Darem jsme dostali tričko Antiochia a Milujte se časopis a vyrazili jsme (já se Standou a ostatní) na návštěvu ke starším lidem s pozváním na zítřejší posezení. To jsme pak dělali i odpoledne a bylo to velmi milé, zvlášť plodné byly některé rozhovory.

 

Po bohoslužbě slova bez sv. přijímání (protože ráno byla nehlášená mše) jsme se podívali do Nové Rudné do kapličky Neposkvrněného Srdce Panny Marie, na hřiště a do hospody. Mládež jsme potkali jen v hospodě.

 

Snad ještě bude kolečko a bojovka Větnam pro mládež. Spát se půjde asi pozdě. Bohu díky za tento den!

 

Středa 11.8. – Sv. Klára, panna

 

Ráno se vstává později a těžce. Dnešní den asi celý prokulhám, tedy opravdu (zase mě bere levý kotník). Poznávám tak už při koupeli. Po snídani se dobrovolně vrhám k přípravě setkání starších občanů, kterou vykonávám u počítače nad stránkami obce Rudná.

 

Chvíli před zvoněním jdu adorovat a pak pokračuji v započaté práci, ale až po katechezi na téma spása. Chvíle mě zbyde času na malou okopávanou, kterou tady nazývají Filípky (něco jako autostop), leč zdraví na to nemám. Pak je bohoslužba jen pro ty, kteří nejdou do Podlesí, tedy i pro mě. Před tím provádím kostelem kluky, se kterými jsem si před chvílí kopal.

 

Setkání starších občanů bylo po všech stránkách dobře nachystané a byla celkově dobrá nálada. Bavili jsme se mezi sebou, s námi si zahráli připravený AZ kvíz Rudná a vyslechli připravený článek z časopisu Milujte se! Ještě nás čeká kolečko. Bůh nás miluje. Bohu díky!

 

Čtvrtek 12.8.

 

Dnešní den jsem začal v obchodě, protože jsem měl službu v kuchyni. Trávil jsem tam tedy i většinu dne vč. sv. růžence. Farníci jsou dární, tak jsem nemusel moc vařit. Na oběd byla zelňačka od paní Hanákové, pro kterou jsem byl po chvilce adorace a kontroly nového lana od zvonu. Slyšel jsem též zvonění (zatím to byla poslední Antiochia na ruční zvonění Maletín – Počenice – Zborov – Ryžoviště a Václavov). 

 

Po obědě byla poslední katecheze na téma partnerství a manželství. Po navrácení hrnce byl ještě krátký čas na hry s dětmi a na úpravu lana. Bohoslužba byla a po ní krátký pobyt v bystru a příprava večeře – párků.

 

Potom jsem opět využil služeb internetu a napsal na Signály ve svém blogu o dalších Antiochiích. Následovalo kolečko a po něm tato kronika a pocit dne, který jsem prožil s Pánem a v němž bylo pořád co dělat ke cti a chvále Boží. Bohu díky!

 

Pátek 13.8.

 

Ráno se zpožděním přijel otec Radek a byla mše svatá. Do té doby byl normální program a po ní střídavá adorace vyvrcholená o poledni svátostným požehnáním. Tyto časté adorace zde byly také jistým svědectvím, protože kostel byl vedle hřiště a děti věděly, že se tam skutečně modlíme a to jsme nikdy nepopírali. Kontakt s dětmi mezi tím byl výborný.

 

Odpoledne byla zabíjačka v místní hospodě a také křížová cesta. Pro pořádek jsme měli vyřízený dispenz od půstu pátečního a přijížděl nový turnus. Místo zabíjačky jsem se spíš věnoval novému turnusu, který byl díky zabíjačce ponechán vlastnímu osudu (opékání prasete zas tak moc nemusím, je to na mě hodně masné). Mnoho jsem jim tedy popovídal, prošel se vesnicí a nakonec jsme zakončili modlitbou, zatímco starý turnus ještě hoduje. Ne, že bych jim to záviděl, ale připadá mi to blbé.

 

Mě ještě zbývá pomodlit se růženec, připravit se a pomalu jít spát. Bohu díky za tento den.

 

PS: K novému turnusu jsem byl možná příliš otevřený, ale viděl jsem to jako svou potřebu.

 

Sobota 14.8. – Sv. Maxmilián Maria Kolbe

 

Dnešního dne po ránu balím věci. Po modlitbě a snídani projdeme s turnusem D vesnici a v podstatě se to dělá celý den. My se loučíme, oni se seznamují. Do toho všeho je v obci Asfalt-cup a tak to občas proběhnem a pozdravíme děcka.

Je to tu vesnice aktivní, dělají spoustu zajímavostí a hojně se toho účastní. Tak se potom po Antiochii stalo, že pan farář v adventě zorganizoval roráty a měl tam víc lidí, než v neděli v kostele. Bohu díky. Myslím, že ještě dopoledne proběhlo hodnotící kolečko turnusu.

 

Ani u posledního mého zvonění nejsem sám. Při procházení vesnicí vidím některé lidi po prvé a někteří vidí po prvé také nás. Není to vždy tím, že by o nás nevěděli, ale i tím, např., že manžel má manželku a teď přišel ten druhý.

 

Odpoledne z vesnice odjíždíme (já, Jiřka a Terka) s P. Markem (Žukovským, farářem Malé Morávky, Václavova i Rudné a ještě 2 farností) do Václavova, resp. Horního Václavova, kde slaví pouť.

 

Zakončení Antiochie – sobota 14.8.

odpoledne – slavnost vigilie Nanebevzetí Panny Marie

 

Opět se jdeme setkat s farníky, které jsme viděli loni, ale hlavně s Kristem. Při mši svaté fotím, tentokráte směle (ne svým foťákem), tak jsem citlivě fotil i proměňování. 

 

Jiřka s Terkou jsou trochu nervózní, protože brzy jim jede autobus, bývali by odjeli ještě před přijímáním, nicméně se mě daří přemluvit Terku a po mši svaté se skutečně najde ochotný pán, který Jiřku s Terkou přiblíží do Olomouce a mě do Bruntálu.

 

Poutníků ve Václavově bylo 21 i s knězem a námi. Z Bruntálu, kde ještě potkávám příjezdoucí Martu, která směřuje do Rudné, pak dál pokračuji do Rýmařova a tam mě vyzvedne otec Pavel (Hödl, můj zpovědník). Večer trávím odpočinkem na faře v Dlouhé Loučce a konečně pocítím pohodlnost postele.

 

Tento celý den žehnal Bůh tak, že to bylo skutečně vidět. Bohu díky!

Zobrazeno 190×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio