Na 14. Antiochii "jako doma" ve Václavově (u Bruntálu) 2009

I ve Václavově u Bruntálu mají v úctě sv. Václava a Pannu Marii, akorát vlastně obráceně, protože kostel, který byl prakticky mimo obec byl zasvěcen Neposkvrněnému početí Panny Marie a pod tím obrazem byl obraz sv. Václava. Nicméně všichni to měli do kostela daleko, tím více, že většina byla z Horního Václavova, kde byla kaple Nanebevzetí Panny Marie, kde jsme mívali bohoslužby a velmi provizorně uchovávanou Nejsvětější svátost jen po dobu Antiochie. Jinak do kostela chodila jen malá hrstka a mše sv. bývala z nedělní platnosti ve 14:30, tehdy farnost byla spravována z Malé Morávky a z Václavovů je to největší Václavov a jediný s farním kostelem, nakolik ještě obci vydrží status farnosti. Z nějakého praktického důvodu jsem byl již na turnusu B. Fotogalerie je poměrně bohatá: https://eu.zonerama.com/Antiochia/Album/3937954

Antiochia Václavov 

a střípky z Antiochie v Ryžovišti, 

prázdniny 2009

Na poděkování za 30 let života jsem na počátku března tohoto roku putoval na pozvání P. Pavla Hödla, dříve než jsem oslavil 31. narozeniny, v milostivém roce sv. Pavla, do Říma spolu s P. Martinem Vévodou, Jiřkou a Štěpánem. Byla to krásná pouť, ze které mám také deník a také touhu se do Říma ještě podívat.

Přípravy před Antiochií

Středa 8.7.

Bůh žehná. Mám ještě pracovní den, nicméně v plánu je, abych si nachystal věci. Po prvé pojedu na kole tak daleko a tak věci už musím mít nachystané, aby mi byly dovezeny. K tomu se dostávám večer až celkem pozdě. Denisa pojede autem, tak ji asi před 9. večer vezu věci do Hrabůvky. Zítra se vypravím na cestu (jen se spacákem a ponožkami).

Předchozí Antiochia Ryžoviště

Čtvrtek 9.7.

Na kolo beru jen malý batůžek, ve kterém jsou jen základní věci. Dříve však musím požádat o dovolenou a na nádraží zjistit spoje. Jelikož je povinná rezervace jízdních kol, mohu vyjet z Hranic až před 16. hodinou a v 18.15 již potkávám děcka z Ryžoviště a to nejen ty, které jsme loni potkávali, ale s nimi i noví. Povídáme si, hrajeme fotbal, jdem na kofolu a večer na tribuně hřiště si povídáme o Bohu. Zájem o to je jako zajímavost. Přespávám tedy na hřišti (mohl jsem přespat kdekoli jinde, třeba u Kvapilů nebo dalších známých, ale právě proto jsem volil tuto variantu). Noc plyne rychle a ráno vstávám brzy.

Z Ryžoviště do Václavova

Pátek 10.7.

Ráno procházím Ryžoviště s modlitbou růžence, jedu na otočku do Vajglova (což je farnost Ryžoviště, nicméně během Antiochie jsme tam nebyli) podívat se na kapli, vracím se zpět, opět potkávám Pavla a trávím s ním dopoledne a spolu se všemi, kteří jsou kolem něj. Jedem se podívat do Břidličné a zpět, hrajem fotbal, povídáme. Potom odpoledne se stavuji u Vojty podívat se na dvojčátka (Anežku a Štěpánka, kteří byli loni 20. 9. pokřtěni) a posléze opět jdem na hřiště. Počasí již nepřeje a tak čekám, až skončí déšť. Vojtovi rodiče mi doporučili nejkratší cestu do Václavova. Byl to požehnaný čas a zjistil jsem, že v obci skrze Antiochii se mnoho obrátilo k lepšímu a všichni, co se s námi setkávali se k nám znají.

Ještě jsem si tak vzpomněl, že když jsem v Ryžovišti říkal, kam jedu na Antiochii, nebylo to pro ně neznámé místo, ač vzdálené nejméně 18 km a přes města Břidličná či Rymařov, tedy na opačném konci, kde určitě nemají spád, říkali mi něco v tom smyslu: „Co může vzejít z Betléma dobrého“ a velice mě to povzbudilo.

Antiochia Václavov u Bruntálu, turnus B (10. – 25.7. 2009)

Pátek 10.7. – den I.

Na cestě do Václavova mě potkalo kratičké bloudění a 1 deštík. Dříve, než jsem dorazil do školky, podíval jsem se do vesnice na kostel (Navštívení Panny Marie) a kapli (Nanebevzetí Panny Marie). Antiošáci začínali, tedy resp. končili táborákem, na který jsem se připojil a spíše pozoroval. Den se končil modlitbou a jelikož táborák opět přerušila přeháňka, šlo se i relativně brzo spát.

Sobota 11.7. – den II.

Vstával jsem na obvyklý budíček, po kterém následovala modlitba a po snídani jsem šel s Verčou do obchodu. Zpět jsme se pomodlili růženec a loučili se se zbytky předchozího turnusu. Bylo dost času si přečíst kroniku. Po poledním zvonění a následném obědě se již chystalo na mši svatou.

Statistika: 

• Kostel je od školky 4km, zvoní se v kapli, která je 500 m
• Bohoslužby jsou taktéž v kapli, tedy mimo farní kostel (ač původně šlo o Horní a Dolní Václavov, tedy 2 obce, dnes je to jedna obec a dělí se na horní, dolní a střed; ve středu obce je OÚ, hospoda, hřiště, sál, v horní je hasičská zbrojnice, bývalá MŠ a kaple a v dolní je bývalá škola, kostel a hřbitov; děti k nám však nejvíc chodili ze středu – 2km, kde byly také bytovky, jež jsou především ve středu a dolní části obce)
• Nejsložitější terén na Antiochii
• Jsem na 13. Antiochii, 12. obci, 12. moravské, 3. ostravské, 1., na niž si kolo beru vlakem, kde vyjíždím z předchozí Antiochie a 1., kde je nedělní mše sv. již v sobotu večer, tedy odpoledne (ač tak bylo i ve Zborově, ale to nebyla farní obec a pravidelně jsme docházeli do farního kostela)

Po mši svaté, která je ve 14:30 a před níž zvoním na kostelní zvon, se setkáváme krátce s mládeží a následně plánujeme turnus. Mezi tím se mohu vykoupat a vyměnit si věci (do té doby jsem měl fakt jen malý batůžek). Po plánování jdem hrát fotbal, modlíme se a píšu tuto kroniku, po jejimž napsání napíšu a uvedu kroniku našeho turnusu.

Neděle 12.7. – den III.

15. neděle v mezidobí

Mám službu modlitby. Ráno jedu na kole, ostatní autem do Malé Morávky na mši svatou. Po mši svaté je malé zabloudění na opačnou stranu, nicméně zdárně dorážím na faru a než ostatní přijdou, jelikož zpět jdou pěšky a bloudí stejně jako já, alespoň umyji nádobí.

Po odpoledním Anděl Páně a obědě se krátce zabývám kronikou a spolu s ostatními se zpěvem písní jíme svatební cukroví, které nám darovali místní (bydlící nedaleko od nás). Pak přijíždí Jiřka a rozjíždí se akce.

Jdu si prohlédnout les na noční hru, jiní připravují zítřejší olympiádu a další jdou po vesnici lepit plakáty. Po návratu se jdu podívat na hřiště, potkávám Jiřku a Denču a tak jdeme spolu. Končíme u dětí před bytovkami, kde si hrajeme a pak na večeři, kolečko a už se všichni schází k noční hře Větnam. Je velmi úspěšná. Bohu díky za dnešní den, který končil modlitbou a spánkem sic později v noci.

Pondělí 13.7. – den IV.

V rámci ranního programu navštívíme OÚ a cestou zpět s Martinem připravuji zítřejší hru. Odpoledne je olympiáda a večer bohoslužba. Na poledne přijíždí ještě Maruška, během olympiády o. Marek, místní pan farář s bohoslovcem Davidem a po bohoslužbě otec Radek. Po večeři je fotbal a po něm katecheze o Antiochii, kolečko a jde se do hajan, dnes v celku slušnou dobu.

Úterý 14.7. – den V.

Bl. Hroznata

Dnes mám službu v kuchyni, a proto ve školce trávím celé dopoledne jen s přestávkou na nákup. Maruška se rozhodla odjet. Odpoledne je velká bojová poznávací hra, takže to trávím v křoví. Pravidla jsou jednoduchá: Na kartičkách jsou otázky, jejichž odpověď je třeba najít na nepřátelském území a nenechat se chytit. Zvláštní bonus dostane skupina, která najde „nepřátelský úkryt“ ze kterého dostávají otázky. Po bohoslužbě jdu s Denčou a Martinem do hospody, kde si s místním Pepou zahrajem kalčo. Kolečkem a modlitbou pak končíme den.

Středa 15.7. – den VI.

Sv. Bonaventura

Dnes se vstává později, tak stíhám růženec i deníček. Po modlitbě a snídani se vykoupu a spolu s Ondrou plním poslání u jedné z věřících, paní Procházkové, se kterou si s radostí popovídáme. Odpoledne dělám pozvánky na nedělní divadlo a společně s Antiošáky prožívám putování za skřítky. Po bohoslužbě prší a tak radši dál dělám pozvánky a připojuje se celá Antiochie. V půli je toto uzavřeno kolečkem a modlitbou.

Čtvrtek 16.7. – den VII.

Svátek výročí posvěcení katedrály v Ostravě

Ráno vstávám brzy a modlím se růženec v kapličce. Mám službu na modlitbu. Přes den symbolicky nacvičujem divadlo a doděláváme pozvánky. Odpoledne začíná adorací a pak jdem do vesnice, ostatní taky adorují, až do mše sv. Ve vesnici potkáváme mládež a bavíme se s nimi. Po mši svaté se chystá noční bojová hra. Kolečkem a modlitbou končíme den.

Pátek 17.7. – den VIII.

Po ranním programu cvičíme divadlo, odpoledne roznášíme na něj pozvánky a večer je fotbal. To jen tak obecně.

Dříve, než všichni vstali, sjel jsem na kole ke kostelu a prohlédl si za modlitby růžence hřbitov a podíval se na dějiny farnosti. Při obcházení s pozvánkami jsme šli s Edou, který je tu u babičky a jinak z Břidličné. Díky němu jsme si mohli více popovídat s místní babičkou, která chodí do kostela a ukázala nám taky kroniku. Zajímalo ji, že jsem z Václavova a tak jsme se bavili různě o obci. Konečně jsem přišel na to, proč mají kostel tak mimo dědinu. Byla to dobrá vůle václavoských, aby jejich bratři z filiální obce to neměli tak daleko. Ona obec si pak udělala vlastní farnost, ale kostel do středu obce na větší výšiny už přestavit nešlo.

Večer jsem vytuhnul a na fotbal nešel, abych byl vzorně odpočatý. Stále je vidět, že Bůh žehná. Terka odjela na svatbu, ale brzy se vrátí.

Ještě k tomu Václavovu: mezi těmi, co nechodili do kostela, panovala taková znalost, že když jsem řekl, že jsem z Václavova, tak se mě ptali, ve kterém baráku bydlím. Tedy Václavov je tak roztahaný, že se tu lidé neznají. Věřícím to bylo jasné, protože bychom se jistě znali i z kostela, a porovnávali jsme Václavovy.

Sobota 18.7. – den IX.

Ráno jsem se šel pomodlit růženec ke kapličce za Václavovem, odpoledne spadlo srdce zvonu kapličky a večer pršelo.

Mezi tím vším byly přípravy divadla. Večer před bohoslužbou se přijel podívat na naši zkoušku otec Marek a zavezl nás do kapličky. V divadle spolupracují i místní a vrátila se nám Terka. Bůh nám žehnal a po kolečku a modlitbě jsme mohli jít spát.

Neděle 19.7. – den X.

16. neděle v mezidobí

Po ránu se jde zkoušet divadlo. Já si konečně peru ponožky, tak pak dojíždím na kole. V poledne jsem chtěl zvonit na zvon farního kostela, ale nebyly klíče, tak jsem se vrátil do školky, lehce pomohl s obědem a šel do kapličky modlit se růženec.

Odpoledne vypukla naplno premiéra našeho divadelního odpoledne, před tím jsem se vykoupal. Večer v 18 byla mše sv. slavená otcem Radkem a pak už po večeři spontánně s mládeží či s místním pánem, který přijal pozvání na faru (do školky). Pak už jen oblíbené kolečko vyvrcholené modlitbou.

Pondělí 20.7. – den XI.

Ráno po prvé odemykám kostel. Den věnuji službě v kuchyni a opravě upadlého srdce zvonu. Není to tak jednoduché, jak se to zdálo. Našel se přetržený řemen, bylo tedy třeba sehnat druhý. Když jsem to s Martinem zkoumal, bylo to jak ze scénky Pat a Mat, jak se podotklo na kolečku. 

Jinak nic světoborného. Půjčili jsme si žebřík, pak ve věži jsme potřebovali další, tak jsme vytáhli ten, na který jsme lezli, jenže ten byl do věže moc dlouhý, tak jsme ho chtěli vrátit zpět a on nám spadl do kapličky, načež jsme museli řešit situaci, že jsme zabouchnuti v kapličce, na věži a bez žebříku. No, dopadlo to potom tak, že po sbírání odvahy se Martin chopil lana zvonu a slezl po něm a pak mi přistavil spadený žebřík. Opačně by to nešlo, neb si sebe nedovedu představit, jak bych slézal po laně, aniž bych spadnul.

Na druhý pokus už byly žebříky dva a vše proběhlo v pořádku. Našlo se poškozené závěsné zařízení a odpoledne se shánělo nové. Našlo se taky v kostele. Nicméně zvon bude opraven až zítra. Odpoledne také byla adorace v kapli, bohoslužba slova a večer táborák, který vyvrcholil burzou hodnot, což je hra, kde se draží a posléze seřazují hodnoty. Vznikla tak krásná diskuse a pak už jen obvyklé.

Úterý 21.7. – den XII.

Po ranním otevření kostela a snídani se již dostáváme k finální opravě zvonu a úklidu kaple. Odpoledne jsem na hřišti, kde Martin předvádí různé kousky a večer po bohoslužbě je fotbal. Den byl naplněný velikou radostí a Bůh byl s námi.

Středa 22.7. – den XIII.

Sv. Marie Magdalena

Ráno jedu se podívat a pomodlit u nově opravené kapličky. Tu jsem viděl při jedné projížďce (asi v sobotu), protože jsem se na ni chtěl podívat, že ji mají na pohlednici a viděl jsem ji ve špatném stavu. Proto jsem požádal otce Radka, aby na faře v Drahotuších vzal obraz Panny Marie, na obecním úřadě jsme k tomu dostali povolení a další potřebné věci, dokonce pracovníci obecního úřadu to vymalovali a včera to holky vyčistily a pověsily obraz Panny Marie. Mám trochu unavený loket. (trochu víc, Martin mi ho ošetřuje a bez prášků proti bolesti bych asi večer neusnul) Otevřu kostel a jdu budit Antiošáky.

Na nás připadá dům 56, ale paní jede do Bruntálu, tak uděláme alespoň nákup a před Anděl Páně jdu do kapličky k modlitbě. Odpoledne je pak bojová hra po Bruntále. Je velice náročná, ale spolu s děckama si procestuji Bruntál a už vím, kam zítra jít. Bohoslužba je až pozděj v noci a vrcholí kolečkem a modlitbou.

Čtvrtek 23.7. – den XIV.

Svátek sv. Brigity

Ráno po otevření kostela jedu do Bruntálu a jsem tam na mši sv. (a také jedna z václavovských farnic), potom navštívím poštu, supermarket a nádraží, abych zjistil sobotní spoje. Odpoledne se loučíme s kytarou po vesnici a jdou s námi i děti, které zůstávají na bohoslužbě. Po večeři si popovídám s jejich opatrovnicemi, jdu s nimi na fotbal, ale začíná pršet, tak sjíždím ke kostelu a spolu s Verčou a Martinem se modlíme růženec. Jak odejdou kluci, tak je kolečko, které vrcholí modlitbou.

Pátek 24.7. – den XV.

Sv. Kryštof

Dnes jsem vstal jako vždy, leč vědom si své služby v kuchyni jsem si uvědomil, že zřejmě nestíhám. Nicméně obvyklý ranní program – tedy otevření kostela i růženec jsem stihl. Po nákupu byla bohoslužba a pak snídaně, po které jsme vyhodnotili turnus a postupně se ze všemi návštěvníky loučili s odjezdoucími a přivítali nového vedoucího turnusu. Z našeho turnusu zbyl už jen Jirka, Ondra, já a Terka. Po pouti do kostela jsme vyvrcholili fotbalem a po fotbale modlitbou.

Sobota 25.7. – den XVI.

Svátek sv. Jakuba

Jakubům jsem zpravidla zapomněl popřát. Jelikož počasí nepřeje, píšu kroniku hned z rána a po snídani velmi brzké se loučím s Terkou a Jirkou. Po návratu do školky startuji kolo a jedu do kostela. Místní věřící zdobí kostel kvítím, tak pro rozhovor nestíhám loučení s Kubou a po návratu zpět do školky jdu do kaple. Po zvonění zvonu a přeháňce, kdy už je nový turnus celý po hromadě ve složení Ema, Jana a vedoucí Karel, odjíždím do Bruntálu a cestou se stavuji ke kapličce, kterou jsme opravili. Cesta domů je vedena taky modlitbou za Antiochii, odpočinkem a bráchovými třicetinami.

Druhého dne je pouť ke sv. Anně do Hoštejna a v pondělí odpoledne po odpočinku jedu zpět do Drahotuš a posléze do Hranic odevzdat hříchy.

V úterý mám spoustu přihlášek na ICQ (které už nepoužívám) a vidím stále, že Bůh pomáhá Antiochii, o čemž svědčí i rozhovory po ICQ s mládeží z Václavova. Bohu díky, že žehná také Antiochii.