O mamince kněze

Každý kněz má své rodiče. Co jsem poznal kněze z větší blízky, než je běžné, vím, že své rodiče měli velmi rádi. 

Dobré kněze máme z rodin, většinou se rodí z matky a otce a vyrůstají v celkem zdravé rodině, což v dnešní době už není takovou samozřejmostí.

Rodiče kněží jsou normálními rodiči, se vším všudy, co k rodičům patří. Mají svou povahu, kterou po nich dědí i jejich děti asi tak, jak je to v genetice běžné. Ale děti svých rodičů, jako vlastně každý člověk, mají svou specifickou povahu, něco takového proč jsme byli povoláni k bytí a proč se nikdo před námi takový nenarodil a po naší smrti jiný nám podobný nepovstane.

Rodiče ve spolupráci s Bohem nás přivádějí na svět a předávají nám krásu světa tak, jak jej sami poznávali. A také od svých rodičů nám tuto krásu předávají v Boží milosti také kněží.

I Pán Ježíš se učil od své matky.

Kněz je druhým Kristem.

Když tedy zemře matka kněze, zemřela žena, která vychovala služebníka Božího, který nám dává nesmírný dar - živého Krista působícího skrze svátosti.

Tak jsem kdysi na Antiochii v Počenicích poznal i maminku o. Radomíra, která o zítřejším prvním pátku bude mít pohřeb.

Poznal jsem ji jako ženu, která věnovala velkou péči o chrám až do hodně pozdních let svého života. Znal jsem ji vždy jako milou, starostlivou a přátelskou. Dožila se požehnaného věku.

Skrze toto krátké poznání, viděli jsme se jen občas v Drahotuších či v Počenicích a nejvíce asi v Počenicích na Antiochii, a takto znám i tatínka, který se na svůj požehnaný věk těší životní síle, neb téměř vždycky jsem je viděl společně, tak se mě s o. Radomírem mnohem lépe spolupracovalo, vlastně jsme velmi dlouho tvořili tandem na jedné faře. 

Také o. Radomír zná mé rodiče i mě a z toho také mé zděděné plusy a mínusy a pak ještě plusy a mínusy mě vlastní.

Tak, co napsat na cestu do nebe? 

Možná už další slova jsou zbytečná, možná můžeme prosit o přímluvu novou světici, ženu, která dala církvi kněze a také výbornou paní katechetku. Je-li potřebná nějaká přímluva, pak rád se budu modlit a těšit, že v nebi se uvidíme, tedy pokud tam doputuju také a k tomu sám potřebuji přímluvu.

Už jsem kdysi byl v Lipově na pohřeb tatínka kněze, o. Pavla, který se snad už dnes také raduje v nebi. To jsem ještě neměl Signály. Ale myslím, že s otcem kněze je to jistě podobné.

Rodiče, kteří zrodí kněze, mají jistě vřelý vztah k církvi svaté, svým způsobem určitě svatě žijí a také svatě umírají. 

Dítě školu matky vítá,

v tom je síla matky vrytá -

matka jistě vytuší,

co prospěje jejich duši.

Matka, která s Bohem žila,

když Bohu se zalíbila,

on ji k sobě povolal,

ji svou radost daroval.

Pro Kristovo zmrtvýchvstání

ke Kristu jsme povolání,

bychom k němu směřovali,

s vírou na cestu se dali.

Smiluj se nad námi, Kriste,

k tobě, ať jde srdce čisté.

Vychovej nás pro sebe,

ať dojdeme do nebe.