Moje třetí Antiochie v rodišti o. Radomíra - Počenice 1998

Tento příspěvek je zkopírován v čase po smrti paní Marie Šidlejové, maminky P. Radomíra Šidleje. Vydán bude ve výroční den mého biřmování, protože právě biřmování odstartovalo mou dráhu na Antiochii a P. Radomír Šidleja byl hlavní příčinou toho, že jsem se na Antiochii ocitl a že ten příběh bude mít 22 dílů, to jsem tou dobou vůbec netušil.

Moje biřmování bylo v noci 25. května 1996 jako tehdy vigilie slavnosti Seslání Ducha Svatého a, jak tento blog skoro každý rok nezapomene připomenout, tak mě biřmoval dnes již + Mons. Erich Pepřík, tehdy generální vikář a dostal jsem biřmovací jméno Radim. Proč Radim? Tehdy jsem ještě nevěděl pořádně, že je to bratr sv. Vojtěcha. Můj nejlepší kamarád byl Radek - ve významu jména ten, který přináší radost a to jsem si chtěl vzít jako poslání, ale sv. Radek není, jen Gaudentius. 

Významům jmen nás už déle před tím učil P. Jan Turko, který je dnes jedním z děkanů olomoucké arcidiecéze. P. Miroslav Strnad mě upozornil, že nemohu být biřmovacím jménem "Radek", proto jsem hledal dál už jen krátce a vybral jsem si sv. Radima, protože podle jména je "radostný" a tehdy jsem se taky dozvěděl, že je i zároveň český patron a bratr sv. Vojtěcha.

No a, mimochodem, shodou náhod je 25. květen adoračním dnem kaple ve Starém Zubří.

Tak to jen málo úvodem trochu mimo k deníčku 3. Antiochie.

Z Počenic je zachycen pouze turnus A, já jsem však byl na C: https://eu.zonerama.com/Antiochia/Album/4117650

V rodišti P. Radomíra, jednoho z průkopníků Antiochie - Prázdniny 1998

Počenice, turnus C 31.7.-16.8.

Pátek 31.7.

Vstávám v 5:30 – v Zábřeze mše sv. v 7:00, odjezd vlakem 10:38, příjezd do Morkovic 13:15, pak pěšky do Počenic – potkávám ještě v Morkovicích Lukáše a Zdeňka, kteří mě vedou. Příchod do Počenic ve 14:30, v 15:00 se v kostele modlím růženec k Božímu milosrdenství. Potom se turnus B loučí s obcí a provádí nás.

V 18:30 jsou večerní chvály, 20:00 táborák, při kterém se hrála hra „hlava, ruce, nohy“ – skupinky po pěti, vedoucí hry určuje kolik musí být na zemi hlav, rukou a nohou, zhruba ve 23:00 adorace, 0:45 sladký spánek.

Po prvé jsem nepřijel z turnusu C jako první, ale až šestý účastník.

Sobota 1.8.

Vstávám v 6:00, na 7:00 se jdu podívat na zvon, v 7:30 je ranní modlitba a chvály, následně pak snídaně. V 9:30 jsme si udělali výlet do Ratají, z kterého jsme se vrátili až v 16:30, protože jsme zabloudili. Po namáhavé cestě jsme měli konečně pořádný oběd. Potom jsme si rozdělili služby (na mě padl kronikář) a se zpožděním v 18:10 začala bohoslužba slova, po níž následovala hned večeře. Ve 20:30 jsme se sešli (náš turnus), abychom se trošku poznali. Čas spánku nadešel zhruba ve 23:30.

Neděle 2.8.

Vstávám v 6:30, píši sobotu a modlím se růženec. Pak jdu na místní zvonici se zvoníkem, v 8:00 je snídaně, po které píši velkou kroniku (spíše uvádím náš turnus) a v 10:30 je mše svatá. Chvíli po ní následuje oběd, během něhož píši koncept dopisu antiochákům v Čechách. Ten je schválen a tak ho píši načisto. Ve 14:00 ho zbývá už jen podepsat.

Mezi tím jdu na hřiště a v 15:30 pečetím dopis. Totiž Pavel Bleša odjíždí na Antiochii do Stříbrné v Čechách. Proto po něm posíláme dopis jako pozdrav Antiošákům v Čechách. Ten dopis je v podstatě opis listu sv. apoštola Pavla Filemonovi, jen místo otroka Onezima je Pavel Bleša, místo sv. Pavla my na Moravě a místo Filemona Antiošáci v Čechách.

Pak se opět (po nějaké době) vracím na hřiště. V 18:00 jsou večerní chvály a po 7. je večeře, po níž se scházíme k domluvení dalšího programu, před programem ještě je hra na stěhování duší – ve skupince lidí si každý najde kamaráda, kterého nezná a povídají si o sobě. Pak se s někým vymění a opět mají čas, aby si popovídali o tom kamarádovi, pak se zas vymění a povídají si o tom posledním. Pak každý popíše úplně poslední osobu jako by to byl on sám. Den končíme v kostele. Ve 23:00 jdu spát.

Pondělí 3.8.

Ráno vstávám v 5:30, koupu se, píši tuto kroniku, modlím se růženec a trochu vypomáhám se snídaní. V 7:30 následuje modlitba ranních chval, pak je snídaně a po ní krásná katecheze.

Potom se rozcházíme za různými úkoly. Já a ještě ostatní zůstáváme u stolu a probíráme středeční a čtvrteční akci. Ve středu nás čeká pečení vizovického pečiva, na které děláme plakáty a ve čtvrtek svědectví o biřmování. Pak je oběd dělený na 2 části. 

V 15:00 nepřichází nikdo z místních dětí a tak jsme se každý vydali po nějaké konstruktivní práci. V 18:00 byla bohoslužba slova, večeře, pak jsme si aktivně až téměř do 22:00 hráli aktivně vymyšlené míčové hry. Po adoraci – ve 23:00 spánek.

Úterý 4.8.

Vstávám v 5:30, píši kroniku a modlím se růženec, tentokrát nevstávám sám, protože Josef, Petr a Pavel a taky Lída jdou již kosit trávu. V 7:00 jdu na věž, pak je snídaně, chvíle volna, práce, oběd, siesta a zábava s dětmi.

V 16:30 se vydáváme do Tetětic na mši svatou. Potom je opět chvíle zábavy, kterou přeruší jen večeře. Ve 21:00 začíná příprava programu na biřmování s našimi svědectvími. Po krátké modlitbě jdu ve 23:45 spát, abych zítra mohl vstát do nového dne s radostí.

Středa 5.8.

Vstávám ve 4:10, píši kroniku a modlím se ranní chvály. Z fary odcházím ve 4:55 a 

putuji domů. V 5:55 mi jede autobus ČD z Morkovic, v Nezamyslicích pak přesedám na rychlík. V 8:20 jsem v Zábřeze a v 9:30 se účastním mše svaté. Pak mě čeká úřad práce a v 11:35 se modlím růženec. Po krátkém obědě a pobytu na nádraží odjíždím do Morkovic a 16:55 jsem již v Počenicích na faře. 

Po schovávané s klukama je v 18:00 bohoslužba, schovávaná a ve 20:00 večeře, po které opět si hraji s klukama na schovávanou. Kolem 22:00 jsem ukončil den v kostele (ostatní ve 21:30) a po vzájemném obohacování se vtipy jdu ve 23:15 spát. Mimo jiné se dnes na faře peklo vizovické pečivo. 

Čtvrtek 6.8. – Proměnění Páně

Vstávám v 6:00, píši tuto kroniku. V 6:35 se modlím růženec, po němž vystupuji na věž. V 8:00 je snídaně a po ní katecheze. Pak se usilovně snažíme vymyslet program na táborák. Po Anděl Páně připravujeme táborák po stránce technické. Po 15:00 navštěvuji místní obchod ke koupi pohledů, které potom píši.

Se mnou přichází jeden z místních a tak potom, co napíši pohledy se mu věnuji a dále i ostatním, kteří přišli později. V 18:00 je bohoslužba slova, večeře a po ní táborák, který téměř ukončuje antiochácký den. Jdu spát ve 23:00, ale v 0:45 jsem vzbuzen na adoraci, která není, a tak v 1:00 jdu opět spát.

Pátek 7.8.

Vstávám v 5:55 a začátek je obvyklý. Po katechezi jsme vyprovodili jednoho z nás. Pak byl už skoro čas oběda. Po obědě jsme se bavili o pohádkovém lese. Ve 14:30  byla křížová cesta, pak byla chvíle na hry s místními.

Večer byl hodně naplněn modlitbou. V 17:00 byla mše svatá, po ní následoval program o biřmování, večeře a ve 20:00 modlitba za biřmovance. Den jsem skončil mimořádně brzy – ve 22:15 ve spacáku.

Sobota 8.8.

Vstávám ve 4:50 a píši tuto a maluji velkou kroniku. V 6:30 je snídaně, po 7:15 se fotíme a v 7:30 vycházíme na pouť do Ratají na biřmování, které kupodivu začíná až v 10:00. Po krátké siestě a hře jsme asi ve 14:15 vyšli k domovu.

„Co by to bylo, kdyby to bylo“ – jeden odejde, ostatní se domlouvají na osobě, na kterou pak budou narážet, musí být přítomna. Pak se ten jeden vrátí a ptá se na určitý okruh věcí – „Co by to bylo, kdyby to bylo … měsíc v roce, auto, zvíře… Skupina se mu snaží odpovědět tak, aby to bylo na dohodnutou osobu, kterou on má najít.

V 16:30 jsme byli doma a čekalo nás malé nepříjemné překvapení. (Tak je to napsáno v deníčku, ale už si nepamatuji, co to bylo). Pak jsem opět psal kroniku až do pozdních večerních hodin. Den jsme zakončili modlitbou a ve 24:00 jsem šel spát. Před tím jsem se modlil růženec ve 23:45 a během psaní kroniky jsem se věnoval místním, občas i ohništi a prováděli jsme taky konstruktivní práci (připravovali zítřejší pohádkový les).

Neděle 9.8.

Vstávám v 5:45, v 6:25 se modlím růženec v kostele a po snídani vyprovázíme naši milou účastnici do Tetětic. V 10:30 je mše svatá, po níž se připravuje a od 15:00 realizuje Pohádkový les, v němž hraji trpaslíka (jak jinak). V 19:00 je večeře a ve 20:30 se společně scházíme, abychom projednali nějaký program na příští týden. Ve 22:45 se oddávám sladkému spánku.

Pondělí 10.8.

Vstávám v 5:15 a chystám snídani. Při tom se modlím růženec. V 7:45 vycházíme všichni do Počenic pomoci starším manželům s bramborami. V 11:00 se vracíme zpátky a ve 12:15 máme oběd. Katecheze se zvrhne a tak po umývání nádobí jdu odeslat pohledy. S sebou pak beru na faru děcka a společně si hrajeme. K páté hodině navštěvuji místní hospodu. Bohu díky, je jedna z těch slušnějších.

V 18:00 je bohoslužba slova, na kterou jsme pozvali i místní věřící děti, žel nebyla moc děckého charakteru (asi nebyla dost dětská). Po večeři v obvyklém čase jsme opět vymýšleli v neděli navrhnuté setkání seniorů a od 21:00 začala společná adorace. Od 22:00 jsme se celou noc po hodinách střídali. Já jsem měl ve 23:00, takže v hodině volna jsem se pomodlil za vesnici a 0:15 šel spát.

Úterý 11.8.

Vstávám v 5:20, ostatní trochu později, ale nejpozději v 6:30, kdy byla zakončena celonoční adorace. V 7:15 byla snídaně a pak opět do terénu na cibuli. Naši zaměstnavatelé si nás hýčkají. V 10:00 máme svačinu a už v 11:30 oběd, po němž nastává loučení. Potom dělá každý konstruktivní práci – vymýšlet program pro děcka nebo pro seniory. V 16:30 jsme vyšli k tetětické kapličce a v 17:00 byla mše svatá. Po ni jsme dělali každý své (já dodělával kroniku – tu velkou) a pak v 19:30 byla večeře. Po ní následovalo představení programu na nejbližší dobu a malování plakátů. Den jsme zakončili v kostele a ve 22:55 jsem ulehl do spacáku.

Středa  12.8.

Vstávám v 5:40, ranní program je obvyklý, katecheze však trvá zhruba celé dopoledne. Oběd se podává včas a pak se plně připravuje malé posezení pro seniory. Já se prohrabuji v místní kronice, ze které dělám výpisek a během toho si hraji s dětma, protože nikdo nemá čas a já, ač ho taky nemám, ho využívám částečně i pro ně, ale je to pěkná makačka a mám obavy, že výpisek udělat nestihnu. 

Čtyři z nás jdou osobně zvát na toto setkání a děcka jdou s nimi, takže v pohodě to mohu dokončit a mám chviličku volna. Ne však dlouho, protože se naši s děckama vracejí a opět si jdeme hrát. Tentokrát mi pomáhá šéf.

V 17:00 je taková svačinka a přípravy na setkání seniorů vrcholí. Senioři se však dostavují s poměrně vysokým zpožděním. První přichází ještě před 6., další až kolem půl sedmé. Bohoslužba slova dnes není. Setkání seniorů končí ve 20:30 a ve 21:30 po krátkém povídání zakončujeme den večerními chválami. Ve 22:10 jdu spát. Dnes je však poměrně horko, tak jen v trenkách.

Čtvrtek 13.8.

Vstávám v 5:10 a v 6:30 se modlím rozjímavý růženec v kostele. V 7:30 modlitba, 8:00 snídaně, 9:00 katecheze, loučení s další sestrou a opět katecheze. Potom je oběd a siesta, kterou trávím procházením Počenic. Ve 14:45 jdem se šéfem ještě jednou připravovat šípkovanou. To mě tak napadlo, protože jsem cítil, že málo děláme pro děcka a ostatní to tak neviděli, protože si chtěli odpočinout. V 18:00 je bohoslužba slova a od 21:00 společná modlitba. Ve 22:30 se připravuji na spánek.

Pátek 14.8.

Ráno vstávám v 5:10, po snídani v 8:00 je katecheze a loučíme se s Petrou z Přerova, potom obědváme, nebo vlastně před tím. Po siestě se loučíme s Vlaďkou a vítáme první členy nového turnusu. Ti se hned aktivně zapojují do práce s dětmi.

Po večerní bohoslužbě se schází turnus D a den končíme společnou modlitbou a večerními chválami. Ve 23:00 jdu spát.

Sobota 15.8.

Ráno v 5:20 sice vstávám, ale vidím zajímavé překvapení, které někteří z našeho turnusu připravili nováčkům. Nevychytali, že tak brzy vstávám a z cihel na dvoře poskládali zeď na schodišti. Překvapení mě nevyvedlo z míry, jelikož jsem se chtěl pomodlit, trpělivě jsem cihly odkládával, což působilo ruch, který vzbudil vedoucího nového turnusu Honzu, který spal na chodbě a požádal mě, jestli bych nemohl ještě půl hodiny s tím počkat, že mi potom pomůže. Tak jsem vyhověl. Šel jsem tedy do spacáku a vstal až v 6:00 a celé ráno jsem prožil odstraňováním nástrah, připravených původně pro turnus D. Některé jsme však nechali. Nutno říci, že odstraňovali po budíčku i nováčci, takže tato sranda docela vyšla.

Budíček se trochu opozdil, tedy i modlitba. Po snídani jsme si u ohniště povídali o Antiochii a pak jsme seznámili nováčky s vesnicí. Po obědě a krátké siestě, kterou jsem trávil nad velkou kronikou, jsme si hráli s dětmi.

V 17:00 byla večeře a pak hned pouť do Morkovic na mši svatou. Cestou jsme se modlili růženec. Mše sv. byla v 19:00 a po ní nás šéf nového turnusu odvezl rychle autem na táborák, který už jsme málem nestíhali. Po opékání párků jsem doprovodil některé místní kluky domů a pak už táborák téměř končil. Ve 22:30 jsme měli u táboráku první kolečko (náš turnus totiž kolečka neměl) a modlitbu. Ve 23:00 jsme se někteří pomodlili večerní chvály. Ve 23:30 jsem se odebral do spacáku.

Neděle 16.8.

Vstávám v 6:35, v 10:30 je mše svatá, na které ministruji a potom oběd a rozlučka s turnusem D. Z našeho turnusu už zůstáváme jen 4 a stále nás ubývá. Loučím se také s místními.

Těsně před odjezdem chystáme turnusu D překvapení. Respektive zase nějakou hloupost. Využíváme nepřítomnosti a všechny jejich věci sesypeme na jednu hromadu s tím, že první křesťané podle Skutků apoštolů měli všechno společné. Náš turnus byl plný takových hloupůstek a to se mi nelíbilo. Této hlouposti jsem se však účastnil aktivně, dokonce jsem to vymyslel.

Odjíždím ve 14:59 a celý týden zůstávám v duchu spjat s Antiochií.

Antiošáci mi v neschválnostech nezůstali nic dlužni. Připravili mi do batohu cihlu. Batoh byl těžký a vůbec mě to nedošlo. Teprve na nádraží v Kroměříži jsem cihlu odložil. Vůbec jsem nebyl z toho nadšený.

Účastníci turnusu

Petra Václavíková - Olavaře, Vlaďka Chvátalová - Dům Michael, Praha 2, Petr Ulbricht - Slavičín, Alice Honzová - Jablunka, Alena Hnilová – Slavičín, Ivana Kurtinová – Slavičín, Petra Brázdilová – Přerov, Jan Malík – Slavičín, Lidka Szewczykový – Karviná – Ráj, Jitka Bazalková – Lutopecny, Markéta Přikrylová – Vícov, Petra Křížková – Valašské Klobouky, Katka Cekotová – Přerov, Pavla Honzová – Skřipov, Pavel Kozák – Morkovice, Martin Piškula – Strážnice, Josef Maincl – AKS Olomouc za diecézi Brno

Počeničtí ministranti

Jiří Bleša z Morkovic, Ivoš, Miško, Lukáš, Radek, Honza a ministrantky Dáša, Marcela, Romana, Míša

Z dějin obce a farnosti Počenice

První zmíňka o obci je r. 1283 z listiny pro klášter sv. Jakuba v Olomouci, jmenovaný Mikuláš z Počenic. Fara v Počenicích je známá již r. 1368, v r. 1407 je zmiňován kostel sv. Gotharda a v r. 1412 kostel sv. Petra, oba dva kostely jsou farní, v obci se dělí Morkovské a Uhřické panství. V r. 1590 zaniká kostel sv. Gotharda a přebírají jej nekatoličtí kněží.

1764-1768 byl postaven kostel sv. Bartoloměje na místě kostela sv. Petra. V r. 1771 měla obec 411 obyvatel, v r. 1900 ve 138 domech bydlelo 685 obyvatel, katolíci a zemědělci. 18. ledna 1917 byly z počernického kostela vzaty zvony k válečným  účelům. Za 1kg zvonoviny, 4K. R. 1926 – nový zvon 423kg, Sv. Cyril a Metoděj. V r. 1927 byl přijat nový ponocný, v roce 1929 byla obec elektrifikována. V roce 1932 řádila zlá chřipka, která schvátila skoro každého a bylo zřízeno telefonní spojení. Roku 1942 – odevzdání zvonu „Hitlerovi odzvonit všemi zvony světa navěky.

Počenické hody – neděle 23.8.

Vstávám ve 2:30, jedu vlakem a potom autobusem do Tetětic.

Když přicházím z Tetětic v 8:35 je podezřelé klidno. Antiocháci se zrovna modlí. Po modlitbě mě připomínají naše rozloučení s nimi minulý týden. I přes to jsem dostal bohatou snídani. Krátce vypomáhám v kuchyni, bavím se s Antiocháky a prohlížím si jejich kroniku.

V 10:30 je slavná mše svatá i s kadidlem. Potom je slavnostní hodový oběd (smažený sýr) a pak následuje generálka představení, které se má hrát odpoledne ve tři. Těsně před představením se se všemi loučím. Jedu, jako minulý týden, autobusem ve 14:59. Vlakem pak jedu s ratajským panem farářem a jeho ministrantkou Marcelou.