Nevkusný a vkusný pohřeb aneb katolická liturgie, když se smíchá s kde čím mimo církev

Tak dnes dokonce zbožně i nezbožně, liturgicky i neliturgicky a ještě navíc neodborně, i když jsem o tom psal jakousi odbornou práci, díky níž jsem tak nějak bakalář, no mám na to nějaký papír, který rozhodně neházím do odpadní mísy.

Dnes, když to píšu, mám svátek, tedy je sv. Vojtěcha, biskupa a mučedníka. Ovšem církevní kalendář, jako ostatně po několikáté v životě, až mi to přijde dost často "k vzteku", dává přednost události významnější a tou je Velikonoční oktáv či jindy zase svatý týden, s Velkým pátkem ještě tu zkušenost nemám, tak pozdě naše katolické velikonoce ještě nebyly.

Jenže podobně jako v r. 1993, kdy mi před tím 17.4. zemřela babička a pohřeb měla na můj a tatínkův svátek, tak letošního roku dokonce dvounásobně předčila slavení oktávu liturgie pohřební, obě za zemřelého otce Josefa, o jednom z nich se již blog zmínil před týdnem, když zemřel 13.4. 2022.

O druhém, to byl otec rodiny a taky dědeček (před tím pohřbem jsem neznal jeho jméno ani nezjistil), a jemu podobných, protože za mé ministrantské zkušenosti už i těchto řekněme nevkusných pohřbů bylo více sic ten dnešní o mém svátku vyloženě řekněme vydráždil, nenapadají mě vhodná slova bych udržel jistou vlnu důstojnosti, ale zároveň i závažnosti, proto napadne-li Vás něco peprnějšího, tak to do pohřbu nepatří, protože "o mrtvých jen v dobrém" a k pozůstalým s úctou a jemnocitem, ale jistou závažnost to prostě má.

Na prvním místě, jak jinak, je třeba chválit, neboť kněžské pohřby jsou opravdu liturgií vytříbenou tím více, když ji vede sám arcibiskup a všichni u oltáře, sbor i lid vědí, kde jsou a co mají dělat. Další povídání o P. Josefu Červenkovi, kterého ve farním kostele v Soběchlebích doporučilo shromáždění církve ke slavnému vzkříšení, dost dlouhé, najdete jinde na tomto blogu, jak bylo zmíněno. Inu, byl to "Kněz činu" a jako takový vypadal i jeho pohřeb nejen co do důstojnosti.

Nechtěl jsem odpoledne už si zaplácávat dalším pohřbem, tentokrát ve farním kostele v Zubří. Možná být tehdy tu, nikoli ještě v Drahotuších, psal bych v úplně jiném světle o pohřebních obřadech ve 20. století a ona bakalářská práce by byla šťavnatější a dopadla o to lépe (taky proto, že o. Pavel je liturgista na slovo vzatý, má k tomu doktorát, tedy skoro, a byl by blíž k poradě, to dá rozum), vždyť i v Drahotuších se našly pikantnosti, ale rozhodně jiné, než v Zubří.

Teď se však v žádném případě nechci obouvat či nějak kritizovat pohřby v Zubří, jak by se tak nějak zdálo, když jsem ještě ani nezačal psát. Předešlu tedy důrazně, že pohřby v Zubří opravdu ve velké většině, vlastně všechny, jsou velmi důstojné a krásné. 

Že pozůstalí zapomněli už jen to, jak se dělá kříž, tím méně znají i ostatní modlitby, to už v dnešní době lze pokládat za "skoro normál" a že někteří návštěvníci neví, jak to chodí v kostele, o tom třeba pomlčet a tiše respektovat. Kde jsou ty časy, kdy se naučili alespoň Otče náš, když už nic jiného. Otec arcibiskup občas pronese v kázání, že kdysi se celá rodina šla vyzpovídat, když jen "dávali na mši", tím více to platilo o pohřbu.

Nelze nijak předkládat, že nějaká nevkusnost pohřbu, je vina pozůstalých. Pozůstalí mají dost starostí se vším, co se kolem toho děje a není možné na ně nakládat něco nadměrného. Už jen to, že se loučí s milovaným, je dost veliké břímě: "Kéž jim Bůh pomáhá!"

Tolik málo k úvodu toho, jaký chci nadhodit problém a teď trochu k limitům, protože nečekejme rozsah delší, než je nutný. Nedělám z tohoto předmětu žádný zápočet a nepředpokládám, že by se tento text objevil někde jinde, než na Signálech, takže to tu asi bude mít problém, že ten, koho se to týká, si to stejně nepřečte, takže účel tohoto spisku zůstane skryt. Nečekejte ani odkazy na zdroje, píšu to z hlavy a pokud to vymyslel či napsal někdo jiný, ať se přihlásí.

Tak teď jsem přesvědčen, že ten úvod je napsaný tak, že si to stejně málo lidí přečte. To není provokace, ale zřejmý fakt, takže nebojím se nechat volné komentáře.

Limit bude jednoduchý, protože jak má pohřeb vypadat, píší podrobně Pohřební obřady, které najdete v každé sakristii. Samotné pohřební obřady obsahují velké množství vhodných textů a chrámoví zpěváci mají mnoho cenných materiálů k vynikajícímu zpěvu. Umění je nejlépe vyjádřeno živým hlasem, který mnozí mají jako opravdový dar od Boha a nemusí to být jen umělci, kteří vystupují na "prknech, co znamenají svět", příp. ještě výš. Vhodné zpěvy jsou uvedeny též v Kancionálu a často jsou doprovázeny varhaníky, kteří vědí, co je vhodné hrát a co ne. Jistě mají také své repertoáry, které mohou nabídnout a vědí, že jsou vhodné, mají to domluvené s duchovním, knězem, který vede celý obřad od začátku do konce jako alter Kristus a vykonává jen to, co má konat ve společenství církve. 

Také dechové kapely mívají dobré instrukce ke křesťanskému pohřbu a vědí, že by neměly hrát kde co, takže třeba milostné písně by měly být z pohřbu zcela vyloučeny. Zahrát nějakou třeba hasičskou "Co jste hasiči...," snad nikoho ještě nenapadlo.

V jedné farnost jsem slyšel v ohláškách, kdy přímo kněz řekl farníkům: "Kdo si objedná pohřební službu XY (byla řečena konkrétní!), ať si najde kněze, který ten pohřeb udělá."

Ano, když je třeba vypravit pohřeb, je třeba kromě farního úřadu, jehož návštěva by měla v případě křesťanského pohřbu předcházet, oslovit i pohřební službu, která samozřejmě má své odborné nabídky také a možná mnohem raději dělá obřad profánní s reprodukovanou hudbou, se kterou a to je třeba velmi zdůraznit, posvátná liturgie vůbec nepočítá. A není to tím, že by Kristus neznal magnetofon či samozřejmě tu nejmodernější techniku. 

Jsem zcela přesvědčen o tom, že ten, který sám vstal z mrtvých, a k tomu tajemství pohřební obřady odkazují v celé své hloubce, učinil zmrtvýchvstáním mnohem větší div, než je nosič záznamu lidského slova!

Když už se pohřební služba tedy odváží k takové na oko snad lákavé nabídce např. z originálního reprodukovaného záznamu slavného Karla Gotta (pochopitelně je to vynikající umělec), což osobně považuji za totální profesionální lapsus, ba zde by bylo na místě, protože za tu službu jsou placeni, použít i velmi hrubých výrazů, ale držme si linii nějaké slušnosti, je lepší takovéto nabídky raději odmítnout. 

Pohřební služba má zajisté svou profesionalitu a taky nějaký kodex a nějaké zájmy a to je dobré od nich očekávat. 

Pokud by byla poptávána nějaká reprodukovaná hudba ze strany pozůstalých k pohřební službě, pak je všechno v pořádku a je pochopitelně na pohřební službě, aby podrobně domluvila všechny náležitosti s knězem, co je a není možné udělat a podle své zkušenosti, kterou by zajisté měli mít, také dokázat citlivě korigovat pozůstalé v jejich požadavcích, aby sami nebyli zklamáni z výsledku.

Často k nějakým nepřístojnostem v této oblasti dochází před započetím pohřbu. Kněz tam většinou není, tak "když kocour není doma..." - tak to jistě ne! 

Ještě v Drahotuších jsem slyšel, jak při adventním koncertě dechovka - nebudu jmenovat - se rozhodla hrát melodie z pohádek. Ani netušíte, jak to znělo divně "Kouzla králů" nebo "Nesmrtelná teta". 

V kostele před svatostánkem třeba před pohřbem občas znějí ještě větší divnosti. 

Dneska při tom pohřbu jsem si uvědomil, že zajisté, a to je třeba ctít, ten nebožtík měl oblíbené písně za života. 

Je to jistě dobrá připomínka jeho života, všechna čest: "Když se u nás chlapi poperou, ať už nožem nebo sekerou..." Nic takového jsem naštěstí v kostele ještě neslyšel, ale jen jako takový příklad toho, že často je to chyba i pohřebních řečí, že když se celou mši svatou slaví vzkříšení a zemřelý se doporučuje k věčnému životu, skončí řečníci u pláče prázdnoty.

Při mši svaté občas dojde k malé nesrovnalosti v pořadí písní, výjimečně k jinému nešváru a tím také může být hudba bez zpěvu a někdy i nějaký ten neumělý zpěv neumělců, který umělci pochopí, i když jim to asi taky může trhat uši. I můj zpěv někdy může být odstrašujícím příkladem, protože zpěv jsem vůbec nestudoval.

Po mši svaté následuje obřad Posledního rozloučení. Mezi to se často vkládá pohřební řeč - několik málo pohřebních řečí mám i na tomto blogu, pár krát jsem taky řečnil, však si to najděte, jestli chcete - a předeslal jsem, že pohřební řeč občas postrádá štábní kulturu. 

Naštěstí si myslím, že ty nejhorší pohřební řeči, zpravidla pocházející ještě z myšlenek předešlého režimu, díky němuž stále něco vypuká, teď naposledy válka na Ukrajině, že, tak ty už máme za sebou. Umění vyjmenovat z paměti všechny loučící se příbuzné, to už jsem taky dlouho neslyšel. 

Pokud pohřebního řečníka poskytuje pohřební služba, za stanovený poplatek si zpravidla opravdu sestaví něco akceptovatelného, takže se vyhne řečem, jak měl zesnulý rád pivo nebo slivovici a často velmi ocení, jak měl rád rodinu - to teď taky docela zaznívá. Do rodiny však se omylem začínají montovat i zvířátka, což je pochopitelně chyba, která může vypadat, ale rozhodně není roztomilá.

Další skvělé pásmo na další hitovky je už skoro mezi modlitbami po zbytek pohřbu, což je velice na pováženou.

"Lazar ležel v hrobě už čtyři dny a tys ho, Pane vzkřísil! Smiluj se i nad tímto přítelem a dej mu život věčný..." Není to nádrera? 

Nebo je snad lepší místo toho: "Non stop, já chci žít non stop a s tím, co přijde, dál chci se prát!" To se jako chce prát věčně?

Není vůbec vkusné, a dnes jsem to zažil extrémě, když při spouštění nebožtíka do čerstvě posvěceného hrobu byl spuštěn Karel Gott a jeho "Kávu si osladím o trochu víc..." 

Ne, to byl jiný hit, ještě méně vhodnější, než ten, co mě zrovna napadl, ale toto nemá být přehled mých chabých hudebních znalostí, neboť jsem studoval obor knihkupec, kde jsme hudební výchovu neměli, protože jsme se zabývali spíše literaturou, ale vzhledem k tomu, co knihkupec prodává, tak i v této oblasti musí být trochu orientován, ale spíš takové zamyšlení nad tím, co se má dít při křesťanském pohřbu.

Modlitba totiž není totéž, co kulturní vložka.

Míchá-li se profánní zpěv mezi modlitby, zni to divně, i když zajisté nebožtík měl ty písničky rád.

Nebožtík měl totiž ty písničky rád za života. Jakou píseň však bude mít oblíbenou na věčnosti?

"Kde domov můj? Kde domov můj!..."

Tam už to budeme konečně vědět.

Dobře, tak: "Svatý Václave!" A sv. Václav na to: "Já jsem tady!"

Tak do třetice: "Pod dubem, za dubem, tam si na tě počíháme..."

Tak už raději nepokračujme tímto směrem. Já bych si tipnul, že touto dobou to bude pro nás živé i zemřelé oslava Krsitova zmrtvýchvstání, Kancionál 401: 

"Aleluja! Živ buď nad smrtí slavný vítěz! ..." 

Jeho hrob je totiž prázdný a hroby všech ostatních křesťanů čekají na vzkříšení!