Vyznání víry o zodpovědnosti za misie

Tak synodální proces dál pokračuje.

V neděli, byla 3. v mezidobí, připomněli jsme si Boží Slovo. Z toho mě hodně zaujalo druhé čtení, které jsem pak znovu četl v tom místě, kde je to postavené v setkání v synodální skupince.

V konkrétnosti se tedy jednalo o toto čtení: 1Kor, 12,12-30 a v něm mě zvláště zaujaly myšlenky, které začínali na prvním místě právě misijním povoláním a pak jmenovalo to ostatní:

... aby v církvi byli jedni misionáři...

...Jsou snad všichni misionáři? ...

Dnes, když to píšu, je Obrácení sv. Pavla, protože v neděli už bylo pozdě a včera, o sv. Františku Saleském zase moc práce, pravda podle biskupa nebo pana faráře všichni laici lenoší, že?

Mimochodem, obrácení sv. Pavla, to je výborný den pro navození pravé misijní atmosféry, protože znáte snad většího misionáře, než se stalo z Šavla, pronásledovatele křesťanů?

A tak mě napadá myšlenka v pravdě heretická,...

 že abych byl dobrý misionář, musím nejprve pronásledovat křesťany. 

Prosím, toto škrtnout, to fakt je hereze, ano? Inu, přemýšlejme nad tím, něco na tom taky bude.

 Ale toto nebude to zápisek ten společný, co má vzniknout za farnost, jsou to jen čistě moje poznámky a žádné jiné tu psát nebudu. 

Ke každé myšlence máme nakonec i počet hlasů, jako na koncilu, ostatně předchozí článek o tom nesl název třetího vatikánského koncilu. 

Ten dnešní zase provokuje k vyznání víry, ostatně jsem našemu skvělému koordinátorovi napsat před chvílí toto psaní, v němž jsem mu přeposlal zápis ze setkání, ze kterého zde nebude ani čárka, opakuji, toto jsou jen moje myšlenky, žádné jiné.

Než budu pokračovat dál, ještě si dovolím přepsat ten průvodní dopis, abyste tušili, že vedeme společenství v radostné atmosféře: 

_{Ahoj Jirko,}

 

_{moc se omlouvám, že jsem Ti to neodeslal ještě v neděli. Nebudu se vymlouvat, poctivě jsem na to zapomněl, až dnes při kontrole mailů, protože včera jsem se nedíval, jsem si povšiml, že nemáš výsledky našeho synodálního snažení.} 

 

_{Prosím, napiš papeži Františkovi, že ho zuberská FEB moc pozdravuje a ať to do příští neděle přidá do Profesia fidei jako zuberské vyznání víry pro celou Katolickou církev k užívání na každou neděli a slavnost místo Nicejsko-cařihradského. Díky moc.}

V pročítání toho úryvku ve mně vznikala otázka: 

Kdo je to misionář?

Pak mě napadla myšlenka: 

Přirozený misionář.

Tu jsem ještě rozvedl: 

"Nemusím zvát do církve, mohu dělat neokázale dobro." 

a 

"Lidem kolem nás neunikne, že jsme křesťany. Poznají nás po lásce, kterou nabízíme."

Když jsme se pak zabývali zápisem z prvního setkání, nutno říci, že svůj vlastní zápisek se mě někde ztratil, a to bylo asi dobře, naštěstí jsem ho vůbec nepotřebovat, zatrhl jsem pár podstatných myšlenek, z nichž velká část, samozřejmě ne vždy mých výroků, bude potom v té zprávě a následně mě napadlo ještě něco, co nás nenapadlo před tím, v zápise je to ještě zkonkrétizováno, tu to napíšu tak surově:

- abych dobře evangelizoval, musím být hrdý na svou víru.

- ten, kdo evangelizuje, víru nevnucuje.

- mluvit lidským jazykem i srdcem

- často nemusím vyhledávat příležitosti k evangelizaci - mám-li evangelizovat, ono to přijde z Ducha Svatého.

A to je vše, přátelé, co mám na mysli ohledně dnešního svátku obrácení sv. Pavla.

Možná ještě takový dovětek, že ten začátek Pavlovi cesty byl vlastně dopravní nehoda. Pavel porušil předpisy a spadl z koně. Ostatně tak nějak se to píše v Bibli.

Takže, kdo se nechcete obrátit, seďte pevně v sedle a nespadnete a na správnou cestu nějak dojedete.