Svatých v únoru není zas tak moc, říká se také vtipně, že v únoru se nejmíň hřeší, protože má nejmíň dní. Také nám občas už začíná postní doba, letos tedy ještě ne, kdy se skoro žádní svatí neslaví.
Nedávno mě napadlo, že by se mohly udělat takové litanie na svaté měsíce a ke každému světci, který má vždy svou originalitu nějaké krátké veršování.
Je již čtyřicet dní po narození,
to Matka jde s Děťátkem k zasvěcení.
Svatá, svatá, svatá Rodina!
A v tom slavném chrámě, v Jeruzalémě
chlapečka přináší rodina prvně.
Též je tam Simeon, prorok Boží,
svůj život Synáček, že na kříž vloží.
I Anna o Dítěti povídá všem,
že je to Syn Boží, který spasí Zem.
Jak u židů zvykem je po dlouhý čas,
Dítko se obětuje právě za nás.
Josef s Marií chlapce vychovají,
Krista, jenž svět dovede zpět ku ráji.
Bůh zve lidi k zasvěcení,
jejich život se tak mění.
Jak zasvěcen byl Boží Syn,
který nás zbavil hříchů, vin.
Kdo přijme Boží volání,
vždy u Boha má zastání.
Svojí cestou ho provází,
ač cítí mnoho nesnází.
Za to se všichni modlíme,
kéž povolání slyšíme.
Na Blažeje požehnání,
nejen v krčních bolestech,
kéž nás před zlým vždy ochrání,
pomůže nám ve strastech.
Blažej jako biskup pravý
nevyprošuje jen zdraví,
žití svého příklad dal,
za to Pána Boha chval.
O některých méně víme,
u jiných si vyprosíme
by u Boha se přimluvili,
milosti nám vyprosili.
Každý den se v nebi slaví,
mnozí svatí připomenou,
mnoho se na oltář staví,
někde při liturgii vzpomenou.
Svatému Oskarovi
vděčí Švédi, Dánové,
že poznali život nový
právě v církvi Kristově.
Kéž k nám do srdce se vloží
oštěp, který věci Boží
s láskou nám připomíná,
jménem Oskara napomíná.
Jako lidé bratři jsme,
nově zase začněme
jeden druhého mít rád,
vzájemně se povzbuzovat.
Bohatství je v jinakosti,
dobra nikdy není dosti,
když každý člověk obohatí,
láska se nám nevytratí.
Když své bližní potkáme,
kéž se spolu setkáme,
radosti si předáváme
dobré srdce uchováme.
Agátu, v eucharistii vzpomínanou,
jménem dobrou, laskavou a láskyplnou
vzpomínáme právě vděčně.
Sicilská mučednice a taky panna
v pronásledování zůstává oddána
svému ženichovy, Pánu Ježíšovy.
Přes všechna mučení, těla mrzačení,
oběť svou dává, přesvědčení nezmění,
zůstává věrná. Kéž nám víru promění.
Ať ochotně přijmou svatý křest,
dá mučitelům tuto zvěst
svatý Pavel Miki z kříže,
i ostatní jsou Bohu blíže.
Japonci dají tak svědectví,
jak Kristus slaví vítězství,
skrze smrt a zmrtvýchvstání,
tak jsme Kristem povoláni.
V nebi mnoho svatých je,
se jmény plných naděje,
také voje útěchy,
tak zdravím svaté Vojtěchy!
Za války druhé světové
padli mnozí za druhé,
též Vojtěch se obětoval,
utrpení nelitoval.
Svoje kněžství vyvrcholil,
za Krista krev svoji prolil.
Kéž nabíráme mnoho sil
v lásce, kterou Bůh nám vlil.
Dívka jménem Veronika
před Ježíšem neutíká.
Šátek svůj mu podává,
pravý obraz dostává.
Obraz Krista Ježíše
do srdce si zapíše.
Tento obraz známe,
kéž ho v srdci máme.
Josefína Bakhita,
Bůh se světicí počítá.
Ač nezná svého jména,
z otroctví poznala pravého Pána,
a potom po křtu mu byla plně oddána.
Život otrokyně v těžkém utrpení
sestře Josefíně přinesl poznání.
Zamilovala si Krista, našla věčné štěstí.
U Bakhity se přimlouváme: vyveď nás z neštěstí!
Na oltáři ještě není,
Miladu však pokolení
mnohá česká připomínají.
Dívčí jméno Milada
vzpomíná, že je mladá,
jako ctihodná Mlada.
V Praze u sv. Jiří v úctě je,
abatyše Mlada Marie,
dcera a sestra Boleslavů
Vzorem může býti,
kéž ji můžem ctíti,
prosit o přímluvu.
Tak dlouho jsme se modlili
za biskupa prosili,
teď již biskupa máme,
v srdci jeho známe.
Dej mu sílu Pane,
ať má srdce odevzdané,
ať je dobrým pastýřem,
ovce své má v srdci svém.
Ať nás pastýř vede stále
k tvoji věčné v nebi chvále,
na zemi i na nebi,
ať tě povždy velebí.
Scholastika, sestra čistá,
jménem školu připomíná,
návštěva Benedikta častá,
jeho sestra nás upomíná,
jak účinná je prosba její,
kam obracet svou naději.
Bratře, ještě zůstaň chvíli,
abychom si přiblížili,
jak to v ráji krásné mají,
co nám Písma vykládají.
Sestro, nemohu již déle,
v noci mám být ve své cele.
Tak tu prosbu vložím Bohu,
neb s Ním jistě více zmohu.
Hned se bouře přivalila,
Sestro, cos to učinila!
Nemůžeš-li, klidně běž,
jestli se tam dostaneš.
Celou noc tak rozjímali,
než se domů odebrali.
Brzy svatá Scholastika
s Ježíšem si v nebi tyká,
Benediktu lekci dala,
do nebe se přichystala.
Kéž každý z nás se chystá
v nebi vidět Krista.
Ó, Maria, tys zemi navštívila
a v Lurdech si přání svá projevila.
Ave, ave, ave, Maria...
Bernadettu, dívenku, zvolila jsi,
připomnělas poselství naší spásy.
Vše, co jsme v životě zapomněli,
abychom to v paměti stále měli.
Tvé poselství nám všem to jasně hlásá,
že z tvého početí se plodí spása.
Neposkvrněná bylas od počátku,
vidíme v tobě pravou Boží Matku.
To Bernarda přes tebe k nám zvěstuje,
na tvé lůno bez hříchu poukazuje.
My, ať tedy slavíme víru pravou,
tak se svým Synem nás veď cestou zdravou.
Nemoci své mnohé máme,
sotva žijem, umíráme.
Ten, kdo nám může pomoci
na všechno má dost své moci.
Když těšíme se ze zdraví,
děkovat můžem, to se ví.
A když nás nemoc tíží moc,
voláme k Bohu o pomoc.
Kéž pomocníky najdeme,
k nemocným rádi přijdeme.
Dávat chci jim povzbuzení,
od bolestí ulehčení.
Svatá Kateřina de Ricci,
co o ní můžeme říci?
Na Vojtěcha se narodila
Sandrina, co zbožně žila.
Do kláštera jít nemohla,
až, když ji nemoc přemohla.
S řeholnicí Kateřinou
nemoci se na ní řinou,
nosí rány Krista Pána,
též k mystice je povolána,
držela se věrně kříže,
s kterým byla Pánu blíže.
Když Pán byl v svůj chrám uveden,
toť Kateřiny smrti den.
Prožila dní mnohem více
jako věrná řeholnice.
Kéž s křížem ukazuje vstříc,
jak milovat ještě víc.
Cyrile a Metoději,
skrze vás se stále dějí
velké zázraky.
Víry jste nám kořen dali,
to pro nás dar je nemalý
poznat Ježíše.
Bohoslužbu, jazyk nový
od vás papež ustanoví,
učení se šíří dál.
Ani smrt vás neomezí,
láska vaše nezná mezí,
nenechá se odradit.
I když, zdá se, pohasíná,
víra přece stále silná
v Krista Ježíše.
Celá Morava vás prosí,
neboť v srdci stále nosí
poklad svaté víry.
Na svatého Valentýna
láska, ta se připomíná.
Zamilovaní se mají
tohoto dne jako v ráji.
Valentýn dobrý biskup byl,
mnohá manželství posvětil.
Vojáci to měli tehdy zakázané
přesto on oddával je tajně.
Jak těžké bylo křesťanství
v římské říši se přece ví.
Život svůj tak dává v sázku,
kéž vyprosí nám správnou lásku.
Blahoslavení
jsou církví slavení.
Čtrnáct bratří blahoslaví
v nebi, kde je věčnost slávy,
ti čtyři sta let čekali,
než na zemi je zapsali.
Že v masopustní úterý (1611)
pasovští (vojáci) lítost neměli
a falešnou zprávou přesvědčeni
začali v kostele své vraždění.
Mučedníci - františkáni
v Praze Bohu oddáni,
obětí jsou za povstání,
svoji víru věrně brání.
My však, kteří putujeme,
zde věčné štěstí budujeme,
je v přímluvě prosíme,
kéž kříž věrně nosíme.
Kéž náš národ si věčně cení
jejich odkaz víry cenný.
Sv. Hyacinta a František Martovi
na mnohé věci nám odpoví.
Jim zjevila se Panna Maria,
ve Fatimě, v dolině Iria.
Poslušně ovečky pásali,
rodiče svoje poslouchali
a na výzvy Krásné paní
rádi putovali za ní.
Život se jim tak proměnil,
Matka ukázala jim správný cíl
a na nás je, bychom též prosili,
za obrácení hříšníků se modlili.
Matko Boží dobře víme,
že s tvým Srdcem zvítězíme.
Kéž s Kristem zbožně žijeme,
církvi věrni budeme.
Právě Lenky si hodně stěžují, že nemají světici. A tak cestou za původem některých jmen...
Lenka jako Helena
pochodeň tak znamená.
Je to vhodná světice,
avšak Lenek je více.
Podobně má jméno Nela,
neb se jí dá říci "Hela"
Známe Máří Magdalenu,
nebo svatou Apolenu.
Důležité je však žít,
každý měl by světcem být.
Kéž i tedy naše jméno
bude jednou osloveno
Kristem, který spásu dal,
Jemu, ať zní plnost chval.
Několikrát jsem byl při tom, kdy již v úterý večer se uděloval popelec. Jednou jeden kněz to odmítl pro pana faráře udělat, protože to považoval za velmi nesprávné v den, kdy se ještě lze vyřádit.
Pravý půst tu ještě není,
avšak buďme připraveni
na dny, kdy se půst má držet,
v nich můžeme víc obdržet
milostí a zaslíbení,
vždyť Bůh nemá zalíbení,
kdybychom se trápit měli,
k ničemu by byl půst celý.
V modlitbě, almužně a půstu
má dojít k našemu růstu.
Až nastane svatý půst,
pomáhej nám, Pane, růst.
Dobro v skrytu dělat mám,
odmění je Pán Bůh sám.
Chlubení s tím nemá cenu,
přijdu totiž o odměnu.
Půst se ztrápeným ksichtíkem,
ten odměnila mi už zem.
Postíš-li se, radost máš,
od Boha vše dostáváš.
Dobře vidíš, že se postím,
proto tě dnes nepohostím.
(z "nedělního veršování" k popeleční středě)
Dnes Petrovu stolici,
jeho úřad nosící
věrně nyní ctíme,
tím se honosíme
jako katolíci.
Vždyť sám Kristus Petru věřil,
svatou církev jemu svěřil
a na Petrově skále
stojí víra stále,
má svůj jasný cíl.
Škoda, kdo to neznají,
Petrův úřad nemají,
jednotu moc netvoří,
v mnohých věcech pohoří,
otázky nezodpoví.
Křížová cesta dnešního dne
za námi už téměř je.
Dnem jsem nesl ten svůj kříž,
ty jsi mi v něm, Pane, blíž.
Jak jsem konal úkol svůj,
když stál při mně anděl tvůj?
Ne vždy jsem tě poslouchal,
tys můj kříž však nesl dál.
Prosím tebe, milý Pane,
odpust mi mé skutky marné.
Pro veliké utrpení své
odpust, Pane, hříchy mé.
Pomoz mi, ať nepřestanu,
slabost svoji dávat Pánu,
ve jménu Otce, Syna, Ducha Svatého,
Trojjediného, všemohoucího.
Biskup, jenž zná evangelistu Jana,
nebude uctívat jiného pána.
Polykarp ze Smirny ví zcela jisto,
že s Kristem zajisté má v nebi místo.
(Také biskup Ignác z Antiochie
příkladem víry Polykarpovi je.
Jej pro víru drtili zuby šelem,
tak mu cestou byli za Spasitelem)
Šestaosmdesát let Kristu sloužil,
dostal vše potřebné, po čem kdy toužil,
tak nemám proč rouhat se svému Králi,
přec vykoupil mě Kristus, Zmrtvýchvstalý!
Zapalte hranici, ať oheň hoří,
moje láska ke Kristu nevyhoří.
Jak jim řekl, udělali tedy tak,
záře to veliká, snad šálil je zrak.
Ohně zář se objevila kolem něj,
by zemřel musí probodnout kopím jej.
Kéž držíme se stále pravé víry,
v životě s Kristem tak máme dost síly.
Místo zrady Jidášovy
apoštol je nyní nový.
Šťastný los na Matěje
nové církvi prospěje.
Dvanáctka se namění,
má svědčit o vzkříšení.
Učení to velmi prosté,
z této zprávy církev roste.
Že je to pravda jistá,
následují Krista.
Rusové v Ukrajině
válkou trápí lidi.
Chudáci v té krajině,
Bůh to všechno vidí.
Teď křesťané poslyšme:
má být válka, či ne?
Do srdce si zapišme:
mnoho lidí hyne.
Kdo bližního napadá,
není spravedlivý.
Napaden se bránit má,
vím: Bůh dělá divy.
Dobrý Bože, dej nám mír,
buď milostivý nám.
Ukaž cestu, kudy smír,
světlo dej temnotám.
https://vvrh.signaly.cz/2204/zalm-120
https://vvrh.signaly.cz/2302/takovy-krizovy-popevek
Probouzí mě světlo denní,
kterým Bůh započal stvoření.
Více však než stvoření
je Krista Pána vzkříšení.
Ježíši, ty Spáso světa,
dej, ať moje srdce vzkvétá.
Dnešní den, ten patří tobě,
chválím tě zvlášť v této době.
Od postu dnes odpočinu,
ty jsi, Pane, skrz mou vinu
na sebe vzal tělo naše,
pro celý svět k věčné spáse.
Chvála tobě, velký Pane,
chci mít srdce odevzdané,
Otci, Synu, Duchu Svatému,
v pravdě Bohu Trojjedinému.
Petrův úřad klíče má,
do nebe tak náhled má.
Nové svaté zapisuje,
že jsou v nebi objevuje.
Zkoumá jejich životy,
by nabyl víry jistoty,
že světec, světice či svatí
nám mohou dobrý příklad dáti,
že ve svatém životě
dojdem k věčné jistotě.
Kdo je Řehoř, ten je bdělý,
i z Nereku je opat smělý,
z Arménie učí, žije,
příklad jeho oživuje.
Chvalozpěvy píše, skládá,
k živé víře nás nabádá.
Z různých tradic svaté máme,
kéž v životě jim slovo dáme,
by nás vedli v životě
k věčné slávy jistotě.
Prý tady pár a tuto víc,
to zná, kdo z Partutovic.
V ten den, když kříž postavili,
svoje srdce obnovili,
kdo k misiím se připojili,
dobro v sobě probudili.
Kéž víru, kterou vyznávají,
z lásky druhým předávají.
Ve svátosti máme
přijmout pečeť daru
Ducha jehož známe,
jenž dopřává nám zdaru.
Svátost biřmování
velký dar nám dává,
nás utvrzuje v přání,
ať je víra zdravá.
Biskup, když přichází,
tak povzbuzuje nás,
ať nás Duch provází,
požehná náš čas.
Někdy ovšem stává se,
že, toho málo vážíme
co přispívá ke spáse,
byť o dobro se snažíme.
Kéž tedy z této svátosti
čerpáme ty milosti,
které jsou nám nabízeny
a mají pro nás velké ceny.
Každý den je vhodný k chvále,
ta ať probíhá neustále
na zemi i na nebi
ať všichni Boha velebí.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.