Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Tři králové sjednocují

V této rubrice ("humorně i vážně s nekatolíky") mám články už téměř zcela zřídka, ovšem není to tím, že by nebylo, co psát. 

 

Je co psát i ze zbožného Zubří, kde máme jen a pouze katolický kostel a jednu velkou kapli a taky spousta malých a malinkatých kapliček a křížů, což všechno připomíná církev katolickou téměř zcela výhradně, neboť církve ražení evangelického, pokud nemají kostel, mají max. někde nějakou pamětní desku či nějakou formu památníku, kříže či Boží muka nepatří k jejich způsobu hlásání evangelia, což pochopitelně není nutně špatně.

 

Není taky úplně pravda, že v Zubří nic jiného, dalšího náboženského není - třeba teď nedávno jsem zjistil, že v Zubří přímo na proti fary, mám skvělý výhled na centrum největšího poznání, což není filosofické ani křesťanské, ale odkazuje to k jisté náboženskosti a oním nejvyšším poznáním se vůbec nemyslí svatá Boží Trojice, která je nám křesťanům společná podobně jako zvěst Tří Králů a další důležitá témata vyznání víry, společná. (Pozor, Tři Králové ani Svatá Rodina nejsou Nejsvětější Trojice!)

 

Také si tento blog stěžoval na "Trable s Apoštoláky", které pocházely právě ze Zubří, když jsem v Zubří ještě nebyl. Když už tu jsem, vnímám, že ty trable už poněkud svým způsobem ustaly nebo spíš je tak neprožívám a taky jsem zjistil, odkud vítr vane a že čas od času se objeví nějaký mírný zjev tohoto ne zcela zdravého ducha (např. jednou při pohřebních obřadech za přítomnosti pana děkana), který spíše svědčí o slabé či spíše nedostatečné vzdělanosti ve víře kazatele, vedoucího tohoto společenství, které ovšem v některých kruzích neztrácí svou jistou přitažlivost v jednoduchosti víry, která se má projevovat i hlasitým hlásáním.

 

V neposlední řadě, jen tak co vím, v sousední Zašové mají nádherně označený Sál království a na faře v Zubří už jsem měl nějaký ten telefonát se Svědkem Jehovovým, kterého jsem se mj. ptal: "Víte, že jste se dovolal na katolickou faru?" A jeho odpověď byla sebevědomá, neboť měl velkou potřebu nabídnout spolupráci v učení o Bohu římskokatolické farnosti, vlastně jsme si nakonec jen tak vykládali o Bohu, takže jsem uspokojil jeho potřebu jako Svědka Jehovova.

 

Taky, podle mého zjištění, nachází se v Zubří i velmi malá skupinka hrdých věřících Cirkve Československé husitské, takže při svatbě paní varhanice, byl mezi lidmi přítomen i husitský farář, který po mši svaté a všech náležejících obřadech, byl řádně uvítán a udělil požehnaným novomanželům také husitské kněžské manželské požehnání.

 

Ovšem Zubří jako takové je skutečně ekumenické a ekumenické bohoslužby tady probíhaly aktivně se sousedním panem farářem ze Stříteže nad Bečvou z ČCE a pak jsme přijímali pozvání do jejich krásného dřevěného sborového kostela v Rožnově pod Radohoštěm. Letos se kupodivu zatím nijak neozývá, tak jsem začal trochu trpět ekumenickou chudobou.

 

A co je třeba připomenout, tak to je také zuberské partnerství s obcí Rosdorf, kdy při jejich přátelské návštěvě, je také ekumenická bohoslužba a naši římskokatolickou farní kancelář zdobí dárek tamního pana faráře, kterým se pan farář velmi chlubí a velice si ho váží, taková malá plastová postavička vypadající jako igráček, ale on je to sám Martin Luther.

 

Proč že jsem měl tu potřebu napsat tento článek však sděluji teprve teď, kdy jistě máte pocit, že už bych měl svou plitkou přednášku skončit, protože zajisté je nudná a každý Zubřan to zná a každý Zubřan ví, že je katolík, ne každý však najde v neděli kostel, přestože jeho poloha a velikost (sv. Kateřiny) je nepřehlédnutelná. 

 

Ten důvod je prostý a je vlastně v nadpisu, že Tři králové sjednocují a dokonce sjednocují právě letos, jak jsem zjistil.

 

Nemá to být nějaké porovnání s Drahotušemi, kde jsem byl před tím a kde ekumenická spolupráce se plodila víc, než viditelně a neustále funguje velmi akčně, ale včera, o předvečeru slavnosti Zjevení Páně, sotva jsem se jal odpočívat, že už mám dost naděláno, zazvonil potěšující telefon a připomněl mi důležitý ekumenický dialog, ovšem nikoli jen jako předmět teologických nauk, který ještě nemám hotový.

 

V mém "stýskání", co všechno mi v Zubří chybí, jsem včera čerpal mnoho radosti, o čemž byl i článek předcházející a tak trochu vlastně na sobě zjišťuji, že má zbožnost upadá tím, že jsem tak nějak mnohými věcmi trochu zlenivěl a nad některými věcmi, které mě schází, jsem přestal přemýšlet, až skoro rezignoval.

 

A tak, jak jsem měl radost, že včera školka přišla později a já jsem mohl zakusit krásné chvíle před svatostánkem a u betléma, tak jsem měl radost i z večerního telefonátu, který mě vyrušil od úmyslu odpočívat, že jsem si vzpomněl, že i jako tvrdý katolík, bych neměl zapomínat na dobré vztahy s nekatolíky, které jsem nejen prožíval, ale chci je stále mít.

 

Po tom telefonátu jsem vyhledal potřebné materiály k tvorbě ekumenických bohoslužeb na letošní rok a rád jsem je přeposlal paní farářce Pavlíně do Hranic, když v těchto chvílích budou nad tím jednat. 

 

No, vlastně jsem to ani tak moc nehledal, neboť otec Pavel mi to poslal na mail už někdy v prosinci, jak to vyšlo v Actech Curiae, věda, že se mi to bude hodit. Přiznám se, že jsem za to byl vděčný, ale podíval jsem se na to jen tak zběžně, takže jsem ani moc netušil téma, nebo resp. pozapomněl a pak, když jsem to potřeboval honem rychle, tak jsem to nemohl najít pro množství jiných podstatných mailů. 

 

Dříve jsem to přežvýkával já už někdy v prosinci, tentokrát jsem však ani netušil, o čem bude týden modliteb za jednotu křesťanů.

 

Osobně jsem moc rád, že mohu být užitečný, i tak málo, sic v Zubří jsem vytížený víc, než dost, ale mám pořád nějaký takový pocit, jako by to bylo málo a tak nějak teď v posledních dnech, ta některá mála, nebo lépe nedostatky, začínám objevovat a taky se mi začínají naplňovat a nejsou to jen ty dvě věci, zde v posledních dnech popisované. 

 

Taky mě začíná trápit, že už dlouho nebylo setkání katechetů, byť mé katechetické potíže už své světélko dostaly, ale sdílení mě chybí hodně, sic jsem byl zvyklejší na větší dávky právě toho umění sdílet se. 

 

Dostalo se mi také pozvání do Hranic k ekumenické bohoslužbě, kde tak nějak podezřele jsem v uplynulém předchozím měsíci byl 3x vždy za nějakým účelem a velice se těším i na návštěvu lednovou, že to také rád spojím i s úmyslem pokročit dál ve své diplomové práci o Antiochii, ve které mám také zpoždění, které se snažím tak nějak dohánět.

 

Když už píšu o tom, tak také ještě další včerejší potěšení bylo, že jsem dostal první krásné a překvapivé odpovědi na svůj test o Antiochii. Ale už bych se měl vrátit k napočatému, takže...

 

Když jsem ony materiály sháněl, zjistil jsem letošní téma těchto společných modliteb, kterým je ono tříkrálové: "Přišli jsme se mu poklonit." A jelikož nejsem kazatel, tak se moc těším na to, že to bude zpracováno velmi kvalitně a že katolíci i nekatolíci se společně sejdou u Tří králů, resp. u Zjevení Páně, které ostatně slavíme vlastně dnes, když to vydávám.

 

Od paní farářky Pavlíny jsem dostal materiály také velmi užitečné, které se používají pro týden předcházející - alianční a tam zase sjednocuje Sabat. Je to také velice zajímavé společné téma, byť Tři králové mi přijdou praktičtější pro kvalitnější odpověď, na případné dotazy: "O čem bylo kázání?", že by odpověď nezněla jednoduše: "Bylo to krásné kázání", ale byla podstatně květnatější. Bude krásně promlouvat izraelská ekumena.

 

Téma sabatu mě zaujalo na první pohled, bylo v osmi dnech velice pěkně zpracováno až ze Švýcarska a jistě by bylo poučné i pro nás katolíky, kteří sice slavíme neděli, ale už často zapomínáme jak a proč.

 

A tak z krátkého, srdečného telefonátu, jsem nějak udělal tento dlouhý elaborát, o kterém jsem na začátku nevěděl, že bude tak dlouhý. 

 

Ale teď jdu věnovat se práci užitečnější. Ale, vlastně měl bych se dnes věnovat nějaké práci, když slavíme Zjevení Páně jako slavnost, při které se vřele doporučuje účast na mši svaté a sváteční klid podobně, jako v neděli?

 

 

 

Zobrazeno 364×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio