Když nenavážu kontakt...

Není to asi moc optimistický nadpis, ani ten článek nebude moc optimistický, ale lepší, než plácat blbosti o průběhu ekumenických bohoslužeb, které se v tomto týdnu dají očekávat. 

Letos je to po prvé, kdy neočekávám svou účast na ekumenické bohoslužbě a to ne proto, že by se mě nechtělo, naopak chtělo, ale svým způsobem "není čas". Rád bych se podíval, jak krásně v Hranicích zrekonstruovali kostel českobratrské církve evangelické na Šromotově nám., ale prostě mám teď jiné pastorační priority.

Tady na Valašsku se nějakou ekumenou nemusím příliš zabývat. Prostě je to tak, že naše iniciativa je taková, že nás je dost a vždycky jsme měli iniciativu a evangelíků je tu taky dost a iniciativu dosud neprojevili, takže proč se ekumenicky scházet, když se to vlastně ani moc nechce, i když, dávám si otázku, zda se to skutečně nechce.

A nezdá se mi, že by odpověď na ni byla jednoznačná, protože katoličtí farníci se ptají a nevím, zda by nebylo správnější jim vyhovět, ale to rozhodnutí není na mě, nýbrž na panu faráři a příp. pastorační radě. A co se děje u evangelíků, nemůžu vědět, protože jsme nenavázali kontakt a oni vlastně taky ne, takže jsme na mrtvém bodě, a nevím, zda je to správné. 

A tak jsem tak nějak ekumenu dělal tak trochu z dálky, kdy hranická ekumena se přihlásila o materiály k týdnu modliteb za jednotu křesťanů (článek "Tři králové sjednocují") a před dvěma dny, v den Panny Marie, Matky jednoty křesťanů se přihlásil o. Radomír, že by rád přichystal plakát pro ekumenickou bohoslužbu ve svých farnostech. Tyto dvě krátká zastavení byla mým malým příspěvkem k ekumenickým bohoslužbám.

Že se v den Panny Marie, Matky jednoty, kdy jsem měl mít kolokvium z ekumenického a mezináboženského dialogu, mě nepodařilo navázat spojení se zkoušejícím vyučujícím, to je nevýhoda on-line počínání, nikoli vada ekumenického dialogu.

Abychom mohli rozvíjet jednotu, je třeba komunikovat. Já jsem moc rád, že je se mnou o tom komunikováno a docela mě mrzí, že nemám tolik příležitostí komunikovat a navazovat kontakty, když jsem rád, že zvládám kontakty katolické bez ekumenického úsilí. 

Občas to je totiž na faře jako v supermarketu, kde přichází jeden zákazník za druhým a nemusím vyvolávat jako na tržišti a mohu se mu věnovat, ale pak někdy nestíhám svoje záležitosti a jsem mnohem unavenější, než když bych vyvolával na tom tržišti a získával si zákazníky. 

Tak jsem si, teda, postěžoval, ostatně to mi docela pomáhá taky k tomu, abych projevil radost z toho, že to není horší a že před tím či po tom jsou zase chvíle nadšení a hlubokého nádechu.

Jak jsem psal, bylo se mnou navázáno spojení a teď ještě doplním, že těsně před tím jsem navázal velmi pěkné spojení v domově důchodců v Rožnově, kde jezdíme taky kvůli hrdinství některých Božích služebníků, kteří rozhodně zatím nechtějí přijmout pravidla o očkování a působí tak spíše revolučně, dá-li se to tak říci.

Na druhé straně, jsem za to moc vděčný, protože mám krásné zkušenosti, které bych bez toho neměl.

Většina těch, které v domově pro seniory navštěvujeme, jsou katolíci a chtějí svátosti. Ovšem kromě svátostí je možné nabídnout také modlitbu nebo duchovní rozhovor. Záznamy o tom se dělají, takže vždycky po krátké návštěvě (dlouhé si nelze moc dovolit, má-li se domov obejít celý za cca 2 hodiny), si musím napsat, co jsem u toho, kterého, klienta dělal, protože příště tam půjde třeba někdo jiný - naštěstí je to jen zatržení možností, tedy eucharistie, zpověď v mém případě ne, ale kdyby někdo chtěl, tak kněze pošlu, modlitba, duchovní rozhovor, nepřítomnost (ať už účast na mši, která v té době je, nebo prostě pokoj prázdný či spící) či taky nezájem.

U některých pacientů, kde jsem měl poznačeno z minula "modlitba", ptal jsem se jich, co se chtějí pomodlit a vždy mi odpověděli: "Pan farář se s námi modlí Otče náš." Otče náš je, tedy, sjednocující modlitba.

Narazil jsem taky v seznamu těch, které jsem měl navštívit na klientku, u které byla poznámka "evangelička". Neplánovaně jsem u ní zůstal déle, než u všech ostatních a bylo to pro mě cennější, než ekumenická bohoslužba, které se dělají v tuto dobu.

Zeptal jsem se, jako u všech ostatních, u kterých byla ona poznámka o modlitbě a odpověděla mi stejně. Protože však měla u svého jména tu poznámku, zřejmě hlavně proto, abychom nenabízeli rovnou eucharistii, nabídl jsem, že bychom si mohli přečíst něco z Bible a ukázala mě knížky, které měla, mezi tím také knihu Žalmů. Prohlédl jsem si je a pak jsme hovořili dál. Měla spoustu kazet a taky kazeťák, ale jinak ticho. Přála si pustit ten kazeťák, protože se k němu nemohla dostat. Bylo to přání, kterému jsem rád vyhověl, ale vzpomínal jsem, jak se ta věc vlastně pouští, protože už jsem víc, než desetiletí ten přístroj ani neviděl, ale podařilo se to. Mezi kazetami měla skoro výhradně nahraná kázání jejich kazatele, tak jsem ji to pustil. Na čtení z knihy Žalmů sice nedošlo, ale Otče náš společně jsme ještě dali. Bylo to setkání pro mě velmi povzbudivé.

A tak doufám, že k ekumenickému a mezináboženskému dialogu ještě dojde, abych udělal to kolokvium, ke kterému jsem neměl to spojení.

Mnohem víc doufám, že ekumenicky se pobavím s mnoha bratry a sestrami ještě přirozeně a taky se budeme moci společně pomodlit i bez ekumenické bohoslužby, jak jsem to ostatně zažíval kdysi v Hranicích.

V synodálním procesu je také jedno z témat věnováno ekumeně, jistě se tím budou zabývat jiné farnosti. 

Ovšem v rámci evangelizační buňky farnosti Zubří se budeme zabývat spoluzodpovědností za misijní poslání, k čemuž ekumenický rozměr taky patří a bude to právě o neděli Písma Svatého, kterou vyhlásil papež František nedávno vždy na 3. neděli v mezidobí.

No, a protože případný čtenář, už je z toho celý unuděný, tak radši končím, ať můžeme dělat něco užitečnějšího.