Adorace před svatostánkem a u betléma

Předešlu, že nějakou dobu už prožívám takovou malou krizi. Zdá se mi, že to není zas nic tak vážného, prostě každý má občas nějakou tu krizi. 

Tak trochu jsem už delší dobu přemýšlel o příčinách proč a proč to nějak neodchází a nepřichází nějaké povzbuzení, až teprve teď přišlo světélko, které mi ukázalo cestu a to je světlo věčné a světlo betlémské.

Na 6. ledna farnost Zubří prožívá adorační den a teprve den před tím jsem si uvědomil, že už se na to moc těším, protože věřím, že přijde i povzbuzení pro mě tím větší, že dnes, než večer začneme slavit Zjevení Páně, mi přišlo toto světélko.

Uvědomil jsem si totiž, že na rozdíl od místa předchozího, kde jsem byl, jsou pro mě chvilky před Nejsvětější oltářní svátostí vzácné.

Po celých 15 let v Drahotuších jsme denně začínali v kostele před svatostánkem modlit se denní modlitbu církve a vlastně hodinu jsme strávili v kostele, který jsme měli trochu dál, než mám teď kostel v Zubří, kde se denní modlitbu církve modlíme sice taky denně, ale v teple fary.

Moc za toto zjištění děkuji Mateřské školce v Zubří a to především proto, že jsem čekal delší dobu, než jsem očekával a vlastně jsem si sednul před svatostánkem a modlil se a při tom jsem si zopakoval ty nádherné chvíle, které u svatostánku rád prožívám, znovu jsem ji prožil a uvědomil jsem si, že je to přesně to, co mi chybí. 

Mám klíče od kostela vlastně skoro pořád u sebe, mohu kdykoli mě napadne vstoupit, ale nějak mě to už delší dobu moc nenapadlo a tak jsem dost dlouho prožíval něco, co by se dalo tak trochu pojmenovat jako prázdnota, ale není to ta prázdnota, kterou si běžně představujeme, možná by bylo bližší slovíčko vyprahlost.

Moc rád děti vodím do kostela, když učím náboženství, tak rád využiji každé vhodné příležitosti, kterou místo ve třídě můžeme strávit v kostele. Také se svými prvňáky jsem byl v pondělí na tom samém betlémě a potom ještě na tom městském v klidové zóně, která tu slouží něco jako náměstí. Ale s nimi jsem si to tak neuvědomil.

Když jsem tak čekal na děti z Mateřské školy, a přišlo jich hodně, kostel byl jimi naplněn, měl jsem právě tuto vzácnou chvíli, kdy jsem klečel blízko betléma s výhledem na svatostánek a prožíval nádherné chvíle před Pánem a pak trochu později přišly děti se svými učitelkami a mohl jsem tam být s nimi a poslouchat krásný, zkušený výklad pana kostelníka, který si je nejprve posadil do předních laviček, povykládal jim o vánocích a měl pro ně připravené také kadidlo, které si mohli ovonět z rozpálené kadidelnice. 

Pak se všichni prostřídali u betléma a mohl jsem jim něco málo říci, odpovídat na jejich otázky ač zpočátku velmi nesměle, protože pan kostelník všechno podstatné řekl, no a ještě se udělalo pár historických fotek, z nichž ta, co tu bude, je zachycení některých prvňáčků z hodiny náboženství a ty ostatní, co tu nebudou, jsou přece v MŠ.