Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Skvělý úkol z úvodu do hagiografie aneb jak jsem více objevil sv. Vojtěcha

Kdysi jsem dostal skvělou dárkovou knížku k nějakým narozeninám a vlastně asi i k svatovojtěšskému výročí, neboť právě k tomu je datována a patrně tehdy, v r. 1997, to byla žhavá novinka.

 

Díky domácímu úkolu z tohoto nádherného předmětu, jsem konečně dostal onu vynikající příležitost si právě tuto knihu - Sv. Vojtěch, život a smrt mučedníka od Tomáše Sekyrky, vydanou v Karmelitánském nakladatelství Kostelní Vydří jako 299. publikace, podrobně přečíst a prozkoumat tak život svého vynikajícího křestního patrona.

 

Ještě během přednášky jsem napsal jisté předpoklady pro svůj pohled, které při probírání díla jsem pak dále korigoval. Tyto předpoklady jsou v blogu zachyceny takto: Poznámky z hagiografie - sv. Vojtěch a sv. Ignác | Já za to nemohu, to někdo jiný (signaly.cz)

 

Na začátku všech těch tří otázek, tedy co mě oslovuje, jaké jsou problémy a jaké paradoxy světce, mám vždy krátký předpoklad a následně podklady z výše zmíněné knihy.

 

Výpis z těchto poznámek, daný a vyhotovený k předvečeru 3. adventní neděli, pak bude verze vlastní odevzdané práce o sv. Vojtěchovi.

 

 


 

 

Můj křestní patron - Sv. Vojtěch

 

Důležité životní události (956? - 997)

  • Rok Vojtěchova narození dnes neznáme. (s. 20)
  • 962 biřmován biskupem Adalbertem. Základy vzdělání na Libici, vychovatelem mu byl Radla. (21-22)
  • 972 katedrální škola v Magdeburku, kde je Adalbert prvním arcibiskupem (968), Vojtěch biřmován po 2. zřejmě z neznalosti, jménem Adalbert
  • poč. 80. let - umírá jeho otec, biskup Adalbert i jeho učitel Oktrik, Vojtěch se vrací do vlasti, nepřichází na Libici, ale do Prahy, člen sboru duchovních prvního biskupa Dětmara (23)
  • 982 Vojtěch je zvolen biskupem (25), 3.6. 983 ve Veroně přijímá pastýřskou berlu a 29.6. je vysvěcen na biskupa arcibiskupem mohučským Willigisem. Potkává opata reformního kláštera v Cluni (Majola) a biskupa Gerharda Toulu (27)
  • 988 Vojtěch rezignuje na svou funkci a odchází spolu s Radimem s úmyslem vstoupit do kláštera nebo navštívit Hrob Páně (29)
  • Začíná v klášteře Monte Cassino, následně ve Valleluce, kde ho opat Nolos doporučuje do kláštera sv. Bonifáce a Alexia na řemském Aventinu (29-30)
  • 17.4.990 skládá Vojtěch svůj profesní slib.
  • 992 je volán zpět do Prahy na biskupský stolec maje 2 podmínky - respektování pravomoci biskupa a zřízení nového benediktinského kláštera.
  • Přátelil se s císařem Otou III., které trvalo až za hranice Vojtěchovy smrti (32)
  • Patrně někdy v pol. 994 se zklamaný Vojtěch rozhodl po druhé opustit Prahu (55)
  • na konci 994 odchází do Itálie, ne však přímo, biřmoval v Uhrách sv. Štěpána (56)
  • podzim 996 podniká Vojtěch cestu do Francie ke hrobům význačných světců (65)
  • Na přelomu 996-997 se definitivně rozhoduje odejít na misii k pohanům, v níž hledá naplnění svého života (71)
  • Na území Prusů se vydal na poč. dubna 997 s bratrem Radimem a knězem Benediktem. V zemi Prusů se mohli spolehnout jen sami na sebe (72)
  • Místo, kde skončila Vojtěchova pozemská pouť dnes neznáme. Obvykle se předpokládá, že leželo kdesi na pobřeží Baltského moře - Sambie, dnes na území Ruska, Sanctus Adalbertus, legenda sepsaná 20-40 let po smrti sv. Vojtěcha uvádí neidentifikovatelné místo - Cholin.(74)
  • Takřka vzápětí po Vojtěchově smrti začíná jeho druhý život, vzniká jeho kult a úcta k jeho dílu a odkazu. (77)
  • Bezbožní vrahové připevnili useknutou hlavu na vysoký kůl, zbytek těla hodili do řeky. Zatímco se toto dálo, pronášela hlava z kůlu proroctví o věčném životě... kráčel nějaký poutník... hsptřiv hlavu nabodnutou na kůl, sňal ji, ukryl do své mošny a spěchal rychlým krokem do Boleslavova sídla v Hnězdně... (77)
  • V úctě k mučedníku Vojtěchu a za dar svatých ostatků polský kníže Boleslav přijímá hodnost královskou od Oty III. a je zřízeno v Hnězdně arcibiskupství, jehož prvním metropolitou se stal svědek Vojtěchova mučednictví - Radim.
  • Rámě sv. Vojtěcha dal Ota III. uložit v novém kostele na Tiberském ostrově v Římě, zasvěceném sv. Vojtěchovi, později Bartoloměji. (80)
  • Přenesení Vojtěchových ostatků (1039) do Prahy představuje okamžik velkého Vojtěchova vítězství. S nadsázkou lze říci, že Břetislav Vojtěcha do Českých dějin vrátil a translací jeho těla zapojil svatovojtěšský kult do přemyslovské státní ideologie (91)

 


 

Otázka I. - Čím mě sv. Vojtěch oslovuje, co je pro mě dominantní?

  • Sám jsem ve svém životě zjistil (a četbou výše zmíněné publikace tím více), že v jistých povahových rysech jsem na tom podobně jako sv. Vojtěch. Třeba nejsem spokojený, když se mi něco nedaří v pastoraci, při službě v církvi, v hlásání evangelia. Hůře to však se mnou je, co se týče mého vztahu ke studiu - v tomto mi může být sv. Vojtěch nedostižným vzorem.
  • Dává podnět k sepsání legendy o sv. Václavu - je zřejmě u zrodu tzv. Kristiánovy legendy (27). Ovšem především a zvlášť dominantní pro mě je Vojtěchova úcta ke svatým.
  • Canapariova legenda: "Po všechny dny svého úřadu sloužil věrně a oddaně Pánu , vštěpuje lidu křesťanský řád, vynaložil mnoho námahy, ale bez užitku..." (27)
  • Spravedlnost v úřadu a štědrost. Církevní majetek dělí na 4 části: 1. Potřeby a vyzdobení chrámu, 2. ve prospěch kanovníků, 3. štědrým milosrdenstvím na zástupy chudých, 4. skrovný poslední díl na své potřeby
  • I přes nepřátelské podmínky, dokonce i ze strany vlastních duchovních, příkladně trval na dodržování morálních zásad a aktivně vystupoval proti zlu doby (např. vykupování otroků) (28)
  • Pokora a láska k bližním: nakonec neunesl tíži úřadu, rezignoval, navštívil císařovnu Theofanó 989/990, dostal tolik stříbra, kolik Radim těžko unesl, na druhý den ho rozdal a další jeho cesta vedla do kláštera Monte Cassino (29)
  • Svatost zaživa: "Byl odchod svatého muže papeži velmi proti mysli, bylo krušné pro velký Řím vyrvat ze svého těla takovou perlu (32)
  • Také autorsky je velmi činný - dle tradice složil píseň Hospodine, pomiluj ny (50)
  • O důležitosti uctívání světců a svatých legend sv. Vojtěch: "Je třeba, abychom měli velkou snahu ve shledávání zpráv o utrpení sv. mučedníků, neboť jejich smrt je drahocenná před očima Pána... Nám může být přičteno ke zlému, jestliže tak málo dbáme o poznání toho, co věrně a užitečně vykonali... (51) Sv. Vojtěcha také provází mnoho svatých nejen jeho doby.
  • "Svaté sbory mnichů se radovaly z jeho návratu a těšily z lásky i prospěšnosti jeho svatosti" (56)
  • Je pro něj oslovující úryvek z Písma Mt 19,27, z jeho homilie o sv. Alexiovi "Hle, my jsme opustili všechno..." (56) a vůbec lze říci, že jeho životopis je žitým Božím slovem.
  • Zázraky už v pozemském životě: Vojtěchova zázračná bilokace, když slavil mši před papežem v Římě a ve stejnou dobu pohřbíval své bratry (62)
  • Odebral se do Toursu, hledaje pomoc u sv. Martina (66)
  • Prorocké sny a úcta k Panně Marii: sen o svém mučednictví, po jeho výkladu se zaradoval a vzdal úctu Panně Marii: "Sláva tobě, Panno, Hvězdo mořská, která si ráčila jako vlídná paní shlédnout na mne, svého nejpokornějšího služebníka." (68)
  • Zkoumal Boží cesty: V Hnězdně si Vojtěch "přihotovil a naostřil meč kázání proti krutým barbarům a pohanským modloslužebníkům a začal v duchu uvažovat, s kterými se dá do boje dříve, zda k Lutikům, kteří olupují křesťany nebo Prusům, jejichž bohem je břicho a lakota spojená se smrtí. (71-72)
  • Nebál se nepřátel, vděčný že smí pro Krista trpět příkoří: Hned na začátku misie v Prusku narazili na otevřené nepřátelství: "I přišli tam vlastníci toho místa a vyháněli je pěstmi. Jeden popadl veslo z loďky, přistoupil blíže k biskupovi, jenž právě z knihy předčítal žalmy a dal mu pořádnou ránu mezi lopatky." ... "Díky tobě, Pane, že jsem hoden přijmout, když už ne více, tedy alespoň jednu ránu jako svůj kříž." (72)
  • Jeho smrt je připodobněna smrti Kristově, kdy povzbuzuje bratry a odevzdává se. (73) Vůbec lze říci, že při čtení legendy si můžeme povšimnout podobností se životem Krista a apoštolů.

 


 

 

Otázka II.: Jaké jsou nesnáze nebo problémy světce s jeho svatostí?

  • Sv. Vojtěch se stal předmětem kultu hned po smrti, z jeho skutečného všedního života se jeho negativní rysy zastírají, jen některé kvůli jeho svatosti jsou poodhaleny.
  • Neměl dobrý příklad mravů především ze strany otce (20), jeho matka svými ctnostmi dala muži možnost hřešit.
  • V Praze žil podle legend jako rozmařilý bojovník, jehož chování obrátila slova na smrtelném loži biskupa Dětmara: "Běda mi..." Následující jeho život pak svědčí o jeho bojích proti tomu, co biskup Dětmar zanedbal (24)
  • Z Brunovy legendy: z biskupských voleb na Levém Hradci: "Nemají nikoho lepšího, ba ani podobného, kdo by měl být biskupem, než krajana Vojtěcha, jehož urozenost, bohatství, hluboké vědomosti a mírné mravy jsou v souladu s tak velkou hodností." (25)
  • Byl jistě hněvivý, také často "házel flintu do žita": Dokázal se opáčit na mnichy, když po něm chtěli světit nové kostely "Myslíte si, že jsem prosťáček nebo mezek, že bych nyní světil vaše chrámy, když jsem odvrhl starost o syny a přestal být biskupem?" A opustil pak kolébku benediktinského řádu. V dalším klášteře se definitivně rozhodl pro klášterní život (Valleluca) (29)
  • Zřejmě byl velmi tvrdý a paličatý, nicméně poctivý, takže dokázal obstát ve všech těžkých zkouškách opata Lva (30)
  • Příčin k druhé rezignaci bylo asi více. Jedna z nich je ve vysokých nárocích, které Češi nemohli nebo ani nechtěli ustát (53)
  • Byl i dost ctižádostivý, přál si mučednickou korunu (53), když chránil ženu před jistou popravou v kostele sv. Jiří, vědom si toho, že dav svůj hněv nezastaví ani před biskupem. "Hledáte-li mě, stojím před vámi..." - "Naplňuje tě marná naděje na mučednictví a slávu z ušlechtilé smrti. Určitě se nepočítá tahle svatost, která chce zavinit náš hřích."
  • Odpověď na 3. poslání do Čech svědčí: "Dobrovolně se vracíš k ženě ty, kterého bylo vždy třeba volat a držet proti jeho vůli. Víme, nač pomýšlíš, člověče. Vůbec tě nechceme a není místo u tvého lidu pro tebe, který chceš krutě pomstít zavražděné bratry."
  • Legendy nejsou zcela jednotné s tím, co se dělo s tělem po Vojtěchově smrti, jak se jeho tělo dostalo do Hnězdna (77-79) "Přestože zisk Vojtěchova těla nelze přímo spojovat s císařem Otou III., je nepopíratelné, že i on sehrál nikoli zanedbatelnou úlohu při vytváření Vojtěchova kultu.

 


 

 

Otázka III. : Jaké jsou paradoxy v jeho životě a úctě po smrti?

  • Zdá se mi, že sv. Vojtěch byl osobností spíše výraznou, když vedle něj svatý bratr je téměř neviditelný.
  • Dokázal sestoupit z biskupské důstojnosti k mnišství.
  • Rodiče ho určili k světskému životu (21), zaslíbili ho Pánu až po uzdravení z nemoci.
  • Měl hojnost kulturních a společenských kontaktů (23), kterých dokázal využívat ať už jako biskup nebo jako mnich, byl si vědom vážnosti svého úřadu, příliš nelpěl na sobě, ale chtěl sloužit pro spásu duší. Nešlo-li mu to jako biskupovi, pak tedy jako mnich a nakonec jako misionář.
  • z Brnunovy legendy: "Dnem i nocí bylo jeho starostí dodržovat po dlouhé dny nejostřejší půst, bděním o hladu krotit vášně těla, vytrvalým klečením si vymodlit odpuštění hříchů. (28), přičemž byl zvolen dle téže legendy jako muž mírných mravů
  • Doufal, že v klášteře najde klid (Monte Cassino), avšak tamní mniši žádali, aby jim jako biskup světlil nové kostely (29)
  • Vojtěchovo jméno se od počátku těšilo velké úctě a neslo dále. Když v r. 1400 sakristián břevnovského kláštera Václav, nalezl ten profesní slib psaný osobně Vojtěchem, zjistilo se v pozdějším bádání, že onen mnich Vojtěch byl ve skutečnosti z 11. století (30)
  • I přes širokou kulturní aktivitu si Vojtěch, patrně brzy, začal uvědomovat neúspěch svého druhého biskupského období (53)
  • Na římské synodě mohučský arcibiskup Willigis žádá spravedlivou věc, aby se biskup Vojtěch vrátil do své diecéze a ujal se řádného výkonu úřadu. Ač zřejmě nerad, Vojtěch nakonec za velkého pláče bratří opustil klášter na Aventinu a odešel na sever. (64)
  • Vymínil si však svolení papeže, že smí odejít na misijní cestu do Pobaltí, pokud bude v Čechách odmítnut.
  • Vojtěch přijal odmítavou odpověď a byl potupnými slovy pyšných krajanů potěšen. (64)
  • Když Vojtěch prusům hlásá evangelium naprosto otevřeně jako jejich apoštol, je hned odmítnut a podle Ježíšovy výzvy opouští to místo a jde dál. Slyše rouhavá slova a výhružky smrtí ještě té noci nasedl s bratry na loďku a 5 dnů se zdrželi v jedné vesnici.
  • "Vylekal se nyní i veliký Vojtěch, který vždy vyhledával takové divadlo a horoucně po něm vždy toužil, jako každý jiný člověk se bál okusit hořkou smrt..." Líčeno podobně jako utrpení Krista v Getsemanské zahradě (74)
  • "Bezbožní muži ušlechtilou hlavu svatého muže oddělili od ostatního těla a obě části střežili. Nemysli, že oni, kteří umějí jen znesvěcovat, tak činili z úcty.  Domnívali se, že dostanou od knížete Boleslava (Chrabrého) mnoho peněz, což se i stalo, když nejctihodnější tělo a hlavu prodají jako žádoucí poklad." (77)
  • Císař Ota III. je velkým ctitelem sv. Vojtěcha a prosazuje volbu svého rádce na římský stolec - Silvestr II. V té době kolem r. 1000 stojí císař na vrcholu své moci a vidí se být hlavou sjednoceného křesťanstva, jež se mu zhroutí povstáním římského lidu a koalice Byzance se sicilskými araby, 1002 se uzavírá jeho život a 1003 umírá papež Silvestr (82)
  • Jedinou zemí, která se na přelomu tisíciletí nepřihlásila k Vojtěchovu odkazu, byly Čechy. Bránil jim jeho slavníkovský původ, dvojí rezignace a nemalé problémy této epochy vnímané jako krize přemyslovského státu. (83)
  • Kníže Břetislav (1039) využil spory oslabené Polsko a vtrhl na jeho území. Potom, co zamířil také k Hnězdnu, kde v bazilice Panny Marie odpočívalo tělo mučedníka Vojtěcha, vnikli do chrámu a vzdavše se vší kořisti, přáli si jen, aby jim bylo dáno svaté tělo, jež trpělo pro Krista. Přes varování biskupa Šebíře, přece tělo ukradli, však stiženi tresty, jež na těle hned na tři dny pocítili, provedli potom vše, co biskup žádal.
  • "Třetí noci, když biskup Šebíř odpočíval po ranní bohoslužbě, zjevil se mu ve snu sv. Vojtěch: "Řekni toto knížení a jeho průvodcům: Otec na nebesích vám dá, oč prosíte, jestliže nebudete opakovat špatnosti, kterých jste se odřekli při křtu."

 

 

 

 

 

 

 

Zobrazeno 325×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio