Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Předvánoční Antiošácký test

Tento testík píšu pro účely své diplomky. Asi nebude cizí těm, které jsem k tomu oslovil, ale také já si chci před Vánocemi na to odpovědět, abych věděl, zda je to lehké.

 

1. V kterém roce a kde jste se ocitl (ocitla) po prvé na akci nazvanou Antiochia? Pamatujete si všechny obce, kde jste prožili Antiochii (obec a rok)? 

 

1996, do 2017, tedy 22 Antiochií, 

 

1996 a 1997 Maletín C, 1998 Počenice C, 1999 Hradec nad Svitavou C, 2000 Cotkytle C, 2001 Zborov D, 2002 Polkovice C, 2003 Chlumec u Chabařovic C, 2004 Zátor C, 2005 Jezernice C, 2006 Podhoří B vedoucí, 2007 Kyselovice C, 2008 Ryžoviště C, 2009 Václavov u Bruntálu B, 2010 Rudná pod Pradědem C, 2011 Loučka u Lipníka nad Bečvou C, 2012 Olbramkostel C vedoucí, 2013 Prosenice u Přerova C vedoucí, 2014 Rejchartice C vedoucí, 2015 Horní Újezd C nakonec vedoucí, 2016 Dlouhá Loučka B a C výpomoc, 2017 Potštát C 

 

2. Co bylo Vaší první motivací účasti na Antiochii?

 

Měl jsem touhu prožívat společenství misionářů a chtěl jsem zjistit, zda mám na to schopnosti, abych se bavil o své víře.

 

3. Jak a za jakých okolností jste se o Antiochii dozvěděl (dozvěděla)?

 

Heslo první Antiochie "Za všechno může Radek" bylo pravdivé i o mě. Byli jsme tehdy zábřežští biřmovanci a osobně nás přišel motivovat, mě ještě osobněji. Podezřívám ho, že to byl také on (P. Radomír Šidleja), který se zmínil o Antiochii, když byl ministrantský den v semináři a mě nebylo ještě ani 15 let, ale už tehdy jsem pocítil touhu si to vyzkoušet. V 18 jsem tak vyplul na "loď Antiochie"

 

4. Jaká byla Vaše očekávání, co budete na Antiochii dělat?

 

Podle toho, co mi tehdy už novokněz P. Radomír průběžně sděloval, jsem předpokládal, že to bude něco takového jako se dělá na táboře, jen ne pro konkrétní přihlášené děti, ale pro místní lidi. Dále jsem se dozvídal, že turnus C, co jsem si ho vybral, měl být vrcholný a já jsem se na ten vrchol těšil, ale nevěděl, co to bude.

 

5. Co Vás na Antiochii nejvíce oslovilo?

 

Touha a náplň v pomoci druhým a ve vydávání svědectví o vlastní víře. Když jsme byli biřmovanci, otec arcibiskup Jan často říkal, že někde v Asii (nevzpomínám si přesně tu zemi) může jít k biřmování ten, kdo někoho přivede k víře.

 

 

6. Jak jste se sžívali s kolektivem na turnusu, který se vlastně sešel takto v té obci po prvé?

 

Já jsem člověk hodně sdílný a originální, takže sžívání se mnou měl turnus určitě těžší, já jsem se teda vždycky sžil, ale někdy to výrazně drhlo. Od počátku jsem však na Antiochii vstupoval s tím, že o víře nejlépe mohu svědčit takový, jaký jsem.

 

7. Jak jste prožívali společně domluvený řád a jak jste se seznamovali s obcí?

 

Denní řád jsem prožíval naprosto různě. Dost jsem si zakládal na tom, že jsem ranní ptáče a asi jsem byl schopný mnohé budit dříve, než to bylo třeba. Mě nikdo většinou budit nemusel. Také se mě stávalo, že s občany obce jsem se seznámil dříve, než s předchozím týmem Antiochie. Nevím, čím to je, ale asi jsem byl pořád něčím výrazný, takže třeba v Počenicích mě potkali místní mládežníci po té, co jsem vystoupil z vlakobusu v Morkovicích a na faru mě přivedli.

 

8. Jak na Vás působili lidé z obce, s kterými jste se seznámili a spolupracovali?

 

Lidé mě vždycky moc zajímali a byl jsem rád, když jsem je mohl poznat a nějak se k nim připojit. S Antiochií se hodně rozvíjela moje osobnost, ale kontakty jsem vždy navazoval rád a někdy i dost neřádně. S některým jsem se sbližoval přirozeněji, především s těmi, kteří by mohli být dobří ministranti a tak nejčastěji jsem na Antiochii pracoval s dětmi, ale byl jsem i u starých lidí, rodiče se ke mně stavěli v těch mladších dobách spíše rezervovaně, ale nevyhýbal jsem se kontaktům.

 

9. Chcete-li, můžete se podělit s nějakým výrazným zážitkem.

 

Tuto otázku pro tento krát vynechám, ostatně můj blog je plný zážitků z Antiochie a je pro mě těžké nějaký konkrétní vybrat. Když jsme o Antiochii v některých letech hovořili na středních školách (AG Kroměříž či SZŠ Sv. Anežky České v Odrách) či při příležitostech setkání Antiochie a jiných, jsem říkal vždy jiné zážitky, takže to by bylo fakt na dlouho.

 

10. Jak jste prožívali nabízený duchovní program?

 

Po zkušenosti první Antiochie, jsem neměl rád, když by třeba se měla vynechat bohoslužba slova se sv. přijímáním či příležitost mše svaté. Za velmi důležitou jsem viděl také adoraci, zvláště celonoční adorace mě velmi oslovovala, to byla opět zkušenost první Antiochie. Velkou posilou byla modlitba růžence, za to čím dál méně byla katecheze, pod mým vedením nebyla prakticky vůbec. Také jako vedoucí jsem viděl velmi důležité pozvat kněze také k tomu, aby Antiošáci měli možnost se vyzpovídat.

 

11. V čem jste viděli smysl a také pokračování Antiochie?

 

Smysl jsem viděl hlavně v tom, že povzbudíme místní křesťany ve víře. Uvidí, že církev má ještě dost mladých, kteří tvoří budoucnost církve. K tomuto smyslu jsem však dorůstal. Moje první představy byly přehnaně optimistické, že po našem působení bude takřka rozložená farnost normálně fungující farností.

 

12. Pokračovali jste nějakou dobu v udržování kontaktů navázaných v obci, kde jste Antiochii prožívali?

 

Ze začátku hodně a často. V Maletíně jsem měl kontakty nejméně do r. 2004 a po Antiochii jsem tam dělal nejméně 1x do roka pro děti Mikuláše a mikulášskou pouť. Moc mě těšilo, že v kostele o pouti bylo 30 věřících, když normálně se ob neděli počítali na prstech jedné ruky a o půlnoční přišlo 100 lidí, což byl zázrak. Výrazněji jsem kontakty udržoval ještě v Ryžovišti, pak už podstatně méně, většinou jsem se po Antiochii jel ještě několikrát podívat a oživovat kontakty. Také jsem s P. Pavlem Jagošem objížděl místa Antiochie, abychom získali také kontakty pro Malou Antiochii.

 

13. Jak probíhala u Vás předávka zkušeností dalšímu turnusu?

 

Předávky mě moc bavily, pokud jsem byl mladý a nerozumný Antiošák a pokud se dělaly tak, že všichni se všemi obešli obec a ukázali si všechna významná místa a kontakty a to i s místními lidmi. Když to měl předávat vedoucí vedoucímu, jak to potom bývalo, zdálo se mi to dost jako ztráta času, protože jako nastupující vedoucí jsem si ty věci nejen všechny nepamatoval, ale ani nedával moc pozor, protože už jsem myslel víc na to, jaké si to uděláme. Pro předávání zkušeností pro mě byl opravdu velmi důležitý kontakt s předchozím turnusem a místními lidmi. Za úplně ideální stále vidím, jak jsme dělávali předávací akce, kdy starý turnus zapojil členy nového turnusu a něco pěkného udělali pro obec.

 

14. Jaká byla spolupráce místní katolické komunity? Byla podle Vás užitečná komunikace s místním duchovním správcem?

 

Při 22 obcích by to byla moc dlouhá odpověď na otázku, tak se omezím jen na obecné věci. Spolupráce s vedením obce byla vždycky výborná a setkávali jsme se se vstřícností i v obci, kde obecní pracovnice na rovinu řekla na položenou otázku (že bych ji dokonce já položil? Jako je to možné), že nejproblémovější skupinou jsou katolíci. Katolická obec však zpravidla také spolupracovala velmi dobře a také velmi často byli na Antiochii připraveni právě kněžími. Spolupráce s knězem byla předpokladem toho, aby Antiochia v té obci mohla být. Nejprve s tím musel souhlasit duchovní farář, pak teprve se šlo pro požehnání k biskupovi. Občas ta spolupráce trochu drhla, ale Antiochia až na výjimky byla ve farnosti, kterou kněz spravoval z jiného místa. 

 

15. Měla Antiochie na těch místech vždy pozitivní výsledky? Co shledáváte, že by mělo být lepší a na co se zaměřit?

 

Tato otázka je v tuto chvíli poněkud složitá a podobně jako u zážitků se dá na ni odpovědět poctivě po velkém uvážení. Pravdivě kriticky je však třeba říci, že v mnohém máme své lidské nedokonalosti, které se také mohou podepsat i na vlastních pocitech výsledku. Na Antiochii není všechno jen dobré, ale najde se i zlé, jen to zlé nesmí převážit a nemělo by obec zraňovat. Přesto i k tomu může dojít a jistě k tomu i došlo. Na mnohých místech ty výsledky (negativní i pozitivní) nejsou vidět hned. Třeba některé Antiochie jsem ještě nějaký čas viděl pro sebe spíše negativně. Někteří zažili se mnou i to, že jsem byl připraven odjet, ale nikdy k tomu nedošlo, vždycky se to nějak srovnalo. Na Antiochii jsem často narážel na svoje limity a učil jsem se s nimi zacházet, což se učím dodnes. Mnohá zklamání dnes, s odstupem času, vidím úplně jinak. Když jsem se někdy vracel na ta místa, našel jsem i v negativním prožívání chvilky, které mě přesvědčili, že ten konečný výsledek je pozitivní, radostný, že je to dílo Boží se vším všudy - v dobrém i zlém.

 

16. Jak se Vaše původní očekávání střetlo s realitou Antiochie?

 

Tady zase narážím na dlouhý vývoj. 22 let ze 43 je půlka aktuálního života, což není málo. Na místo, kde jsem prožil Antiochii jsem myslel vždy ještě velmi dlouho, dodnes dokážu vyjmenovat všechny své Antiochie a k mnohým z nich i lidi, se kterými jsem se tam setkal a mohu zodpovědně říci, že s mnohými se dál nějakým způsobem setkávám. Taky zkoumám sociální sítě a občas zjišťuji, jak se komu daří, co všechno dělá a sem tam někdy se zázračně na chvíli setkáme i osobně. Takže to původní zažít hlásání evangelia v akci, jsem během těch let rozvíjel tak, že mám stále větší touhu vydávat se do služby bližních a teď zatím pomáhám knězi na faře a snažím se žít Antiochii a rozpoznávat další cesty, kudy se mám a chci vydat, abych byl užitečný ke službě.

 

17. Jaké výhody vidíte v realizaci Antiochie tak, jak jste ji poznali?

 

Zatím nevím, jak je to teď, když jsem nejen pro svůj pokročilý věk, na Antiochii už několik sezón nebyl, ale tu největší výhodu jsem viděl v akčnosti a spontánnosti této akce. Vždycky, když jsem přijel na to místo, často jsem ani nevěděl, že takové místo na mapě leží a nikdy jsem nevěděl, co budu těch 14 dní dělat konkrétně. Program se rozvíjel až na místě a realizoval se velice rychle a taky jsme se na něm dokázali dohodnout, což si myslím, že žádná obdobná akce pořádaná v rámci církve nemá, ale mohu se mýlit.

 

18. Co byste na Antiochii již nejraději nezažili (je-li něco takového)?

 

Ano, jistě existují i takovéto věci, ale s dovolením si toto nechám pro sebe. Tato otázka je spíš takovou výzvou k hlubšímu kritickému zamyšlení, jestli třeba náhodou jsme byli na tom místě, kde jsme měli být. Přijeli na Antiochii i někteří, kteří po prvním dojmu se otočili a jeli zpět domů. Nezažil jsem, že by na Antiochii bylo nějaké výrazné pohoršení, ale nevylučuji, že i k tomu mohlo dojít. Někdo mohl být také Antiochií zklamán či se mu mohlo zdát, že je znásilňován se nějak vyjádřit k věřícím či něco strpět. Mám spíš zkušenost, že když došlo k nějakému problému, že se hned aktivně a smírně řešil.

 

19. Čím byste chtěli oslovit nové mladé lidi, kteří by se mohli Antiochie účastnit?

 

No, tak už nejsem tak mladý. Pár krát jsem s sebou nějakého toho mládežníka vzal, věděl jsem o něm, že to bude něco pro něj. Nejvíce si myslím, že funguje právě osobní pozvání a příklad. Prostě "Přijď a uvidíš!"

 

20. Jaké konkrétní dopady měla na Vás Antiochia? (Zní to sice jako osobní otázka, zde však stačí popsat spíše obecně)

 

Jsem to, co jsem a kým jsem. Na Antiochii jsem se více naučil vztahu k lidem a mám opravdovou touhu nebát se a jít sloužit tam, kde mě Pán zve. A větší konkrétnosti už si nechám.

 

21. Jak vidíte budoucnost Antiochie do dalších let?

 

Tak řekněme, když to bylo do r. 2005, tak jsem vůbec neuvažoval o tom, že Antiochia by měla být něco neperspektivního. Prostě tehdy rostla. Až v r. 2006 jsem zaznamenal, že je méně přihlášených na turnus, ale pak to občas ještě skákalo, někdy víc, někdy méně a v r. 2012 ještě před začátkem turnusu to vypadalo tragicky s velmi malými počty. To bylo v Olbramkostele, v brněnské diecézi, ale nakonec i to se vytáhlo. Ovšem od r. 2016, kdy se začalo s výrazně kratšími turnusy (10 - 8 dní), vidím velké obtíže tyto turnusy naplňovat a nemůže za to koronavirus. Také je třeba říci, že výrazně klesl počet bohoslovců v semináři až tak, že od r. 2018 prakticky bohoslovci na Antiochii turnusy nevedou, takže Antiochia jde v tomto trochu jiným směrem. To je tedy spíše nástin situace, kdy Antiochia slaví 30 let, že vypadá menší.

 

Ale důležité je, že na Antiochii se potkáváme se zkušeností misie ve vlastní zemi a máme tu příležitost je zakoušet. A řekl bych, že tato výzva "být misionáři doma" je opravdu živou budoucností Antiochie.

 

Jeden krásný poutní kostel z místa Antiochie

 

Zobrazeno 375×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio