Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Betlémské světlo, olympijský oheň a světlo věčné

Dneska ne jen tak chci rozjímat právě o výše zmíněných světýlkách.

 

Na Betlémské světlo se můžeme těšit v těchto dnech a zpravidla udělá radost a to jak křesťanům, tak i těm, kteří prožívají Vánoce. Je to ten správný předpoklad této novodobé tradice, ze zmíněných světýlek nejmladší.

 

O trochu starší je olympijský oheň, který dělá radost sportovcům každé 4 roky v létě a každé 4 roky v zimě. Vždy nějaký tým sportovců doběhne z hory Olymp na místo, kde je olympiáda a zahájí se tak největší sportovní svátek.

 

Nejstarší tradici má určitě světlo věčné, které nám už však při moderní technice nedělá žádné starosti, protože je prostě zpravidla elektrické a když není přítomný Pán Ježíš v Eucharistii, tak se prostě vypne ze zásuvky a je to. 

 

Také olympijský oheň nám běžným lidem nedělá žádné starosti, protože ty čestné starosti jsou na běžcích, kteří běží seč jim síly stačí a jejich výsledkem je radost pro mnoho sportovců. Ovšem spolupracuje na tom velké množství lidí, aby oheň náhodou nezhasl.

 

Pomalu se tak vypovídávám z toho, že ono betlémské světlo, které vymysleli skauti, a podotýkám, je to velmi skvělá myšlenka, ale mě letos po prvé učinila problém, protože mi nebylo zřejmé, že bychom si to měli vzít na starost, aby to světýlko svítilo ve farním kostele.

 

Roznesení betlémského světla je velký zázrak, protože svým poselstvím je mnohem rychlejší, než olympijský oheň a během několika dní dělá velkou radost v domácnostech, kde to světlo přijmou.

 

Mělo by být tedy ctí se o to světýlko starat, ale ve vánočním honu, který už tak je dost velký, to může být taky starost navíc.

 

Ano, máme být světlem světa, ani to není lehký úkol. A to světlo se má stavět na podstavec.

 

Když jsem tedy s panem kostelníkem projednával ono betlémské světlo, spíše "náhodně" jsem se k tomu nahrnul, tak jsem dostal dobrou radu a dvě velké svíce: Mám to světlo dát zapálit na tu svíci, které vydrží hodně dlouho, pak to přepálit na druhou svíci a tu svítící svíci dát do hrnce, aby nezpůsobila požár. 

 

No, tak dobře, přesně tak jsem to udělal, i když Bible to vidí v Ježíšově podobenství jinak.

 

Skauti se o to světlo betlémské starají výborně, jak jsem dnes viděl v plakátu - nejprve bylo v muzeu, pak bylo přeneseno do kostela, kde ještě téhož dne bylo zhasnuto v dojmu, že jsem si na faře to světlo odpálil. Jistí farníci naštěstí udělali nápravu a světlo do kostela donesli opět, takže se zřejmě není třeba bát, že by v kostele betlémské světlo nebylo. 

 

Ale přece jen, není dobré nakládat tu starost na mě, služebníka v té věci nespolehlivého, pro nějž je pak to světýlko místo poslem radosti vánoční, spíše starostí zbytnou, že tu radost v tom musím znovu objevit. 

 

Navíc, Vánoce trávím doma a u nás nejsme zvyklí, že nám svítí betlémské světlo. 

 

Spíše je podstatnější, aby to betlémské světlo se rozhořelo v našich srdcích a lidé viděli naši vánoční radost.

 

Zobrazeno 299×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio