Pro mě nové katechetické sdílení

Ve své katechetické krizi jsem si stěžoval, že děkanát Valašské Meziříčí otálí se setkáním katechetů na začátku školního roku. Tak strašně moc jsem se těšil poznat zdejší katechety a byl jsem velmi mile překvapen.

V pokušení srovnávání se to skutečně nedá srovnat. Z kněží přišel pouze ten, který má katechety na starost a moderoval celé to setkání, vedoucí katechetka mu byla pouze v blízkosti a řekla jen o něco víc, než ostatní katecheté, jinak celé to setkání připravila i po stránce pohoštění, které bylo skutečně regulérní večeří - chlebíčky, buchty, čaj.

Moc jsem se potřeboval sdílet, tak trochu jsem trpěl katechetickou samotou. Hodně mi chyběla zpětná reakce, jak na tom jsou ostatní katecheté. 

Mezi katechety jsem byl hned o. Petrem uvítán a to víc, než důstojně. Během setkání jsem občas, ale přirozeně nikoli neukázněně někomu vstoupil do řeči, vždy však jen krátce, což ostatní ze zhruba 20 zúčastněných byli trochu trpělivější, protože se taky znali. Pro mě to bylo úplně nové.

Během toho, jak každý povídal, kde a koho učí, jsem si také já vytříbil svou řeč a naráz nebylo ani z mé strany třeba všechno říkat, protože ten katecheta řešil to, druhý zas ono a všichni dohromady snad vyřešili všechno, alespoň pro ten měsíc.

Já jsem ze setkání a ze svých 33 žáků ZŠ Zubří, z nichž mám 17 prvňáků, 14 druháků a dvě přidělené třeťačky měl opravdu velkou radost.

A jistě velkou radost měl i sv. Karel Boromejský, který měl toho dne svátek.

P.S. Překvapilo mě, že mě neprošel původní, prostší nadpis a to katechetické sdílení. Dnes už vím, proč mi to neprošlo, jelikož článek se stejným názvem už jsem našel: https://vvrh.signaly.cz/2002/katecheticke-sdileni

Tak to při více, než 800 článků bude asi stále běžnější, že budu muset dát před nadpis "nové", aby mi to prošlo.