Tak už začíná pomalu jít do tuhého, doufám, že to ustojím důstojně.
Hagiografie je dobrovolný volitelný předmět a vlastně poslední předmět ve studiu, který jsem si ještě nezapsal. Z těch volitelných předmětů bylo těžko, který nezvolit, tak je mám všechny.
Původně jsem obětoval právě hagiografii ve prospěch Práva pro církevní praxi a Metod práce z Biblí, které mám započtené už z loňska. Hagiografii na své prodloužené studium jsem si tak napsal jako předmět odpočinkový, o který mám zcela opravdový zájem, vždyť z blogu je obecně známo, že mám rád svaté a hodlám směřovat ke svatosti.
Každý předmět končí před započtením nějakým tím úkolem a úkol z tohoto předmětu mě skutečně nadchnul: máme si vybrat nějakého světce a ve světle pramenů vytyčit v rámci 1A4 důvod, proč jsem si ho vybral, jaké byly obecné i soukromé problémy s jeho svatostí a jaké měl paradoxy.
Úkol je to jakoby jednoduchý, ještě během hodiny jsem si udělal takový náčrt, nicméně chci a jsem si jist, že mě to bude bavit, to udělat trochu víc do hloubky, i když jsem člověk povrchový, což bude pro mě asi největší obtíž té práce kromě toho, že to má být pouze na 1A4 a je obecně známo, jak dlouhé mám jen blogové příspěvky, ani tady jsem se ještě nedostal na začátek a už pomalu vyčerpávám limit.
Tak už konečně začnu s uspokojováním náplně tohoto článku, možná se mi podaří uspokojit i čtenáře, ale jak známo, nevedu blog pouze kvůli čtenářům. Jsem si vědom toho, že velkou část čtenářů tohle může nebavit a tyto řádky snad už ani nečtou.
Půjde o skutečný přepis zápisků, z nichž o sv. Ignácovi to budou útržkové poznámky bez bližších souvislostí a o sv. Vojtěchovi pouze to, co mě napadlo během hodiny v systému zodpovězení si oněch tří otázek jeho svatosti, z níž to, co je pro mě dominantní je tak nějak nejdelší a možná i nejméně podstatné.
Začal jsem sv. Vojtěchem, začnu tedy jím, taky proto, že byl napsán první.
Dominantní: Pro mě osobně je sv. Vojtěch hlavně křestním patronem, ke kterému jsem dlouho hledal svůj osobní vztah od mého vlastního jména, které v mém rodném kraji nebylo příliš obvyklé a tím se mi i moc nelíbilo, naučil jsem se velké úctě k mému patronu právě v době jeho milenia, které se oslavovalo v celé zemi a není od té doby pro mě světce, který by se mu ve svatosti vyrovnal. Obecně řečeno, i skrze sv. Vojtěcha mám velkou úctu i ke všem svatým tak, že k tomu vedu i děti, jež učím v náboženství, že jim vždycky rád podám zprávu o životě jejich patrona, jak on vydal svědectví své víry. Jako biřmovacího patrona jsem si vybral sv. Radima, neboť mi bylo sympatické právě jejich bratrství a později v modlitbě breviáře mě ještě více oslovila antifona: "Bratr, kterému pomáhá bratr je jako opevněné město."
Nesnáze: Dávám si otázku, zda bych byl schopen stát se mučedníkem a vůbec jeho mučednictví (sv. Vojtěcha) a okolnosti, jak je možné, že to sv. Radim přežil a stal se arcibiskupem. V Polsku je velká úcta ke sv. Vojtěchu, zatímco jeho bratr sv. Radim, který nebyl mučedníkem je ve skrytu.
Paradoxy: Tak si svobodně zvolíme prvního slovanského biskupa, tohoto vzdělaného si vyženeme, pak zas pozveme, udělá nám pár dobrých věcí, založí klášter, je nadobro vyhnán a nakonec umučen. V cizí zemi neuspěl v evangelizaci a přesto je v této zemi nejvíc uctíván.
Tak teď sv. Ignác, pochopitelně z Loyoly, o kterém nám vyučující poutavě přednášel:
Sv. Ignác z Loyoly (nar. 1492
To už jsou všechny napsané poznámky, tedy kromě těch, které jsem psal v rámci tohoto předmětu jako celku.
Najde-li zde někdo nějaký blud, vůbec to není vyloučeno.
Říkám si, jak jsem zaznamenal při přednášce o svatořečení, že s tím bude po mé smrti velký problém, protože toho moc píšu, píšu i spoustu blbostí, takže zkoumání mé svatosti se bude asi velmi moc komplikovat, takže můžu být v klidu - zřejmě budu oslavován max. při slavnosti všech svatých, ale ještě mnohem zřejměji při vzpomínce na všechny věrné zemřelé, tedy až umřu.
Se svatým se prý těžko žije, což v mém případě je jistě pravda, ale o mé svatosti již zaživa nemůže být řeč, na to jsem příliš nesvatý a mám strašně moc problémů s vlastní svatostí a ještě drzou snahu stůj co stůj se starat o svatost jiných.
No, ještě moc japných i nejapných poznámek by se dalo napsat k tomuto krásnému předmětu, ale raději sami se k tomu něco naučme, ať se staneme opravdovými svatými.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.