Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Volby, napínavější, než fotbal aneb moje povolební kalkulačka

11. 10. 2021 8:56

Volit jsem byl v pátek v 15. volební minutě od oficiálního otevření oficiálních volebních okrsků, tedy v 15. zábřežském okrsku, ve Václavově, a přesně tak, jak jsem slíbil v komentáři předchozího volebního článku. 

 

Ještě jsem ani netušil, jak velkou budu mít z té svojí volby radost. Ano, měl jsem z výsledku velkou radost a také z toho, že to dopadlo ještě mnohem lépe, než jsem předpokládal. 

 

Podle volební kalkulačky jsem se nejvíce shodoval s hlasováním poslance KDU-ČSL Mariána Jurečky. To je také v tom předchozím volebním článku podstatně podrobněji. 

 

Jsem rád, že to skončilo i tím, že nezpůsobilí a nepřizpůsobiví poslanci byli shledáni i v těch volbách jako takoví a KSČM se již do parlamentu nepodívá. 

 

Myslím si, že by pomalu měl začít i proces zrušení této nedemokratické značky podle zákona a že by do budoucna další založení KSČM mělo být trestné, tedy, že jednoznačně půjde o konec jedné z nejhrůznějších stran v naší zemi a připomeňme, že až po 100 letech. Žádný nový předseda této strany již by neměl být volen, by bylo zcela jasné, že strana pro vlastní neschopnost a mocichtivost po posledním záchvěvu moci ve vládě s předsedou sršícím množstvím podvodné politické ideologie prostě a jednoduše padla a nemá žádných šancí povstat. Již vlastně opustili parlament v obou komorách, do budoucna i europarlament a doufám, že brzy i kraje a zastupitelstva. 

 

Bohužel, ještě tu máme nesoudného a ostudného soudruha prezidenta, který je na svou komunistickou minulost patřičně hrdý a bude za každou cenu chtít dělat problémy celé naší zemi. Ale teď se raději modleme za jeho zdraví, i když patrně neprozří k rozumu a je zřejmé, že není v žádném případě způsobilý konat své prezidentské poslání a naše parlamentní komory se mohou na tom shodnout a udělat si s ním pořádek, což by asi nebylo rozumné hned na začátku, mohlo by to vypadat jako čistka. Krom toho by bylo nanejvýš zbabělé zneužít jeho neschopnosti, když mu není dobře, ale z voleb asi víme, proč mu není dobře.

 

Vlastně mám čisté svědomí, že nikdy jsem ho nevolil, takže si mohu klidně dovolit tvrdit, že pan soudruh prezident nikdy, nic a nijak neudělal dobře a má šanci jednat jen v pominutí smyslů, takže by národu bylo lépe, kdyby takového prezidenta neměl, nic horšího na Hradě nikdy nebylo, ale je a má možnost konat. Kéž by udělal co nejméně škody, když pokazil už vše, na co sáhl a bude asi kazit dál. 

 

Ale konec blbostí, ničemu se tím nepomůže.

 


 

2. říjnový týden se ve Václavově slavívaly hody. Již několik let už se to nepřipomíná, je pro nás mnohem důležitější svatováclavská pouť. Přesto o to více pro mě bylo důležité přijet, protože se konaly ony historické volby, za které se jisto jistě celá křesťanská část národa s těmi, co se umí modlit, modlila, aby pro nás dopadly, co nejlépe.

 

Jaký bude skutečný výsledek, to poznáme, až se ukáže všechno to, co z toho vznikne, ale je jistý předpoklad, že co vznikne, bude rozhodně lepší, než to, co tady je a co už pod taktovkou neschopného prezidenta bylo jen symbolicky, pokud vůbec měl na to nějaký vliv, jakože vrchní vojevůdce by ten vliv mít měl.

 

Jak probíhaly pro mě volby?

 

Jako vždycky jsem tedy sledoval vše, co se kolem voleb dělo a domů jsem jel v pátek již připraven volit naprosto konkrétně. 

 

V onen slavnostní volební okamžik jsem vstoupil do naší krásné volební místnosti, kde mě uvítala volební komise, z čehož předsedu jsem neznal a ani on mě, takže si vyžádal občanský průkaz a odhalení tváře, čemuž se zbytek volební komise poněkud potutelně usmíval (posledně to bylo: "Byl jste rozpoznán, nemusíte se odhalovat"). Nakonec v seznamu voličů mě málem nedokázal odlišit od mého tatínka, nebýt pohotového místního člena volební komise, který sympatickému panu předsedovi vysvětlil, že těch Hýblových je v obci vícero a já jsem ten a ten mladý Vojta od "Vojtíšků".

 

Následně jsem se ujistil u všech pravidel až tak, že mladého pana předsedu jsem poněkud znejistěl: "Takže, když to popletu, dáte mi novou sadu lístků." Načež předseda koktavě: "Asi - ano." Všichni ostatní znalí mého vtipkování a taky si možná vzpomněli, že jsem rekordně požádal o sadu 3x (ve vstupu, že jsem neměl vlastní a pak 2x za plentou a to jsem byl střízlivý, ale ty písmenka jsou občas malá - už nevím, o kterých volbách se to skutečně stalo), se tomu potutelně usmívali. 

 

Pak podle předpisů jsem byl pár minut za plentou a poctivě kroužkoval. Ještě jsem si dovolil pár komunikačních výkřiků: "Musím 4, že?" "Ano, maximálně 4," zaznělo od někoho z volební komise. Pak jsem si několikrát zkontroloval, zda jsem do bílé obálky vložil ten správný jediný lístek. 

 

Pak jsem opustil místo za plento s oběma obálkama v rukou. Ukázal jsem odlepenou bílou obálku se slovy: "Nelízat?" "Ano, nelízat a vhodit pravou rukou," odpověděl mi již patřičně rozesmátý člen volební komise, načež jsem levou rukou vhodil tu správnou obálku do výherní urny, ve které v naší nakonec bylo nejvíce hlasů pro ANO, ovšem SPOLU bylo v těsném závěsu a i v naší malé vesničce výsledky voleb zhruba kopírovaly vývoj volebních výsledků, že nebyl žádný prošustrovaný hlas vyjma nepatrných výjimek, které se svou nedbalostí ocitli před branami sněmovny alespoň se státním příspěvkem. Potom jsem poděkoval, popřál a odešel šťastný jako tradičně nadšený volič.

 

Celý ten proces trval zhruba 10 minut, ihned po mě přišel jiný nadšený volič.

 

Se synovcem jsme se pak vydali na kola na rozhlednu, která se teprve staví a bude otevřena na sv. Hedviku, na Háječek a když jsem ve Zborově, protože tama se jede cyklistům lépe, zjistil, že bude i otevřená obecní hospůdka s lákavou nabídkou pizzy, rozhodl jsem se, že volby se synovcem pořádně oslavíme, ač jsem ještě nevěděl, že bude skutečně co slavit, přece jen to bylo ještě v procesu.

 

Věděl jsem, že volby budou dramatické, ale že až tak, to jsem netušil.

 

Doma jsem mohl pouze přenocovat, protože druhý den mě čekal úvod do hagiografie na CMTF v Olomouci, který jsem stihl vlakem skoro přesně. Přednáška to byla zábavná a vynikající, moc se těším na další.

 

Následně jsem po nákupu v knihkupectví se setkal s maminkou na obědě. Byl to náš volební oběd a maminka připomínala své 45. výročí svatby s tatínkem, které ještě v Olomouci oslavíme, protože bude pouť za obnovu rodin a kněžská a řeholní povolání děkanátu Valašské Meziříčí právě v ten den výročí mých rodičů, takže maminku pozvu zase na oběd.

 

Pak už jel Leo expres do Hranic a následně rychlík do Val. Mezu a osobák do Zubří, abych byl svědkem volebního klání, které se odehrávalo v přímém přenosu.

 


 

Dál ještě popíšu, jak probíhalo sledování a oslavy volebního klání, jak moc jsem vděčný, že to dopadlo, jak to dopadlo a jak vidím své volební odhady a budoucnost stran, které mají smysl, aby rozhodovaly důležité státnické věci.

 

Tento článek dávám na svůj blog den před památkou sv. Radima, mého biřmovacího patrona. Myslím, že je důležité, že sv. Vojtěch a sv. Radim byli SPOLU. Dopsán však bude zřejmě až na sv. Radima. Z voleb jsem ještě stále pln emocí.

 


 

Možná mohu být viněn z jistého extrémismu, ale to by mi muselo být dokázáno, že takový jsem. Nikdy jsem nenapsal soudruhu prezidentovi, že větší hovado na Hradě nikdy nepanovalo ani jsem nikoho nenabádal, aby takto smýšlel. Avšak soudruha prezidenta jako katastrofu vidím stále čím dál tím více a mám nárok na tento svůj ještě střízlivý názor. Uvedu jen jediný příklad: který státník by byl takový, že by místo repatriace ostatků významného kardinála Josefa Berana, se s nadšením účastnil sjezdu těch, kteří jej ze země vyhnali a ještě je povzbuzoval a děkoval jim. Historie zcela jistě nezná postavu, která by vládla proti vlastnímu národu a byla rozhodnuta ve své moci i nemoci národu škodit, jak jen to jde.

 

Bylo jasné, že zdravotní stav prezidenta je vážný, když už při předchozím jeho pobytu v nemocnici bylo prohlášeno, že pan prezident není v ohrožení života, z čehož logicky vyplívá, že v ohrožení života byl a národu to nikdo neřekl. Z toho tedy plyne, že prezident neplní svůj hlavní úkol - být dobrým reprezentantem naší země navenek a má ještě mnoho dalších, kterých není schopen a vlastně nikdy nebyl schopen, je jisté, že někdo za něj vládne a někdo se za něj může schovávat.

 

Na prezidentovo zdraví jsme však ve víru voleb vůbec nemysleli. 

 

Když jsem přijel z Olomouce, panovala ve farní kanceláři opravdu sportovní atmosféra, jásot z vítězství, který neustále sílil, protože volební výsledky koalici SPOLU a také druhé koalici neustále stoupali, zatímco počínaje SPD a další strany šly strmě dolů, výjimečně lehce stoupala Přísaha, že předčila ČSSD. 

 

Záběry stran prožívajících volební prohru byly velmi zdrcující, bylo tam ticho, neslavilo se nic, což je pochopitelně také špatně. Jestliže si byli jisti svým programem, měli slavit alespoň ty voliče, kteří jim omylem uvěřili a hlavně se měli začít postupně omlouvat, že svou nedbalostí, špatnou reprezentací, naprosto bezprecedentními katastrofálními chybami se snažili naši zemi přivést na scestí a nepodařilo se jim to, naopak byli pokořeni.

 

Nejvíce jásotu bylo vidět u SPOLU a u druhé koalice Pirátů a Stanu mě velmi zaujala solidarita, s jakou se hnutí STAN postavilo k neslavnému výsledků svých dříve vedoucích kolegů, že do koalice šli jako dva rovnocenní partneři. Doufám, že jim to vydrží. Budiž tak odpuštěna má výtka předsedovi Pirátů, který kdysi na sjezdu prohlásil za hlupáky voliče, kteří nevolili Piráty. Já jsem je taky nevolil a urazilo mě, že jsem podle toho tvrzení ten hloupý. 

 

U hnutí ANO byla vidět arogance, která se za celou dobu nijak nezměnila a to ani vůči panu prezidentovi, který ve svém těžkém zdravotním stavu se měl sejít a jednat snad o tom, že premiér bude z vítězné strany, tedy té jejich, protože jako straně jim vítězství zcela zřejmě sic z nepochopitelných důvodů, ale náleží. Osobně bych viděl z hnutí ANO max. nějaké to členství či předsednictví v málo významných výborech PS, příp. ještě tam místopředsednické křeslo.

 

Směšný byl úspěch SPD, tedy neúspěch, protože klesli o několik mandátů níže, ale jejich lídr se snažil národu namluvit, že jsou dobří na vládnutí. Bude z nich však snad jen směšná strana PS, která bude možná mít jen klub, ale žádné jiné významné křeslo by jim býti dáno nemělo, aby to pokud možno byl jejich poslední parlamentní záchvěv, když vlastně nechtějí politický systém, který tu máme a chtějí přímou demokracii, snadnou odvolatelnost politiků, tedy kromě sebe, protože si o sobě myslí, že jsou dobří. Bude to však strana, která nebude národu prospívat a bude jen ždímat nás, kteří jsme je nevolili, protože neprosadí nic a kvalitně pro nás pracovat nebudou - to nemají v programu a i kdyby měli, tak to snadno spálí a řeknou, že nic takového neprosazovali.

 

Ve všech těch pocitech, co se mi honili hlavou, jsem měl v sobě jásot, který jsem mohl sdílet i navenek, protože pan farář taky jásal jako u dobrého sportovního klání. Můj hlas byl platný a vydrželi jsme se na to dívat až do doby, než jsme šli spát. Připíjeli jsme si u toho střízlivě, pojídali komunisty a zapomněli večeřet, pak už bylo pozdě. 

 


   

Volební atmosféra, která v den počítání hlasů se vytvořila taky ve farní kanceláři v Zubří, je ve mně ještě stále živá. 

 

Od toho dne, zatím, jsem nevynechal žádné zprávy, abych zjistil, jak se situace u nás bude vyvíjet. Konečně nejsou zprávy a diskuse jen kolem koronaviru, našlo se mnohem užitečnější téma, které naši zemi může poposunout dopředu.

 

Krom toho, že otec Pavel bedlivě sledoval obrazovku, zároveň stíhal i sdílet s přáteli výsledky voleb. Mě celkem stačila ta obrazovka, protože co jsem mohl sdílet, už jsem sdílel a v naší rodině panuje poněkud odlišný politický postoj nebo se politice nerozumí.

 

Z počátku jsme vítězství zapíjeli sami. Večer však přišli novomanželé a mohli jsme zapíjet taky s nimi. Když jsem byl v Olomouci, maminka mi dala bonbóny s hořkou čokoládou a třešňovým likérem. Obaleny byly v červeném se zlatými třešničkami a tak jsme při tom i pojídali komunisty, kterým neustále klesali procenta a bylo zcela zřejmé, že se do sněmovny nemají šanci dostat. ČSSD a Přísaze chybělo jen 2 desetiny procenta k překročení hranice, ale postupně se propadli až na chybějící 4 desetiny a níže.

 

V jednom z předchozích článků této rubriky jsem dal najevo, že ČSSD s plnou vážností přeji, aby se dostali alespoň na 5%. Je to trestuhodná nedbalost této strany, že neudělali naprosto nic proto, aby měli větší důvěru voličů, že tyto volby zanedbali a že se naprosto katastrofálně zapsali do historie otřesným spoluvládnutím s vládou zmatkařů, kteří měli úspěch. To, že se nedostali do parlamentu je velmi špatně, protože ČSSD jako nejstarší strana se svými hodnotami, má v parlamentu svoje místo. Takže budou mít 4 roky na nápravu všeho, co svou vinou pokazili a snad za tu dobu přesvědčí alespoň ty voliče, kteří dosud dávali hlas KSČM, protože žili v omylu, že ideologie třídního boje je jediným řešením demokracie. 

 

Hodnoty sociální demokracie mají ve společnosti své místo a o tom je třeba přesvědčit levicově smýšlející voliče, protože do politiky patří jak pravice, tak levice. Levice si v letošních parlamentních volbách vyhodila rameno a to docela hodně bolí. Tak bude 4 týdny, vlastně roky, "nosit ortézu", aby byla vidět alespoň jinde, než v parlamentu.

 

Ještěže, což pro mě bylo asi nejvíce potěšující, výrazně posílila KDU-ČSL, která je zase nositelem křesťanské demokracie, která v sobě má i sociální hodnoty. Také z Top 09 zazněl slib, že neopomene levicové voliče, kteří v parlamentu kvůli absolutní nedbalosti ČSSD, ztratili zastoupení.

 

Také Přísaze jsem byl ochoten dopřát přehoupnutí přes laťku 5%, ovšem z toho, že nakonec předčili ČSSD jsem vůbec neměl žádnou radost. Přísahu jsem viděl jako možný směšný ocas budoucí PS, ale Bohu díky, voliče dostatečně nepřesvědčili o svých kvalitách, ostatně v debatách byla znát jejich politická nezkušenost až totální diletantství, prostě směšní, ale možně užiteční šašci. Nicméně podobně jako zanikající KSČM a snad vzchopivší se ČSSD dostanu i oni tučný státní příspěvek za snahu, ovšem je mi jedno, jestli zůstanou na politické scéně nebo zda sotva přišli, zajdou - to je jejich věc.

 

S hnutím Trikolora jsem měl svůj morální problém a doufal jsem, že nepřekročí nutnou hranici, protože by to nebylo dobře. Jsem si vědom toho, že toto hnutí (podobně jako nechvalné SPD) volí někteří křesťané a je jim blízké jejich zacílení proti očkování, bohužel až příliš přehnané a podobně přehnané naplňování peněženek občanů, ovšem peněženka je také důležitá v jisté míře, ale ne takové, aby to zavánělo naprosto lacinými nesplnitelnými sliby - to by vedlo náš národ do katastrofy. 

 

V jednu chvíli se na krátkou dobu ocitli na hranici 1% voličů Zelení. Netrvalo to však ani celou minutu. Svým způsobem je to trochu škoda. Byla to jedno volební období strana, která něco znamenala, ale voliči usoudili, že to stačilo. V jistých volbách byly dokonce společně s KDU-ČSL v jedné koalici a musel jsem je vykroužkovávat, protože pro mě jednoznačně prioritní, a to bylo i v těchto volbách, bylo vždy KDU-ČSL. V těch volbách dopadli hůř než letos Piráti, protože nakonec byli vykroužkovaní všichni.

 

Když už jsem zmínil Piráty, jak jsem psal výš, mrzí mě jejich špatný výsledek, který nebyl dán špatnou volební strategií, prostě svým způsobem to byla nehoda, možná velký tlak. Z těch dvou stan koalice jsem sice toleroval pouze STAN, ale vědom jsem si byl sympatií hlavně mladých k Pirátům a dovedu si představit, že budou mít i ministerstva, i  když dopadli slabě.

 

O dalších stranách je zbytečné se rozepisovat. Mohou mít dobré ideály, ale zatím mají své úrovně pouze tam, kde jsou. Jistě se někteří z nich snaží dělat dobře pro společnost, ale voliči o ně neprojevili potřebný zájem a tak jim nezbývá, než to respektovat.

 

Bylo však hodně voličů zklamaných a poctivě je potřeba říci, že voličské hlasy, které propadly, jsou také hlasy, které chtějí a mají právo být slyšeny. A podobně, jako panu prezidentovi, nedala svůj hlas ani 50% většina všech voličů a to dokonce ani po jeho 5 let vládnutí, nemá vlastně z počtu voličů patřičné procento ani nově vzniklá "pěti koalice", z čehož plyne jistý závazek, aby bylo myšleno na všechny občany nejen na politické zájmy a moc. 

 

Z moci se může člověk stát nemocným, jak ostatně to vidíme na našem prezidentovi - ať mu Bůh pomáhá a občané alespoň tím, že na něho myslí, i když o jeho nezdravosti se málo ví.

 

Ostatně i tak, jak to dopadlo, není to ideální, ale snad Pán dá, že to bude pro nás to nejlepší, co jsme si snad i vymodlili. Za politiky je třeba se modlit.

 


 

On ten článek je už tak dost dlouhý, takže už pouhý ne úplně krátký dovětek a bude to všechno. 

 

Chudák pan prezident nemá teď nic dobrého - není pořádně zdráv, aby mohl dobře rozhodnout a ani při zdraví nemá šanci rozhodnout dobře. Ať udělá, co udělá, bude pro něj každá volba zlá. Jen se může snažit o menší zlo pro sebe a doufat, že se to obrátí v dobré, což není v jeho moci.

 

Moc pana prezidenta je omezená víc než dost. Ač není po něm žádáno mnoho úkonů, vše, co se po něm žádá teď, je opravdu hodně nad jeho síly a proto je třeba se za něj opravdu modlit.

 

Křesťané i v době pronásledování se modlili i za ty nejhorší krutovládce, z nichž nejvíce z dějin nám vystupuje Dioklecián či Nero. Ale ani za Heroda to nebyl žádný med. Tak nějak vidím našeho prezidenta, který však, kdybychom se setkali tváří v tvář, by rozhodně nezakusil ode mne žádné pohrdání. Jako křesťan i v nepříteli bych měl vidět bratra.

 

Jak dobře se v této atmosféře čte biblická kniha Ester, kde královna pozvala krále i Hamana na večeři a připravila pro oba velmi příjemnou hostinu. Ale křesťan by šel jistě dál, že by hostina pro Hamana nebyla smrtelná.

 

Necitlivost pana předsedy hnutí ANO už jsem naznačil výše. Je snad možné, že mu vděčíme i za to, že chudák pan prezident je v nemocnici? Jeho ambice na premiéra vidím jako nerozum, když je zřejmé, že nemá šanci dostat důvěru. Jenže pan prezident mu to slíbil a proto je teď v úzkých. Modleme se za něj a přejme hnutí ANO alespoň jejich poslanecký klub, místa v některých výborech či místopředsednické křeslo ve sněmovně. Tam mohou být užiteční.

 

Velmi mě zaujal pan předseda Petr Fiala, který při volebním vítězství mluvil o politických hodnotách. Myslím si, že to bude důstojný premiér této země, že povede, jak sám říkal, hodnotovou politiku a že sestaví vládu, na kterou budeme moci být hrdi. Nebude to mít jednoduché ani on. Byla by jistě zpronevěra voličům, kdyby podlehl tlaku současného premiéra a šel s ním do vlády. Věřím tomu, že podle memoranda tento krok neudělá. 

 

Asi s velkou nelibostí a proti svému by měl dát pan prezident reálnou šanci předsedovi koalice SPOLU, aby sestavil vládu. Byl by to od něj státnický čin, kterého se však bojí a na který nemá sílu. 

 

A i kdyby tu sílu pan prezident našel, nebude to pro něj dobré, možná si bude připadat jako loutka, se kterou si teď může každý dělat, co chce. Má-li pan prezident však ještě nějaké prezidentské schopnosti, nebude snad potřeba, aby obě komory parlamentu ho odsekli od moci i s tím, že si ho historie může pamatovat jako tyrana, který si dělal, co chtěl, pokud mohl. Když už nemůže, nebylo by morální, abychom ho hned odkopli.

 

O KDU-ČSL už jsem toho napsal hodně. Už teď se moc těším na ministry, kteří povedou svůj rezort podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Dopadli mnohem lépe, velmi jim pomohlo jít do koalice a to tak, že výrazně, že mají více poslanců, než SPD a taky víc, než dvojnásobek z předchozí sněmovny. Jistě i v PS budou mít dobré zastoupení a je dobré připomenout, že mají velmi důstojnou úlohu i v Senátu ČR a Europarlamentu jakožto i na vedeních krajů a zastupitelstvech.

 

Myšlenka žen v české politice také provázela i tyto volby. Zmiňuji to až teď, když chci psát své přání Top 09, kterou jsem dlouhou dobu viděl jako stranu, která v jisté době zradila KDU-ČSL. Ve spolupráci je nutné i odpuštění. 

 

Vím, že si nedokážu zatím představit prezidentku a to ani po vzoru Slovenska, které se ukázalo jako připravenější na to mít ženu na vrcholu. Já na to ještě připravený nejsem. Nedokážu si představit ani premiérku ani předsedkyni Senátu ČR. Svůj pokrok vidím, že bych si dokázal představit v oné nejvýznamnější trojicí právě předsedkyni PS parlamentu ČR tak, že by mi to vůbec nevadilo. A, i když lídryně Topky, mi svou povahou moc neseděla, ukázala se v tom volebním vítězství jako rozumná a pevná politička, které jde o spolupráci a je v tom aktivní. Také Topce pomohla účast v koalici SPOLU a taky se těším od nich na ministry, ministryně a další významné pozice v Poslanecké sněmovně.

 

Přejdu tak svobodně k další koalici Pirátů a Stan, kde se tak trochu přeskupilo pořadí asi proti jejich plánům, ale voliči to tak nějak dali dohromady a bylo na nich vidět, že to obě strany respektují a alespoň v tom klání chtěli pokračující spolupráci. 

 

Možná se nedivím Pirátům, že snad mají cukání do opozice. Nemyslím si, že toto cukání je na místě, když už je voliči volili jako jednu koalici a předseda druhé strany je vidí jako rovnocenné partnery, kteří šli do toho. 

 

A tak si dovedu představit, jak už jsem psal výše, že nám povládnou i Piráti, ovšem ne na moři proti námořníkům a že také v Poslanecké sněmovně budou něco znamenat, i když mají nejslabší klub. Rozhodně je vidět, že se chce s nimi důstojně jednat. 

 

STAN mi byl sympatický ne jen od chvíle, kdy vydržel rozpad smýšlené koalice před předchozími volbami, kdy se nakonec obě strany (i KDU-ČSL) do Sněmovny dostaly každá samostatně. Ukázal se tak jako dobrý partner, který umí důstojně jednat, má přehled a nebojí se. A v uplynulých 4 letech jednal velmi konstruktivně a spolehlivě, s politickou zkušeností, která je známa i z jiných, nižších, politických sfér. Takže jistě i na ministry a viditelně povýšené poslance z této strany se budu ne méně těšit.

 

A tak to pořadí, jak rozhodli voliči, a které mi v celku vyhovuje, dalo na konec Poslanecké Sněmovny nenávistnou SPD, abychom věděli, že v nás je taky trochu té nenávisti k migrantům či jiného náboženství a dalších nepřátelství. Se svými 20 poslanci mají jistě právo si udělat svůj klub, ale podle vůle voličů je to asi všechno, co mohou dělat. Jinak by měly mlčet, pro dobro snad raději nehlasovat, a předkládat zákony, pro které by nezvedl ruku ani "šašek, šáša, šášula, přitroublý, jak bambula". Snad ty 4 roky s nimi ještě vydržíme, než se najde nějaká jiná strana s rozumnějšími cíli.

 

Co by mělo být správným cílem pro náši Poslaneckou Sněmovnu ČR mi zřejmé úplně není, protože nejsem politik, ale jen hrdý občan na svůj národ, kterému není jedno, kudy jdeme. Zda půjdeme lepší cestou ukážou stanovené 4 roky a následující volby. 

 

Když budeme na naše politiky myslet s nadějí, projevíme tak aktivně svůj voličský mandát a platně se zapojíme do toho společného směřování. 

 

Ten nejlepší parlament budeme mít až v nebi. A to "České nebe" je velice pěkně zastoupeno už teď.

 

Svatý Václave, ochraňuj naší Českou zemi!

Všichni svatí čeští patronové, orodujte za nás!

 

 

 

 

 

 

 

Zobrazeno 150×

Komentáře

Matonick

Opravdu myslíte,že ...nic horšího na Hradě nikdy nebylo,..?

Vojtěch Hýbl (VVRH)

Ano, to si myslím. Předpokládám, že i historie to dokládá.

Zobrazit 2 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio