Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Rodiče mají 45 let od svatby

Jistě je to velmi významné a krásné výročí. Je to výročí však velmi vzácné, hlavně v dnešní době, kdy můžeme sledovat, jak mnoho manželství se rozpadá a ani manželství mých rodičů není celistvé. 

 

Oslavili spolu naposledy 25 let a to mší svatou tehdy v kostele sv. Mikuláše v Rychnově na Moravě, kde jsem tenkrát pomáhal P. Pavlu Jagošovi. Bylo to krásné a významné, i když přišli místo na 7:30 až na 8:00, neboť jsme si zřejmě špatně rozuměli v telefonu, když jsem tu mši svatou zařizoval, ale o. Pavel tehdy operativně jim "udělal" alespoň obnovu manželských slibů tak, jak byla popsána v Benedikcionálu. 

 

Za několik měsíců potom se jejich cesty rozdělily nejen od lože, jak byly rozděleny už víc, než desetiletí, ale i od stolu, ale oficiálně jak před církví, tak před státem jsou moji rodiče stále manžely, i když je v současnosti rozděluje víc, než 50 km vzdálenosti.

 

Nemohu si pamatovat jejich lásku, která byla spojena v jedno tělo rok a půl před mým narozením (16.10.1976), tedy na svátek moji babičky, od tatíka maminky (sv. Hedviky).

 

Maminka na tato výročí stále pamatuje, tatínka stále vidí za svého manžela, i když společně jim to už dávno, asi už od času ještě i našeho dětství, moc neklapalo, ale moc jsem rodičům vděčný, že pospolu vydrželi, i když jim to bylo těžší a těžší, až do chvíle, kdy nejmladší z nás čtyř již skoro dospěl a že jsme tak nemuseli zakoušet rozpad rodiny se vším všudy.

 

Každý jsme se museli nějak postavit do života, a myslím, že rodiče nás na to připravili dobře, nakolik měli a mají sil daných shůry. Jsou sice věci, které si tak trochu neseme, ale myslím si, že kdyby to rodiče tak dlouho pospolu nevydrželi v dobrém i zlém, bylo by to daleko horší. Tak Pán doplní to, na co už neměli společných sil, ale přece stále vím, že oba na sebe myslí a dokážou si přát dobro.

 

A tak, když maminka opět vzpomněla výročí svého manželství, nechtěl bych nijak bránit tomu, aby to oslavila. A také mnohé věci v tom jdou vstříc, třeba i to, že přesně v ten den má děkanát Valašské Meziříčí pouť za obnovu rodin a kněžská a řeholní povolání v katedrále v Olomouci. 

 

S maminkou jsem domluvený, že to oslavíme společným setkáním při obědě asi jen my dva a pak půjdeme na tuto pouť, kde si můžeme vyprosit obnovu rodin, i té naší rodiny, a budeme se společně modlit růženec, potom adorovat Krista v NSO a následně prožít pontifikální mši svatou. 

 

A podobně jako všechna ta předchozí výročí, letos tedy v Zubří, bude slavena ve farním kostele sv. Kateřiny mše svatá na jejich úmysl v úterý 19.10. v 6:30, kdy se budu modlit za rodiče k jejich výročí 45 let od svatby.

 

Mimochodem, tehdy, před těmi 45 lety museli mít svatby dvě: první na úřadě a pak se šlo do kostela. Komunistický režim to neuměl jinak a křesťanským manželům to ztěžoval, jak jen mohl i aktivním pronásledováním třeba v práci nebo ve škole.

 

Tak spolu Vojtěch a Marie dne 16.10. 1976 v kostele Povýšení Sv. Kříže v Prostějově uzavřeli manželství, kterému Pán nadělil 4 děti - mě, Mirka, Lídu a Martina a z těchto 4 dětí mají 5 vnuků a vnuček - Terezku, Lidušku, Julinku, Pavlíka a Martina. To je také velké Boží požehnání. 

 

https://www.signaly.cz/fotky/71346/1629588

 

Tatínek, maminka, oba bratři, jejich děti i manželka (staršího z mladších), duchovní otcové - kněží a taky svobodný varhaník při mé promoční hostině

 

 

Zobrazeno 434×

Komentáře

Matonick

Je krásné, že celá Vaše velká rodina se dokáže společně sejít a oslavit uzavření manželství Vašich rodičů. Mohl bych Vám všem jen závidět. Nám by se to s manželkou už velmi dlouho podařit nemohlo,byť jsme letos ve dvou (třech) oslavili (vzpomenuli) už 62 krásných a šťastných roků úspěšného společného života, také zahájeného dvěma svatbami. Máme tedy důvod děkovat Pánu. I za to, že nám z těch nejbližších po mnoha neštěstích zůstal alespoň jeden syn.

Zobrazit 2 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio