Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Mše sv. a další svátosti rychle u lůžka nemocné

Tak dnešního dne se udála velmi pěkná událost, u které jsem měl tu čest být a velmi narychlo jsem se stal i kmotrem ženy, kterou si Pán už pomalu volá na věčnost. Nevíme kdy, těžko posoudit, zda má či nemá dojít k uzdravení. Každopádně to bylo něco velkého, těžko popsatelného.

 

Začalo to krátce po poledni, kdy mě o. Pavel požádal zjistit, zda jistá žena jménem Barbora byla v našich farnostech, Zubří nebo Vidči, pravděpodobněji v Zubří, když původně byla zubřanka, pokřtěna. Jedná se o ženu mladého věku, která již jen z těží dokáže komunikovat. 

 

Zjištění bylo takové, že žádná Barbora v nejbližších letech od jejího narození v obou farnostech nebyla pokřtěna, takže v těch možných posledních chvílích bylo třeba jednat rychle jako na záchrance a udělit všechno, čím by měl být člověk vybaven na cestu k věčnosti, byla -li by v nějakém církevním trestu, všechno v ty poslední chvíle pomíjí a odpouští se.

 

Bylo o to také řádně požádáno tak, jak to má být - byl k ní pozván kněz, který byl nejblíže sehnatelný, tedy o. Pavel.

 

Otec Pavel přijel z náboženství a hned jsme vše připravili a jeli na ono místo do sousední farnosti slavit mši svatou. U jejího lůžka byli ti, kteří se o ní starali a paní se vším alespoň drobnými gesty projevila souhlas. 

 

Lze jen těžko soudit přesně její stav, ale byli u toho ti, kteří ji projevovali i lidskou blízkost, ne blízkost úřední nebo profesní, ale skutečně lidskou a aktivní zájem. Tak byla paní Barbora Terezie nejdříve pokřtěna (pokud nebyla pokřtěna někdy někde před tím), pak i biřmována, následně se slavila eucharistie, kdy přijala Krev Kristovu a pak byla ještě posilněna svátostí nemocných. 

 

U toho lůžka byli pro ni blízcí muž a žena, oba katolíci, já jako kmotr a otec Pavel jako slavící kněz. V tom pokoji vyzařoval pokoj Boží a síla svátostí církve v Duchu Svatém. 

 

O křtu snad tamní pan farář učiní záznam do své farní matriky, neboť to vše bylo na místě také sepsáno.

 

Paní jsem viděl po prvé a možná i naposled. Kéž Panna Maria, kterou denně vzýváme v Pozdravení, ochraňuje také poslední hodinu této paní. 

 

Ona paní měla už velké bolesti, které byly tišeny, ale byla celou tu dobu pokojná a odevzdaná.

 

Už jsem viděl některé umírající. 

 

Vzpomínám si, že jednou jsem byl zavolán, abych umírající ženě podal poslední eucharistii. Přišel jsem rád, když nemohl přijít kněz, ale jakmile mohl, byl u ní a připravil ji na cestu za Pánem.

 

Taky si vzpomínám, jak jsem jednou taky ještě v Rychnově na Moravě, jako to předchozí, šel na pravidelnou návštěvu nemocných a také jsem byl u paní, která mě kladla na srdce, když jsem ji zhruba poslední necelý rok oznámil, že mi přibyla jedna návštěva a že ji budu navštěvovat zhruba o 15 minut později (z původně 8:30, 10:00 a 11:30 na 8:15, 9:15, 10:15 a 11:30), mi kladla na srdce, ať tedy chodím včas, protože jinak žila mezi 4 stěnami svého pokoje, příbuzní ji jen na stanovenou dobu donesli jídlo. 

 

Na ty návštěvy jsem chodil zpravidla pěšky, za modlitby svatého růžence a Rychnov na Moravě je dlouhý poctivé 4 km, kostel je uprostřed. Na jednom konci skoro sto letý pán (dožil se pak 104), blízko kostela ta paní, co přibyla, o níž byla řeč předchozí odstavec, na druhém pak tato paní (které před tím zemřela sousedka, nemohli se vidět dlouhé roky a obě byly mezi čtyřmi stěnami) a opět blízko kostela z druhé strany poslední paní, kde jsem pak zůstával na "třeťopáteční obědy".

 

Tehdy ten měsíc mi to nevyšlo, zapovídal jsem se na předchozích návštěvách trochu více a přišel asi o půl hodiny později, než normálně. Měli jsme na sebe tak pouhých 15 minut, než ji příbuzní donesli jídlo, a dosud si to pamatuji proto, že to bylo pravděpodobně její poslední svaté přijímání. 

 

Za 14 dní měl přijít pan farář - a to byla v nemocnici, pak ji vrátili a pak den před tím, když už byla doma, měl jsem ji navštívit, ale ona už před tím zemřela. Už si pořádně nepamatuji, zda měla katolický pohřeb, ale ten ještě asi měla.

 

S velmi malou pravděpodobností, hraničící s jistotou, ji příbuzní zavolali do nemocnice katolického kněze, oni už podle víry nežili a tehdy ještě nebyli nemocniční kaplani.

 

Nutno však říci, že ne každý křesťan doživotně přijímající svátosti církve má to štěstí, že mu jeho nepraktikující příbuzní zajistí kněze před smrtí a taky se může stát, že někteří příbuzní, u nichž víra téměř vyhasla, se nepostarají ani o křesťanský pohřeb - i s tím jsem se setkal a v "době koronavirové" byly snad ještě větší pohřební zmatky.

 

Na čím dál větším množství pohřbů je vidět, že rodina už zapomněla z náboženství a liturgie skoro všechno, někteří už nedávají dohromady ani Modlitbu Páně, snad dokonce ani svaté znamení kříže. Je to ne příliš lichotivé znamení současné doby.

 

V každém případě je nutností v  naléhavých případech nebezpečí smrti kněze pozvat, ne že se pozve kněz sám. 

 

I s tímto mám zkušenost velice negativní, když kněz se dozvěděl o těžké nemoci nepokřtěné maminky čtyř dětí, které zbývalo už jen několik dní života. Rodina neřekla knězi, aby tuto maminku navštívil, tím méně, aby byl připraven ji v té životní chvíli udělovat svátosti. Sama nemocná při té návštěvě se nejevila rozrušena, nicméně podle rodiny z toho měla trauma a horečku a velice nám tuto návštěvu vyčítala, což už tehdy jsem lidsky chápal, že jsme udělali tou návštěvou něco přes čáru. 

 

K udělení svátostí tehdy nedošlo. Já jsem se rodině omluvil, byť pro ně bylo horší ona návštěva kněze, protože v něm viděla "posla smrti" a rodina to brala stejně tak. Ona maminka však z původních několika dní, přežila ještě půl roku, což si myslím dnes zpětně, že to byla také velká milost od Boha a možná, nebýt nežádoucí návštěvy kněze, která skutečně nežádoucí byla, neměla by tolik času na smíření, ale to mnohem více a lépe ví Bůh.

 

Potom už v Drahotuších, resp. v Loučce u Lipníka byla dívenka, za kterou se farníci modlili, neboť byla stižena rakovinou. Tehdy o. Radomír ji 3 dny před smrtí na žádost rodiny udělil sv. křest a tak si myslím, že na Loučském hřbitově leží mladá svatá. Měla tuším 12 let, když zemřela, byl jsem na jejím pohřbu, ne však u svatého křtu.

 

Velice jsem tak byl rád za tu dnešní rychlou, pohotovostní návštěvu. Kéž onu nově pokřtěnou služebnici Boží Pán provází svým pokojem.

 

A tak je velmi dobře, když lidé mají možnost, aby jim někdo zajistil kněze včas, než odejdou na věčnost, aby byli smířeni s Bohem.

Zobrazeno 119×

Komentáře

Vojtěch Hýbl (VVRH)

Paní Barbora Terezie dnes, 23.října 2021 zemřela zaopatřena svatými svátostmi, jak psáno výše.

Zobrazit 2 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio