Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Jako Jonáš - moje malé výročí k 13. říjnu

13. 10. 2021 14:30

Biblická kniha Jonáš je velmi krátká a svým obsahem velice obohacující, teda alespoň pro mě.

Někdy se skutečně jako Jonáš cítím. To nepíšu proto, že Jonášové měli 27. září svátek, ale hlavně proto, že prorok Jonáš je pro mě jistým vzorem.

 

Kdyby se mě někdo ptal na oblíbené postavy Starého Zákona, tak kromě kajícího krále Davida či prvního člověka Adama, má Jonáš své jisté místo, pro mě i před Mojžíšem. V Hagiografii byl Jonáš zmíněn jako skutečná postava, tedy pokud jsem to správně pochopil, protože jsem přišel doprostřed myšlenek, když se o tom povídalo, nicméně Jonášův příběh je velmi silný a také má svůj významný odkaz v evangeliu, neboť "Jako Jonáš byl 3 dny v břiše velryby..."

 

Když jsem tento příběh slyšel v Božím slově při liturgii (ne, že bych ho tam neslyšel i někdy před tím, ale otec Pavel kázal), byl při tom i jeden z mých prvňáčků a tak jsem ho povzbudil, že při mši svaté slyšel to, co se budeme učit v náboženství, aniž by to byla látka 1. ročníku, ale vlastně byla, sic o tom trochu níže.

 

Dnes jsem si tak nějak uvědomil, že myslím ke konci tohoto měsíce v r. 2005 jsem po prvé začal systematicky vyučovat drahé (ve smyslu milé či možná lépe milované, ale to se moc nesmí tak říkat kvůli možnému, nicméně neoprávněnému, podezření z pedofilie) děti náboženství.

 

Mnohem víc si uvědomuji, že před 19 lety, v r. 2002, byla tohoto dne neděle a pro mě jako človíčka, který od toho dne měl biskupské dovolení podávat věřícím eucharistického Krista při mši svaté s velkým množstvím věřících nebo donášet nemocným. Mám stále živou vzpomínku na mši svatou v kapli Panny Marie v Rychnově na Moravě, kde při mši svaté ve 14:30 jsem po prvé klečel při obřadu pověření a kdy jsem řekl své ano. Pamatuji si i prvního člověka, kterému jsem podal svaté přijímání a modlím se za něj.

 

Již dávno před tím jsem uvažoval, že jsem jako ten Jonáš, kterému se nechce poslouchat Boží výzvy, Jonáš, který se bojí jít do Ninive a proto raději utíká na vodu, do nejistot, do bezbožnosti, na rozdíl od ostatních námořníků, kteří se modlí ke svému a nakonec musí dojít k rozhodnutí, že má být vhozen do vody a nechat se schlamstnout velkou rybou, abych vstoupil do města a hlásal, co Bůh chtěl a nakonec se díval, jak se městu špatně povede, abych si vyčítal, že jsem tušil, jak milosrdný je Bůh, že město nakonec nezničí.

Uvědomoval jsem si hodně, že tento Jonáš je i ve mně, dokonce ten příběh ve svém životě moc krát opakuji, možná abych byl i příkladem pro Ježíšova slova o Jonášovi, který pobýval v břiše ryby. 

 

Nedávno ve zprávách byla taková malá senzační zprávička, že jeden potapěč se na pár minut ocitl v břiše ryby, která ho nakonec živého a zdravého vyplivla. 

 

Možná bych našel ještě krátkou hru o Jonášovi, kterou jsem o jedněch jarních prázdninách napsal pro kluky z Holešova, kteří ji potom na Popeleční středu předvedli při mši svaté. Ta hra byla taková jednoduchá podle postav sedících na židlích a povstali, když promlouvali - podobně jako Popoluška, kterou jsme tolikrát hráli na Antiochii či na farních plesech.

 

Ano, postava Jonáše je mi velmi blízká.

A když jsem minulou středu, před památkou Panny Marie Růžencové, slyšel patřičnou část tohoto úryvku a v lavicí viděl svého prvňáčka, napadla mě právě ta myšlenka, že bych měl prvňákům říci o Jonášovi, protože to pro ně bude jednoduchý a užitečný příběh.

 

S prvňáckou látkou podle učebního plánu Mgr. Evy Muroňové a spolu mám veliký problém. Pro první ročník mi přijde naprosto nenaplněná konkrétním obsahem, jak jsem psal minule o Červené Karkulce.

 

Červená Karkulka byla dětem natolik známa, že mohly pochopit ony otázky velkých očí, velkých uší a velkých úst. Bylo to dost rušné, nicméně zábavné, vyznali se v tom, co jsem jim chtěl říci, když jsem rozebíral pohádkovou postavu. Ale náboženství není literatura nebo čtení, ani výtvarka či prvouka, ale náboženství, kde máme uvažovat o milujícím Bohu. 

 

Když jsem děti během týdne pak potkával, doufaly, že to nebude tak profláknutý příběh, jako Červená Karkulka.

 

"Umím dobře naslouchat" je téma druhé hodiny, tedy takové abstraktní. 

 

Nepředpokládám, že zde budu rozepisovat každou prvňáckou či druháckou hodinu náboženství, které učím. Ale s Jonášem se chci svěřit, protože mám pocit, že se ani nevyučuje.

 

Nejsem ušní lékař, abych vyšetřil jejich uši. Ale namaloval jsem jim hlavu s ušima a v těch uších špunty. 

 

V metodice a na papíře, který si vymalovávaly poctivě, hlavně potom, když první obrázek někteří odbyli a pak se divli a byli zklamáni, když jsem se smutkem řekl poznámku: "Ten člověk jsi měl být ty!" 

 

V původním obrázku je pastýř s píšťalkou, který hlídá ovečky a do toho katecheta má říkat příběh úplně jiný, "sladký na uši", já jsem však vybral příběh důraznější, aby konkrétně zakusili, jaké to je, když někdo naslouchat nechce - a to byl právě ten Jonáš.

 

Měl jsem naději, že mezi spolužáky (dokonce mezi sourozenci) nějakého Jonáše znají, tak jsem je vyzval, aby tomu Jonášovi řekli jeho příběh.

 

Před tím jsem namaloval 4 obrázky z Jonášova života, které děti, jež to dostali za odměnu z minulé hodiny, že byly pozorné, ukazovaly svým spolužákům a pak si je klidně mohli vzít domů. Děti správně uhodly, že jsem to maloval já, ale to není podstatné, nejsem malíř, ale katecheta.

Začal jsem vykládat Jonášův příběh právě od těch zacpaných uší a kladl dětem otázky. Nakonec jsme došli i ke hře na ticho. To bylo blaho! Prvňáci umí být i tišší a poslouchat, když chtějí.

 

Jonáš přece byl ten, který slyšel dobře, slyšel Boha, ale nechtěl poslouchat, nechtěl slyšet, nejraději by si zacpal uši. 

 

Jonáš neposlechl Boha! To je dobře, děti, ne? Reakce byly předpokládané.

 

Místo do Ninive, kde jeden druhého neměl rád a dělali si naschvály, rozhodl se vyjet na výlet úplně někam jinam. Ale Bůh si ho našel. Všichni námořníci se modlili, když byla ta velká bouřka a Jonáš spal.

 

Kdo mohl za tu bouřku? Odpověď dětí jistě znáte.

 

A co s tím Jonášem? Může zůstat na lodi?

 

Jonáš říká těm lidem, že se mají polepšit, jinak město bude zničeno. Polepšili se? Polepšili byste se? Kdyby rodiče vám pohrozili trestem, polepšili byste se?

 

No, a aby to nebylo všechno, on ten Jonáš se ještě chtěl podívat, jak Bůh je všechny potrestá. To bylo od Jonáše hezké, že?

 

Tak jsem děti seznámil se svým Jonášem, abych si řekl, že příště jim povím něco o Adamovi a Evě, ale jinak, než tak, jak se to učí pro děti ve třídě druhé, protože se budeme bavit o tom, koho mám nejvíc rád a že jsme v Božích rukou. Navíc Adamovi jsem to slíbil ještě na konci prázdnin, než šel do 1. třídy. 

 

 

 

 

Zobrazeno 324×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio