Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

"Dát na mši"

Mše svatá, jak známo všem, víme, oč se jedná, a že je nejdokonalejším spojením s Otcem skrze Nejsvětější oběť Syna v Duchu svatém.

 

Mše svatá není pouhou modlitbou, ale dokonalou obětí, obětí nekrvavou. Ale účelem tohoto nebude jen tak nějaké přemoudřelé žvanění, ale čistě jedna praktická věc a to ta, že věřící mají možnost přispět svým darem na nějaký zbožný úmysl, jak někdy v rozpisu bohoslužeb vidíme, "úmysl dárce".

 

Na ten úmysl nebo lépe řečeno intenci se kněz modlí jménem církve. Rozhodně to není ta nejdůležitější část mše svaté, když kněz či přisluhující čte tu naši prosbu, ale je to také naše vyjádření, že nám velmi záleží na tom, aby byla přednesena skrze tuto oběť do rukou Milujícího.

 

Za intenci knězi náleží stipendium, tedy něco jako náš obětní dar, které se z důvodů jistě praktických dává v penězích. Má to zajisté své opodstatnění v dějinách liturgie, ale tím se nehodlá zabývat tento článek, to ať napíše odborník na slovo vzatý, ne já.

 

A teď je mnohdy otázka taky praktická a to je "kolik se dává?"

 

Nepíši to nijak odborně, ale je jistě slušné něco dát - ne veškerý svůj majetek, i když cena mše svaté je nedocenitelná a intenční dar by neměl být žádným obchodem se svátostmi, takže přiměřeně, ne přemrštěně, zatím zcela prakticky já dávám 200Kč (lze i méně, taky klidně více). 

 

Jinak skvělý dar může být i v naturáliích, jak třeba ZD Partutovice dávalo na mši "Na poděkování za úrodu" několik pytlů brambor. Někoho klidně může napadnout nějaká ta lahvinka, ale nejlépe podle reklamy od šťávy. 

 

Není také špatné pana faráře pozvat na oběd či na večeři, ale to zatím nedělám, protože neumím vařit.

 

Taky někdy dávám na mši svatou, hlavně, když mám nějaké výročí nebo něco důležitého si připomínám.

 

Teď, nedávno, maminka mě to připomněla a v blogu jsem o tom taky psal, měli moji rodiče 45 výročí od svatby. Dal jsem, tedy, na mši svatou ve znění: "Za rodiče k jejich výročí 45 let od svatby." Je to taková jednoduchá přímluva.

 

Rozhodně, když "dávám na mši", nemělo by to být žádné kázání ani dlouhý teologický výklad, ale krátká a výstižná přímluva nebo poděkování Bohu. Je jistě vhodné připojit i nějaká ta jména, ale není to to nejdůležitější, třeba čím víc se to týká mého nitra. "Bůh přece ví, co Duch žádá a že jeho přímluva za křesťany je ve shodě s Boží vůlí" - Písmo cituji proto, aby tento výklad nebyl založen úplně na vodě a nebyl příliš planý.

 

Naučil jsem se dávat na mši pořádně až v Drahotuších, když tam občas bylo málo intencí, byl jsem zaměstnán (měl jsem dostatečný příjem) a nebyl to žádný problém napsat si to měsíc dopředu. 

 

Tady v Zubří je to trochu jiné. Je to farnost zbožná a o "mši" se zde dá i slušně poprat pro množství zájmu. Také je zde velmi jednoduché pro "počítačovou generaci", protože si mši mohu zapsat rovnou na webu farnosti. Avšak, protože na 1. místě jsou místní farníci, vyzobávám až "paběrky", v termínech, které nikdo nechce tak nějak na poslední chvíli, tak se ne vždy na ně dostane.

 

Nicméně každý máme možnost do mše svaté vložit vlastní úmysl. Není třeba se toho bát a někdy před mší svatou popřemýšlet, co bychom chtěli, aby nám Pán dal ve shodě s Boží vůlí, co potřebujeme.

 

Když jsem byl ještě student střední školy, v jednom období, než jsem vešel do sakristie, krátce jsem se pomodlil před mší svatou na jisté úmysly. Už ani nevím, proč jsem to přestal dělat a nevrátil jsem se k tomu. Ale v každém případě, když je osobní  modlitba po přijímání, je to pro mě taková chvíle odevzdání.

 

Už to začíná být trochu dlouhé. Původně jsem chtěl jen udělat jakýsi kalendářní seznam dní, kolem kterých bych si rád dal na mši svatou, tak to napíšu teď v pořadí od začátku církevního roku, tedy od adventu.

 

5.12. - Na poděkování za životní jubileum matky (v letech končících 2 a 7)

23.12. - Za + babičku Hedviku Krňávkovou a *i+ rodinu (v letech končících 0 a 5, v té době měla narozeniny)

23.4. - Na poděkování za dar života (každoročně, asi známo proč)

13.5. - Na poděkování za životní jubileum otce (v letech končících 4 a 9) 

14.5. - Na poděkování za dar křtu (každoročně, to jsem byl pokřtěn)

25.5. - Za dary DS (každoročně, to jsem byl biřmován)

v květnu nebo říjnu - Za společenství živého růžence Antiochie a za Antiochii (občas)

28.9. - se pravidelně slaví za farníky z Václavova, protože máme pouť v naší kapli sv. Václava

12.10. - je památka mého biřmovacího patrona, sv. Radima, kterou slavím

16.10. - Za rodiče, k výročí jejich manželství (v letech končících 1 a 6, to bylo letos a maminka si na to dbá)

26.10. - Na poděkování Bohu a Panně Marii za dar života (občas, letos ano, k výročí zasvěcení se Panně Marii v Rodině Neposkrvněné /1994)

 

V tyto dny také se snažím být na mši svaté, kromě, samozřejmě, nedělí a slavností, kdy na mši svaté jsem a vůbec vždy se snažím být na mši svaté, pokud k tomu mám příležitost - i každý den.

 

To nepíšu kvůli tomu, abych se chlubil svou zbožností, ale abych Bohu nezapomněl děkovat za každodenní zázrak nejen mého života a hlavně za ten velký dar mše svaté, onoho nejbližšího spojení s naším Otcem.

Zobrazeno 229×

Komentáře

Vojtěch Hýbl (VVRH)

Ano, asi tak nějak to je.

Vojtěch Hýbl (VVRH)

Tak Dromedar napsal krásný článek na stejné téma z jiného praktického pohledu: https://dromedar.signaly.cz/2111/dat-na-msi

Zobrazit 6 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio