Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Odpočinkový výlet

24. 9. 2021 8:00
Rubrika: Jen tak
Od sv. Jana Nepomuckého pohled na Hranice

Nejsem moc z těch, kteří by potřebovali nějakou aktivizaci. Aktivit mám víc, než dost, jako student, člen rodiny, bydlící na faře, farní aktivista či ještě v dalších životních rolích.

 

Nicméně aktivity jsou mi i tak nabízeny a nejsou to špatné aktivity - přece jen rád se setkávám. A tak také jedno užitečné občanské sdružení Iskérka z Rožnova - podívejte se klidně více:http://www.iskerka.cz/ , nabízí  každý pátek nějakou vycházku. 

 

Každý pátek by to pro mě byl problém, ale už jsem rád jeden pátek věnoval a bylo to velmi dobré, když jsem je provázel po kapli Sv. Ducha ve Starém Zubří, rozhodl jsem se i teď, sic po návštěvě sv. otce Františka jsem byl značně unavený, ale předpokládal jsem čtvrteční odpočinek. 

 

Tak občasně nějaký ten pátek věnovat mohu, ale cca 1x za 2 měsíce, ne o moc víc a řekl bych, že ani ne zas tak o moc méně, protože navazovat kontakty je dobrá a praktická věc.

 

Po pravdě mi to bylo nabízeno velmi aktivně, měl jsem se přihlásit do čtvrtka, nicméně už ve středu, za pochodu zpět k autu, přímo z poutního areálu, byla po mě žádána odpověď, sic jsem byl rád a šťasten nejen z té návštěvy, ale i že se držím na nohou, tak jsem odpověděl, že spíše pravděpodobně ano, abych to nemusel více řešit, ale zároveň jsem se chtěl také na to těšit.

 

Měl to být výlet do Teplic nad Bečvou na Zbrašovské aragonitové jeskyně. Sic cíl byl pro mě více, než známý, přece jsem si říkal, že tím víc to pro mě bude odpočinkové a hlavně poznám nové lidi či jiné, které potkávám si lépe zařadím, což se skutečně při tom výletě taky stalo.

 

Abych na to nezapomněl, kromě samotného výletu bych rád vyzdvihl ještě jednu věc, vlastně i několik věcí, ke kterým se dostanu za malou chviličku - to je jen taková poznámka, abych na ně nezapomněl.

 

 


 

Tak ta malá chvilička trvala celý den nebo dokonce dva, než jsem se dostal k tomu to napsat.

 

Předně musím říci, že v pátek ráno jsem se na to hodně těšil ač jsem nevěděl, kolik nás vlastně pojede. Musím říci, že o tyto akce není malý zájem, je tak akorát, kolem 6, resp. na tomto výletě nás bylo přesně 6 a to 3 muži a 3 ženy, 3 ze Zubří a 3 odjinud, docela slušná parta.

 

Vlaky jely včas, což bylo velmi příznivý začátek. Program byl jasný - jeskyně, hranická propast, posezení, zpět.

 

Ve vlaku se živě diskutovalo a bylo nám společně dobře, opravdu jsme udělali dobrou partu.

 

Teplice mě trochu překvapily, že se tam dost prudce pohoršily služby - kromě jeskyní a jednoho lázeňského obchodu s oplatky všechno zavřené a v infocentru nebyla kvůli kovidu možná virtuální realita, takže vlastně nic moc a to ještě na konci lázeňské sezóny. Nicméně partu to nerozhodilo, mě trochu jo.

 

Po papežské návštěvě se mě moc nechtělo chodit a tak jsem si říkal, že místo propasti půjdu na virtuální realitu a pak budeme společně někde v lázeňské restauraci. Po tom však, co nic z toho dalšího nebylo, jen nakoupené oplatky, bylo zcela smysluplné jít i na hranickou propast, o které jsem říkal, že tam není nic zvláštního a sám jsem tam byl snad jen po 3. v životě, ač v Drahotuších jsem byl 15 let. Nejvíce mě "dojalo", že nebylo ono občerstvení. Tím větší smysl pro mě měla návštěva hranické propasti a ta měla pak ještě větší smysl, než jsem si původně myslel.

 

Jeden z účastníků zájezdu měl pověst o hranické propasti, kterou nám vedoucí zájezdu potom přečetla. A paní vedoucí zájezdu měla ještě jeden poklad, o kterém jsem nevěděl a byl jsem z něho potěšen mnohem víc, než ze samotného zájezdu. Byl to dopis studentky z Indie, kterou Iskerka podporuje. Přečetla nám ho i iskérkovskou odpověď na něj. 

 

Z toho dopisu bylo cítěno, že se jedná o křesťanskou studentku již vysoké školy, kterou podporují 13 let. Chlubila se tím, že koronavirus ji naučil vařit čaj. Tak jsme se účastníci zájezdu podivili nad touto pro nás samozřejmou dovedností, jenže také jsme si mohli uvědomit, co je to umět vařit u nás, v našich podmínkách a v Indii. 

 

A tak ten výlet nakonec nebyl jen do jeskyní a do propasti, které znám, ale i do Indie, kterou neznám.

 

Jelikož však padlo občerstvení, které bylo možné jen v Hranicích, rozhodl jsem se dál trhnout z party, abych se vydal po 2. v životě pěšky z toho místa do Hranic a po několika letech jsem se opět mohl vyfotit se sv. Janem Nepomuckým, který hlídá hlavní silnici z Hranic do Teplic.

 

Ještě to nebylo všechno. V Hranicích jsem na obědě potkal maminku z Drahotuš, nechal jsem moc pozdravovat. Nevyhýbal jsem se žádným známostem, bylo na mě poznat, že k tomu kraji mám vztah.

 

Na zpáteční cestu se České Dráhy pohoršily k mému dobru, že jsem se pomodlil růženec a včas pak došel i na mši svatou do Zubří.

 

Zobrazeno 245×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio