Ministrantské setkání místo pouti

Chtěl jsem napsat o ministrantském setkání zprávu plnou nadšení. Organizátoři byli skvělí a ještě mi to ulehčili a tak tu píšu některé věci, které jsem napsal přímo organizátorům, kteří si žádali zpětnou reakci:

Milí organizátoři ministrantského setkání v Cholině,

předně bych Vám chtěl vyjádřit poděkování za velké nasazení a skvělou organizaci celého setkání. Bylo opravdu velice vynikající a neměl bych co vytýkat, protože mít na bedrech takovou akci a s těmi všemi ztíženými podmínkami a mít ji tak dobře zorganizovanou se vším všudy, všechna čest.

Jelikož si však žádáte připomínek, tak si rád udělám čas sdělit pár, několik málo, pocitů, ...

Až na setkání místo pouti jsem pochopil, že mnoho věcí je kvůli kovidu. Situace sice vypadá OK, ale není, je mnoho věcí, co se musí řešit. Jsou tak záležitosti, které nemají dobré řešení.
 

První moje překvapení bylo, že to nebude ministrantská pouť, ale setkání, lámal jsem si hlavu proč, a vlastně to řekl o. Jiří až na tom setkání. Od pouti se to lišilo pouze velikostí, jinak kvalita byla stejná, ne-li lepší.

Druhé moje překvapení bylo, že je to v malé vsi s malým kostelem a se ztíženou dostupností, ale zároveň se to ukázalo jako jedinečná příležitost představit ministrantům krásné a významné poutní místo, na kterém nebyl ani pan farář, a já, ač už jsem tam byl, netušil jsem o jeho významnosti tolik, jak jsem se dozvěděl na té pouti, vlastně tom setkání. 

Už jen dostupností toho místa si myslím, že se hodně snížila návštěvnost účastníků setkání, protože takřka všichni byli nuceni zajistit si dopravu auty (autobus snad žádný organizovaný nebyl) sic ze Zubří by to šlo za dobrodružných podmínek i vlakem, ale auta to vyhrála. 

Nicméně pouť ministrantů na Ploštině (tuším 2002, v časech, kdy to byla každoroční záležitost) byla vynikající, i když dostupnost byla ještě horší a vlastně tam bylo také přes 500 ministrantů.

Třetí moje překvapení bylo překvapení časové, neboť ministrantská pouť za "mých mladých časů" se konávala zpravidla o sobotě kolem sv. Václava, později spíše v polovině září, kdy byl i dostatek času ministranty vracející se z prázdnin motivovat k pouti, ale chápu, že bylo nutné počty omezit i vzhledem ke kapacitě kostela.

Čtvrté překvapení se týkalo ministrantů samotných, měli skutečnou touhu se setkání účastnit a ještě v autě jsem jim říkal, že tam bude nejméně 500, možná i 1100 ministrantů, kolik jich bylo ve Zlíně v r. 2005 nebo 850, kolik v Zábřeze v r. 2000, kdy jsem sám byl mezi organizátory. Netuše, že nic takového se nechystá, jsem motivoval jejich očekávání. 

Pak bylo velké překvapení, když se ptali a byl jsem na informacích zjišťovat počty přihlášených (kterých je vždycky míň, za mých mladých let se nehlásilo nic a jen předpokládalo velké množství) a dozvěděl se, že pouhých 110, což může být počet ministrantů v normálním děkanátě, tedy pokud nejsou ty počty už trochu nižší - v děkanátě Zábřeh v r. 2000 bylo 231 ministrantů a 9 ministrantek. Tuším, že nakonec počet ministrantů v Cholině překročil 200 a zřejmě se nedostal přes 300.

Páté moje překvapení bylo, že jsem potkal jen relativně velmi málo známých... - to je známka, že taky stárnu .(třeba za Val. Mez. jen Zubří a Zašová a z Hranic jen Hranice, ze Zábřeha jsem viděl jen pana fotografa a z ministrantského putovního tábora jen několik kluků z Klobouckého děkanátu)

Jinak mě velice zaujalo, jak všichni na stanovištích byli ochotní, akční a komunikativní, že bylo všechno přehledné a nejméně velká a podstatná většina věcí šla podle plánu, neměl jsem žádný pocit, že by někde něco výrazně drhlo... Stálá občerstvovací služba fungovala také výborně, všichni byli ochotní a vstřícní, bylo všeho dost, jen žádná zmrzlina, přestože bylo horko.

Stanoviště s úkoly byly nejen zábavné, ale i poučné. Kromě vojenského a sportovního, kde se ministranti vyřádili asi nejvíc, bylo velmi dobře, že byla i adorace nebo instruktáž ke kadidlu a k Misálu, možná v sakristii mohlo být trochu víc věcí, nejen Misál - třeba pro starší ministranty lekcionáře, pro mladší chystání kalicha, nebo liturgická oblečení (Ornáty, dalmatiky, pluviály, vela...) ale to už poněkud sklouzávám k detailům, které mohou být někdy v příštích letech. Možná by nebyl od věci ani nějaký zábavný test pro ministranty. 

Otec arcibiskup Jan býval pravidelně hlavním hostem ministrantské pouti, tím víc mě potěšilo, že byl pozván, aby povzbudil ministranty v jejich službě. Krátké kázání bylo výstižné i s těma klobáskama, které nakonec nebyly nejen proto, že se při mši svaté zásadně nepodávají kvůli eucharistickému půstu. Velmi pěkně byla zorganizována i liturgie po všech stránkách, zvláště zapojení příjezdoucích ministrantů v přímluvách. 

Bylo poznat, že do příprav a organizace setkání se velmi dobře zapojila místní farnost, schola i celá obec a že projevili radost z toho, že si ministranti vybrali právě jejich obec. Krásně zorganizovali toto setkání i přes to, že odpoledne se ještě účastnili pouti za obnovu rodin a kněžská a řeholní povolání, kterou měl místní děkanát Konice v olomoucké katedrále. P. Martin Mališka to krásně řekl, že Cholina neměla nikdy tolik ministrantů. Ministranti se jistě cítili přijati v celé obci. Guláš pro ně byl také výborně udělaný jakožto i ostatní dobroty. 

Byl také skvělý i závěr pouti, kdy vlastně z jednoho úkolu vzniknul růženec ze jmen ministrantů a ministranti se společně pomodlili desátek růžence. Pak bylo losování cen, což je taky dobře, ...
 

Také po stránce časové to bylo velmi dobře zvládnuté, mezičasy mezi úkoly byly vyhovující (jen se mi asi uprostřed, když jsme byli u oběda zasekl mobil, tak jsme měli víc času na oběd a pak doháněli zdržení, ale podařilo se to - to byla moje chyba nebo spíše nedokonalé techniky), ale úkoly jsme stihli všechny. ...

Po orientační stránce byla výborně a přehledně udělaná mapka, takže jsme se neztratili. Menší rozruch mohl způsobit rozvrh, kdy jsme zpravidla létali nahoru, doprostřed, dolů a takto několikrát proběhli střed dědiny, takže Cholinu kluci po setkání znají dokonale - najdou obecní úřad, kostel, faru, kulturní dům i školu. 

Tak to by bylo asi všechno. Ještě jednou velké poděkování za skvělou pouť a také za všechny ty zážitky.

Po ministrantském setkání jsem já už putoval domů, kde v Bludově byla pouť ke sv. Rosalii a odpoledne jsme si se synovcem dali 30 km na kole. Pondělní den jsem strávil pracovně a v pondělí večer s aktuálními pořád silnými zážitky se vrátil na faru do Zubří.

No a pak ještě nějaké fotky, až to vytáhnu z mobilu.

Dáno o svátku Narození Panny Marie.

Týden mám docela naplněný, tak až dnes, 10.9. se dostávám k nějakým obrázkům, k videu se ještě nechystám, chce to svůj čas.