Den bez elektřiny - skoro každé pondělí

Když jsem byl mladý Antiošák, hned na první Antiochii v Maletíně, bral jsem 14 dní bez elektřiny jako skvělé dobrodružství. Ovšem tehdy, v r. 1996 pořádně nebyly mobily, s počítači se nepočítalo, vše se dělalo mnohem víc ručně.

V době dnešní však z velké části je pro nás, v našem kulturním prostředí, víc než nutná elektřina. Když není k dispozici, je to velká tragédie, protože si ani není kde uvařit kafe, leda bychom nachystali ohniště a snažili se takto.

Dokonce i velká část práce, kterou konáme, se odehrává u počítačového stoje, na internetu a u mobilního telefonu. 

Můj nový počítač vydrží bez napětí 8h, ale stejně bez zdroje internetu mi k ničemu moc není, protože na internetu jsou zpravidla důležité informace, ale bez elektřiny není ani ten internet.

Pár krát jsem to v Zubří už tak zažil, občas to bylo po velké bouřce. Dalo se pomodlit růženec a jít spát, odpočívat či studovat.

Tyto celodenní odstávky v září a na konci srpna jsou však pravidelné a taky důvodné, protože vyměňují sloupy, přesto docela mě začaly štvát.

Po prvé to pro mě bylo velké překvapení, když o. Pavel byl na dovolené, já jsem ráno vstal, nachystal si snídani a naráz nešlo ani zapnout kafe. Naštěstí šel alespoň telefon do školy, abych domluvil s panem ředitelem vše potřebné i s tím, že začneme až 13. září, protože 6. září opět nebude elektřina.

Ten den jsem měl tak nějak naplněný a přemýšlel jsem, že si trochu odpočinu, když už je to tak. A tu ve vhodnou chvíli zazvonil telefon a měl jsem hned pozvání na oběd do stejné části Zubří, kde také nešla elektřina, ale měli alespoň plynový sporák. Měl jsem z toho velkou radost a pak ještě z pozvání na bazén, kde už jsem také dlouho nebyl. Mám sice své "předsevzetí", že se nenaučím plavat, ale moji skvělí učitelé mě krásně motivovali k toboganu i ke skoku do vody. Když jsem se pak vrátil na faru, vyřizoval jsem domluvené věci a brzy potom už elektřina plánovaně opět šla.

Ten další týden už jsem věděl, že elektřina nebude, tak jsem byl doma a vyřizoval jsem si své domácí věci - nic mě netáhlo dělat to jinak.

O ten týden později bylo náboženství a bylo to v září jediné pondělí bez plánovaného výpadku, jak jsem zjistil.

V pátek potom mě volala paní zástupkyně, že nebude náboženství, protože opět nepůjde proud a žáci budou ve škole jen do 10:30. Docela jsem jí i v telefonu dal najevo, že je mi to velmi nemilé tím více, když jsem své nové žáky viděl v září jen jednou a přemýšlel jsem nad nějakým řešením. 

Přece nebudu přicházet o drahé hodiny náboženství jen tak. Už loni kovid dost zamával s průběhem vyučování a letos nedbalost poskytovatelů elektrické energie nás opět nutí, abychom nepředávali vzdělání. Vždyť proč tyto odstávky neudělali třeba už o prázdninách, když už to musí být, jakože musí.

Byl jsem i jsem tímto přístupem velmi rozčílený a tím více, že 27.9. má být také odstávka, ale to bylo vyhlášeno ve škole ředitelské volno a zároveň je i pouť ve Václavově, tak se mi to tentokrát výjimečně docela hodí. Přesto však bych rád dětem onu výuku nahradil, protože nemáme čas ztrácet čas.

Onen den bez elektřiny jsem sice využil k připravování si katechezí, ke studiu kupodivu ještě ne, ale bude muset k tomu brzy dojít a také k odpočinku prakticky po neděli, která byla krásná, leč také obsahovala svou náročnost.

Bylo třeba zavčasu vstát, než elektřinu skutečně vypnou a pak už jen trpělivě čekat a užívat si všeho bez elektrické energie. Ano, docela mi to šlo, i když naštvanost na vynechané náboženství mě chladným moc nenechávala. 

Uvědomoval jsem si, co všechno vlastně bylo omezeno a nemohlo se dělat. Sousedi možná kvůli tomu pracovali na stavbě v neděli, protože v pondělí by nic nepostavili. Pondělí je úřední den, ale přitom bez elektřiny stejně nefunguje úřad řádně. Dalo by se napsat hodně věcí, které byly omezeny.

Na druhé straně: Počasí bylo příhodné na procházku a tak jsem toho také trochu využil, stejně jako možnost si trochu beztrestně odpočinout. Také mše svatá měla úplně jinou atmosféru bez světla, ani zvonění zvonu nás nerušilo, ale bohužel nás nerušil ani zvonek na faře, který značí příležitostnou komunikaci. Také v městečku bylo vidět méně života, než obvykle, bylo nějaké nezvykle klidné, žádný velký rozvoj turistického ruchu.

Nutno říci, že by mě to tolik nevadilo, kdyby to nenarušilo pravidelné setkání s dětmi v náboženství a nezdržovalo už tak loni dost narušenou výuku. To si nemohli vybrat jiný den, než pondělí? Pochopitelně by si neměli vybírat pro tu náročnou práci neděli a je-li sobota den pracovního klidu, tak pořád jsou přece ještě 4 možnosti, možná nejlépe pátek, protože ten je nejméně úřední. 

A také jsem si trošičku zavzpomínal na dobrodružství, kdy elektřina nebyla tolik potřebná, trochu neochotně prožil ono dobrodružství a byl tím vděčnější za dar elektrické energie.

Docela však doufám, že provozovatel elektrického napětí, dá svým odběratelům nějakou slevu za toto malé "trápení zaživa".