Zuberský farní den aneb již rok ve farnosti Zubří

Loni, když jsem opouštěl Drahotuše, přešel jsem do farnosti Zubří, ale v den loňského farního dne jsem ještě oslavoval šedesátiny paní katechetky z Partutovic, na nichž účast jsem přislíbil již mnohem dříve a tak jsem do Zubří nastoupil až den po farním dni.

Na zuberské farnosti se mi nejvíc líbí, že je to obec, která se velice ráda všemožně i nemožně (kvůli času koronaviru) setkává a tak něco jako farní den je tu skoro na každotýdenním  nebo alespoň nejméně měsíčním pořádku a tak oficiální farní den bude zcela jistě a nepochybně něco velkolepého. 

I ty menší akce se průběžně připravovaly i několik dní, takže na faře je tu stále živo a vůbec se nestává abych za celý den nepotkal alespoň nějakou větší skupinku lidí, takže když facebook má takové ty koronavirové otázky, musím vždycky přiznat, že se denně setkávám se skupinkami a není mi to zatěžko, právě naopak mě to velice těší a dokonce to i proti všem protiepidemickým opatřením se snažím vyhledávat.

A tak celý týden chystání dnes, o památce papeže Sixta II., kterého jsme stihli oslavit již v 6:30 mší svatou, veškeré přípravy vrcholí již od rána a ve 14:00 to vypukne naplno a už se na to moc těším, že další slůvka napíšu později.

Krátce před tím, než jsem počal psát tento článek, volala mi maminka, že přijede na farní den, moc se na něj těšila a na farním dnu se pak velmi dobře bavila, byl jsem rád, že jsem ji pozval.

Ve 22:45 jsem se rozhodl pokračovat v tomto článku, abych dopsal první myšlenky, které mě napadly po jeho úklidu před dvěmi hodinami. Bavili se úplně všichni se všemi, využilo se všech atrakcí, ba některé v zásobě se ještě musely vynechat, třeba se nešlo do věže, ale to vůbec nevadilo. 

Výborné občerstvení bylo nachystáno (guláš, maso, vdolky, ovoce a další), výborná zábava započatá modlitbou otce Pavla, sportovní zápolení (fotbal, volejbal, nohejbal, ping-pong, stolní fotbal), skákací hrad (volte KDU-ČSL), malování, rozhovory, setkání, 2 kapely, v blízkosti byla i možnost koupit si zmrzku, tam jsem s maminkou taky zašel. 

Procházel jsem křížem krážem, potkal a pozdravil mnoho farníků, ne všechny, vždyť se tam vystřídalo přes 200 lidí vč. hodně dětí.

Maminka se poznala taky s některými farníky, já jsem se výborně, někdy i trochu nevázaně bavil, chudák můj prstík, na který se mě mnoho farníků taky vyptalo - holt dlaha je nepřehlédnutelná a snažil jsem se bavit opravdu se všemi malými, středními i velkými. Hlavně malí mě pořádně zmalovali, ostatně jsem to i tak trochu zdokumentoval, budou nějaké ty fotky či video, což ještě musím zpracovat.

Inu, nezbývá, než všem poděkovat. Byl to vynikajíce strávený večer.

Maminku jsem uložil na svou postel, sám mám ustláno na madračce.

Teď už ale dobrou noc, je 11, tedy vlastně 23:00. Další dokumentace příště.

Ještě, než bude skrovná dokumentace, je třeba taky říci, že vlastně ani loni jsem neúčastí na farním dnu nepřišel o všechen program farního dne, protože tuto slavnost je třeba ještě dokončit, takže pokračování nedělní mší svatou a nedělním odpolednem, to ovšem už zcela neformálně, takže fotky ani další informace už psát nebudu. 

V podstatě bude jen skákací hrad a sport. Nicméně každá slavnost má zde 4 důležité fáze: přípravu, vlastní slavnost, úklid a pokračování.

Ve farnosti Zubří, kdyby se mělo vše zapisovat do farní kroniky, musela by se na každý rok koupit nová nejméně 1000 stránková kniha.