Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Večerní rituály aneb příběh ze sna

3. 8. 2021 5:58
Rubrika: Jen tak

Tak tu máme první srpnový článek. Dnes je třetího, začínám se blogově horšit. Začínám být "grafofilem", který přestává psát. 

 

Mám k tomu teď tak trochu důvod, že jsem na nějakou dobu přišel o prst, naštěstí ne úplně, jen ho mám uvězněný v dlaze, jsem holt "šikovný" a bez jednoho prstu se mnohem hůře ovládá klávesnice.

 

Jak víte, nemám moc rád sny, zvláště pokud si je pamatuji, neboť to odkazuje na nekvalitu spánku, ale tento si zapíšu, dokud ho mám v živé paměti, protože mě velice oslovil.

 

On by byl zajímavý i příběh, jak jsem včera od lékaře dostal dlahu, ale nejsem si jist, zda ty otřesy na klávesnici prospívají léčení mého pravého ukazováku.

 

Příběh toho snu začíná celkem normálně, že rodina si vypráví u stolu, jeden po druhém říká nějaký příběh, až dojde řada na mě.

 

Možná to má jistou souvislost i s tím, když jsme na ministrantském putovním táboře se ukládali ke spánku a kluci si chtěli vyprávět horory. Tak jsem se jal do vyprávění, jen tak, ale je to zajímalo.

 

Co jsem jim vyprávěl, už sám pořádně nevím, bylo toho hodně, vždy to mělo nějaké poučení, často to nebyl horor, ale bylo to skutečně z toho, co jsem sám zažil.

 

Možná by to mohl zachytit blog, většinu těch příběhů tady nemám, ale už je moc obsáhlý na to, abych zjistil, které tady jsou a které ne a které jsem vlastně jim říkal i na základě jejich povídání.

 

V každém případě to má tu dohru, že to chtějí příležitostně pořád a že styl mého vyprávění se jim nějak líbí, to není tak zdlouhavé, jako když začínám psát tento sen - "ukazováčku klid!"

 

Když v tom snu rodina vyprávěla různé věci nikoli nezajímavé, šel jeden po druhém dokola, až přišla řada na mě. A najednou byl klid. Nevěděl jsem, co mám říci,  jak se mi to děje u některých zkoušek.

 

Přemýšlel jsem, co mám dělat a pak mě napadla spásná myšlenka, zeptat se posluchačů, co chtějí slyšet. Byly to takové běžnosti, co se odehrávají večer, jako třeba sport.

 

Ovšem přesně podle mého gusta jsem jim vyprávěl úplně něco jiného. Včera totiž se mi stala taky taková věc, která se mi děje občas málo kdy, že jsem usnul u zpráv, to jsem neměl ten sen.

 

U zpráv běžně neusínám a když mi někdo budí, říkám: "Já nespím." Tentokrát jsem se však sám přistihl, když jsem se vzbudil a nevěděl, která je denní doba, než zazněla znělka hlavních zpráv.

 

Když jsem byl loni ještě v Drahotuších, měli jsme s o. Radomírem pravidelný rituál, který souvisí s tím snem: dívali jsme se na hlavní zprávy na ČT1. Ty jsou teď pokaženy koronavirem.

 

"Ukazováčku, ještě chvíli, začínám se dobírat pointy!" Ač už také začínám zapomínat ten sen. Tak tedy vyprávěl jsem, jak rodina prožívá večer.

 

Realitu znáte: Když dobře, tak je večeře, pak se jde dívat na televizi, pak koupat a spát. A tak po večeři si tak přepínám programy, stejně tam nic není. Chci odpočívat rozumu, bych nemusel myslet.

 

Děj musí hlavně mít spád, nesmí to být nuda, musí to mít nějaké napětí, nesmí to být nemravné počínaje nemanželským polibkem a nesmí tam být krev. To jsou pravidla mé večerní zábavy.

 

Chci odpočívat, ale realita je taková, že si neodpočinu, je to další námaha, po které utahaný jdu spát. Je to jen činnost, abych nemusel jít spát hned.

 

Vyprávím to, co prožívám, když jsem večer sám a tu si uvědomuji, že bych to měl dělat jinak, že ty nejkrásnější chvíle, kdy je rodina pospolu, věnovat by se měly modlitbě a díkům.

 

Po snu přišlo probuzení a mě teď vyvstávají na mysl příběhy, které bych ještě mohl napsat, ale nenapíšu. Každý den přece má svůj příběh, kdy mohu svědčit o nádherném Božím díle na mě.

 

Tak už končím, protože zraněný prst potřebuje klid a klávesnice mu neprospívá ani, když ho nepoužívám a jeho službu nahrazuji zdravým, silnějším prostředníčkem.

 

Tak jsem si prst ošetřil sám, než jsem se jal navštívit lékaře po několika dnech

  

Zobrazeno 348×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio