Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Přidávání oleje do ohníčku

Tato činnost jistě děsí hasiče, neboť hrozí výbuch a po něm vrtulníkem na popáleninové centrum a dlouhá hospitalizace. Přesto si dovolím to risknout, protože hovoříce tak o mši svaté, nemusí se obávat hasič hlídající nevznik požáru, ale představitelé církve hlídající tradici a také všichni věřící.

 

Věc "staré mše" vypadá jako doutnající uhlík, který má velkou šanci se rozhořet a tu přijde hasič, aby hasil dříve, než nastane požár. Je potřeba říci, že rituál dřívější podoby mše - řekněme mimořádné a po Traditionis custodes ještě mimořádnější v moci biskupů, čím více je neoprávněně perzekuován, tím větší má slávu a to skutečně opravdově, nikoli jen tak jako.

 

V tradicionalistických kruzích je o tom diskuse hodně živá až ohnivá a netradicionalisté slaví skrze papeže Františka vítězství, ale jaké je to vítězství?

 

Já, čím více prožívám mši sv. podle řádu sv. Jana XXIII., tím více si uvědomuji slavnostnost a řád, který byl jasně daný oproti svobodě mnoha možností i nemožností, které se ukazují při slavení mše svaté podle papeže Pavla VI., který nařídil podle dokumentů církevních otců II. vatikánského koncilu, úpravy řádu a tyto jsou směrodatné, nicméně u nich se často roztahuje "hrací plocha" o veškerý "volný trávník", zatímco u "staré mše" je řád ustanovený tak přesně, že každý přisluhující ví, co a kdy má dělat a nemusí se ptát za zvyky, lze se mnohem více soustředit.

 

Ona "stará mše" se slavila přes 400 let a není tak lehké říci dost. Církev není organizací revoluce, ale shromáždění kolem Krista, který je uprostřed nás. A to je třeba mít na paměti, abychom věděli, že v každém případě ve mši svaté k nám přichází Ježíš, který sjednocuje naše shromáždění, vede nás k Otci skrze Ducha Svatého. A Duch svatý, který vede církev, vede i kroky svatého otce.

 

Bylo mi velkým překvapením ono neporozumění a vyhledávání zlých úmyslů papeže se "starou mší" a na druhé straně oslava vítězství těch, kteří si myslí, že tím "tradicionalistům odzvonilo". Myslí, že papež to jistě nemyslel tak a je velká škoda, že si nepřiznáváme chyby, které děláme na jednotě církve, když osočujeme jeden druhého a když jsme to dělali i před tím.

 

Co má dělat papež s těmi, kteří ho poslouchají jen na oko a myslí si svoje, ať už to, že se papež obrátí nebo, že papež s někým zatočil nebo ještě jiné nedobroty tomu přisuzují. Kéž bychom raději vyhledávali dobro. 

 

Jak je krásná zbožná a opravdová účast na mši svaté! 

 

Zatím nemáme vyjádření biskupa k tomu, jak bude se u nás naplňovat toto mottu proprio, a tak mše svaté se slaví, jak jsme to dělali doteď. Ať už se biskup vyjádří jakkoliv, poslušnost vede k jednotě a mše svatá nás má vést také k jednotě s Kristem.

 

Teď, když "stará mše" pro mě se stala pravidelnější, několikrát do měsíce, mám pocit, že stále více objevuji její hloubku, ale v žádném případě nezahazuji žádné poklady milostí, které má mše svatá slavená ať v nové nebo ve staré formě ritu. Není to stav, že je to jedno, ale naprosto vřelý vztah ke mši svaté jako Nejsvětější oběti Kristově.

 

Tak píšu před svátkem svého oblíbeného, moudrého kněze, sv. Jana M. Vianneye, který ve své době celebroval mši svatou, která byla, nikoli tu, která bude. Když by žil teď, celebroval by současnou mši svatou a kterou, to by si rozhodl v poslušnosti náměstka Krista na Zemi.

 

  


 

 

Tak byla tridentská mše z úterý 10. týdne po Duchu Svatém. Evangelium bylo příznačné o farizeovi a celníkovi. Máme vztah farizee nebo celníka? Jsme kajícníci nebo povýšenci?

 

Po mši svaté jsem si udělal pouť do Olomouce taky proto, abych se setkal s maminkou, poděkoval modlitbou a také trochu nakoupil věcí, což nebylo původním záměrem.

 

Právě příběh farizee a celníka mě tak docela provázel i dnes, protože kolem mše svaté jsme se s o. Pavlem sdíleli nad tou současnou situací, kterou papež František tímto rozhodnutím navodil. Avšak je třeba říci, že vše, co napsal v mottu proprio, je moudré a je třeba poslechnout vše, co je tam napsané, neboť "Roma locuta, causa finita."

 

Tak toto jsem našel na you tube - je to hezký, ale přece jen... existují světlé i stinné stránky 

 

 

 

Zobrazeno 574×

Komentáře

Zobrazit 1 komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio