Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Po dlouhé době v knihkupectví

Každý katolík má každou neděli chodit do kostela. To dodržuji, jsem vřelý katolík, v kostele jsem pečený, vařený, možná dost provětraný, protože v kostele většinou horko nebývá. Dokonce dodržuji to víc, než je přikázáno, protože jsem nadšený katolík bydlící na faře.

 

Děti, které jsem připravoval k prvnímu sv. přijímání jsem k tomu poctivě vedl a dovedl jsem je minimálně i k druhému svatému přijímání, za to mohu ručit. Teď jsou prázdniny, takže je nemohu podezřívat, že by polevili, spíše je méně vidím.

 

Od prvního sv. přijímání mi zbyla ještě jedna obálka, která mě dovedla k velmi vážnému zamyšlení nad sebou a nad svým svědomím, protože kromě toho, že jsem katolík, jsem taky vyučený knihkupec, který si ještě živě pamatuje z dob minulých heslo na každém knihkupectví, které se dá nazvat "knihkupeckým přikázáním". To heslo znělo: "Každý čtvrtek novou knihu!"

 

Právě dnes jsem si na to heslo vzpomněl, neboť již dva měsíce jsem od nich měl poukázku do knihkupectví v hodnotě několika knih a právě dnes je 2 měsíce od jejich prvního svatého přijímání, protože to bylo 20.6.

 

Všude se tím chlubím, že jsem knihkupec, ale z tohoto je vidět, jak velmi vlažný. Ono "každý čtvrtek novou knihu" nebo "březen, měsíc knihy", i když omlouvá mě letos, že byla vládní akce "obětujme březen", tak jsem ho poctivě obětoval a nic jsem si nepřečetl, snad ani skripta, protože nebyly zkoušky.

 

S mým nakupováním knih je to bídné - tak 2x do roka navštívím křesťanské knihkupectví, občas si nějakou tu knihu pořídím přes internet, občas něco skutečně přečtu, tak 1 knihu za rok, možná 2 nebo 3, zbytek je literatura potřebná ke studiu a to se nepočítá.

 

V pořádném knihkupectví jsem nebyl už přes 10 let, knihovnu, i tu fakultní taky odbývám a tak při dnešním nákupu, který jsem uskutečnil po návštěvě lékaře, jež s kolegyní si prohlíželi můj stále ještě zhmožděný a bolavý ukazováček, jsem se cítil blaženě, jak "Alenka v říši divů", hlavním udivením bylo, když jsem knížku vtipů o manželství "Jak si užít manželství", kterou jsem stihl dnes na jeden zátah přečíst během několika málo minut pečlivě, než ji daruji šedesátiletým manželům k stejně dlouhému výročí, tak tu knihu jsem našel mezi historickou literaturou.

 

Samozřejmě, prohlížel jsem si knihkupectví pečlivě asi tak dlouho, jak trvá slavnostní mše svatá, když už jsem po tak dlouhé době přišel a dokonce jsem si započal číst "Myšlenky za volantem" od Marka Ebena, když jsem čekal na autobus a málem mi autobus ujel, to už se mi dlouho nestalo.

 

To je tak, když se nedbalý čtenář knih, jako já, vrátí ke své lásce.

 

A tak doufám, že méně dbalí katolíci, když přijdou na mši svatou jen jednou za čas, navrátí svá srdce do původní krásy. 

Zobrazeno 368×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio