Můj deník zuberského příměstského tábora

Končí příměstský tábor na faře v Zubří. Letos nemám dle úřadu práce nárok na dovolenou a loni jsem tento tábor bral pracovně mezi jinou pastorační prací. Letos nejsem zaměstnancem ani arcibiskupství ani farnosti, ale jen brigádníkem a tak účast na táboře jsem bral jen v rámci své účasti na faře, věděl jsem jen téma, žádný program ani země, kam měly děti cestovat ze zuberské fary.

Ráno v 8 přicházely, odpoledne v 15 šly domů. Moc se mi nepáčí tento styl táborů, ale přece jen začínám už na tábory stárnout. Ve svém věku mou radost práce mezi mladými si někteří mohou vykládat jinak, než je a to není třeba dál rozebírat.

Neděle 8.8. večer

- Vedoucí se radí o táboru. Poslouchám a na konci jen prohodím: "Budu průběžně na faře, kdykoli budete potřebovat s čímkoliv, ozvěte se." Dostává se mi jednoduché odpovědi: "Počítáme s tebou." Tak mi to stačí, nepotřebuji žádné speciální pozvánky.

Pondělí 9.8.

• Ráno přicházejí děti s rodiči a vyřizují táborové náležitosti
• Můj úkol je otevřít kostel na ranní modlitbu. Se mnou jdou také hudebníci přichystat nástroje.
• Otec Pavel pronáší ranní modlitbu liturgicky, promlouvá k přítomným a žehná všem táborníkům.
• Neúčastním se seznamovací hry, naplánoval jsem si jiný program v Rožnově, 2/3 účastníků znám osobně, s ostatními se seznámím průběžně.
• Z Rožnova se vracím déle před obědem a trávím trochu času s těmi, co mají volno. Společně s táborníky poobědvám - ne ve společnosti vedoucích, ti obědvají později, až obslouží děti.
• Odpoledne zpracovávám video z farního dne, s táborem trávím až poslední chvíle, kdy už se rozcházejí. Přichází jeden ne táborník, věnuji se mu tak, že seženem dalšího kamaráda z táborníků a jedeme do Březovce na skokánky, pak je mše svatá.

Úterý 10.8.

• Nejsem u ranního příchodu dětí, v kostele je mše svatá a po ní otec Pavel dává dětem požehnání do následujícího dne.
• Děti se v programu mají podívat do Ruska, přiznávám, že z Azbuky znám už jen 5 písmenek svého jména, přesto se odvažuji radit všem skupinkám s prvním úkolem.
• Táborníci se připravují na výšlap postupně po skupinkách, to je poslední, co s nimi trávím. Na oběd bych mohl ke konkrétním rodičům, ale mám dost jiné svoji práce, spokojím se s tím, co zbylo z předešlého dne a na základě ranního telefonátu zjišťuji informace o návštěvě papeže na Slovensku.
• Odpoledne na svačinu se vrací děti. Otec Pavel jim žehná svačinku.
• Večer se scházíme s Tomášem a projednáváme návštěvu. Nejedná se o žádnou zazádovku, otec Pavel je o všem informován, jakožto i o všem ostatním, co dělám a na vše je zván.

Středa 11.8.

• Pro mě je to den, kdy trávím s táborníky nejvíc. Většina dětí na faře i přespává, věděl jsem, že z toho bude i větší únava.
• Otec Pavel žehná dětem na začátku dne a potom mají svou oblíbenou denní písničkovou rozcvičko - modlitbu, protože písně jsou zbožné a ukazovací.
• Krom jiných her mají děti fotbalový turnaj. S některými jsem si zahrál stolní fotbal, s některými šachy, s některými prohodil pár slov, dal jsem i jeden gól, ale raději se neptejte jak. Každý slušný rozhodčí by to neuznal.
• Po obědě, kdy modlitbu Anděl Páně vedl otec Pavel, jsem pokračoval v podobném stylu jako dopoledne, některými dětmi jsem byl namalován. Malují hezky a přesvědčivě, poznávám se v tom.
• Před mší svatou odjíždím na kole do Starého Zubří, kde ta mše svatá je. Po příjezdu se mě děti ptají "Kde jsi byl?" Doufám, že jsem jim příliš nechyběl.
• Na večeři dostanu jimi udělanou pizzu, je velmi dobrá. Podělí se i s o. Pavlem, vedoucí si dělají své burgry.
• Večer je film a po něm noční hra nebo prohlížení fotek z minulého roku. Jen noční hry se neúčastním.
• Pak už je velké stěhování a chystání se ke spánku. Chci se ujistit, že každý má kde spát, abych mohl jít spát i já. Je to pro mě poslední den, který s nimi trávím celistvě.

Čtvrtek 12.8.

• Na společnou snídani, kdy jsem byl vyzván k pronesení modlitby (jinak modlili se na táboře i vedoucí), jsem dodržel každoroční tradici, když byla podávána marmeláda, kterou jinak nejím
• Klárky mají svátek a tak hned při ranním nástupu dostávám od Klárky obrázek, dříve než jdu do práce. Jsem ještě při požehnání o. Pavla táboru a to je z mé strany už vše.
• V galerii jsem od 10:00 do 16:00 a pak je mše svatá ve Vidči. Večer už trávím s o. Pavlem.
• Co vím, tak byl zrušen bazén kvůli testům a nahrazen dalšími celodenními hrami.

Pátek 13.8.

• S dětmi se možná uvidím, když budu spěchat na autobus do Val Mezu (zjistil jsem, že nemusím spěchat tolik, mám tam být mezi 9:00 a 10:00, vlastně už včera). Začnou v obvyklou dobu, o. Pavel jim požehná a jistě se budou hrami připravovat na odpoledne s rodiči.
• Odpoledne bude tábor ukončen malou slavností i pro rodiče. Je pozván o. Pavel. Také bych se rád účastnil, ale nebudu zde. Můj stále ještě zraněný ukazováček si vyžaduje lékařskou péči a po ni pojedu domů, do Václavova, kde máme divadlo. Vrátím se až v pondělí, kdy bude dávno po táboře.

Po táboře

- V nemocnici bylo hodně lidí, taky dětí, které si prázdniny trochu pokazili sádrou, berlemi či obojím

- Doktor se podíval na můj ukazováček, zhodnotil závady, poslal mě na další vyšetření a ukazováček (vlastně dlahu) pak zkroutil do nepřirozené polohy, která mi má ulevit, ale nevím.

- Divadlo ve Václavově bylo vynikající. 

- Na táborníky jsem myslel celý den. Oni na mě taky nezapomněly a poslali mi dárek. Z poutě doma jsem se vrátil ve vynikající náladě.